Dneska odhrnu pár z nahromaděných poznámek k vínům vypitým doma po večerech, tentokrát je to taková sada Francie koupené do deseti euro. A začnu kouskem z Beaujolais, Fleurie Cuvée Hugo 2009 z Domaine Pardon, představitelem odrůdy Gamay zpracované v barrique sudech, navíc z mladého ročníku, na který momentálně vinní novináři po celém světě pějí unisono ódy, jak se krásně pije. O vinařství a především o Beaujolais a jeho Cru částech jsem se rozepisoval již dříve v článku O velkých Beaujolais nad dvanácti víny, doporučuji začít tam. Tohle víno je v klasické zelené burgundské lahvi, s plným kvalitním korkem pod tenkou kovovou záklopkou. Barva velmi temná fialová, hutná. Vůně mladičká ovocitá s trochou květinových vůní, fialky mi to připomínalo, to asi tím jarem co začíná venku dorážet. K tomu trochu dřevo jakoby na okraj, sladce bonbónové aroma a mírně těkavky. V chuti suché, středně plné, živé, svěží s bezva kyselinou. Hodně mladé, nějaké to tříslo, ale šťavnaté a fajn, obzvláště jako doprovod k jídlu spíš než pití samostatně. Pocitově něco mezi zábavnou kvalitní nouveau variantou Beaujolais a „seriózním červeným“, ke kterému tomu ale něco chybí. Nákupu jsem nelitoval, při nedávné slevové akci u Kupmeto mne přišlo na něco okolo 250,- Kč, za běžnou plnou cenu (350,- Kč při jedné lahvi) si ale další spíš nechám utéct.
Crémant d'Alsace Brut Prestige z vinařství Jean Geiler byl úlovek v jednom francouzském supermarketu, cena těsně pod šest euro, tedy necelých 150,- Kč. Vinařství hospodaří na 370 hektarech a ročně zpracují nějakých 24.000 hektolitrů v moderním provozu, žádný malý romantický podnik. Ale provozují i vinařské muzeum, jehož součástí je obří dubový sud o objemu 35.400 litrů. No a to by o nich asi stačilo. Sekt má bledou barvu a opravdu velmi intenzivní perlení spíše větších bublin. Vůně je čistá, květinová, jednodušší a připomíná taková ta běžnější prosecca (u těch ovšem probíhá druhotné kvašení v tanku, metoda charmat, kdežto tohle je způsob klasický s kvašením v lahvi, byť pouhých 9 měsíců). V chuti čisté, suché s jen mírným dotykem cukru, jednoduché ale vyvážené a velmi dobře pitelné, vlastně docela příjemné „letní“ bubliny. Už jsem dokázal nakoupit i lépe, ale vzhledem k ceně opravdu nebylo na co si stěžovat, víc takových vín i do našich sámošek :-)
Riesling Grand Cru Hengst 2007 z družstva Wolfberger jsem zakoupil v nějaké akci přímo ve vinařství za necelých devět euro (což je sleva tak o euro, takže nic zásadního), tedy kousek přes dvě stovky. O vinařství jsem se zmiňoval především v článku Rangen na fotkách a ve skleničce a není nutno se opakovat. Víno je ve vysoké štíhlé zelené lahvi zdobené reliéfem, uzavřeno slušným plným korkem pod plastovou záklopkou. Barva spíše bledá, ve sklence víno působí trochu vodnatě. Aroma nijak výrazné, ale vlastně docela příjemné, spíše květinové, nazrálejší a bohužel i mírně naoxidované. K tomu nějaké ty barvy & laky a bylinkový výluh, nic složitého. Suché v chuti s výraznou příjemnou kyselinou, dobrá stavba ale opět poměrně jednoduché, byť delší. Ne špatné víno, ale upřímně jsem z Alsaska pil dost základních a ještě levnějších ryzlinků, ze kterých měl lepší pocit. Prostě klasická ukázka, že Grand Cru na vinětě ještě nutně neznamená špičkové víno.
