pátek 5. února 2016

Velká vína z Bodegas Tradición

Bodegas Tradición CZ. Pokud vás sklenka amontillada od tohoto producenta nepřesvědčí, že sherry jsou projevem velká vína a na úrovni těch nejlepších „klasických“ vín světa, tak už asi máloco ano. Jde vlastně o docela mladý podnik, krásnou ukázku renesance oblasti v podobně menších špičkových producentů. Vinařství (web) vzniklo v roce 1998 coby projekt miliardáře jménem Joaquín Rivero (to, že byl na konci loňského roku ve Francii odsouzen za podvod, praní špinavých peněz a pár dalších prohřešků v rámci svého hlavního byznysu s realitami nechť nám radost z vína zatím nekazí, ehm…). Ten skoupil celé původní špičkové solery již nefunkčních vinařství a podniků na prodej, případně od nich vybrali top vína v požadovaném stylu či jednotlivé sudy. Pod Tradición tak přešel almacenista Agustín Blazquez a jeho oloroso solera z osmnáctého století, jeden z nejstarších podniků v regionu Bodega CZ – J.M. Rivero (kterou vlastnil předek současného vlastníka, CZ bylo k původně zamýšlenému názvu jen Tradición přidáno na počest tohoto domu), ročníkové solery z Bodegas Croft, Delgado Zuleta pro amontillado, a několik dalších vybraných (Paternia, Harveys pro PX). Najal špičkové odborníky, od vinohradníků a sklepmistrů po pozice jako archivář, a vůbec na ničem nešetřil. Žádná velká romantika, po pravdě, ale výsledky mají…

Zobraz celý článek...

čtvrtek 4. února 2016

Zprávy z vinného světa a pár fajn vín

Dneska pár zpráv z vinného světa, co mne tak v poslední době zaujalo, a krátké tipy na několik vín. Začneme v Itálii. Tamní finanční police shodou okolností, při vyšetřování něčeho úplně jiného, odhalila padělky Moët & Chandon Imperial Brut. Místní zločinná partička používala prosecco a dávala mu viněty a záklopky asi nejslavnějších bublin na planetě (a vůbec nejobvyklejšího Champagne na trhu, tu jejich schopnost udělat z desítek milionů lahví průměrných bublin cosi prestižního a hodného ceny desítek euro považuji za jeden z největších zázraků marketingu). Při zátahu bylo zajištěno 9200 lahví a viněty pro dalších čtyřicet tisíc, takže žádná malá hra. Potěšilo, že víno nebude zničeno, ale prodáno jako to čím je, základní bubliny.

Zobraz celý článek...

středa 3. února 2016

Třikrát červená Rioja a něco ke značení vinic

Zakoupil jsem nedávno „v akci“ sadu vín z Riojy a postupně se tím propíjím, dneska se mrkneme na první tři kousky v různých cenových relací. Značka Avior je velmi úspěšná na trhu v Německu, především pak jejich Reserva (často je v nějaké slevě a dostává se někam k osmi euro z běžných patnácti), kterou jsem vyzkoušel v ročníku 2010. Jde skutečně o značku, u které nejde mluvit o konkrétních vinicích a vlastně ani vinařství vám neslíbí (momentálně je to Bodegas Horzales), cílem je prostě víno určitého oblíbeného projevu, takového toho opulentněji ovocného s výrazným francouzským i americkým dřevem, co dneska v klidu dostává 90+ bodů i v renomovaných časopisech. Víno má tmavou rubínovou barvu. Vůně výrazná, moderní efektní sladce ovocná, černý rybíz, tmavé peckoviny, pryskyřice, vanilka, drahé dřevo. Suché, silnější plnější v chuti, sladce ovocné ale s dobrou kyselinou, solidní měkčí třísloviny, výrazné, dobrá délka a pitelnost. Líbivější, technicky výborně udělané byť poněkud těžko zařaditelné ovocné dřevěné červené (= sice to je oblast Rioja Alta a stoprocentní Tempranillo, ale projevem to může to být leccos z nepřeberného množství míst). Za mne typ vína „proč zrovna tohle?“, ale při ceně na naše lehce přes dvě stovky ten úspěch chápu. Záleží, co od vína vlastně chcete, zda je to jen projev ve sklence, nebo očekáváte i něco víc.

Zobraz celý článek...

úterý 2. února 2016

2x Chardonnay a Sylvaner starých keřů

Mám doma pár „archivních“ kousků vín od Jakuba Nováka, ale nejvíce jsem určitě koupil vín z ročníku 2013, ta přísnost ročníku mne dost baví. Naposledy jsem otevíral Chardonnay 2013 z Kraví hory (viz starší poznámky z ještě sudového vzorku). Výraznější žlutá barva, zlatavý tón. Čerstvá, energická vůně, citrusy, žluté ovoce, komplexnější ovocný projev, jemně krémovost, drahé dřevo, minerální linka. Suché, výrazné kyseliny a trochu hranatější, tvrdší projev. Ovocnost kopíruje vůni, velmi pěkná stavba a délka, seriózní, důraznější bílé. Pokud má někdo rád třeba Chablis, tak hodně doporučuji. Sedí-li vám spíše „měkčí“ kulatější bílá, tohle určitě není pro vás :-) Kubu Nováka prodává Winegeek, ale produkce je mrňavá.

Zobraz celý článek...

pondělí 1. února 2016

Parádní ale vadné bílé

V pátek jsem vyrazil na návštěvu Fajnšmekru, kdy bylo tentokrát na ochutnání otevřeno více lahví než obvykle (a vzhledem k až nečekanému zájmu věřím, že se koncept bude opakovat častěji), a nabídku si projel. Obzvláště jedno víno mne opravdu zaujalo a to natolik, že jsem si rovnou koupil nachlazenou láhev domů a ještě ten večer jsme ji s manželkou vypili. Theodora, základní bílé od slavného vinařství Gut Oggau (zmiňoval jsem se v článcích Timotheus, Atanasius, Josephine a Joschuari a také Chutné novinky od Gut Oggau), v ročníku 2014. Odrůdově Grüner Veltliner a Welschriesling (veltlín a vlašák), školeno pár měsíců ve velkých dřevěných sudech, lahvováno s drobným zbytkem CO2 „pro živost“ a také coby konzervant vzhledem k téměř nulovému síření. A také tam asi zbylo trošku cukru. Což se ukázalo jako problém lahví, které Fajnšmekr dovezl, ať už to způsobilo vedro při závozu nebo pozdější skladování.

Zobraz celý článek...

pátek 29. ledna 2016

Chutná X nechutná a složitější degustační popisy

Když jsem se včera prodíral davy na velké degustaci 1er Wines (o pár objevech tu bude řeč později), čichal, upíjel, plival a datloval si poznatky do telefonu, opět jsem se trochu zamýšlel nad formáty a významy degustačních poznámek. Obzvláště při textu typu „fresh, klasika, suché“, kde jsem tak nějak nabýval dojmu, že si jen plním povinnost to či ono víno nevynechat (takhle myslím dost lidí chodilo nechat si umazat sklenku homeopatickou dávkou, u jiných vín se množstvím zdaleka tolik nešetřilo, Vega Sicilia Valbuena 5º 2009 v maloobchodní ceně za víc než tři tisíce, prostě si v nějakém seznamu odškrtnout, že tohle víno už taky ochutnali a je dobré; dát si sklenku čtrnáctkového ryzlinku od Piálek & Jäger doslova naproti a zjistit, že je to smysluplné víno, se ve výsledku nejspíš vyplatilo víc). Samozřejmě hraje obrovskou roli proč a pro koho si poznámky o víně děláte a jakým způsobem je pak hodláte zpracovat, viz i nedávný článek s různými typy výstupů nebo mnohem starší o značkách (a dalších zajímavých věcech navíc s podnětnou diskusí, jen dneska je jiný kurz eura a u domácích vín bych musel hraniční cenu asi posunout trochu nahoru), které si na degustacích sem tam píšu.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 28. ledna 2016

Tschida, chlastací červená a rodinný rozpočet

Včera jsme se sešli na menším domácím vinném posezení, ochutnali jsme a vypilo toho docela dost a o pár vínech se asi ještě zmíním, ale hlavním bodem programu a důvodem setkání byla čtyři červená vinařství Christian Tschida z Ilmitzu, jedné z naturálních špiček a „enfant terrible“ Burgenlandu a Rakouska obecně. Debata se u všech vzorků točila v zásadě okolo dvou zásadních témat. Jak jsou ta vína výborná a „chlastací“, s jakou lehkostí do nás padají (asi i díky tomu, že alkohol je na normálních 12.5 %) a máme chuť pít je velkými doušky a ve velkém množství. A s tím související vysoké ceny, které podobnou zábavu poněkud limitují. A to navíc vinař ušetří, protože nečiří, nefiltruje, skoro nesíří… :-) Řešili jsme, stále dokola a bez výsledku, co je vlastně moc peněz za podobně „žíznivé“ pití, byť to nejsou žádná jednoduchá vína a rozhodně je na nich co zkoumat. Jak existuje ochota dát skoro tisícovku za normální neročníkové a nijak komplexní šampaňské (potažmo kolik dneska stojí normální Burgundsko), ale u zábavného červeného Rakouska je podobná cena najednou odrazující. Nic jsme nevyřešili, samozřejmě, tohle řešení nemá. Za sebe mohu říct, že jednou za čas bych byl těch 40-50€ za Tschidu ochoten vysolit, a nejspíš bych si ho pil sám a nedělil se :o)

Zobraz celý článek...

středa 27. ledna 2016

Co přináší novelizovaný vinařský zákon

Svaz vinařů připravil jakýsi zjednodušený výklad změn, které přináší novela vinařského zákona, tedy verze navrhovaná MZe a schválená vládou, která ještě čeká na posvěcení parlamentu. Sám se už nějakou dobu prokousávám samotnou novelou a dalšími předpisy na které odkazuje, úprav a nových principů fungování nejen obchodů s vínem (zásadní jsou třeba výsadby vinic, není to jen o boji proti podvodům) je tam docela dost, některé změny ne úplně chápu a je tam pár špeků, které potenciálně dost zatopí i všem poctivým vinařům / dovozcům (vyšší byrokracie s evidenčními knihami; dovezené nebalené víno může být krom nově zavedených deseti dní blokováno k prodeji mnohonásobně déle, protože „inspekce sdělí výsledek rozboru příjemci vína bez zbytečného odkladu“ může znamenat leccos). Každopádně ten dokument SV dává celkem slušný obrázek o některých zásadních věcech. Docela by mne taky zajímalo, jak bude řešeno nějaké přechodné období pro práci s aktuálními zásobami atd., to jsem buď přehlédl nebo bude řešeno až později. V analýze mne pobavilo, jak najednou SV vidí jako problém vína, které se díky názvu nějaké tradiční vinařské obce tváří jako naše, ale ve skutečnosti jsou z dovozu. Sice na to upozorňuji roky, ale ještě nedávno mi bylo vysvětlováno, jak tohle žádný problém není a dělám z komára velblouda :-)

Zobraz celý článek...

úterý 26. ledna 2016

Xinomavro a degustace Kir-Yianni

Xinomavro. Odrůda, které jsem se tu zatím příliš nevěnoval, ale nejspíš o ní uslyšíte v následujících letech o něco více. Ode mne určitě, ale zdaleka nebudu jediný. Jméno jde přímo přeložit jako „kyselé černé“ a zásadní vlastnost odrůdy, výrazné kyseliny, ilustruje dobře. Naopak barva bývá mnohdy spíše světlejší, s časem do cihlova. Možná i proto, ale ostatně i díky výrazným tříslovinám a potenciálu zrání (leckdy spíše nutnosti nechat víno pár let ležet, mladá vína mohou být poněkud hranatá a tříslo brutální), je Xinomavro zhusta přirovnáváno k odrůdě Nebbiolo (a sem tam i k Pinot Noir). A je fakt, že vína mohou být trochu podobná a nějaké ty kousky z Piemontu evokovat. Ale příbuzné, alespoň tedy geneticky, tyhle dvě odrůdy nejsou. Každopádně vína umí být výborná a z toho, co jsem měl možnost v poslední době chutnat, mne vlastně docela baví. A ceny jsou zatím snesitelné :-)

Zobraz celý článek...

pondělí 25. ledna 2016

Favereau 2013 & biodynamické Gavi

Když minulý týden jako už pravidelně každý rok vyhlásilo Kupmeto akci 1+1 zdarma na jejich bestseller, Château Bois de Favereau Bordeaux Supérieur „Cuvée Jean-Jules“ (viz třeba loňský článek), přišlo mi hned několik dotazů, zda má smysl víno nakoupit (možná i proto, že odkazují na má hodnocení z minulých let). „Problém“ tkvěl v nabízeném ročníku, aktuálně to je totiž 2013 a tedy pro suchá červená jeden z nejhorších z posledních doby (resp. v průměru se k podobně nízkým bodovým hodnocením třeba Robert Parker dostal naposledy na začátku devadesátých let, v průběhu tohoto století poprvé… a není to jen kvůli počasí, ale zhusta také díky moderním technologiím). Pro dovozce může být trochu nepochopitelné, když někdo řeší „výhodnost“ lahve v sudech školeného Bordeaux ve výsledku za 125 Kč, ale smysl to dává. Akce platí pro kartonové nákupy, ne jednotlivé lahve, a mít doma za pár tisíc kupu flašek stejného vína použitelného stěží na svařák či omáčku, to by asi nikdo nechtěl. Bohužel se svým verdiktem přicházím poněkud s křížkem po funuse, bonusová paleta Favereau je už dávno rozdána. Pár desítek lahví prý ještě zbývá, ale příště se stejně zkusím pochlapit a víno ochutnat už před slevovou akcí :-) Každopádně kdo nakupoval tak může být v klidu, víno se pít dá, teče úplně normálně jako jiné ročníky ;-)

Zobraz celý článek...