pátek 16. srpna 2013

Nejvyšší Barolo, tedy alespoň vinicí

Barolo-Serradenari-2009V poslední době se čím dál víc propíjím víny z Itálie a tvoří podstatnou část konzumovaných i degustovaných lahví (a včerejší slepá degustace dvou vinařství z Alto Adige a Friuli mne opět přivedla lehce do deprese, protože krom jistoty u Sauvignonu Blanc, Cabernetu Franc a naoranžovělého Pinotu Gris jsem v odhadech dost plaval), hned několikrát jsem se přimotal k degustacím a jednotlivým lahvím Barola a dalších vín z odrůdy Nebbiolo. Výrazným zážitkem byla některé vína (Vigneto Osso San Grato!!!) z Azienda Vitivinicola Antoniolo (vozí Vinostrada), tedy klasická Gattinara, ale ta si zaslouží samostatný článek. Vlastně mne bavila víc než vína od Marchesi di Barolo, ale i o těch asi časem samostatně, stejně jako o výběru Nebbiola ze sortimentu Františka Šamly (kde na degustaci možná nakonec nad Barolem a Roerem vyhrálo Noto vinařství Boeri Alfonso z apelace Monferrato Rosso, což je Nebbiolo s lehkou příměsí Barbery, poměrně nabušené hutné pití). Takže na samostatný zápisek mi „zbývá“ Barolo Serradenari 2009 (ze sortimentu Winelink). La Morra a nejvýše položené vinice v Barolu vůbec, znělo to lákavě…

Nejvýše znamená, že hrozny rostou v nadmořské výšce 450 až 530m a celkově je poloha vystavena divočejším skokům teplot a dalším vlivům. Je to kopec, kam ve středověku prchli farmáři z okolních vesnic s veškerým svým majetkem, aby unikli morové nákaze. Rodina Negri tu vlastní vinice a lesy od roku 1880, žádná velká plocha ale, produkují jen 35 tisíc lahví (dohromady Serradenari, vinařství fungující od roku 2000, a Giulia Negri). A z jejich lesů získávají možná něco možná ještě vzácnějšího než hrozny z vinic, slavné bílé lanýže. Barolo někdy trochu jako lanýže může vonět, tohle by k tomu logicky mohlo mít i sklony, ale necítil jsem je… možná za pár let zrání :-) Víno kvasí v kónických dřevěných tancích a následně dva roky leží v dubových sudech. Barva tmavší ale stále spíše červená, pěkná. Vůně je výrazně ovocná, čerstvá, čistá, znatelnější vliv dřeva ale nerušivě, tóny pryskyřice, živost. Mladé, příjemné, časem nabídne ještě víc. Suché, plné, ovocné krásně postavené červené s výtečnou šťavnatou kyselinou. Efektní, delší, mladičké s výraznějšími tříslovinami ale již uhlazenější a na takhle mladé Barolo bez výčitek pitelné. Takové moderněji přístupné a dominantně ovocité, intenzivní, ale aniž by tomu obětovalo vrstevnatost (byť nějaká klasika staré školy to prostě není). A potenciál zrát hezkých pár let do krásy má velký. Pěkné pití. Vinařství má v sortimentu také Pinot Noir a na severním svahu Chardonnay z burgundských klonů… musím říct, že by mne docela zajímalo, jaké jsou výsledky.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails