Trojice horských vín od Weingut Garlider

Údolí Eisacktal (Valle Isarco) patří mezi nejsevernější a také nejmenší z italských vinařských oblastí, každopádně odrůdově jsme tam vyloženě „doma“ – Sylvaner, Müller Thurgau, Gewurztraminer, Veltliner, Pinot Gris, Kerner či Riesling, v menší míře i nějaké to červené jako Portugieser, Zweigelt či Blauburgunder (Pinot Noir). A ostatně i Vernatsch (alias Schiava či také Trolínské) by se u nás našlo :-) Weingut Garlider (web) rodiny Kerschbaumer sídlí v obci Feldthurns (nedaleko Brixenu). Révu pěstují na čtyřech hektarech v bio režimu, v nadmořských výškách někde mezi 500 a 900 metry. Vína kvasí spontánně v dřevěných kádích a obvykle je i školí na kalech znovu ve dřevě. V uplynulých dnech jsem pil tři různé jejich kousky a rád se podělím o dojmy :-)

Víno nás spojuje s lahví Mersaultu

S výrazným zpožděním jsem se konečně dostal k filmu Ce Qui Nous Lie (Back to Burgundy, Víno nás spojuje) a samozřejmě, pokud máte dvě hodiny sledovat vinice v okolí Puligny, Mersaultu a Volnay, k němu otevřel i láhev. Ideální by bylo víno z Domaine Roulot, protože Jean-Marc Roulot ve filmu hraje manažera domény o kterou v příběhu jde, ale tím jsem bohužel nedisponoval. Stejně tak jsem tu neměl láhev z Domaine de la Pousse d'Or, i tam se část děje odehrává. Místo toho jsem zvolil Domaine Bachelet-Monnot Mersault „Clos du Cromin“ 2014. O vinařích jsem se zmiňoval ve starším článku. Poloha Clos du Cromin (resp. Le Cromin) se nachází na severovýchodu obce právě směrem na Volnay (a v podstatě pod místním kempem), měla by dávat o něco méně „tučná“ vína než polohy okolní. Otevřené víno takové každopádně bylo. Vinařství postupně přechází na větší sudy než klasické 228l, používají 350l a zde šlo dokonce o 600l sudy. Víno je kombinací mladých keřů z roku 2000 a velmi starých, výsadeb z roku 1927.

Pětkrát Cava Recaredo

Recaredo (Mata Casanovas, web), s jejich téměř stoletou historií a specifickým přístupem k přípravě šumivých vín, rozhodně patří mezi výjimečná španělská vinařství. Sídlí v epicentru katalánských bublin, Sant Sadurní d’Anoia, a 65 hektarů vlastních vinic v oblasti Costers del Bitlles (Alt Penedès) obhospodařují v bio a Demeter certifikované biodynamice (coby vůbec první v tomto místě), bez závlahy a vždy jen s ručním sběrem. Jejich vinice Serral del Vell je jednou z těch mála, které jsou součástí Cava de Paraje Calificado. Oproti některým jiným nezanevřeli na apelaci cava a vše co si sebou nese, naopak se maximálně snaží o zlepšení jejího jména. Připravují jen a pouze Brut Nature vína, naprosto bez dozáže, a pouze ročníková.

Podvodná francouzská růžovka, myši v moštu, 1 Glass od Jancis Robinson

Určitě nelze schvalovat, když ve Francii „vinní teroristé“ vypouštějí tanky plné španělského vína v přístavu Sète nebo přepadávají cisterny se stejným obsahem a zbavují se ho rovnou na silnici. Na druhou stranu tak bojují nejen proti prostému problému s odbytem vlastní dražší produkce, ale i proti jednomu takovému nešvaru, se kterým tu sami máme více než dobré zkušenosti. Nejméně 70 tisíc hektolitrů španělské růžovky, tedy ekvivalent deseti milionů lahví, bylo vydáváno za víno francouzské. Přičemž způsoby šálení zákazníků jsou různé. Klasikou je mít na lahvi „Lahvováno ve Francii“ a někde vzadu malým písmem „Víno ze Španělska“ či (v kombinaci s francouzským producentem a plně francouzským jménem) ještě více zavádějící „Víno z Evropské unie“. Pořádné tresty pak padají přímo za vydávání vína jako zemského francouzského, a ještě tvrdší za předstírání konkrétní apelace, obojí se též dělo (a stále nejspíše děje). Pořádnými nemyslím jako ty u nás a složité řešení, zda to náhodou nebude pro firmu co vystřelila miliony padělků likvidační, ale klidně 10 % ročního obratu či 300 tisíc euro, co je vyšší, a až dva roky v lochu. Velice oblíbenou metodou podvodu je, že si objednáte z lístku běžné francouzské víno po sklence či karafě a přistane vám právě španělská „sudovka“. Upřímně… u levných spotřebních vín má Španělsko kvalitativně navrch, ale správně tohle chování samozřejmě není :-)

Naturální Weißburgunder a směska z Ribeiro

Biodynamické vinařství Judith Beck z Golsu má, krom poctivé výborně udělané klasiky o které tu píšu celkem často, i plně naturální řadu zvanou „Bambule!“, připravovanou jen když mají pocit, že to u té či oné odrůdy bude zrovna fungovat. Bílá obvykle macerace a fermentace na slupkách (~ 14 dní), zrání v použitích barrique sudech na kalech (8-16 měsíců) a lahvování bez filtrace a síření. Weißburgunder Bambule! 2015 jsem poprvé pil loni v srpnu a bylo to živé, energické, trochu „bezsirně zasmrádlé“ bílé, ale nic úplně zásadního jsem v tom neviděl. Rok se sešel s rokem a vida, je to mnohem dál! Burgundská láhev, celokorek, zavoskované hrdlo. Tmavší, lehce opalizující spíše citronová barva. Čerstvá, pikantnější vůně, žluté ovoce, něco tropických tónů, karambola a herbální linka. Suché, šťavnaté, s výraznější citrusovou kyselinou, intenzivní a trochu nervózněji energické, středně plné, žlutá ovocnost, minerální slaný tón, naprosto čisté (hurá, v poslední době jsem měl trošku smůlu na různé myšinové a jinak jeté zmetky, u nesířených vín), s ovocně nasládlým zakulacenějším delším závěrem. Dost pěkný. V nabídce VPV, stejně jako další vína vinařky.

Mladé Quatre z Dobré Vinice a Ampeleia Unlitro

Tak zase odhrnu něco z toho, co jsem s velkou chutí pil v uplynulých dnech. Třeba takové Cuvée Quatre 2016 (alias „Štverka“) z Dobré Vinice. Což je směs Chardonnay a tří pinotů (Blanc, Noir a Gris) z Velkých Bílovic. Lisovány celé hrozny, kvašeno společně, víno školeno zhruba rok na kalech v 225l a 600l nových dubových sudech. Tedy tentokrát žádné kvevri, delší macerace a jiné „extravagance“, ale spíše styl, kterým se Dobrá vinice etablovala a proslavila před dávnými roky. Ostatně o ročníku 2004, tehdy pod jménem Pinot-Chardonnay, jsem tu psal opakovaně a naposledy loni v prosinci (to víno stále drží!). Bordó láhev, plastová záklopka, celokorek. Víno jsem otevřel ve středu večer a chutnalo mi, ale dobrovolně přiznávám, že jsem čekal víc. Následující čtvrtek odjel na svátky a víkend pryč. Polovina lahve zůstala v lednici. A v neděli večer bylo víno naprosto parádní! Prostě je to mlaďoch a potřebuje pořádně rozdýchat, takže je třeba s tím počítat. Aromatika zralého žlutého ovoce, krémovost, lehce pikantní, výraznější ale parádně zakomponované dřevo, poměrně komplexní, s jemnějšími odbočkami. Suché, plnější a výrazné, s bezva kyselinou ale zároveň zakulacené a se sladkostí ovoce i dřeva, vybalancované, delší. Spokojenost velká!

Algueira a okrajové španělské červené odrůdy

Už je to nějaký pátek, co jsem se nechal zlanařit a vedl ochutnávku „těch dalších“ červených španělských odrůd, zajímavých vzorků, které dovozce Alifea posbíral hlavně v Galicii. Chutnala se nejen má milovaná Mencía, ale i kousky jako Merenzao, Caiño či Sousón. A podstatnou část vín tvořila produkce Adega Algueira (web), v současnosti už docela hvězdy z dramatické oblasti Ribeira Sacra. K dovozu bohužel asi nedojde, ale já si nějaké další kousky pořídil po vlastní ose. Každopádně vinařství si pár řádků zaslouží, pokud na ně někde narazíte neváhejte vyzkoušet. Tedy pokud máte ověřeno, že váš vkus je jakž takž kompatibilní s tím mým :-)

2x netradiční Sauvignon a výtečný Vavřinec

Dnešní vinné recenze začneme na mém milovaném maďarském vulkánu Somló, u mladého vinařství Somlói Vándor (web, dováží Vinorum). Jméno, v překladu poutník ze Somló, vychází z faktu, že vinař Tamás Kis několik let (dokud měl jen půl hektaru) vinice obhospodařovával na dálku, pravidelně na Somló jezdil ze svého hlavního zaměstnání v Egeru. Po získání dalších vinic se už musel přestěhoval a vinaří, čistě ve vinicích i ve sklepě, aniž by musel putovat. Jméno však zůstává :-) Nějakou dobu poté, co Somló opustil legendární Takács Lajos, se pod správu Somlói Vándor dostaly i výsadby jeho vinařství Hollóvár. A v jejich rámci, na vrcholu hory, vinice s v oblasti velmi netypickou odrůdou – Sauvignon blanc. Z ní pochází Szikár 2015. Fermentováno spontánně, školeno zhruba z poloviny v sudech po dobu šesti měsíců, druhá půlka v tanku. Štíhlá láhev uzavřená šroubovým uzávěrem. Citronová žlutá barva. Čerstvá, pikantnější vůně, evokuje slanost, jemně oříšek, zázvor, citronová tráva a lehce kořenitost. Lehčí až středně plné, naprosto suché s výraznější kyselinou, minerální, něco železitosti a slanosti, delší, pevné. Místo původu dominuje nad odrůdou, jak se na Somló děje běžně, byť ve štíhlejší podobě než je zde obvyklé. Hodně zajímavý kousek, navíc unikátní i v tom, že jde podle všeho o poslední ročník. Vinice je nově ve vlastnictví jiného (velkého) vinařství, které ji přesazuje.

Dvě nádherná naturální Champagne

O čem psát takhle poslední den před svátky a víkendem, když už všichni stejně myslí na dovolenou nebo na ní už dávno jsou? Bubliny! Před pár týdny jsem se zúčastnil degustace novinek u PMP Exclusive, firmy specializované na pěstitelská a obvykle bio(dynamická) Champagne, navíc (což je ovšem v tomto segmentu typické) velmi suchá. Jejich sortiment patří mezí úzkou domácí špičku, nabízí pár legendárních jmen, další výtečné vinaře i hodně fajn objevy. Vzhledem k tomu, že další zajímavé kousky teď přechutnávám doma (+ se chystám na další degustaci 17. července, kdo jste ve Varech na festivalu tak tam právě mají vanu plnou šampaňského), nejspíš se jim teď budu věnovat trochu víc. Dneska bych odhrnul dvě lahve, ze kterých jsem byl opravdu nadšený. A u kterých předpokládám, že hodně osloví především ty, kterým krom bublin učarovalo bílé Burgundsko :-)

Pálava 84 % vody, Chablis, čínské investice, degustační erotika…

Nedávno jsem psal o odrůdě Pálava do jedné přílohy Hospodářských novin a text zakončil na velmi pozitivní notě. Mimo jiné i poznámkou o tom, jak moravská či slovenská Pálava, kdy ovšem o geografickém původu i konkrétní odrůdě bylo nutné ve většině případu více než pochybovat, prakticky vypadla z nabídky stáčených vín a tento dřívější fenomén vymizel. Inu spletl jsem se. Trafika a vinotéka (samo spojení ve mně nevzbuzuje zrovna důvěru) ve Velkých Bojanovicích nedávno prodávala slovenskou polosladkou Pálavu, ve které SZPI zjistila přídavek sacharózy a 84 % exogenní vody. Jinak řečeno šlo o brutálně naředěné něco (nedivil bych se, kdyby to byl spíš Tramín nebo i Děvín). Ale když to lidi chtějí a jsou ochotni pít…