Vinařská uniforma, požáry v USA, sklenka na šampaňské...

Svazu vinařů ČR se úspěšně podařilo vyřešit další z palčivých problémů našeho vinařství – nedostatečně reprezentativní odění zástupců tohoto krásného řemesla. Nová vinařská „společenská uniforma“ a „historicky první model vinařského obleku, kombinujícího prvky kroje i uniformy“ je jednoduše střižený oblek se stojáčkem ve světle šedé barvě, z lehkého materiálu, s výraznými výšivkami v černé a vínové. Existuje verze pánská i dámská. Všimněme si také zásadního detailu v podobě výšivky na klopě – člen Svazu vinařů ČR zde může mít jeden z hroznů shodný s logem svazu, běžná verze obsahuje hrozen v prosté podobě. Svaz na zakoupení obleku dokonce přispívá. Inspirací pro důstojné oblečení vinařů se prý stalo Rakousko, nejde tedy o náš unikát. Osobně se domnívám, že domácí vinařská scéna má na Rakousko leccos dohánět a čím se u nich inspirovat i v mnoha jiných a řádově důležitějších směrech. Ale třeba se šeredně pletu a byl to právě oficiální oblek, po čem vinaři u svazu pravidelně volali :-)

Degustace vyzrálých vín u Rare Wine

Již po čtvrté se počátkem podzimu konala velká víněnková degustace Rare Wine - Vína starých ročníků. Měl jsem tu poznámky z roku 2014, 2015 i 2016 a pokud jde o formu akce, tak k popisu v úvodu loňského reportu nemám příliš co dodat. Stále jde o parádní příležitost, hlavně pro nadšence jako já co se se k podobným věcem jinak příliš nedostanou, dovzdělat se v lahvovém nazrávání klasických vín. Koncept se nezměnil – k dispozici přes tři desítky vín (ta nejdražší někdy servírována přes Coravin, ale spíše otevřena celá láhev), systém platby víněnkami (půl deci nebo oficiálně i polovina, použití váhy pro měření velikosti vzorku) a možnost vybrat si cokoliv a vínu věnovat libovolnou dobu, k dispozici vhodné tvary sklenek Riedel i odborný komentář. A taky různé chleby, sýry, šunky a tak, kdyby přišel hlad. Nejstarším vzorek tentokrát bylo družstevní Châteauneuf-du-Pape Grande Cuvée 1949 rozlité coby bonus všem účastníkům, překvapivě stále živé s posledním záchvěvem červené ovocnosti, fajn. „Běžná“ nabídka pak obsahovala vína z let 1975 až 2004 jak z tradičních regionů Francie (logicky velký důraz na Burgundsko a Bordeaux) či Itálie, tak i kousky ze Španělska, Německa, Austrálie, USA či JAR. I jedna Morava se našla :-)

Chardonnay od Osičky, Vavřinec z Mělníka a nesladký Juhfark

Opakovaně jsem tu psal o Chardonnay 2013 od Jaroslava Osičky a nadšení, které ve mně tohle víno vyvolavá už snad dva roky při každé možnosti ho ochutnat. Ale ono furt ještě není v běžném prodeji, stále ještě vyčkávají. Což je na jednu stranu dobře a na druhou trochu frustrující :-) Měl jsem teď na ochutnání sérii vzorků, u kterých předem nevěděl o co přesně se jedná, jen původ právě ve sklepích u Osičků. Suverénně nejvíce mne z nich zaujala vína označená III a A, u kterých se poté ukázalo, že jde právě o toto třináctkové cháčko. Jaký byl ve vínech rozdíl? Šlo o naprosto totožné víno, jen jedno bylo stočeno o dva dny později, v době dle biodynamického kalendáře v lepší konstelaci. A právě tenhle vzorek byl po otevření přístupnější, lépe voněl, celkově byl o něco expresivnější. Ale už druhý den se projev obou vín docela srovnával. Každopádně to víno má stále výraznější, nazlátlou barvu. Aroma nabízí trochu pikantnější projev, citrusy, žluté ovoce, podzimní sad, krémovost, stále čerstvou energii ale zároveň už jasné známky nazrávání a další jemnější vrstvy s nimi související. V chuti suché, šťavnaté, s výraznou páteří kyseliny a dalšími projevy nabalenými právě na ni, krémovost, žluté a sladší podzimní ovoce, citrusová linka. Přísnější, seriózní, delší, krásně strukturované víno. Baví velmi. Začínám se bát, že budou finální šarži ladit tak dlouho, až se všechno vypije :-)

Bohémka Prestige 36 a výtečná cava

Bohemia Sekt, náš největší výrobce šumivých vín, stejně jako mnoho producentů v zahraničí v posledních letech, přidává do sortimentu různé speciální šarže a rozšiřuje nabídku o lahve pro „náročnější konzumenty“. Dneska prakticky nenajdete velký šampaňský dům, který by nově nezačínal nabízet (nebo na něm alespoň nepracoval pro uvedení v nejbližší době) výběr z jediné vinice, směs s ještě delším zráním než obvykle, sérii nově školenou v dubových sudech nebo něco takového. Bohémka rozšiřuje své běžné portfolio v tanku dělaných vín o jednoodrůdové kousky (teď Ryzlink rýnský) a i v řadě Prestige, u vín kvašených v lahvi klasickou metodou, postupně přidává další specialitky. Nedávno to byl Pinot Blanc ke karlovským oslavám, ten se mi líbil opravdu hodně. Aktuálně je to šest set lahví limitované edice Prestige Brut pět let na kalech (cenově postaveno výrazně výše než jejich obvyklý vrchol produkce, sekt Louis Girardot), kterou jsem zatím ještě nechutnal. No a ve větším pak Bohemia Sekt Prestige 36 Brut 2013, na který se dneska podíváme.

Zbytečně levné víno

Přijde mi to pravidelně vlastně trochu smutné. Legendární producent, jeden z etalonů kvality v oblasti. A ikonická ukázka konkrétního stylu vína, z jediné specifické vinice považované už kdo ví jak dlouho za špičkovou, fermentované jako snad poslední v místě stále ve dřevě a spontánně, víno které od kritiků pravidelně dostává body 93-94 a někdy i více, víno které zraje osm až deset let (!!!) v sudech v systému solera s netradičně vysokým počtem deseti úrovní. A které se v zemi původu prodává okolo jedenácti éček (v zahraničí spíš okolo dvojnásobku, což platí i u nás), protože prostě… inu… vkus konzumentů je věc vrtkavá a populárnější je dnes něco úplně jiného. Řeč je samozřejmě o Fino Inocente z Bodegas Valdespino, ostatně jsem tu o něm psal detailněji. Ale jelikož tohle už je „exkluzivní“ produkt, je třeba mít na trhu i základní levnější věci. Takže kratší zrání v sudech, jen asi čtyři až pět let, a za nějakých 6-7€. Ovšem ne za sedmičku, to by zas nebyl takový kauf, ale rovnou v litrové lahvi! Valdespino Jerez Fino seco.

Z burgundských degustací

Z posledních dvou ochutnávek Jiřího Hrona v restauraci ŠMIK jsem se zatím zmiňoval jen o výtečném bílém Rully. Akce se nyní zabývají víny z Burgundska, nejde o žádná velká vína slavných vinařství ale spíše menší / méně známé producenty a lahve z dostupnějších kategorií (byť bohužel v případě Burgundska i ty základy jsou 300+, což je otrava). Takže jdeme na věc. Na úvod se obvykle vyskytne nějaký ten crémant. Třeba zralejší, toastový, výraznější slušný Domaine Louis Loron Crémant de Bourgogne Ambition, bavil mne více než ostřejší jablíčkově navinulý a lehce peckový Claude Gheeraert Crémant de Bourgogne Extra Brut Pinot Noir. Ale hlavním programem jsou samozřejmě tiché pinoty a šardonky.

Morellino di Scansano od Podere 414

Koukám do poznámek a zjišťuji, že jsem sice pil (po celé lahvi doma nebo na dovolené) několik ročníků Morellino di Scansano a dalších vín od Podere 414, ale krom krátké zmínky v postu o strastech s restauracemi a vinotékami u moře o něm ještě nic nepsal. Inu napravím dnes. Vinařství z oblasti Maremma je moderní podnik s asi dvacetiletou historií, jméno vychází z identifikačního čísla pozemku dle zemědělské reformy v roce 1960. Celkem vlastní téměř padesát hektarů, vinice z toho ale tvoří asi polovinu (hustota výsadeb 6500 keřů na hektar a dominuje v nich Morellino alias Sangiovese). Připravují něco ke 170 tisícům lahví, dle ročníku, takže už nic vyloženě malého. Vinice mají certifikované bio a vedou směrem k biodynamice, mošt kvasí spontánně v dřevěných kádích nebo betonových nádržích a vína zrají v sudech různých velikostí či betonu. Výjimkou je čistě nerezová růžovka.

Dvě povedená suchá bílá z Tokaje

O tokajském vinařství Szent Tamás, potažmo jejich veskrze úspěšném projektu MÁD, už jsem se tu rozepisoval. Jejich základní víno je samozřejmě fajn a sklenku si dám kdykoliv rád, ale kousky jako Furmint z vinice Percze (!!!) či Kővágó mne dokáží vyloženě nadchnout. Chladným mne rozhodně nenechal ani výběr Nyulászó 2013, půl na půl Hárslevelű (Lipovina) a Furmint z výtečné vinice u obce Mád, školeno v pětistovkách sudech ze zemplínského dubu). Uzavřeno ve speciální lahvi na tokajská suchá vína, s kovovou záklopkou a skleněným vinolok uzávěrem. Citronová žlutá barva. Příjemná, výraznější vůně, ve které se mísí florální tóny, ovoce směrem broskve, zajímavá linka lesních jahod a tóny ze dřeva. Vínu sluší větší sklenice, klidně balónová „montrachetka“ na bílé burgundské. Suché, čisté, s výtečnou kyselinou a krásnou minerální linkou, šťavnaté, ovocné, lehce krémové, delší. Vyvážné, seriózní parádní bílé. Zároveň poměrně efektní a myslím schopné nadchnout i „běžného“ konzumenta (ke kterému ale cenovou kategorií nesměřuje, kolik jsem za něj v Tokaji dal si úplně nevybavuji, ale v přepočtu určitě 500+ a dnes jejich vína stojí ještě více), ve skvělé kondici a stále s energií a potenciálem zrát. Líbí se mi velmi. Pro zajímavost poznámky k mladšímu ročníku podobného vína, ale od legendárního Istvána Szepsyho. Který je, pravda, otcem vinaře úřadujícího ve vinařství Szent Tamás (a který se také jmenuje István Szepsy a Szent Tamás je nejen jméno vinařství, ale i top vinice v Mádu, aby v tom byl pořádek, že jo…).

7x Cascina Ciapat di Bertello

V uplynulých týdnech jsem se propíjel sortimentem italských vín dovozce Víno pro Vás, především pak různými novinkami a kousky co dosud neznal. Šlo třeba o průřez produkcí piemontské Cascina Ciapat di Bertello, vín především ze svahů Roera. Rodinna Bertello hospodaří asi na 11 hektarech a v současnosti už podnik vede šestá generace. Bavila mne obě bílá Arneis, jak svěží citrusovější příjemné Roero Arneis „Pian Alto“ 2016, pěkně postavené vybalancované bílé, tak o něco koncentrovanější a silnější, zakulacenější a krémovější ale stále s výbornou kyselinou a velmi svěží Roero Arneis „Lunetta Soprana“ 2016. Obě vína měla v aromatice hodně zajímavou lehkou rozmarýnovo-pryskyřičnou linku. Langhe Favorita „Rocca dei Frati“ 2016 jela stylově hodně podobně, ostatně i včetně té specifické aromatické linky, ale v projevu byla ovocnější, do tropika, pěkně suché a svěží, středně plná, poměrně koncentrovaná, žluté ovoce, fajn délka. Velmi slušný kousek.

Korek lepší šroubu, Kolby částečně čínské, nové Cru Bourgeois, saké bez daně…

Ve světě vína se furt něco děje. Kupříkladu studie konečně dokázala, že víno pod korkem je opravdu lepší než se šroubovým uzávěrem. Prostě lidem chutná více. Tedy… v případě, že uslyší to správné „plop“ místo skřípění kovu. Víno též chutná lépe v prostředí evokujícím slavnostní událost. Takže pokud se chystáte doma servírovat vína z lahví se šroubovým uzávěrem, tak doporučuji udělat k tomu nějakou narozeninovou výzdobu a uložit si do telefonu zvuk vytahování korku, který pustíte před přelitím vína do karafy. Návštěvám pak bude chutnat více! :-)