Opět odhrnuji pár degustačních poznámek k doma vypitím vínům. A začneme vlašákem, ale překvapivě ne z Moravy, ale z Maďarska, konkrétně z oblasti Csopak u severní části jezera Balaton. Figula Csopaki Olaszrizling Selection 2008 (o dalších vínech od Figuly jsem se zmiňoval v článcích Desítka maďarských vín ve Viničním altánu, 15x Maďarsko – od Olaszrizlingu po Bikavér, Maďarský desetiboj ve Viničním altánu) je uložen v těžké zelená lahvi burgundského typu, má tlustou kovovou záklopku a slušný celokorek. Aromatika je poměrně dost expresivní, výrazná, v první vlně čerstvá a svěží, přecházející do medových tónů a ovoce, především exotického vyzrálého, mango, žlutý meloun a tak. Nepůsobí to ale nějak uměle. Vinařství Figula má vlašáku i poměrně hodně staré keře, tak kdo ví, jak se v téhle vyzrálé podobě projevují. V chuti dost, plné, na úvod živá perlička na jazyku, mineralita, ovocná nasládlost a pěkná kyselina. Vino je suché, dlouhé, opravdu hodně hutné, krémové, teplé, zajímavé. Pro mne postrádá nějakou eleganci a je po pravdě takové poněkud únavné, chce to pít k jídlu. Dost by mne ale zajímal jejich vlašák z keřů 80 – 100 let starých (z obce Arácsi), asi vyzkouším.
Weingut Prieler Blaufränkisch Johanneshöhe 2008 je odskokem do Burgenlandu, jde o základní červené poměrně sympatického rodinného producenta, v nerezu za kontrolované teploty kvašené, následně vyzrávané ve velkých dřevěných sudech, typicky určené spíše na vypití do pár let než nějakou delší archivaci. Za sklep je zodpovědná žena (to mne vždycky naláká víno zkusit, ani nevím proč) a daří se jim vyvážet třeba i do USA, Wine Advocate dal staršímu ročníku 91 bodů. Měl jsem jejich Chardonnay (viz Vídeňská zážitková gastronomie – Mraz & Sohn) a to mi přišlo s velkou budoucností, ale otevřené děsně brzo. Tohle víno je v zelené bordeaux láhvi, s kovovou záklopkou a kratším plným korkem. Výrazná granátová barva. Mladě čerstvě ovocité, lehce těkavka, takové poměrně jednoduché „uni“ červené. Suché, čisté v chuti, poněkud ostřejší, výrazná kyselina, nesrovnané. Je tam cítit nějaký potenciál, ale jako by to nemělo náladu se se mnou bavit. Vlastně mi to natolik nesedlo, že jsem láhev nechal dva dny dýchat a místo toho si otevřel classic frankovku ze Strekova (skvělá, jak jinak). Po dvou dnech se vůně trochu rozvinula, přešla do zralejšího až džemovitého ovoce, celé to bylo takové uhlazenější, lépe pitelné. Ale stále nic zásadního, poměrně obyč. Dal jsem za to v Rakousku, po nějaké slevě za větší nákup různých lahví, 12€. A to mi přijde jako cena neadekvátní. Tolik k nákupům vyloženě naslepo :-)
Od článku Roztodivné Pinoty z Nového Zélandu jsem, ač mne mnohá vína zaujala, vlastně moc novozélandských pinotů nekupoval. Až teď mne to zase nějak postihlo a objednal jsem celý balík. Jako první pak otevřel Coopers Creek Silver Point Pinot Noir 2008, jedno ze základních vín středně velkého rodinného producenta s tak trochu moravsky širokým sortimentem odrůd (dokonce začínají nově zkoušet bílé odrůdy jako Albariño či piemontské Arneis). Lehká zelená burgundská láhev a šroubový uzávěr. Pěkná efektní rubínová barva. Čisté, ovocité, jemně kořenité aroma. Jahoda, teplejší ovoce, slušné. Suché, tepleji ovocité, jednoduše nekomplikovaně postavené, líbivější mírně nasládlé doznívání. Postupem času se trochu otevírá do jemnějších nuancí, ale stále je to spíš jednodušší aromatické víno bez nějaké zajímavé struktury. Cenově pro mne zase poněkud mimo (12 – 14€), ale v USA za $12 bych s tím problém už neměl. A nejspíš by sedlo těm, co raději sladší. Tohle má sice zbytkového cukru jen trochu, ale působí tak nějak měkce zrale sladce. Mít další láhev, tak ji příště otevřu babičce :-)
P.S. v poslední době jsme opakovaně dělali králíka na víně, o kterém jsem tu psal už dříve. Vždycky ten recept mírně upravíme, ale základ zůstává (jen bych do receptu měl dopsat, že je dobré česnek po osmahnutí dát stranou, než tam hodíte maso… stačí zapomenout a katastrofa je tu). Žena dostala k narozeninám tažin, ve kterém to jde úplně bezvadně :-) Vivat králík!
