Pětkrát Cava Recaredo

Recaredo (Mata Casanovas, web), s jejich téměř stoletou historií a specifickým přístupem k přípravě šumivých vín, rozhodně patří mezi výjimečná španělská vinařství. Sídlí v epicentru katalánských bublin, Sant Sadurní d’Anoia, a 65 hektarů vlastních vinic v oblasti Costers del Bitlles (Alt Penedès) obhospodařují v bio a Demeter certifikované biodynamice (coby vůbec první v tomto místě), bez závlahy a vždy jen s ručním sběrem. Jejich vinice Serral del Vell je jednou z těch mála, které jsou součástí Cava de Paraje Calificado. Oproti některým jiným nezanevřeli na apelaci cava a vše co si sebou nese, naopak se maximálně snaží o zlepšení jejího jména. Připravují jen a pouze Brut Nature vína, naprosto bez dozáže, a pouze ročníková.

Podvodná francouzská růžovka, myši v moštu, 1 Glass od Jancis Robinson

Určitě nelze schvalovat, když ve Francii „vinní teroristé“ vypouštějí tanky plné španělského vína v přístavu Sète nebo přepadávají cisterny se stejným obsahem a zbavují se ho rovnou na silnici. Na druhou stranu tak bojují nejen proti prostému problému s odbytem vlastní dražší produkce, ale i proti jednomu takovému nešvaru, se kterým tu sami máme více než dobré zkušenosti. Nejméně 70 tisíc hektolitrů španělské růžovky, tedy ekvivalent deseti milionů lahví, bylo vydáváno za víno francouzské. Přičemž způsoby šálení zákazníků jsou různé. Klasikou je mít na lahvi „Lahvováno ve Francii“ a někde vzadu malým písmem „Víno ze Španělska“ či (v kombinaci s francouzským producentem a plně francouzským jménem) ještě více zavádějící „Víno z Evropské unie“. Pořádné tresty pak padají přímo za vydávání vína jako zemského francouzského, a ještě tvrdší za předstírání konkrétní apelace, obojí se též dělo (a stále nejspíše děje). Pořádnými nemyslím jako ty u nás a složité řešení, zda to náhodou nebude pro firmu co vystřelila miliony padělků likvidační, ale klidně 10 % ročního obratu či 300 tisíc euro, co je vyšší, a až dva roky v lochu. Velice oblíbenou metodou podvodu je, že si objednáte z lístku běžné francouzské víno po sklence či karafě a přistane vám právě španělská „sudovka“. Upřímně… u levných spotřebních vín má Španělsko kvalitativně navrch, ale správně tohle chování samozřejmě není :-)

Naturální Weißburgunder a směska z Ribeiro

Biodynamické vinařství Judith Beck z Golsu má, krom poctivé výborně udělané klasiky o které tu píšu celkem často, i plně naturální řadu zvanou „Bambule!“, připravovanou jen když mají pocit, že to u té či oné odrůdy bude zrovna fungovat. Bílá obvykle macerace a fermentace na slupkách (~ 14 dní), zrání v použitích barrique sudech na kalech (8-16 měsíců) a lahvování bez filtrace a síření. Weißburgunder Bambule! 2015 jsem poprvé pil loni v srpnu a bylo to živé, energické, trochu „bezsirně zasmrádlé“ bílé, ale nic úplně zásadního jsem v tom neviděl. Rok se sešel s rokem a vida, je to mnohem dál! Burgundská láhev, celokorek, zavoskované hrdlo. Tmavší, lehce opalizující spíše citronová barva. Čerstvá, pikantnější vůně, žluté ovoce, něco tropických tónů, karambola a herbální linka. Suché, šťavnaté, s výraznější citrusovou kyselinou, intenzivní a trochu nervózněji energické, středně plné, žlutá ovocnost, minerální slaný tón, naprosto čisté (hurá, v poslední době jsem měl trošku smůlu na různé myšinové a jinak jeté zmetky, u nesířených vín), s ovocně nasládlým zakulacenějším delším závěrem. Dost pěkný. V nabídce VPV, stejně jako další vína vinařky.

Mladé Quatre z Dobré Vinice a Ampeleia Unlitro

Tak zase odhrnu něco z toho, co jsem s velkou chutí pil v uplynulých dnech. Třeba takové Cuvée Quatre 2016 (alias „Štverka“) z Dobré Vinice. Což je směs Chardonnay a tří pinotů (Blanc, Noir a Gris) z Velkých Bílovic. Lisovány celé hrozny, kvašeno společně, víno školeno zhruba rok na kalech v 225l a 600l nových dubových sudech. Tedy tentokrát žádné kvevri, delší macerace a jiné „extravagance“, ale spíše styl, kterým se Dobrá vinice etablovala a proslavila před dávnými roky. Ostatně o ročníku 2004, tehdy pod jménem Pinot-Chardonnay, jsem tu psal opakovaně a naposledy loni v prosinci (to víno stále drží!). Bordó láhev, plastová záklopka, celokorek. Víno jsem otevřel ve středu večer a chutnalo mi, ale dobrovolně přiznávám, že jsem čekal víc. Následující čtvrtek odjel na svátky a víkend pryč. Polovina lahve zůstala v lednici. A v neděli večer bylo víno naprosto parádní! Prostě je to mlaďoch a potřebuje pořádně rozdýchat, takže je třeba s tím počítat. Aromatika zralého žlutého ovoce, krémovost, lehce pikantní, výraznější ale parádně zakomponované dřevo, poměrně komplexní, s jemnějšími odbočkami. Suché, plnější a výrazné, s bezva kyselinou ale zároveň zakulacené a se sladkostí ovoce i dřeva, vybalancované, delší. Spokojenost velká!

Algueira a okrajové španělské červené odrůdy

Už je to nějaký pátek, co jsem se nechal zlanařit a vedl ochutnávku „těch dalších“ červených španělských odrůd, zajímavých vzorků, které dovozce Alifea posbíral hlavně v Galicii. Chutnala se nejen má milovaná Mencía, ale i kousky jako Merenzao, Caiño či Sousón. A podstatnou část vín tvořila produkce Adega Algueira (web), v současnosti už docela hvězdy z dramatické oblasti Ribeira Sacra. K dovozu bohužel asi nedojde, ale já si nějaké další kousky pořídil po vlastní ose. Každopádně vinařství si pár řádků zaslouží, pokud na ně někde narazíte neváhejte vyzkoušet. Tedy pokud máte ověřeno, že váš vkus je jakž takž kompatibilní s tím mým :-)

2x netradiční Sauvignon a výtečný Vavřinec

Dnešní vinné recenze začneme na mém milovaném maďarském vulkánu Somló, u mladého vinařství Somlói Vándor (web, dováží Vinorum). Jméno, v překladu poutník ze Somló, vychází z faktu, že vinař Tamás Kis několik let (dokud měl jen půl hektaru) vinice obhospodařovával na dálku, pravidelně na Somló jezdil ze svého hlavního zaměstnání v Egeru. Po získání dalších vinic se už musel přestěhoval a vinaří, čistě ve vinicích i ve sklepě, aniž by musel putovat. Jméno však zůstává :-) Nějakou dobu poté, co Somló opustil legendární Takács Lajos, se pod správu Somlói Vándor dostaly i výsadby jeho vinařství Hollóvár. A v jejich rámci, na vrcholu hory, vinice s v oblasti velmi netypickou odrůdou – Sauvignon blanc. Z ní pochází Szikár 2015. Fermentováno spontánně, školeno zhruba z poloviny v sudech po dobu šesti měsíců, druhá půlka v tanku. Štíhlá láhev uzavřená šroubovým uzávěrem. Citronová žlutá barva. Čerstvá, pikantnější vůně, evokuje slanost, jemně oříšek, zázvor, citronová tráva a lehce kořenitost. Lehčí až středně plné, naprosto suché s výraznější kyselinou, minerální, něco železitosti a slanosti, delší, pevné. Místo původu dominuje nad odrůdou, jak se na Somló děje běžně, byť ve štíhlejší podobě než je zde obvyklé. Hodně zajímavý kousek, navíc unikátní i v tom, že jde podle všeho o poslední ročník. Vinice je nově ve vlastnictví jiného (velkého) vinařství, které ji přesazuje.

Dvě nádherná naturální Champagne

O čem psát takhle poslední den před svátky a víkendem, když už všichni stejně myslí na dovolenou nebo na ní už dávno jsou? Bubliny! Před pár týdny jsem se zúčastnil degustace novinek u PMP Exclusive, firmy specializované na pěstitelská a obvykle bio(dynamická) Champagne, navíc (což je ovšem v tomto segmentu typické) velmi suchá. Jejich sortiment patří mezí úzkou domácí špičku, nabízí pár legendárních jmen, další výtečné vinaře i hodně fajn objevy. Vzhledem k tomu, že další zajímavé kousky teď přechutnávám doma (+ se chystám na další degustaci 17. července, kdo jste ve Varech na festivalu tak tam právě mají vanu plnou šampaňského), nejspíš se jim teď budu věnovat trochu víc. Dneska bych odhrnul dvě lahve, ze kterých jsem byl opravdu nadšený. A u kterých předpokládám, že hodně osloví především ty, kterým krom bublin učarovalo bílé Burgundsko :-)

Pálava 84 % vody, Chablis, čínské investice, degustační erotika…

Nedávno jsem psal o odrůdě Pálava do jedné přílohy Hospodářských novin a text zakončil na velmi pozitivní notě. Mimo jiné i poznámkou o tom, jak moravská či slovenská Pálava, kdy ovšem o geografickém původu i konkrétní odrůdě bylo nutné ve většině případu více než pochybovat, prakticky vypadla z nabídky stáčených vín a tento dřívější fenomén vymizel. Inu spletl jsem se. Trafika a vinotéka (samo spojení ve mně nevzbuzuje zrovna důvěru) ve Velkých Bojanovicích nedávno prodávala slovenskou polosladkou Pálavu, ve které SZPI zjistila přídavek sacharózy a 84 % exogenní vody. Jinak řečeno šlo o brutálně naředěné něco (nedivil bych se, kdyby to byl spíš Tramín nebo i Děvín). Ale když to lidi chtějí a jsou ochotni pít…

„Tradiční“ Beaujolais 2017 až 1967

Beaujolais může mít mnoho podob. Od otravně bonbónového uspěchaného Nouveau, přes přístupná ovocná vína připravená také z velké části karbonickou macerací až po různé úrovně charakterních červených, kde karbonika hraje menší či žádnou roli, z výjimečných terroir několika zdejších špičkových poloh. Taková vína obvykle vyžadují 4-5 let aby se plně projevila a leckdy dokáží s úspěchem zrát násobně déle. Odrůda Gamay je jedním z potomků Pinot Noir a po pravdě velmi staré víno z ní, nejvíce z apelací jako Morgon and Moulin à Vent, starý pinot nemálo připomíná a dokáže pěkně zamotat hlavu. Lze se samozřejmě do krve hádat, co je pro Beaujolais tradičnější. Výsledek bude hodně záležet na tom, jak daleko do minulosti budete hledět. Na víno, jaké dělali otcové současných vinařů? Jejich dědové? V polovině 19. století? Uděláte zlom v momentě ustavení apelace, roce 1936? Je fermentace a delší macerace odstopkovaných hroznů a zrání v sudech „modernou“ dotaženou z Burgundska či naopak podobou, kterou měla tamní vína dávno předtím, než byl nalezen vhodný způsob zjemnění a změkčení výsledku? Je to boj! Dnes je jako tradiční vnímána spíše alespoň částečná karbonická macerace a celé hrozny, a spousta výsledných vín je fantastická, ale prostě to není jediný pohled a jediná cesta.

Před dvěma týdny jsem měl možnost zúčastnit se inaugurace nové cuverie Château des Jacques v obci Romanèche-Thorins, jedno z rezervovaných míst mi coby známému fandovi apelace (má to výhody, snažit se roky lidi přesvědčit, že Beaujolais dává smysl ;-) přepustil dovozce do ČR. Historické vinařství proslavené především apelací Moulin-à-Vent bylo v roce 1996 zakoupeno burgundským Maison Louis Jadot a od té doby si prošlo pár změnami. Vše začalo ve vinicích, postupným převodem do bio režimu (jede tak, zatím necertifikovaně, zhruba polovina a další už brzy) a především původních nízkých výsadeb s krátkým řezem bez opěr (gobelet) na Cordon de Royat, tažně na drátěnce. Teprve po vinicích začali i s úpravami ve sklepním provozu, které jim mají umožnit pečlivější práci s jednotlivými terroir. Ve zpracování se ale v zásadě nic nemění. Ruční sběr hroznů dle poloh a zralosti, spontánní fermentace v betonu (nerezu se snaží pro Gamay vyhnout, má dost tendenci k reduktivním projevům), delší macerace, zrání zhruba 10 měsíců v dubových sudech z 35-40 procent nových (Jadot má vlastní bednářství). Prioritou jsou pro ně jednotlivá cru (celkem vlastní 83.69 ha v pěti cru a 16 různých vinicích a jedné poloze pro bílé) jako celek, tj. Fleurie či Morgon nebo Moulin-à-Vent. Teprve pokud jsou schopni tyto připravit, a ani to není pravidlem každý rok (třeba Fleurie 2016 nemají vůbec), zabývají se možností nalahvovat samostatně specifické vinice.

Bylo to intenzivní den narvaný informacemi i „praxí“. Začali jsme geologickým rychlokurzem s Isabelle Letessier (bylo zodpovědná za mapování místních terroir a díky její práci existují současné geologické mapy), který by pravděpodobně trval dále a pokračoval drolením a sliněním na další druhy hornin a v dalších výkopech, kdyby na vše nedohlížel sklepmistr vinařství Cyril Chirouze :-) Každopádně bylo trochu vyděšená rychlostí klimatických změn a extrémů, které se tam dnes dějí. Pro někoho, kdo měří vývoj spíše v tisících a milionech let to musí být tuplem zneklidňující. Pokračovali jsme přes prohlídku různých vinic v regionu, prohlídku vinařství, horizontální degustaci jednotlivých vinic v Moulin-à-Vent i dalších apelacích po vertikálu Moulin-à-Vent „Clos de Rochegrès“ od sudového vzorku ročníku 2017 po ročník 1967 (u všech prezentovaných let s pěkně zpracovanými informacemi o klimatických podmínkách). A vše zakončili večeří právě v nové vinařské budově a mezi (fakt pěknými) betonovými tanky, což mělo rozhodně lepší atmosféru než leckterá rádoby rustikální restaurace :-) Poznámky nejsou nějak superdetailní, ale nějaké ty dojmy se podělit musím. Vína skládám k sobě podle apelací, byť mohla být chutnána při různých příležitostech (platí třeba i pro vertikálu, některá vína z ní jsme pili jindy).

V průběhu dne jsme ochutnali (a k jídlu vypili) několik ročníků Clos de Loyes, což je bílé Chardonnay z vinice nedaleko Pouilly-Fuissé, pod apelací Chénas, pro odrůdu netradičně na granitu a vápencovo-jílových nánosech. Víno existuje ve dvou podobách, buď jako čistě nerezové Beaujolais blanc nebo coby Bourgogne blanc s polovinou moštu a vína školeného v sudech. Čistě nerezovou variantu jsme pili v ročníku 2017 (a na doma jsem si experimentálně koupil 2013, ale ještě neotevřel) a je to mladé, žlutě ovocné a lehce oříškové víno, zakulacenější a trochu krémové, s fajn kyselinou, přímočaře přístupné. Pije se to moc pěkně. Oproti tomu totéž v „burgundské“ sudové variantě mi přišlo o něco utahanější, dřevo dost vystupovalo a celek mne nějak zvlášť neoslovoval. Vlastně podobný problém jsem měl i s magnum 2013 téhož, hodně uhlazené a tak nějak… bez živosti. Paradoxně zrovna teplejší (ale v Beaujolais pro červená bez debat velký a v moderní historii jeden z nejlepších) ročník 2009 působil o hodně živěji, strukturovaněji, sympatická bílá burgunda.

Fleurie 2017 bylo jediným z vín v poslední době počasím dost zkoušeného cru, vinice tam navíc mají docela nově. Sudový vzorek nabízel svěží expresivní intenzivnější ovocnost zralého červeného ovoce a kořenitost, pěknou strukturu a délka. Zábavné a za pár let skvělé. Morgon 2016 potřebuje čas na rozdýchání, ale je to krásně provedená záležitost, šťavnatá, svíravější, dobře strukturovaná. Klimat Morgon Côte du Py 2016 byl pro mne vínem ročníku. Bohatší a složitější ovocnost a dost „pinotová“ vůně už teď, třešně, lehce marihuana, suché, svíravější, parádní kyseliny a tvrdší strukturovaný projev, šťavnaté ovocné jádro, výtečná délka. Tohle bude skvěle zrát a těším se moc. Morgon 2014 velmi pěkné, peckovinové a kořenité, tvrdší ale již poměrně připravené k pití. Morgon 2009 z magnum lahve znatelně zralejší, kořenité, strukturované, s pěknou červenou ovocností, delší, výtečné. Ale chutnáno z několika lahví a rozdíly docela velké, jedna mi přišla výrazně naoxidovanější.

Moulin-á-Vent 2016 zemitější, pěkná červená ovocnost, svíravé, skvělé kyseliny a pěkná stavba, docela jemné hezky postavené, florální linka. Rád bych zkusil znovu za dva roky. Moulin-á-Vent La Roche 2016 (vinice přímo pod mlýnem dávajícím jméno apelaci, v tomto ročníku velká redukce hroznů po krupobití) sladší zralejší ovocnost, suché, šťavnaté, precizní intenzivnější ovocné i v chuti, výborná stavba. Moulin-á-Vent Clos du Grand Carquelin 2016 sevřenější a kořenitější, suché, šťavnaté, tvrdší, hranatější stavba, s dojezdem sladkých peckovin. Moulin-á-Vent Clos de Thorins 2016 precizní ryzí krásna efektní ovocnost, čerstvost a mladost, suché, šťavnaté, strukturované, slušně dlouhé. Tohle nadchne mnohé a rád bych měl doma.

Největší pozornost byla věnována Moulin-á-Vent „Clos de Rochegrés“, což je neoficiální jméno polohy spadající jinak pod Au Mont, vinice s výhledem na celou apelaci a nadmořskou výškou až 361 metrů. Jde o polohu s mělkou půdou postavenou na granitu a s větším obsahem jílu než je typické v okolí, navíc protkanou švy křemene. Sudový vzorek 2017 je víno mladičké, hutněji expresivně ovocné, suché, svíravé, koncentrované, s výrazným tříslem, delší, sladší dřevo, opulentnější styl. 2016 v projevu lehčí, vzletněji ovocné, šťavnaté, i při slušné koncentraci určitá lehkost, svíravé, mladé, příjemné pití. 2015 expresivní, ryzí ovocnost, tmavší peckoviny, seriózní. Suché, výtečné kyseliny, výraznější třísloviny, strukturované, delší, plnější, velmi povedené. 2008 již nazrálejší barva se znatelně naoranžovělým okrajem, nazrálejší jemnější aromatika, stále pěkná peckovinová ovocnost, dotyk podhoubí, suché, vybalancované a delší, s lehounce nazelenalým závěrem a výraznou svíravostí. 2005 z počátku v aromatice hodně divné až do váhavých pohledů mnohých, zda nejde o korek. Ovšem v chuti od počátku čisté. Barva méně nazrálá než předchozí, po rozdýchání zralejší, jemnější, drobnější červené ovoce a dost burgundský dojem. Suché, čisté, bezvadné kyseliny, červené ovoce, jemnější, stále tříslo ale již se uhlazující, vyvážené, elegantní, naprosto parádní. 2002 velmi odlišné, zemitost a třešňový likér, výrazná chuť, suché, hrubší, slušné ale nic zásadního. 2000 zralejší, marmeládovější ovocnost, kořenitá linka, moruše, kouřovost, poměrně koncentrované. Suché s dotykem ovocné sladkosti, vyvážené, slušná délka, sladší zralá ovocnost, jemnější odbočky, seriózní, delší. Hodně povedené.

1999 zralé, stále ještě červené ovoce, kořenitost, vybalancované jemnější a dost fajn. 1997 kvanta depotu, výraznější zralost, směrem do trochu živočišnějších, upocených tónů. Suché, svíravé, stále s červenou ovocností v chuti, dobrá délka, složitější, zajímavé. 1985 magnum opět kvanta depotu, dost světlé a nazrálé. Jemnější lehce pikantnější vůně, dotyk polévkového koření, suché, čisté, jemnější, nazrálé, vyvážené, charakterní, kondice výborná, fajn délka. Potěšilo hodně. 1978 hodně zralé, dost burgundský dojem ale zároveň i poměrně dost oxidace, suché, stále dobře pitelné, s čerstvým kozím sýrem překvapivě parádní. 1976 magnum nazrálejší, výraznější projev, trochu upocené, dotyky ovoce, komplexní. Suché, čisté, decentně svíravé, zralé ale stále s trochou mladistvé energie, dobrá délka, jemnost ale i síla, elegance. Jako… tohle je skvělý. Jasně, extrémní ročník s obrovským suchem a redukcí hroznů a v Beaujolais legendární (viz jeden starší zápisek), ale stejně. 1967 magnum světlá barva, zralé, divočejší, likérové a k tomu jemnější zajímavé tóny. Suché, čisté, zralé ale stále v kondici a vybalancované, dotyk ovocné sladkosti, příjemné pití.

Úplným závěrem celého dne byl jejich Marc de Bourgogne 1990, lahvovaný nedávno a do té doby v sudech, nádherná ukázka aromatické koncentrované vyzrálé uhlazenější matolinové pálenky (a o třídu lepší než marc co běžně Jadot prodává ze své operace v Côte d’Or). Chtěl jsem koupit a nezadařilo se, snad někdy příště :-)

Každopádně… pijte Beaujolais! Pijte kvalitní Beaujolais a nebojte se, že by nedokázala zrát a pozitivně se vyvíjet ve sklepě. Ta dobrá to rozhodně zvládnou s grácií.

Nové sklenka a dvě lahve od bohémky

Nechci vyloženě tvrdit, že peklo zamrzlo, ale… Bohemia Sekt (web) začíná experimentovat i s jiným tvarem skla než úzkou flétnou! :-) Říkají jí Tango, je tažená z jednoho kusu, tvarem blíže tulipánovým (resp. jede směrem, kterým podstatná část současných bublinových sklenek „někde na pomezí“, které se ještě úplně nechtějí vzdát vyššího užšího profilu) ryzlinkovkám, rysku značící deci najdete těsně nad nejširší částí a celkový objem je zhruba dva a půl deci a hrdlo je širší než u fléten. Připravena byla ve spolupráci a vyrábí ji sklárny Rona a co je (alespoň teda pro mne) důležité je, že nejde o zvláštní kousek na speciální akce, ale měla by postupně plošně nahradit jejich běžné malé flétny. Jasně, nadšence do ostře řezaného tenkostěnného špičkového křišťálu od Zalto či z moderních řad Riedelu asi nechá chladnými, jenže je zase připravena tak, aby spolehlivě vydržela náročný restaurační zápřah a cenově se snadno dala použít i v úplně běžných restauracích.