Peroxidová vína

Peroxidová blondýna je termín s jasným obsahem, ale peroxidové víno? Krom zesvětlení vlasů a dezinfekci odředin se peroxid vodíku, lidově kysličník, dá použít na čištění skvrn od červeného vína třeba na koberci. No a taky na odstranění siřičitanů přímo z vína. Volná SO₂ ve víně váže kysličník, dodaný obvykle ve formě naředěného roztoku, výsledkem reakce je síran (kalkulačka dávkování). Ve světě jde o jedno z povolených aditiv při výrobě vína, v rámci EU ho přidávat tuším nelze, ale ještě ověřím (byť ve víně vzniká při oxidaci kyseliny askorbové, která povolena je). Proč to píšu? Inu hned několik firem (Pure Wine, SO2GO) si na tom udělalo byznys a prodává speciální kapky do vína, ve skutečnosti prostý tříprocentní roztok peroxidu vodíku jaký ve větších baleních běžně koupíte v drogerii či lékárně, určený pro osoby příliš citlivé na síru či ty, kteří se chtějí vyhnout bolehlavu druhý den ráno po nezřízené konzumaci.

Lidl a pět francouzských vín

Loňský zápisek o francouzských vínech z Lidlu si na Jižním svahu přečetlo zhruba pět tisíc unikátních návštěvníků, nejpopulárnější článek to byl a stále ještě je aktivně navštěvován. Snažil jsem se být k vínům i celé kampani řetězce objektivní a vidět na ní to dobré i špatné. Od té doby protočili nabídku ještě několikrát a další předvánoční kampaň začíná právě dnes. Tentokrát jsem nemusel utrácet peníze ale „jen“ čas, krom masivní reklamní kampaně s šéfkuchařem Romanem Paulusem a opět Markem Vašutem jako tváří vinné propagace zamakalo též jejich Social Media oddělení a pět vybraných lahví ze dnes startující nabídky rozeslalo s předstihem bloggerům. Takže jsem se jim mrknul pod korky, otevřel všechna najednou a ochutnal je rovnou (tj. způsobem, jak budou typicky konzumována) a znovu po pořádném rozdýchání druhý den. Čtyři červená, primárně z Bordeaux a přilehlého okolí, a suchý ryzlink z Alsaska. Nevypadalo to úplně špatně…

8x Vinařství Sv. Tomáše z Malých Žernosek

Minulý týden dorazil do Prahy Zdeněk Vybíral z malého rodinného Vinařství Sv. Tomáše v Malých Žernosekách, aby ve vinotéce a obchodu delikatesami Fajnšmekr představil vína postavená na pinotech (blanc, gris i noir). Všechna pochází z viniční trati Na Dobraji (vinice Nad mlýnem, U lomu, Na Dobraji) a vznikají spíše způsobem konvenčnějším, tedy zakvašení vhodnými kvasinkami pro to či ono víno a v nerezu, v menší míře jsou dále školena ve dřevě. Přesto mne v minulosti zaujala, působila docela poctivě, s odrůdovým charakterem a přitom ne nějak šablonovitě zmanipulovaně, byť někdy jsem z nich měl trochu „nečeský“ dojem, působila až nezvykle hutně. I proto mne aktuální produkce zajímala, bohužel večerní ochutnávku a setkání s vinařem jsem nestíhal a tak se zastavil vína prozkoumat o den později.

Viniční dron, robotický exoskelet a lunární vozítko do svahů

Včerejší zpravodajství, od novin po televize na celém světě, bylo plné novinky od Amazonu. Zásilku vám doručí do pár desítek minut, dodá ji autonomní dron. Naloží, přistane na dvorku, vyloží a zase odletí. Zda Amazon Prime Air v nejbližších letech skutečně vzlétne i jinak než v opravdu malém experimentálním měřítku je ve hvězdách, ale vzrušení to vzbudilo velké a jako marketing bezva krok. Taky jsem si četl o cílení reklamy na základě emocí a říkal si, že jako technologického nadšence mne čekají krásné nadcházející roky, kdyby to celé nebylo trošku děsivé :-) Každopádně si při tom také vzpomněl na tři novinky určené pro vinaře. Jedna létá, v druhé budete vypadat jako Robocop a třetí bych se rozhodně nechtěl nechat přejet…

Tisíc růží v dvojím terroir

Před nějakou dobou jsem ze sklepa navezl část zásob Bordeaux, že se jim po delší době zase trochu pověnuji. A tak mi ve sklence skončilo také Château Mille Roses (web), rovnou ve třech různých podobách. Menší producent, zhruba čtyřicet tisíc lahví ročně vyprodukují, navíc docela sympatický tím, že na vinicích přechází na bio a to dokonce se snahou výrazně omezit/vyřadit i povolenou měď a více se zaměřující na různé bylinné a další výluhy, vína čiří vaječnými bílky a filtrace jen minimální/žádná. Vinařství sídli u Macau, řeč samozřejmě není o specifické části Číny (ač její občané v Bordeaux a do jeho vín momentálně masivně investují), ale obci u řeky nedaleko jižního okraje apelace Margaux. Vinice Mille Roses, tisíce růží, se nacházejí na necelých deseti hektarech poblíž slavnějších vinařství Cantemerle či Giscours. A v obou apelacích, Margaux i Haut-Médoc. Ještě nedávno to byl jen Haut-Médoc, ale autority uznaly, že jejich kus vinice by ještě měl patřit do Margaux, viz i mapka níže. Zde si dovolím část čtyři roky starého mailu od Tomáše Domince, který situaci popisuje.

Průřez sortimentem od Winegeeka

Nějak nestíhám reportovat z hromady různých degustací, i těch kde jsem si vína opravdu užil, takže dneska vezmu jednu báječnou alespoň ve zrychleném režimu, bez detailnějšího rozebírání jednotlivých vinařů (o části už jsem tu stejně psal). Marko Jelič alias Winegeek představil ve Vinografu důležitou část svého sortimentu, vína z italsko-slovinského pomezí (a přihodil i něco „mainstreamového“, třeba výtečné klasické burgundské Château de Pommard 2005, to bych jako pil klidně častěji). Degustace měla bezvadnou neformální atmosféru (viz foto níže), výborně jsem se bavil, prostě trochu netradiční ale veskrze příjemná oslava důležitého výročí, 28. října. Ale teď už vína…

Solear ve dvou odlišných podobách

Dnes opět o jedné z mých neřestí, sherry. Ale jelikož jsem teď rybně vzdělán, tak vím, že slovo neřest dříve značilo tření ryb, což nějak zvlášť hříšné či jinak hanebné jednání není. Než se dostaneme k vlastním vínům, tak ještě chvilku budeme pokračovat v jazykovědném koutku. Nesystematicky, v hovoru i psaném slově, používám pro sherry jak ženský tak i střední rod, přičemž ženský možná i častěji. Což je blbě, do sklenky mám nalévat suché sherry, ne suchou sherry. Je to mé milované sherry, ne má milovaná :-) Pokud to zase někde spletu, tak mne prosím propleskněte (šanci máte i na ochutnávce za dva týdny, viz závěr článku). A teď už Solear, víno dle jména koupající se ve slunečním svitu, ale projevem spíš evokující loď ztroskotanou v bouřlivém moři.

Domácí recepty na svařák

Na Horké víno mělnické potřebujete 4 kostky cukru, citronovou kůru, kousek skořice, 1-2 hřebíčky a ¼ litru červeného mělnického vína. Do hrnečku dáme všechny výše uvedené suroviny a směs silně zahřejeme, pak odstavíme a přecedíme do zahřáté sklenice, do které jsme si předem vložili stříbrnou lžičku. Podáváme. Alespoň takto jeden z receptů na svařák představuje Nový brevíř o víně  Jindřicha Haufta z roku 1989. A zhruba tento nejprimitivnější postup, ve kterém ovšem víno mělnické nahrazuje „cokoliv základního a levného“ či v tom horším a naprosto nevhodném případě „vadné víno co nechci pít“, často se vynechává i citronová kůra a nikdo neřeší stříbrnou lžičku, je u nás asi nejobvyklejší. Existují ale i sofistikovanější svařáky…

Stávkova Sexta 2010 a Strohmeier Weiß 2012

Tuhle středu vyjde v IN Magazínu Hospodářských novin dvoustránka o vínech z Anglie (s věcmi které jsem tu ještě nepsal), kde jsou zásadní šumivky. A středu příští opět v INu bude bublinám věnovaných hned několik stránek, předsváteční téma prostě. I pro pravidelné čtenáře Jižního svahu se tam asi najde něco nového, spíš ale konkrétní doporučené lahve než teorie okolo :-) V poslední době jsem tedy doma dost sjížděl právě bubliny, nakoupil a přechutnával sérií lahví co potřeboval ještě ověřit, než je definitivně doporučím (jinak řečeno zrovna ekonomicky výhodné pro mne tohle téma nebylo). Manželka si ovšem na novou večerní dietu zvykla rychle :o) Jedním z vypitých vín byli Strohmeier Weiß 2012 Blanc de Blancs, ze sortimentu Veltlínu, nesířená biodynamická směs Sauvignon blanc a Chardonnay, navíc extra brut a úplně bez dozáže. Hodně čerstvá vůně, divočejší, jablka a podzimní ovoce na zahradě, navinulejší, výrazně minerální. V chuti velmi suché, výborné krémovější perlení, kopíruje vůni v podzimním ovoci, navinulosti a mineralitě, dělší. Složitější kousek, taková ta „poetika dřevorubeckého rázu“, bavilo. Ovšem cena někde přes pět stovek, takže spíš nadšenecká záležitost.

Fishmenu – ryby, lidé, místa a také trochu vína

Neživím se vínem, i když občas někdo má pocit že ano a domnívá se, že články pro hospodářky a sem tam nějaký časopis mne uživí, či snad že dostávám zaplaceno za texty zde na blogu :-) Ale ne, vše vinné je jen koníček a zábava, případně drobné „melouchy“. Jednou z takových pokoutných aktivit, a že času už fakt není moc kde brát, se stala spolupráce na knize Fishmenu (web). Byla to hodně zajímavá zkušenost, díky které jsem mimo jiné poznal nové zajímavé lidi, především šéfkuchaře Davida Šaška zodpovědného nejen za recepty či autorku podstatné části textů Barbaru Myšičkovou. K projektu jsem se dostal přes Aleše Pavlíčka, se kterým se dříve potkával na vinných degustacích, ten zase stojí za krásnými fotkami. A sám páchal stránky s tipy na vína a další pití k jednotlivým menu, sledoval postup vzniku a snažil se přispět svými názory, postřehy a návrhy. Jakožto „spoluautor“ tedy logicky nemám od výsledku odstup (ale zároveň mu ani nepotřebuji dělat reklamu, nejsem placen podílem z prodeje; případný úspěch knížky mne ale samozřejmě velmi potěší a klidně nakupujte tady), vše níže uvedené berte s jistou rezervou. Mám prostě radost, že se zadařilo a dílo je konečně na papíře.