Dvě skvělá červená – Parotet & Pannobile

Už je tu oficiálně podzim, tak se dneska mrkneme na dvě červená trochu vyšší třídy vhodná pro dlouhé sychravé večery. S velkou chutí jsem vypil, a s přáteli se o pár doušků podělil, Parotet 2012 z vinařství Celler del Roure. První text o vinařství a jejich základním víně tu byl v únoru, před pár týdny jsem psal o jejich střední tříde, toto víno představuje vrchol produkce. Odrůdově ze tří čtvrtin Mandó se čtvrtinou odrůdy Monastrell (alias Mourvèdre), spontánní fermentace v nerezu a zhruba tři týdny macerace, pak 14 měsíců v tinajas, velkých v zemi zakopaných amforách. Mandó nesvědčí dřevo, ale amfory rozhodně ano. Burgundská láhev, elegantní zajímavá viněta. Tmavší rubínová barva. Pikantnější, tmavší ovocná vůně, minerální linka, něco kořenitosti, lékořice. Suché, plnější v chuti, parádní kyselina a energie, docela výrazné ale nerušivé „zrnité“ třísloviny, dost dlouhé, tmavě ovocné. Solidní stavba, plnost i parádní pitelnost, 14.5 % alkoholu skvěle maskuje. Seriózní, velmi zajímavé víno. Baví! I tohle vozí BIO Sueño. Doporučená maloobchodní cena 490 Kč, což je skok o dvě stovky oproti „střednímu“ Vermell, které pro zkušenost se stylem a vinařstvím vychází asi nejlépe.

Fantastický Furmint z… Burgenlandu

Burgenland jsou pro mne červená, hlavně Frankovka, a v okolí Neziderského jezera parádní botrytická sladká bílá. Je tam toho ale samozřejmě mnohem víc co stojí za pozornost. Trochu nečekaně i fantastický Furmint. Tahle odrůda má šanci být bílou tváří špičkových vín z Maďarska, ale s Rakouskem zrovna spojována není. Výjimkou je rozhodně Michael Wenzel (web) z Rustu, nedávno jsem tu psal o jeho frankovce a už dříve o dalších vínech. Před více než pěti lety mne jejich základní Furmint dost bavil, ale nějak víc jsem se mu nevěnoval. Chyba, mohl jsem mít alokace! :-) Odrůdu začal pěstovat jeho otec Robert v osmdesátých letech, dovezl si různé klony z Maďarska, a postupně se v jejich sortimentu stala dost důležitou, nyní připravují pět různých furmintů (a v šestém je ve směsi) a slaví s nimi dost úspěch. Wenzel vlastní a bio(dynamicky) v okolí Rustu obhospodařuje několik špičkových tratí s odlišnými půdními podmínkami, rozdíl je mimo jiné vidět i na vinětách, jejichž grafické ztvárnění odpovídá různým druhům horniny jednotlivých poloh. Na vinětě Furmint Vogelsang 2014, z vinice kterou odrůdou osázeli vůbec nejdříve, je tak křemen, rula a svor. A v lahvi naprosto fantastické víno.

Brangelina rosé, trendy, volby, vesmírná réva…

Světem otřásá zásadní událost… slavný pár Brangelina se rozpadá! Angelina Jolie požádala o rozvod a opouští Brada Pitta. Jelikož společně vlastní Château Miraval v Provence a produkují slavné růžové víno (a dost slušné, po pravdě, byť označit ho za nejlepší rosé světa jako jiní bych si nedovolil a u nás požadovaných víc než šest stovek považuji za částku… nepřiměřenou zážitku :-), píší o tom i zásadní vinné weby typu Decanter či Winespectator, s titulky jako „rozvod přináší nejistotu nad budoucností Château Miraval“ nebo „Co se stane s Château Miraval?“. Řeší, jak to dopadne s dalším vývojem jejich „super Provence“ červeného, zda je samotné vinařství součástí sporu (Angelina chtěla prodat a Brad ne) a tak. Žijeme ve zvláštní době :-) Upřímně si myslím, že rodina Perrin, která je za vlastní produkci zodpovědná (předpokládám, že na rozhodnutích s reálným dopadem na výsledek se Brad Pitt podílí málo, velmi málo nebo vůbec), dělá i vína s mnohem lepším poměrem ceny a kvality :-)

Degustace s pár bezva slovinskými víny

Už předtím, než začal Standa Soukup pracovat pro Veltlín, nadchnul se pro Slovinsko a tamní vína. Momentálně je v rámci Veltlínu jejich zásadním propagátorem, tlačí ochutnávky a vůbec se snaží dostat více (naturálních) Slovinských vín do povědomí vínomilců v ČR a na lístky restaurací. V nejbližší době Veltlín pořádá dvě zajímavé ochutnávky „Taste of pure Slovenia“ pro veřejnost (ta první je už beznadějně plná, druhá v říjnu snad ještě ne) a teď v týdnu představil objevy z letošní cesty po Slovinsku a nová vinařství v nabídce sommeliérům z restaurací a dalším odborníkům (a mně). Vzorků byla hromada, část z nich jsem už znal (často ovšem v odlišných ročnících), Slovinsko mně taky nadchla a tamní vína piju rád, ač ne tak často jak by si zasloužila. Na ochutnávce bych si každopádně bez problémů vybral.

Chlastací Claratum a moc fajn veltlín

Po nedávno objeveném ročníku 2012 jsem doma otevřel nefiltrované a už oficiálně certifikovaně bio Cuvée Bernety Claratum 2013 z vinařství Krásná hora (web), původ hroznů ve stejnojmenné viniční trati ve Starém Poddvorově. Bernety jsou původní název cuvée, který odkazuje k použitým cabernetovým odrůdám, v průběhu let ale došlo k docela dost změnám a ročník 2013 je v rovném poměru Merlot a Cabernet Sauvignon, školeno rok v dubových sudech. Vzhledem k odrůdové směsi má claratum upomíná ke klasickým bordeauxským klaretům. A je tedy fakt, že světlejší rudá a trochu kalná barva má k původně hodně světle červeným vínům blízko, dnešní Bordeaux už jsou vína znatelně temnějších odstínů. Aromatika je docela pikantní, trochu herbální, znatelně nazrálá, společně s barvou a výrazným depotem tomu manželka říká „blátový projev“ a nemyslí to nějak špatně, coby blátové u ní zhusta končí třeba staré burgundské pinoty :-) Ve vůni je dál fajn ovocnost, možná přezrálé jahody, do toho trocha červené papriky a jasné náznaky, že v chuti bude dost kyselin. Víno je to spíše lehčího střihu a kyselinami skutečně nešetří, je šťavnaté, živé, trochu kořenité, trochu natrpklé, energické, výborně pitelné. Zábavná, nijak vážná chlastací záležitost, která zároveň vyvolává chuť to víno trochu zkoumat a hrát si s ním. Baví. Dvoustovková záležitost i v kamenných obchodech (po Praze třeba Sklizeno).

Mladá krev na Somló – Barcza Bálint

Dnes budu pokračovat ve výletu do Somló, na pořadu je další z nastupující (naštěstí!) mladé generace tamních vinařů, Barcza Bálint. Trochu jsme bojovali s jazykovou bariérou, ale nakonec se domluvili, jako to ostatně s vinaři vždy nějak dopadne. Bálint, sám čerstvě otec (jméno jeho dcery nese i jedno z vín), pochází od obou rodičů z tradičních vinařských rodin s generacemi zkušeností, sám pak obor vystudoval a pracoval pro několik různých producentů. Celkem má na starosti okolo čtyř hektarů vinic, tři čtvrtiny v jedněch z nejlepších poloh na jižní straně Somló (zde stále ještě vinaří i jeho dědeček), kde se nyní vyskytuje nejčastěji, a čtvrtinu na dalším vulkanickém kopci, Csobánc. Což je kousek od Balatonu a necelých 40 km od Somló.

Průřezová degustace sortimentem Alifea

Minulý týden se konal, tentokrát v prostorách restaurace Art Nouveau hotelu Palace, již čtvrtý ročník představení sortimentu dovozce Alifea. Pravidelně pořádají menší řízené tematické akce, leckdy hodně zajímavé, tohle je neřízená degustace kde si na zhruba osmdesátce vzorků šlo udělat obrázek o jejich běžném sortimentu a představeno bylo i několik úplných novinek. Vše hezky z pořádných sklenic od Riedelu, slušné sklo (v zásadě cokoliv dostatečně velkého a dobře tvarovaného, nemusí jít o žádnou z trendy značek) mne vždy navnadí ještě před prvním vzorkem. A naopak, pokud dostanu do ruky debilní sklo, tak rovnou jdu na vína s (často oprávněným) předsudkem, že si s výběrem prodejce zrovna práci nedal. Sklenkové postižení! :o) Vína byla v degustačním karnetu i na jednotlivých stolcích logicky poskládána a seřazena, zní to samozřejmě ale zdaleka není pravidlem a akcí, kde kroužíte po prostoru a hledáte vybrané víno je stále dost. Snaha o udržení dobré teploty byla možná někdy až přehnaná a vína trochu podchlazena, ale zahřát degustační vzorek není zas až takový problém. Degustovalo se za doprovodu živého klavíru, docela mne bavilo chytat všemožné klasické songy z osmdesátých a devadesátých v tomhle podání. Ale byl jsem tam kvůli vínu, že jo :-)

Stanko Radikon, trh naturálních vín, předpis pro Churchila, řasa proti peronospoře, …

Jedenáctého září zemřela jedna z výrazných postav světa (nejen) naturálních vín, italský vinař Stanko Radikon. Zásadní producent z italsko-slovinského pomezí, jehož macerovaná a často i nesířená bílá (připravovaná takto už v době, kdy ještě nešlo o celosvětový trend) dokázala přesvědčit i mnohé zaryté odpůrce, že na těchto vínech něco je a mohou skrývat netušené kvality. Bude trvat ještě 3-5 let, než se na trhu objeví všechna vína, na kterých se ještě podílel, Radikon nikam nespěchá. A my všichni milovníci charakterních oranžád můžeme vzpomínat. V nastolené práci bude pokračovat syn Saša, který ostatně byl postavou v popředí vinařství už nějaký ten pátek.

Bílé Burgundsko a netradiční červené Španělsko

Sem tam mne někdo obviní, že se zabývám jen nějak jinými / divnými víny. Není to pravda, zasířený německý ryzlink z nerezu si dám rád :o) Nebo včera bílé z Burgundska, Domaine Bernard-Bonin Bourgogne Blanc Initiales B.B. 2013. Úplně klasická čistá naprosto typická a jasně zařaditelná burgunda. Jasně, je to z eko spravovaných vinic, ručně sbíraných, kvasilo to spontánně, nešel do toho žádný enzym nebo výživa, o doslazení či dokyselení nemluvě, zraje rok a půl v klasických 228l sudech na kalech, nebylo to čiřeno a stáčeno i lahvováno je dle fází měsíce, není to filtrováno a sířeno opatrně. Ale na tom není nic divného, tohle je NORMÁLNÍ! :-) Výrazná citronová lehce nazlátlá barva, čistá. Poměrně efektní výrazná aromatika, kouřovost, citrusové tóny, mineralita, skvěle zapracované dřevo, lehce krémovost a oříškový tón. V chuti středně plné, s výraznější živou šťavnatou limetovou kyselinou, pevné tělo, citrusy a žluté ovoce, hezky dlouhé, minerální, dobře postavené. Na Bourgogne rozhodně dost nadprůměrné (i cenou), spíš je to takový malý tvrdší a o něco tenčí Meursault :-) Vozí Domaine R&W. Velmi pěkné!

Jura v podání Domaine de la Pinte

Před pár týdny jsem se tu zmiňoval o pár vzorcích z jurské biodynamické Domaine de la Pinte (a poprvé tu o jejich vínech psal v roce 2013) a krátce na to si k Fajnšmekrovi odskočil na degustaci věnovanou právě tomuto vinařství, která doplnila pár dalších vzorků. Obzvláště mne zaujalo cuvée La Capitaine 2010, postavené na Pinot Noir s dílem Poulsardu (a možná trochou Trousseau). Stále docela mladistvě působící, jemnější, krásně peckovinově ovocné, vyvážené, suché, štavnaté, středně plné s elegantní lehkostí a pitelností, jemnější zábavné červené. Chutnali jsme i mladý ročník 2015 (60 % Pinot noir, 30 % Poulsard a 10 % Trousseau, spontánní fermentace, Pinot a Poulsard každý zvlášť pět měsíců ve velkém sudu a Trousseau v klasickém burgundském 228l), víno znatelně divočejší a ještě nesrovnané, výrazně až lesně jahodově ovocné a peckovinové, s velmi dobrou kyselinou a slušnou stavbou, zatím teprve na začátku cesty.