Unavený ale spokojený v Beaujolais

Dnešní den byl náročný a stále ještě nekončí, ale rozhodně šlo o podnětnou zkušenost. Přednáška o půdách Beaujolais s geoložkou zodpovědnou za aktuální detailní mapování celé apelace (u výkopu v Moulin-à-Vent), horizontální degustace různých terroir, projížďka po vinicích, vertikální degustace polohy Clos de Rochegrès od sudového vzorku ročníku 2017 až po nazrálou magnumku 1967. Spousta vína, nějaké to jídlo, úžasné viniční výhledy (ať se na mne nikdo nezlobí, ale Beaujolais prostě vypadá lépe než Côte-d'Or, ovšem na vinicích je to taky víc práce a za výrazně méně peněz) a to vše na spalujícím slunku v třicítkových teplotách. Pro vinné zkušenosti je třeba se obětovat! Určitě časem sepíšu víc. Ne že bych tuhle oblast nepropagoval už dlouhodobě, ale nějaké to opáčko myslím nebude od věci.

Velká Rioja a Tempranillo z Ribera del Duero

Úplně často současný styl Riojy nevyhledávám, v nákupech ze Španělska mi končí spíš jiné oblasti. Ale sem tam je dobré si ověřit, jak že to tam vlastně dělají. Před pár dny jsem zbavil korku víno trošku vyšší kategorie, Muga Prado Enea 2010. Slavný větší producent z Haro (měl jsem tu před deseti lety článek a už trochu zastaral, nedávno popisoval jejich bubliny) a jejich právě „tradiční“ styl, s delším školením. Celkem očekávaně dominance Tempranillo s asi 70 %, 20 % Garnacha a zbytek Mazuelo a Graciano, selekce z výše položených chladnějších vinic. Každou odrůdu zpracovávají samostatně (fermentace v dřevěných kádích), celkem tříleté školení v sudech začíná v novějších/nových a končí ve starších. Muga má vlastní bednářství, takže sudy jsou jejich. Po lahvování ještě několik let ve vinařství než jde na trh. Neprodukují všechny ročníky, jen ty opravdu povedené, i velikost produkce se může výrazně lišit.

Výtečný ryzlink od Balatonu

Zase se oteplilo a po dvou dnech na červeném přichází ryzlinku čas :-) A ten dnešní bude překvapivě z Maďarska, od Balatonu, z asi čtyřicetileté vulkanické vinice na bazaltu vedené v organickém režimu. O Bencze Családi Birtok jsem tu měl celý článek téměř přesně před rokem a je téměř jisté, že se jim budu věnovat i v budoucnu. Krom dnešního „základního“ ryzlinku mají i vyšší řady a pár dalších velmi lákavých vín, minule mne hodně oslovil i jejich Pinot Noir (a vinařství, které dělá skvělý Riesling a navíc i Pinot Noir, to prostě chcete!). Každopádně Riesling 2016 se od minulého ročníku, který se mi ovšem také líbil, změnil nejen chladnějším počasím, ale také školením. Minule šlo o kombinaci nerezu s trochou dřeva a lehce opulentnější styl, tentokrát vinařství zvolilo keramiku a přímou čerstvost. Navíc jde čistě o vinici Templomdombi. Výsledek je parádní.

Festival alsaských vín na Újezdě

Minulý týden se ve Vinném sklepě Újezd 19 konal Festival alsaských vín. K ochutnání bylo něco přes třicet vzorků, úplné novinky v jejich sortimentu, čerstvé ročníky vinařů již dovážených. Ve všech případech, a celkem byla představena šestice producentů, šlo o rodinná vinařství, často pracující v bio(dynamickém) režimu, nějaké to hvězdné jméno i sedláčtější produkce. Alsasko jsem v poslední době dost zanedbával a tak poctivě projel všechna představená vína. Vezmu to, hezky po jednotlivých vinařích, co mne nejvíce zaujalo.

Jihoafrické bubliny a naturální Mencía

Občas je třeba vybočit ze zajetých kolejí a tak jsem včera nalil do sklenek bubliny z… Jižní Afriky. Vinařství Klein Constantia je legendou, slávu jim přineslo Vin De Constance, jedno z velkých sladkých vín se staletou historií. Dnes je jejich sortiment výrazně širší, od základních svěžích sauvignonů po výtečná červená (ta hlavně díky spojení s vinařstvím Anwilka před pár lety). Vinařství spoluvlastní Zdeněk Bakala, snad to nikomu požitek z vína nezkazí, a právě díky spojení s Anwilkou v něm mají menší podíl i Bruno Prats (Château Cos d’Estournel) a Hubert de Boüard (Château Angélus). Jejich Estate Brut 2012 Méthode Cap Classique je stoprocentní Chardonnay z jediné vinice, směs sběrů v průběhu ledna a února, lisování celých hroznů a zrání 9 měsíců v 500l dubových sudech. Následně 20 měsíců druhotná fermentace a zrání v lahvi. Dozáž k osmi gramům, alkohol pouhých 11.45 %. Aktuálně vinařství nabízí už ročník 2014 a prodejci mají hlavně 2013, tenhle „archivní“ kousek byl z alkohol.cz. Tmavší citronová žlutá barva, výrazné vytrvalé perlení malých bublinek. Poměrně výrazná aromatika, sluší tomu objemnější sklenice a vyhnul bych se běžným flétnám. Výraznější toastová linka až dotyk pražené kávy, citrusy, lehce tropické ovoce a zelené jablko, pěkná minerální linka, křísnutí křemenem. Suché, čisté, se svěží citrusovou kyselinou a dobrou délkou, výborně udělané, vyvážené, klasické bezva bubliny, kterým svědčí trocha zrání v lahvi.

Báječný Chenin Le Haut des Clous 2015

Thierry Michon z Domaine Saint Nicholas možná na vinětách svých základních vín stojí na rukou (a po pár skleničkách se takto rád předvede i na ochutnávce) a prezentuje spoustu dalších veselých kreseb, ale nenechte se zmást… jakmile pokročíte k vyšším řadám jeho vín, jde o velmi seriózní počiny. Vinařství sídlí úplně na jihu Loiry, na dohled Atlantiku u starých salin poblíž L'Ile d'Olonne, a na tomto unikátním terroir s jílovitými a břidlicovými půdami se spoustou křemene pracují už po tři generace. Od roku 2011 mohou vína odsud nést apelaci Fiefs-Vendéens s dodatkem některé ze specifických obcí, oni spadají pod Fiefs-Vendéens Brem. Na všech vinicích, celých 40 hektarů to je, jednou biodynamicky (certifikace Biodyvin a Demeter) již od počátku devadesátých let a i předtím čistě, certifikovaně od roku 1995. Tedy žádný čistě aktuální trend, dokonce se mu postupně zadařilo nakoupit nějaké pozemky podél vinic, aby zabránili případným postřikům z okolí. Odrůdově jedou Chenin Blanc a také Chardonnay v bílých a Pinot Noir, Grolleau, Negrette a Cabernet Franc v červené. Fermentace spontánní obvykle ve dřevě a v různých druzích dřevěných sudů a velkých tanků i zrání. Žádná další aditiva krom síření v omezené míře. Normálka.

VieVinum, United by Blaufränkisch a Return to Terroir – víkend ve Vídni

Víkend byl náročný. Začal už páteční oslavou narozenin Fajnšmekru, ke které (respektive jednomu konkrétnímu vínu) se ještě vrátím. V sobotu jsem vstal hezky ve čtyři a vyrazil směr Vídeň, kde se už od pátku konalo hned několik více než lákavých vinařských akcí. Tou nejzásadnější z nich je samozřejmě VieVinum, co dva roky organizovaný třídenní mezinárodní vinný festival, největší přehlídka vína v Rakousku a skvělá příležitost si na jednom místě projet právě a především rakouská vína ze všech regionů. Festival okupoval spoustu prostor paláce Hofburg a kombinace stovek vystavujících, obludných teplot (nejen) venku a tisíců degustujících vytvořila poměrně únavnou směsici :-)

Fajnšmekr slaví sedmé narozeniny…

Vršovický Fajnšmekr, obchod s vínem a delikatesami, dovozce vín a jeden z vůbec nejsympatičtějších (mimo jiné protože velmi komorních) vinných barů v Praze, právě dnes slaví sedmé narozeniny. Jako vždy to pojali formou „street party“, letos ve francouzském duchu. V minulých letech jsem byl s dětmi, pro které se tam vždy našla nějaká zábava (a výborný mošt, i vinný), ale letos se mi zadařilo vyrazit alespoň na úvod hezky sám :-) A tak jsem se rozhodl, že dnešní zápisek pojmu jako živý report od několika vzorků. Kolika se teprve uvidí, článek bude (ne)pravidelně aktualizován :-) Jdeme na to!

Dvakrát fajn cava a jedno Maďarsko

Krom oblíbených stálic jsem ze Španělska zase zkusmo nakoupil i nějaké ty nové vzorky a postupně se jimi propíjím. Padla třeba láhev Mascaró Brut Nature „Pure“ Cava Reserva 2013. Rodinný podnik (web) z Vilafranca del Penedès produkuje už po tři generace bubliny, tichá vína a destiláty (a likéry na nich postavené), právě s brandy a spol. slaví asi největší úspěch. Ale i bubliny se jim očividně daří. Hrozny na tyhle pochází z pozemků původně patřících cisterciáckému klášteru v Santes Crues (provincie Tarragona), odrůdově je to 80 % Parellada a 20 % Macabeo, připraveno po šampaňském způsobu (rozhodně nemají problém s  využitím dalšího lisování pod vyšším tlakem a mohou použít jen první jemnější), na kalech v lahvi přes dva roky, po odstřelu ponecháno bez dozáže. Těžší láhev. Výraznější žlutá barva, bohatá pěna a pěkné perlení menších bublinek. Čerstvá klasická vůně, sušené květy, dotyk minerality, citrusy a citrusová kůra. Suché, čisté, výrazné, čerstvé, s minerální linkou, vyvážené, pěkně postavené, toastové tóny, lehce nahořklé v dochuti. Serióznější, nadprůměrná cava.

Riedel Performace, vinohradnické extrémy, vysoce hodnocená vína z ČR

Riedel přišel s novou řadou skleniček tvarovaných pro specifické odrůdy. Říkají jim Performance a Maximilian Riedel se s nimi teď neustále fotí :-) Riedel si vždy zakládal na tom, že jejich skleničky jsou naprosto čisté pokud jde o kalich. Nožka může být barevná, ale kalich musí být dokonale čirý a bez zdobení, aby nijak nerušil barvu vína. Tím se hodně odlišovali od zdobného skla Moseru a dalších. A jejich přístup (a ostatně i tvary sklenek) se v průběhu let stal de-facto standardem pokud jde o seriózní vinné sklo. Performance jsou jejich první sklenky, které jsou uvnitř trochu zvrásněné a vytvářejí tak decentní optický efekt. Hlavním cílem bylo ale zvýšit velikost vnitřní plochy bez nutnosti zvětšit kalich jako takový. Jinak řečeno už je docela těžké přicházet se stále novými tvary a ještě tenčími a lehčími sklenkami a celá ta mašinerie musí jet dopředu, nová hypermoderní továrna být vytížena :-) Na webu mají i nějaké video z výroby a tak podobně. Jak se znám, tak pinotovku nebo ryzlinkovku z téhle řady dříve nebo později ze „sběratelských“ důvodů do domácího skleníku zařadím, ale jinak jsem plně spokojen s jejich naprosto klasickou řadou Vinum a ještě víc s lehkou čistou elegantní Veritas (+ pro speciální účely tu samozřejmě chráním jak oko v hlavě několik z řady Sommeliers). Společně se univerzálkou od Zalto je Riedel Veritas Old World Pinot Noir mojí vůbec nejpoužívanější sklenkou a mám ji v ruce prakticky denně.