úterý 15. března 2011

Starší Dobrá vinice – 2003 až 2005 s pár odskoky

frankovka_1999Už delší dobu jsme si s jedním pravidelným komentátorem na vinných blozích, Macerovaným Tramínem, říkali, že by bylo fajn uspořádat ochutnávku starších vín z Dobré vinice, ke které máme oba silný vztah – já jakožto konzument jemuž produkce tohoto vinařství hodně sedí, on částečně i jako vinař a vysokoškolský student, který na analýze některých jejich vzorků postavil svou diplomovou práci. Slovo dalo slovo a nakonec se vše podařilo. Pozvání nečekaně přijal i samotný vinař Petr Nejedlík, díky čemuž jsme měli informace z první ruky. I vzhledem k lehce neřízenému otevírání dalších vzorků v průběhu akce se vše posunulo do téměř autentického posezení s vinařem ve sklípku do noci, jen v pražském bytě. Přítomnost vinaře ze začátku trochu komplikovala typické komentáře „od plic“, na které jsem při domácích ochutnávkách zvyklý, ale i tohle se celkem podařilo zvládnout. Vína byla totiž i po 6+ letech hodně zajímavá a leckterá skvělá. Dobrá vinice je možná vinařství ne úplně tradiční, ale pokud někdo tvrdí, že bílá Morava neumí pořádně zrát, tak bezvadně poslouží coby důkaz opaku. Jaká vína se chutnala a co z toho všeho vyplynulo?

petr_nejedlikPrvní vzorek byl naslepo servírovaný Ryzlink rýnský 2004 (řada Premium, vinice U sv. Urbana ve Vrbovci) – křísnutí křemenem, mírně naoxidované, ale dále květiny, petrolej, čisté, suché, fajn kyselinka ale ne tak řízná jak si ji pamatuji, spíše lehčí, velmi příjemné a dobře pitelné. O tomhle víně, které Petr Nejedlík doporučoval k ústřicím, jsem se rozepisoval před čtyřmi lety na O víně, ve stejném článku jsou i tehdejší poznámky k dalším kouskům především ročníku 2004 a 2005, o dalších jsem psal ve svém prvním článku o Dobré vinici pět let starém. V obou linkovaných jsou nějaké technické údaje k  vínům a vůbec takový obecný úvod k vinařství, který jde dobře doplnit sérií dalších článků zde na blogu (rozcestník například v zápisku Národní park a malá i velká bílá z Dobré vinice) či na webu vinařství.

Po úvodním vzorku přišla první dvojice na srovnání – Pinot Gris (řada Premium, vinice Zadní hora ve Velkých Bílovicích) ročníků 2004 a 2005. Čtyřka se ve sklence převaluje trochu líněji, aromaticky nazrálé, stále ještě ovoce, dřevo, mineralita až do křísnutí křemenem. V chuti suché, kulatější, delší, dobře pitelné. Méně kyseliny než bych si přál, ale ne fádní, slušné bílé. Ročník 2005 byl bohužel korkový.

ryzlinky_pinot_gris
Pokračujeme trojicí Chardonnay (řada Premium, vše by měla být Zadní hora ve Velkých Bílovicích). Ročník 2003 je hodně nazrálý až spíš už nalomený a pro mne za zenitem, v chuti suché, kulaté, ne úplně vyvážené s karamelovou dochutí. Zde se podepsal horký ročník a nejspíš nedostatek kyseliny. Ročník 2004 je krásně nazrálý, krémově ovocný, efektní. V chuti středně plné, skvělé kyseliny a stavba, délka, mineralita. Velmi pěkné. Padá výraz „Saint-Aubin“ a není od věci. Ročník 2005 je mnohem příměji ovocný a znát více je i dřevo, jakoby trochu odtržené od zbytku a ne úplně zaintegrované. Suché, kulaté, mix květin a ovocitosti, dlouhé, méně kyselin než předchozí ročník ale vyvážené. Dost fajn, ale v přímém srovnání jasně vede čtyřka. Možná nechat ještě zrát a uvidí se.

chardonnay
Další série je hned o pěti vínech a jedná se o pro mne to hlavní z produkce Dobré vinice, tedy směsi postavené na burgundských odrůdách. Začínáme „menšími víny“ s Cuvée Holánek-Nejedlík 2004, což je směs Pinot Gris a Pinot Blanc. Aromaticky výrazné, nazrálé a mírně naoxidované, hodně minerální. V chuti plnější, kulaté, fajn kyselina, vyvážené a pitelné, výrazný vliv dřeva a trochu divný dojezd. Slušné byť (na poměry Dobré vinice) nic zásadního. Pinot-Chardonnay 2004 (řada Natura) je jedno z mých vůbec nejoblíbenějších vín, měl jsem ho desítky lahví a další si doma syslím, viz třeba článek Čtyři odrůdy, čtyři roky potěšení. Otevřeli jsme dvě lahve, ta první byla ze začátku dost divná, příměji ovocitá a méně nazrálá než je běžné, ale postupně se srovnala. Druhá (jiná šarže, lahvování s novou vinětou o něco později) tak výborná jak si pamatuji a je popsáno i ve výše linkovaném článku, byť víno bylo čerstvě vytažené z chladničky a zasloužilo by si rozdýchat a vyšší teplotu.

pinot_chardonnay
Zbylou trojicí jsou pak Velká dobrá bílá, vlajková loď vinařství, byť v roce 2004 toto víno nevzniklo (vinař si původně myslel, že ročník nemá dostatečnou kvalitu) a nahrazuje jej Cuvée Dobroslav. Velké dobré bílé 2003 – aromaticky bohaté a hodně vyzrálé, překvapivě až jakoby ryzlinkové petrolejové tóny. Plné v chuti, překvapivě docela dobrá kyselina, kulaté, delší, čisté, hodně slušné. Následuje Cuvée Dobroslav 2004, jakási vylepšená verze Pinot-Chardonnay (to bylo v sudech na jemných kalech při teplotě okolo 15°C „jen“ 7 měsíců, kdežto Dobroslav si takto poležel rok a další rok v chladnějším prostoru ve sklepě). V zásadě se jednalo o velké bílé víno burgundského střihu se vším všudy a jedno z vůbec nejlepších domácích barikovaných bílých co jsem kdy pil – to, co nacházím v Pinot-Chardonnay, je i zde – mineralita do křísnutí křemenem, krémová ovocitost, čistota, kyseliny, délka a vyváženost, ale nejen v koncentrovanější podobě, ale i rozvinuto do dalších rozměrů, celkově velmi elegantní a komplexní. Prostě paráda. Velké dobré bílé 2005 to po něm nemělo vůbec snadné, byť jde o nazrálé, komplexní, silné a kulaté bílé víno, s bezvadně zakomponovanou kyselinou, delší, efektní.

velke_dobre_bileivo_dvorak_evas_vladaK vínům občas doplnil komentář další vážený host toho večera, sommelier Ivo Dvořák

A to už se dostáváme k červeným. Nejdříve třikrát Frankovka, na úvod jeden relikt minulosti v podobě ročníku 1999. Výrazně nazrálé, aromatika posunutá od ovoce k bylinkám a polévkovým ochucovadlům, v chuti suché, čisté, výrazná kyselina, vlastně úplně v pořádku pitelné. Frankovka 2004 barrique (řada Natura) je naopak víno stále ovocité a překvapivě mladě působící ve vůni, suché, čisté, ovocité i v chuti, kde je již lahvové zrání ale o dost znatelnější. Víno čisté, lehčí, fajn pitelné. Frankovka 2005 mne nadchla opakovaně už dříve a tentokrát tomu nebylo jinak – mladé, svěží, suché, živé, čerstvě ovocité, vyvážené s výraznější kyselinou, bezvadná červená Morava na „jen tak“ pití i vychutnávání celý večer.

frankovky_andrea
Poslední dvě vína byla opět červená, tentokrát Cuvée Andrea (řada Natura), směs postavená na odrůdách Zweigeltrebe a André, s občasnou malou příměsí Frankovky. Andrea 2004 je aromaticky znatelně nazrálá, trochu připomíná některé starší domácí pinoty. V chuti dost kyseliny a slušná délka, stále ještě trochu ovoce, korektní červené byť žádný zázrak. Andrea 2005 je naopak efektní, výrazné, ovocné červené s linkou kořenitosti, středně plné, vyvážené s výraznější kyselinou, harmonické, delší a skvěle pitelné. Frankovka mi seděla asi víc, ale i tohle je bezva červené.

korky
Trochu mimo pořadí, na úvod a v průběhu degustace při debatě o oxidativních vínech (klasické „otevírání lahví pod vlivem“, znáte to, takhle nakonec padla i Oxana 2007 a na srovnání jedno víno z Jury) jsme ochutnali Národní park 2009 (nadšeně jsem psal nedávno) a polosuchý VOC Ryzlink rýnský 2009 – na vínech se opravdu šetřilo sírou a dvě ze tří byla více či méně rozkvašená, prostě zde je naprosto zásadní velmi kvalitní skladování a dovolil bych si tvrdit, že pro více méně základní vína je tenhle až trochu extrémní nesířený přístup dost riskantní. Vtipné ovšem je, že polosuchý ryzlink opravdu pěkně perlil a projevem se posunul do zajímavého sektu, respektive hodně připomínal kvalitní francouzský cider. Takže vlastně zkažená láhev byla ve výsledku dost sympatické pití.

set_dobra_vinice
Ochutnávkou jsem se utvrdil v tom, že Dobrá vinice je možná vinařství trochu netradiční a někdy extrémní, ale zároveň suverénně jedno z vůbec nejlepších co v ČR máme. Ročník 2004 v bílých vínech předvedl, že kvalitní hrozny s dostatkem kyselin a práce se dřevem dokážou na Moravě divy. Sám vinař ročník ze začátku trochu podcenil a já se tak mohu (či spíše mohl) těšit z top vín za ceny na méně než polovině než by bylo obvyklé. V červených zase zazářila nulapětka, byť se nechutnalo Velké dobré červené, ale „jen“ základní řada Natura. Když si vzpomenu, jak dopadají pravidelné ochutnávky domácích, často elitních a drahých, pinotů po pěti letech, tak doufám, že se objeví více Dobrých vinic a vín určených nejen na spotřebu ideálně „do roka a do dne“.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails