Tarcal, alkohol, finalisté Vinaře roku a tak

Pravidelný přísun zpráv a novinek ze světa vína. V Tokaji se nám začíná rozjíždět trend „vesnických“ vín – je to povedený Mád či Tállya nebo Olaszliszka, nyní přišel na řadu Tarcal. Tahle obec se nachází přesně na opačné straně kopce než Tokaj (a báječně jsem tam bloudil mezi vinicemi, když jsem si dával ranní běh právě okolo Tokaj Hegy) a do jejího katastru spadají některé z vyhlášených poloh v kraji. Navíc zvolila jiný postup než ostatní. V Mádu v podstatě jeden producent vykupuje hrozny od různých pěstitelů a připravuje víno, projekt je to dost úspěšný a povědomí o Mádu nakopl měrou nebývalou. Olaszliszka je Hárslevelű od různých vinařů, kteří nechají část svých hroznů vinifikovat u jednoho z nich. V Tarcalu skupina místních vinařů dá své víno coby součást pro finální směs. Sice je tam nějaká sada pravidel (má jít o suchá vína bez botrytidy, doporučena je spontánní fermentace nebo použití kvasinek z tokajského vinohradnického a vinařského výzkumného institutu sídlícího právě v Tarcalu), ale jinak prý mají vinaři docela volnost. Výsledkem by tak měl být snad zajímavý pohled na jeden ročník, malou oblast a její vinaře, vše spojeno do jediného vína. Pilotního ročníku projektu, 2016, se účastní devět vinařství (např. Gróf Degenfeld, Tokajicum či Myrtus) a každé do něj vložilo „jeden sud“, okolo dvou set litrů vína. Výsledné víno bude rozděleno mezi vinaře, nalahvované do nové tokajské lahve na suchá bílá se kterou jako první přišel právě Mád, a ti jej budou dále nabízet. Ochutnal bych :-)

Tři fajn červená z Egeru za rozumné peníze

Dnes se mrkneme na tři červená z Egeru a začneme logicky tradiční směsí. Jsme ve vinařství St. Andrea a u vína, které jsem použil na sociálních sítích k hádance: „V jaké směsce narazíte na jinak dost nesourodou partu Frankovka, Merlot, Pinot Noir, Cabernet Franc, Cabernet Sauvignon a navíc i Syrah?“ :-) Úmyslně jsem vynechal dvě další odrůdy, které v tomto víně najdete, Turán a Kadarka. Áldás Egri Bikavér 2015. Tmavší barva směrem do fialové. Mladičká, energická vůně, stylem tmavých peckovin a jisté tvrdosti evokuje nejvíce frankovku, jsou tam pikantnější tóny, něco kořenitosti, podhoubí, jasná docela výrazná tufová zemitost, kouřovost, dřevo. Suché, středně plné v chuti, poměrně dost kyselin a pěkně šťavnaté, slušně postavené a delší, s dobře zakomponovaným dřevem, čisté. Mladé, vybalancované zajímavé červené, které bude slušně zrát a za požadované tři stovky stojí. Z jejich býčích krví jde opět o základ, který (alespoň cenově) následuje výtečný Hangács a ještě lepší Merengő. No a nově též výběr z jediné vinice, slavného svatého kopce – Nagy-Eged, s cenovkou na více než trojnásobku už tak ne zrovna levného Merengő a osminásobku Áldás. Zkušenost s ostatními jejich víny napovídá, že špatné to asi nebude, ale naslepo se mi zkoušet moc nechce :-)

Anglie vs. Francie vs. Německo

Byl to takový tradiční konflikt – Anglie versus Francie a Anglie versus Německo. Jenže tentokrát ne na bitevním poli ale pouze ve sklenkách. Dovozce Alifea uspořádal velmi zajímavou ochutnávku šumivých vín připravených klasickou metodou druhotné fermentace v lahvi, ve které se vždy v páru a naslepo utkala vína anglického vinařství Ridgeview, postupně jejich kompletní portfolio, s víny dalších zemí. Cílem nebylo ani tak poznat, které váno z páru je z Anglie, jako spíše udělat si názor bez předsudků. Ve finálním hlasování, pokud si dobře pamatuji, to prakticky vždy dopadlo 8:7 pro Anglii nebo naopak, prostě hodně vyváženě. Mé hlasování bylo přeci jen trochu odlišné, až bych v něm dokonce viděl jasný vzorec… :-) Ale hezky popořadě.

Povedená Mencía z Bierza a bio karbonická Rioja

Venku zase smaží sluníčko (tak nějak mám pocit, že veder a rozpálených dní je a bude čím dál víc…), dobrá příležitost pro návrat k lahvím ze Španělska. O vinaři jménem Raúl Peréz už jsem se tu zmiňoval a do budoucna ještě budu, pokud jde o odrůdu Mencía a oblasti Bierzo je to docela referenční zdroj. Tentokrát jsem otevřel La Clave 2014, kde Mencía hraje hlavní roli a doplňuje ji Garnacha Tintorera. Fermentace v nerezu za kontrolované teploty, zrání rok ve starších francouzských sudech. Burgundská láhev, delší celokorek. Tmavší barva do fialové. Tmavě ovocná, hověze masitá aromatika, se slaně minerálními tóny a linkou koření, badyán a pepř, a sušených bylinek. Suché, slušná koncentrace, bezva kyseliny a jazyk obalující mladé třísloviny, opět ona masitost, minerální linka, určitá tvrdost a rustikální hranatost, dobrá délka. Potenciál zrát a vyvíjet se. Patří mezi levnější vína vinařství, necelých devět euro, a není bez zajímavosti.

Suché i sladké perlení z Piemontu

Z piemontského vinařství Boeri Alfonso zde pravidelně chutnám jejich Barberu a vlastně i fajn Moscato d’Asti Ribota, tentokrát jsem měl možnost vyzkoušet vůbec první ročník běžných šumivých vín. Mají dvě různá, každého pár set lahví. Spumante Brut vzniká druhotnou fermentací v tanku, mělo by jít čistě o odrůdu Chardonnay. Světlejší barva, velmi fajn perlení. Čistá, svěží, lehce navinule ovocná vůně. Suché, lehčí, šťavnaté a výborně pitelné. Dozáže tak akorát, vybalancovaná příjemná osvěžující čistá šumivka a více než dobrá alternativa suchého prosecca, vypili jsme s velkou chutí. Rosé Metodo Classico Brut je čisté Nebbiolo s krátkou (několikahodinovou) macerací a klasickou druhotnou fermentací přímo v lahvi, na kalech asi osm měsíců. Naoranžovělá růžová barva a pěkné perlení. Aromatika drobných červených plodů a trocha jablečné navinulosti. Suché, dobré kyseliny, červená ovocnost, svěžest, trochu pecková nahořklost. Proč ne. Ale dobrovolně přiznávám, že po příjemné zkušenosti s jejich charmat bublinami jsem, obzvláště při dvojnásobné ceně a prestižnější klasického metodě, u těchto očekával znatelně víc.

Alzheimer, Furmint, černé Chardonnay, podvod na Rhôně a donuty s Proseccem

Pravidelný páteční přísun více či méně zajímavých zpráv ze světa vína. A začneme u vína (resp. alkoholu) a zdraví. V poslední době se různých studií, pro nás pravidelné konzumenty určitě důležitých, objevuje čím dál více. A naznačují, že umřeme dřív a dementní. Nebo později a s lepší pamětí než je průměr. Bez cukrovky. Ale s rakovinou. V depresích. Nebo znatelně šťastnější. Ale určitě na něco jiného než na infarkt! Znáte to. Aktuálně jedna studie naznačuje pozitivní vliv na riziko cukrovky druhého typu. Další se nás snaží přesvědčit, že umírněné pití vína je prevencí proti demenci, ale druhá z jiné univerzity to vyvrací a riziko Alzheimera je podle ní vyšší. Tak nevím… možná někdo přijde s nějakou pěknou tabulkou, kolik a čeho mám vypít, abych skončil s co nejmírnějšími poruchami. Což mi připomíná text o alkoholismu ve vinném byznysu, rozhovor s držitelem titulu Master of Wine.

Riesling Neuberg, novinka u Zusslinů

Alsaská Domaine Valentin Zusslin z Orschwihru (web), rodinný producent už po 13 generací a dvacet let jedoucí v biodynamice, mi v minulosti přinesla spoustu více než příjemných vinných zážitků. A jejich základní Riesling Orschwihr, víno kvalitou překračující mnohá top vína jiných producentů, jsem (společně s prestige crémantem 2001 v magnum lahvi) pil docela ve velkém. Od těch dob nejen Orschwihr výrazně podražil, časy podobných famózních kousků za dvě stovky už jsou bohužel pryč, ale i současná cena kvalitě odpovídá. Nedávno jsem neodolal a od Zusslina koupil jak základku tak ryzlinky ze specifických terroirů. A jako první otevřel novinku Riesling Neuberg 2014. Tuhle polohu má vinařství jen chvilku a sice už na ní jede též biodynamicky, ale čtrnáctka je víno z přechodného období a jako biodynamické značeno není. Neuberg je východně orientovaná poloha na vrcholu Bollenbergu, už tak dost suchého a teplého místa s kombinací jílu a vápence, jsou tam i spraše a oxidy železa. Pro dost unikátní faunu a flóru je zařazeno jako celek do Natura 2000. Samotný Neuberg má vápencové podloží hodně blízko povrchu a je tam asi nejtepleji. Ve víně je to rozhodně vidět.

Blanc de Blancs s degustací

Blanc de Blancs aneb bílé z bílých. Styl především šumivých vín vyrobený pouze z bílých hroznů, v případě Champagne se tím obvykle rozumí čisté Chardonnay (ale stále snadněji narazíte i na Pinot Blanc a v menší míře i další tamní tradiční odrůdy), v jiných oblastech může jít třeba o Riesling či Chenin Blanc. Z nějakého důvodu jsou Blanc de Blancs (BdB) mnohými vnímána jako „něco víc“ než tradiční směs bílých a modrých hroznů či Blanc de Noirs, bíla z čistě modrých hroznů. Je ale fakt, alespoň pokud je řeč o Champagne, že na počátku cesty někdy trochu strohá a nepřístupná BdB bývají zároveň víny s největším potenciálem zrání a dokáží nabídnout až neuvěřitelnou eleganci. A BdB také nejčastěji fungují i mimo Champagne a Francii obecně, alespoň z mého pohledu výrazně snadněji narazíte na opravdu výtečné bubliny v tomto stylu než na ty s příměsí modrých hroznů.

Teplota, tlak, rosný bod a láhev Champagne

Crossmodal interactions. Opakovaně jsem tu publikoval odkazy na studie, které dokládají, jak moc naše vnímání chutí a vůní ovlivňují další smysly. Jednoduše řečeno chuť jídla či vína může být značně posunuta tím co slyšíme, třeba hudbou která hraje, či specifickou barvou prostor ve kterých konzumaci provádíme. Nebo barvou talíře či příboru. Náš dojem z vína může být snadno ovlivněn sklenkou. Nejen tvarem a velikostí kalicha, ale i prostou váhou celé sklenky a tloušťkou stopky, křehké je pak leccos. Jo a brambůrek sníme více v prostoru, kde se dobře rozlehne jejich křupnutí :-) Vychází o tom články, studie, dokonce celé knihy. Pracují s tím restaurace, krom pionýrů jako Heston Blumenthal dnes i kupa dalších.

Dvakrát Macabeu, jedno vadné

Pokračuji v obtěžování španělskými degustačními poznámkami. Ale nebojte, určitě je ve dnech následujícím proložím i něčím dalším. K zásobám bublin jsem přihodil i nějaké to Macabeu (Macabeo nebo také Viura). Tuhle odrůdu mám spojenu především s cavou, v tradiční šumivé směsce je obvykle ještě Xarel·lo a Parellada. Ale samozřejmě vzniká i jako tiché bílé víno, nejsnáze ji lze potkat coby bílou Rioju (a také v podobě sladkých francouzských vín z apelací Banyuls či Maury). Macabeo jsem pil v podobě tuny odlišných bublin, lehkých a florálních bílých, plnějších a někdy až přehnaně nadubovaných vín i výrazně oxidativně postavených oříškových záležitostí. A těch slaďáků koncentrovaných a efektních, samozřejmě. Zatím mne nejvíce oslovila vína jako Viña Gravonia, ale rád sem tam zkusím další, byť vyložené nadšení se nijak často nedostavuje.