Osvěžení především se Sancerre

V rámci pravidelných ochutnávek v Sýrárně Jiřák, kde se zastavuji prakticky každé úterý cestou z práce, došlo teď třikrát za sebou na (především) Sauvignon z Loiry. O sympatickém setkání s vinařstvím Serge Laloue už jsem tu psal, druhá akce se čtrnácti víny z Pouilly-Fumé pro mne byla spíše trochu zklamáním. Zaujalo Domaine Herve Seguin Pouilly-Fumé La Barboulotte 2000, krásně vyzrálé a na věk s překvapivou živostí, i výrazně na dřevě ale bohaté a zajímavé Tinel-Blondelet Pouilly-Fumé Quercus 2008 Vieilles Vignes nebo seriózní složitější Gitton Père et Fils Pouilly-Fumé Clos Joanne D'Orion 2010. Ale nějak nemám energii zpracovávat z toho report. Další ochutnávka se vrátila do Sancerre a tentokrát byla o něco zajímavější. Opět šlo hlavně o vzorky, vína která dovozce v sortimentu normálně nemá, ale uvažuje o nich.

Něco z Wachau od vinařství Lagler a Högl

Už je tomu přes dva měsíce, co jsem se zúčastnil ochutnávky rakouských vín, kterou pořádal dovozce Vins de France v The Wine Bar na Arbesově náměstí. A report zapomněl uveřejnit, tak to dnes napravím. Stěžejní částí ochutnávky bylo srovnání vinařství Lagler a Högl z Wachau, ke kterým se přidala jedna specialitka z Kamptalu vinařství Allram (web). Weingut Lagler (web) ze Spitzu je podnik s dlouhou tradicí (rodina je zde od roku 1789), momentálně hospodaří na 13.5 hektarech včetně některých top poloh a ročně připraví asi 75 tisíc lahví. Na vinicích „přírodní přístup“ (bio certifikaci nemají) a i ve sklepě by vše mělo probíhat čistě, pracují primárně s nerezem a také s velkými dřevěnými sudy. Weingut Högl (web) je rodinný podnik taktéž ze Spitzu, momentálně mají 7 hektarů vinic. Vinař pracoval deset let pro Pragera a pět pro F.X. Pichlera, dnes se společně se synem (ten zase sbíral zkušenosti v Německu) soustředí na vlastní vinařství. Část vinice obdělávají snad dokonce (necertifikovaně) bio, ve sklepě delší kontakt se slupkami a ležení na kalech, vyšší teploty kvašení, v podstatě čistě nerez.

Parkerův nový časopis, herbicidní novinky a vodnatý Bušek

Robert M. Parker Jr. promluvil o svém slavném stobodovém systému a podělil se o další moudra, to vše u příležitosti představení nového luxusního lifestyle magazínu pojmenovaného… 100 Points by Robert Parker. Časopis bude vydávat německá Hubert Burda Media ve spolupráci s Parkerovým The Wine Advocate, tradičním vinným magazínem dnes majoritně vlastněným investory ze Singapuru. Právě singapurská divize Burdy se na něm podílí nejvíce, ostatně s Wine Advocate už spolupracuje i na dalších projektech. Půjde o čtvrtletník a víno bude tvořit jen zlomek obsahu, další části se budou týkat top gastronomie, bydlení, špičkového řemesla, věcí na míru a tak. Prostě zaměření na osoby s co největším množstvím volných finančních prostředků, HNWI a korporátní hlavouny :-) Na rozdíl od Wine Advocate bude časopis přijímat inzerci, tedy pokud se nebude týkat vína. Burda má i u nás silné zastoupení, ale nepředpokládám, že se magazín objeví v dalších jazykových mutacích, cílovka si ho jistě zvládne přečíst v angličtině.

Řízná vertikála čtyř Vaillons od Droina

Minulý týden jsem si udělal radost. K večeři plánoval pstruha ze Šumavy, dostal chuť na Chablis a doma nebyla ani jedna použitelná (rozuměj taková, kterou by mi nebylo zatím líto otevřít) láhev. Napsal jsem dovozci Droina, zda bych náhodou nestihl koupit jedno víno co mi nedávno dost chutnalo. Prý v pohodě, ještě i odpolední závoz bych stihl, ale zákeřně jsem dostal i nabídku dalších několika ročníků než jen toho co jsem poptával. Tak jsem koupil všechny, nachladil, otevřel a užíval si je týden v kuse :-) Dnešním tématem bude Chablis Premier Cru Vaillons vinařství Jean-Paul & Benoît Droin ve čtyřech po sobě jdoucích ročnících, prostě ideální způsob jak to víno lépe poznat.

Aliance V8 na pár desítkách vzorků

Včera odpoledne jsem zaskočil na tiskovou konferenci a degustaci momentálně šestičlenné vinařské aliance V8 (web), dle jejich slov sdružení nejprestižnějších domácích vinařství, s „víny patřícími k absolutní špičce ve stávající tuzemské nabídce“, seskupení připravující „přívlastková vína výhradně ze svých hroznů na nejlepších vinicích Jižní Moravy“ (Nové vinařství, koukám, už přestalo vozit Zweigeltrebe z Rakouska). Aliance nás seznámila s novinkami, co kde chystají sázet, co už mají bio a jaké další chuťovky nabízí krom vína (marmelády, želé, octy a tak, někdo i husy chová…), a před volnou ochutnávkou nás nechala naslepo předegustovat vybraných osm nejlepších vín z jejich sortimentu a zvolit šampiona. Tedy naslepo… byl to trochu nepřipravený chaos (na něco, co měla být jejich zásadní novinářská prezentace v Alcronu), degustační list záměrně neobsahoval jména vinařství a tratě, ale stejně to šlo poznat (např. Volařík byl jasně uveden v popisu vína) a hlavně zástupce vinařství svůj vzorek vždy označil a odstraňování jmen tak bylo zbytečné. Vína stejně nešla ve stejném pořadí jako na seznamu, ovšem při jednom sladkém a jednom červeném stejně část prostě anonymní nebyla. V lidovém hlasování vyhrála slámovka, kdo by to byl čekal. Na následujících řádcích se mrkneme na toto TOP 8 z V8 vybrané při slepé degustaci zástupci vinařství (a nabízené jako set v dřevěné bedýnce), tedy teoreticky jedna z nejlepších vín na Moravě, i dojmy z následného přechutnávání dalšího sortimentu jednotlivých producentů.

Fajnové Chianti za bezva peníze

Vittorio Innocenti (web), jehož vinařství sídlí ve středověkém městečku Montefollonico ve sklepích z konce třináctého století, se původně živil jako profesor filozofie. Jeho manželka je zase historičkou umění. Možná proto vypadají jejich viněty tak nějak starosvětsky. Rodina má celkem 32 hektarů pozemků mezi Montepulcianem a Montefollonicem, z čehož 12 ha jsou vinice. Pracují s tradičními odrůdami regionu – pro červená (Vino Nobile di Montepulciano, Rosso di Montepulciano a Chianti) je to Sangiovese, místní klon zvaný Prugnolo Gentile, Canaiolo Nero a Mammolo, pro bílé používají Trebbiano Toscano a Malvasia del Chianti. A konečně sladké Vin Santo je Malvasia a Grechetto. V minulosti jsem od vinařství chutnal jen vyzrálejšího důrazného „supertoskánce“ (byť čistě ze Sangiovese) Acerone, včera ozkoušel klasiku v podobě Chianti Colli Senesi 2010 a začínám se těšit na další vína.

Otevřený dopis o prasárnách, spíše nepovolený postup a medvěd přídavkový

Mezi vinaři se momentálně šíří dokument, pod nímž je podepsán Oldřich Kuchař z Bzence, který poukazuje na mé „oblíbené“ téma prasení v domácím byznyse s vínem, nabízí informace k jednomu prý ututlanému velkému průšvihu a představuje výrazné výhrady k fungování Státní zemědělské a potravinářská inspekce. Což je obzvláště důležité, protože SZPI má dostat větší pravomoce, kupříkladu „Už nebude muset čekat na celní správu. Pokud inspektorům provozovatel neumožní vstup do budovy, mohou provozovnu okamžitě nechat uzavřít.“ To víte, když ministr nepozná pančované víno (a kdo taky jo, z těch všech, co si je ve velkém kupují), je třeba konat! :-) Každopádně ten dokument je adresován spotřebitelské veřejnosti, takže PDFko i s fotkami a scany protokolů poskytuji ke stažení ZDE, snad už mi tak nebude těch 9 MB znovu přeposíláno v příloze mailu ze všech možných stran. Jen si prostě nemohu pomoct, ale když něco takového vzejde z vinařství JUDr. Blanky Ďurinové, tak… prostě tohle jméno pro mne rozhodně není synonymem ideálu čistých moravských vín a místem, kde bych čekal vzbouření-se proti místním poměrům. Jako ukázka zatuchlin, které se valí z určitých sfér „domácího“ (zhusta dovozového) vinařství ovšem podnětné čtení, byť tak trochu New Wine Order spiknutí ;-)

Degustace Vinařství Kořínek z Hnanic

Zase jednou jsem vyrazil za rodiči a prarodiči do mého rodného podkrkonošského městečka a s radostí zjistil, že trend vinných degustací jede i zde, několik výskytů v minulosti nebyla náhoda a konají se v jedné místní restauraci pravidelně. Tentokrát bylo na pořadu Vinařství Kořínek z Hnanic, zážitek jsem si nemohl nechat ujít. Nejen proto, že vinařství prakticky neznám, chutnal jsem v minulosti jen pár lahví i vyšších řad bez nějakého většího nadšení a vím (ale ještě jsem neměl tu čest okusit) o jejich experimentu s veltlínem v kvevri. Zajímalo mne, i jak to vůbec celé bude probíhat. Oproti Praze byla atmosféra výrazně žoviálnější, včetně projevu zástupce vinařství Jakuba Crhy. Všichni se tam znají, na ochutnávky očividně chodí stále stejná parta, stoly bohatě obložené jídlem včetně kupy domácích pochoutek, prostě domácká taková pohoda. Pan Crha přiznal, že degustační set je tak trochu „co bylo při ruce“ a poněkud narychlo připravený, o vinařství snad ale obrázek poskytne (chybí úplně vína červená a řady APRI a Rudgerus).

Čtyřikrát chlazeno v potoce

Po více než devíti letech aktivního veřejného psaní o víně (a tak třinácti celkem, když počítám různé první pokusy, tematické diskuse atd.) a stejně dlouhou dobou i focení lahví už nemám příliš nových nápadů na kompozice. Ale pokud si dobře pamatuji, tak láhev drženou choroši mám poprvé! Prostě dnes ještě jednou od šumavských hájů a potoků. Začneme lahví červeného Sancerre. Pinot Noir z těchto míst bývá trochu… náročnější, ne každému ten tvrdší styl sedí, já je mám po pravdě docela rád. Jean-Marie Reverdy Sancerre rouge Cuvée Tradition 2010 mělo světlou rudou barvu a jasnou přímou čistou ovocnou vůni, třešně a višně, trochu chladnější, pecky, jasně navozuje očekávání kyselin. Suché, lehčí až středně plně, výrazná kyselina, trochu natrpklejší, delší, tvrdší, moc dobře pitelné osvěžující červené v bezva kondici.

Crémant z Jury a Domaine Rolet

Miluju bubliny a propadl jsem vínům z Jury, spojením těchto dvou mých zálib mne tedy rozhodně nenechává chladným :-) Jurský crémant je velmi oblíbený tamní produkt, jeho popularita vylétla nahoru hlavně v posledních desetiletích a stále stoupá, momentálně nejrychleji u růžovek. Tamní crémanty, pokud to dovozce nepřehání s maržemi (nebo kupujete na místě), představují fantastický poměr ceny a kvality. Navíc je to jedno z jurských vín, které je nejsnáze pochopitelné a vysvětlitelné – téměř vždy suché (brut) bubliny vyrobené stejnou metodou jako šampaňské, tedy druhotným kvašením v lahvi, a nejčastěji čistě z Chardonnay. Jasné jak facka. Sem tam se i v bílém vyskytne Pinot Noir, ale z něj jsou častěji rosé, ve kterých může být občas i Poulsard. Ze všech vín Jury bubliny momentálně tvoří něco přes čtvrtinu. Mimochodem zajímavé je, že producent musí předem deklarovat, ze které vinice bude dělat bubliny a podrobit se případné kontrole a dalším povinnostem při sběru (ruční) a zpracování. Nemají to s těmi apelacemi lehké. Každopádně nejde říct „tohle Chardonnay vyzrálo blbě, půjde na bubliny“, takhle to nefunguje :-)