Sešli jsme se před pár dny, skupinka nadšenců do bublin, nad slepou degustací Blanc de Blancs Champagne. Cílem bylo, tedy krom toho po měsících výpadku zase něco ochutnat, srovnat sérii „základních“ (rozuměj žádná prestižní cuvée, ročníkovky a speciality) šampaňských jen z bílých hroznů, ve všech případech šlo o čisté Chardonnay, od několika oblíbených pěstitelů versus větších i menších populárních baráků. A mít se u toho dobře, spíš než přijít s nějakým dalekosáhlým objevným závěrem. V souboji pět proti pěti nakonec na body vyhrál jedenáctý vzorek přidaný jako dárek navíc, Pierre Legras „Monographie” Brut Nature Blanc de Blancs Grand cru 2012, ročníkovka čistě z GC Chouilly a víno tedy poněkud nesplňující pravidla :-) Pokud ho ovšem nebudeme počítat, pak první místo – po kterém následují vína čtyř pěstitelů – patří trochu nečekaně Piper-Heidsieck Essentiel Blanc de Blancs Extra Brut.
Velký a dobře známý barák (web), jejich základní snadno dostupná neročníkovka a ostatně i rosé mají ve slepých degustacích díky své expresivnosti docela tendenci ubít jemnější vzorky okolo a uzurpovat si pozornost, Blanc de Blancs jsem od nich ale měl po pravdě poprvé. Za posledních pár let šla kvalita ještě trochu nahoru a s novým majitelem, stejným jako má Charles Heidsieck, se trochu změnil i marketing (resp. způsoby a místa, na která směřují Piper versus Charles). Řada Essentiel je postavena nad úplnými základy ale pod ročníkovkami, je znatelně méně dozážována, zraje déle a na vinětě navíc uvádějí hromadu údajů, což stále ještě nebývá zvykem. Konkrétně tohle je stoprocentní Chardonnay, báze ročník 2013 s 35 % rezervních vín, do sklepa na druhotnou šlo v roce 2014 a odstřeleno bylo v říjnu 2017. Na kalech tedy přes tři roky a i nějaký ten pátek navíc zrání. Dozáž jen 4 g/l. Vůně stále čerstvá a energická ale už s jasnými známkami nazrávání, koncentrovanější, s trochou krémovosti. Citrus a žluté ovoce, toast, máslo a vanilka… upřímně jsem měl pocit, že to leželo nějakou dobu ve dřevě, ale je to nerez. Širší, bohatší. Suché, šťavnaté se skvělou kyselinou, citrusové, krémové, plnější, vyvážené, opět ona máslovo-toastovo-vanilková linka a dojem dřeva. Seriózní, skvěle udělané bubliny. Běžná cena po lahvi někde na hranici čtrnácti stovek, což není málo. Ale je to opravdu výtečné pití.
Jinak celkové pořadí pro zajímavost, sestaveno dle bodů od všech účastníků, moje osobní by bylo možná trochu jinak:
- Pierre Legras „Monographie” Brut Nature Blanc de Blancs Grand cru 2012 (mimo soutěž)
- Piper-Heidsieck Essentiel Blanc de Blancs Extra Brut (báze 2013)
- Doyard Cuvée Revolution Blanc de Blancs Grand Cru Non-dosé (báze 2012)
- Jean-Marc Sélèque Le Quintette Blanc de Blancs (báze 2015)
- Dhondt-Grellet Blanc de Blancs Cramant Grand Cru Extra Brut (báze 2015)
- R. Pouillon Les Terres Froides Blanc de Blancs Brut Premier Cru (báze 2015)
- Billecart-Salmon Brut Blanc de Blancs Grand Cru (báze neuvedena)
- Perrier-Jouët Blanc de Blancs Brut (báze neuvedena)
- Champagne André Jacquart Vertus Expérience Blanc de Blancs Extra Brut Premier Cru (báze 2015)
- R&L Legras Brut Blanc de Blancs Brut Grand Cru (báze neuvedena)
- Ruinart Blanc de Blancs Brut (báze neuvedena)
Vertus Expérience jsem v uplynulých letech chutnal (i pil) dost často a nějakou dobu ho měl velmi vysoko v poměru kvality a ceny. Ale u novějších šarží mi přišlo, že šla kvalita/komplexita dolů, tentokrát mi ale chutnalo a asi bych měl i výš. Hodně podobně to po pravdě mám se základem od R&L Legras, to bývalo špičkové ale teď nějak ztratilo drive, už opakovaně mne zklamalo. Tady bylo fajn ze začátku, ale ve sklence s teplotou a vzduchem se rapidně rozpadlo. Billecart byl velmi dobrý a neseděla mi na něm jen docela znatelná dozáž, sice „jen“ běžných 8 g/l ale čouhala nějak víc. Asi zkusím k celému setu sepsat něco víc… :-)
