pátek 24. února 2017

Elektrický okysličovač, fermentace ve vinici, dům z lahví, Trump

librottigliaPo dlouhé době mne zaujala nějaká viněta. Klasická bordó láhev, žádný exces v tvaru a speciální prvky, ale viněta coby několik stránek obsahujících tematické povídky :-) Pominu problém se zahříváním vína, když tu flašku budete držet moc dlouho, ale originální nápad to je. A inovace se dějí i na poli dekantace. Přivítejte zařízení Aervana! Elektrické udělátko, do kterého nacpete šest tužkovek, nasadíte ho do hrdla lahve a po stisknutí čudlíku vám nadávkuje víno, které zároveň výrazně okysličí. A skláři nebudou mít co žrát! Dobrovolně přiznávám, že mi to přijde jako děsná kravina. A navíc jako ztracená příležitost, protože jakékoliv moderní zařízení musí mít ještě Bluetooth a WiFi a aplikaci na tabletu a telefonu s profily vína (a předstírat, že něco dělá jinak u různých lahví, i když to tak samozřejmě nebude), hezkým grafickým znázorněním kolik z aktuální lahve už je vytočeno a výrazným hlášením, když se uvnitř ucpe vinným kamenem a kaly :-)

Zobraz celý článek...

čtvrtek 23. února 2017

Champagne – velké domy versus pěstitelé

slepiceMinulý týden jsme se sešli na takovou malou slepou ochutnávku bublin. Konkrétně tedy těch z Champagne. A ještě přesněji na srovnání „growers“, vín od menších vinařů a zároveň pěstitelů, s víny z velkých domů. Na téma pěstitelských Champagne mimochodem vyšel můj článek v posledním BarLife a osobně zastávám názor, že ty různé malé domy sice umí udělat špičková vína a v současnosti asi ta nejzajímavější na tamním trhu, ale je mezi nimi i obří hromada vín naprosto obyčejných. A stejně tak že velké domy umí, především v případě prestižních cuvée, přijít s těmi nejlepšími bublinami na světě. Jak chutnají základy je ovšem téma složitější. Naše srovnávačka pracovala právě s víny základní kategorie, stále ovšem lahve okolo tisícovky, v téhle oblasti je to těžké. Jak to dopadlo? Zazářil ve slepé ochutnávce otloukánek (ale stále vůbec nejprodávanější značka) Moët a propadl snad nějaký miláček z řad těch malých? Inu…

Moet-imperialNe že bych z toho měl radost, ale Moët & Chandon Imperial Brut naprosto spektakulárně propadl a jednohlasně byl zvolen nejhorším vínem večera. Těžko se mi to říká, ale osobně bych raději dopíjel lehce korkový Tarlant Zero, který i přes vadu nabízel zajímavější strukturu a nějaký charakter. Imperial nebyl vadný, je to víno úplně v pořádku, kdyby šlo o cavu za dvě stovky… Je mi líto, ale zde bylo vítězství brandu nad obsahem zřetelné opravdu hodně. Dříve to bývalo lepší, teď snad další expanzí produkce už dost mimo. Poměrně neutrální lehce citrusové a toastové v aromatice, suché s fajn kyselinou v chuti, opět decentní toastovost, znatelně nahořklý konec. Takové… nijaké. Nebo to víno fakt nechápu.

A další velké domy? Mám svým způsobem rád Veuve Clicquot Ponsardin Brut a vždy mi přišlo, i přes též obludnou produkci milionů lahví, o dost lepší než Moët. Možná i díky značnému vlivu rezervních vín. Zde citronová barva, výrazné perlení malých bublinek. Citrusové, kouřové, toastové, karamelová linka. Suché ale s dozáží znatelnou, opět docela kouřové, minerální, fajn kyselina. Akorát z toho dost čouhala síra, až nepříjemně. O dost raději bych pil Pol Roger Brut Réserve. Velmi pěkné perlení. Čerstvé, klasické, čistě udělané, příjemná ovocnost, jemně toastové, vyvážené. Suché, dozáž pocitově nižší, toastovost, kyseliny, vyvážené, slušná délka, precizně udělané. Vybalancovaná klasická trošku líbivější přístupná směs. Povedené. Lanson Black Label Brut (vítěz testu Wine & Degustation, překvapivě) měl perfektní perlení menších bublinek. Aromatika čerstvá, svěží, lehce zaprděná, dost znatelná síra, celkem dost florální a trochu cava směrem a prostě velkoprodukční dojem. Suché, fajn kyseliny, mineralita, decentní toastovost, dobře pitelné. Proč ne, ale proč ano…

champagne-male-velke

Bollinger Special Cuvée potěšilo, mám ho rád. Pěkné perlení malých bublinek. Čerstvé, expresivnější ovocnost, zřetelně více pinotové, žlutý meloun, mineralita, jemně toast. Pěkná struktura, kyseliny, ovocnost, délka. Dozáž tak akorát. Vyvážené, plnější, seriózní, prostě fajn. A to šlo navíc o mladou degorzáž, se zrání se obvykle zlepšuje. K mé velké lítosti poněkud zklamal Billecart-Salmon Brut Réserve, víno které jsem z nějakého důvodu už asi čtyři roky neměl, ale dříve mi dost chutnalo. Výrazné perlené menších bublinek. Taková maličko „jarová“ citrusová aromatika, suché, čisté, s dobrou kyselinou a svěží, ale poněkud řídce a dost jednoduše působící, s trochou nahořklosti v závěru. Nechápu. Bylo to šarže L377A691, kdyby z toho někdo dokázal vyčíst co je to za ročníkovou bázi a tak :-)

Samozřejmě nešla vína po sobě takto, pořadí bylo úplně náhodné a vína velkých domů byla proložena těmi z menších v obdobných cenách a dvěma vzorky trochu mimo, znatelně dražšími (obě mám v hodnocení výše než cokoliv ostatního, je to boj…). Tarlant Zero Brut Nature měl bohužel lehký korek a nemohl ukázat vše. Z toho, co zbývalo, měl ale našlápnuto dobře. Dost se líbil Fleury Pére & Fils Blanc de Noirs Brut. Mám to s tímhle vínem trochu jako na houpačce, někdy mne baví velmi a jindy mi tam přijde až zbytečně velká oxidace. Víno jsem nepoznal, ale oslovilo mne. Tmavší barva a výrazné perlení malých bublinek. Expresivní výraznější ovocnost, krémovost, trochu zákvas na pálenku. Aromaticky jsem úplně odstřelený nebyl a zajímalo by mne, co udělá čas. Protože chuť byla špičková. Skvělé kyseliny, charakterní a zajímavé, navinulejší ovocnost, pitelnost, filigránské odbočky a báječná struktura, delší, vyvážené, skvělé. Champagne Leclerc Briant Organic Brut velmi výrazné perlení malých bublinek. V aromatice dost vyzrále ovocné, krémové, pinotové. Suché a výrazné i v chuti, stylově trochu plnější, toastovost, dotyk dřeva, nazrálejší, poměrně dlouhé s lehce nahořklým závěrem. Slušný kousek.


Dufour Bulles de Comptoir Vinorama (solera 2010, 2011 a 2013) tmavší barva, pěkné perlení. V aromatice dost jablíčkové, pečené jablko, zrání ve dřevě. Suché, s výraznou kyselinou, šťavnaté a dobře pitelné, lehce připečené ke konci, slušně dlouhé a zajímavě strukturované. Měl jsem už dříve a bavilo mne o něco více, po pravdě. Champagne Doyard Cuvée Vendemiaire Brut (viz dřívější report z degustace) pěkné perlení malých bublinek. Čerstvé, lehounce zaprděné, trochu navinulá ovocnost, sušené květiny a něco toastu. Suché, fajn kyseliny, citrusová ovocnost, velmi dobře pitelné, přístupné, pěkně udělaná klasika. Tipoval jsem větší dům, po pravdě.

Ulysse-Collin-Les-Maillons-Blanc-de-NoirsZ vín o něco dražších šlo Champagne Augustin La Terre. Trochu tmavší barva, pěkné ale nijak vyloženě výrazné perlené. Složitější vůně, zajímavější, ovocná, pinotová, pečené jablko. Suché, šťavnaté, výrazné, komplexní, s parádní kyselinou a strukturou chuti, ovocnost do malvic, výborná délka a pitelnost. Mňam! No a z těch ještě dražších Ulysse Collin, jedna ze současných velkých hvězd, a jeho Les Maillons Blanc de Noirs. Tmavší žluté v barvě, malé bublinky ale žádné super výrazné perlení. Docela zralé a vyzrálé ve vůni, toastové, minerální, energické, s trochu oxidativní linkou, dřevem, kouřovostí, komplexní, složitější a hodně „vinné“. Suché, šťavnaté, nádherně strukturované, minerální, navinulejší ovocnost, kouř, délka. Krásná věc. „Tradiční“ šampaňské vyloženě ne, ale špičkové víno burgundského střihu rozhodně ano.

Přemýšlím, zda z toho všeho vyvodit nějaký zásadní závěr, ale asi ne. V obou kategoriích jsem si na něčem pochutnal. Více asi na těch pěstitelských, kde je ale nutné brát v úvahu, že jde už o předvýběr kvalitních dovozců a žádné náhodné lahve od pár malých vinařů. Ale srovnáváno s lahvemi, na které narazíte skoro nejčastěji (společně s Piper-Heidsieck, Taittinger a pár dalšími), takže snad dává smysl. Hlavně pijte to, co vám osobně chutná, nenechte se zviklat recenzemi ;-)

Zobraz celý článek...

středa 22. února 2017

Srbská Kameničanka a dvě bílá od Jedličky

jelic-kamenicanka-2012Včerejší družstevní párty byla náročná, možná až moc a klidně bych bral něco trochu poklidnějšího :-) Každopádně mi připomněla, že o jednom z rozlévaných vín jsem ještě nic nepsal. Což je trochu zvláštní, protože jsem to byl já, kdo ho na akci nominoval. Aby tam byla taky trocha zahraničí a červených, že jo. Vinařství Milijan Jelić (takže logicky v sortimenu winegeek.cz) a jejich Kameničanka 2012 z oblasti Valjevo. Mělo by jít o tamní klon jedné z mála tradičních srbských odrůd, v centrální části země známější jako Prokupac nebo Rskavac. Víno bylo školeno tři roky v barrique sudech, které si vinařství nechává dělat z místního dubu. Zelená bordó láhev, kovová záklopka, celokorek. Tmavá granátová barva. Již lehce zralejší vůně, tmavší ovocnost, trochu moruše, kořenitý tón, zřetelné dřevo a lehká živočišnost. Suché, pěkně ovocné a docela šťavnaté, něco tříslovin a decentní svíravost, celkem důrazné ale velmi dobře pitelné a alkohol 14 % tam není úplně znát. Je to vyvážené, fajn pití. A vzhledem k tomu, že jde o mladé výsadby, by za pár let mohlo dosahovat ještě zajímavějších výsledků. Každopádně se vypilo dost rychle, až překvapivě. Vůbec byl nějak větší zájem o červená, oproti obvyklému stavu, kdy o ně stojí jen zlomek účastníků.

Zobraz celý článek...

úterý 21. února 2017

Trochu netradičně připravené šampaňské

R.-Pouillon-&-Fils-Chemin-du-Bois-2008Šampaňské připravené metodou „imagenée par Fabrice Pouillon“. Co si pod tím představit? R. Pouillon & Fils Chemin du Bois 2008 je Blanc de Noir Champagne, stoprocentní Pinot Noir z jediné vinice Chemin du Bois v Mareuil-sur-Aÿ. Fabrice Pouillon je třetí generací vinařů, na zkušenou byl třeba v Chassagne-Montrachet či Sauternes a oblíbil si zrání ve dřevě, takže víno kvasí spontánně v barrique sudech a tam také na kalech zraje do dubna roku následujícího po sklizni. Nenechává vykvasit veškerý mošt, část zavakuuje a udržuje v chladu, do 5°C. Do hotového tichého víno pak tento mošt přidá a i druhotná fermentace v lahvi tak proběhne spontánně a jen surovinou z téže sklizně a vinice, nepřidává se řepný ani žádný jiný cukr ani kvasinky jak je jinak obvyklé. Po 6+ letech zrání na kalech v lahvi (odstřel květen 2015) hotové víno dozážuje opět trochou moštu ze stejné vinice. Podobné techniky využívají i jiné vinaři (viz třeba Indigéne od Tissota), ale v Champagne to úplně obvyklé není, stejně jako jsou třeba velmi výjimečná nesířená Champagne, riziko že druhotná fermentace a vývoj vína několik let v lahvi neproběhne úplně ideálně je dost vysoké, vzhledem k cenám hroznů se to vinařům nechce moc riskovat. Fabrice Pouillon udělal takto poprvé hodně vyzrálý ročník 2006 a nyní 2008, toho je snad dokonce více lahví (byť stále omezená číslovaná šarže, toto byla 503/2313).

Zobraz celý článek...

pondělí 20. února 2017

Čtyřikrát Pinot Noir – Burgundsko, Alsasko, Languedoc a Argentina

Vincent-FleithPinot-Noir-Letzenberg-2012O víkendu jsem dostal chuť na Pinot Noir. To se mi tak občas stává, s pinotem nebo ryzlinkem či ještě častěji bublinami. A dokud své choutky neukojím, tak jsem otravný společník :o) Tentokrát jsem byl dost nerozhodný co otevřít a nakonec korku zbavil rovnou čtyři lahve. Však, jestli jsou to dobrá vína, v klidu vydrží v rozumné kondici i další dny a něco o sobě prozradí. Dostalo se na Burgundsko, Alsasko, Languedoc (vím, samá Francie, ale nemůžu si pomoct) a taky jednu Argentinu. Dneska odhrnu první dvě a začneme v Alsasku, s Pinot Noir Letzenberg 2012 biodynamika jménem Vincent Fleith, měl jsem tu o něm zápisek před dvěma lety. Po popisované degustaci jsem koupil karton právě tohoto pinotu (a dostal omylem i jeden tramín), pár lahví už jsem vypil a vždy to bylo fajn. Až teď jsem si ale na zadní vinětě všiml poznámky, že víno je bez filtrace a bez přidaných siřičitanů. Vinaři a vínu budiž ke cti, že nic takové mne při pití vlastně nenapadlo, není to žádný punk. A ani dva dny od otevření nemám s obsahem sklenky žádný problém, byť přeci jen lehce „zdivočelo“. Jako u jediného ze čtveřice je láhev protáhlá alsaská flétna, uzavřeno korkem a kovovou záklopkou. Barva vína pěkná rubínová. Příjemná stále ovocitá vůně, peckovinový mix včetně až sušených / uzených, s časem lehce divočejší pikantnost a lehká zemitost. Suché, s výtečnou kyselinou a šťavnaté, středně plné, peckovinové, pěkně postavené a výtečně pitelné. Stále v moc fajn kondici. Nevyžaduji nutně nesířená vína a pokud to nejsou věci na okamžité vypití tak mám možná dokonce lepší pocit, pokud troška síření proběhne, ale když to vyjde i bez síry tak proč ne, že :-)

Zobraz celý článek...

pátek 17. února 2017

Séléque, Bistrot 104, dotace, Družstevní párty

Jean-Marc-SéléqueDneska pár drobností, ve zrychleném režimu :-) Minulý víkend dorazil do Prahy, jen tak na výlet s přítelkyní, Jean-Marc Séléque. Mladý kluk, ještě mu není ani třicet, a stoupající hvězda nejen naturální šampaňské vinné scény. Krom brouzdání po městě a zkoumání památek provedl i nečekanou přepadovku v baru l’Fleur, základně jeho dovozce Terroir Champagne. Takže se mi změnil sobotní večerní program a nečekaně jsem v deset večer vyrazil do centra pít, tímto děkuji shovívavé manželce za opušťák :-) Jeho vína doporučuji sledovat, potřebují teda trochu času v lahvi (= rok a víc od odstřelu kalů nechat ležet, jinak to moc nedává smysl), ale už základka je výborná. A třeba Partition Millésimé 2010 vyloženě výtečná tvrdší seriózní klasika, mňam. Časem určitě sepíšu víc.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 16. února 2017

Bílé z Etny a dvě pětiodrůdová prosecca

Tenuta-di-Fessina-A'Puddara-2014Dneska zase trocha Itálie. Tenuta di Fessina (web) A'Puddara 2014, stoprocentní Carricante starých keřů, bílé ze svahů Etny z nadmořské výšky asi 900 metrů. Jde o celkem nový projekt, vinařství vzniklo až v roce 2007, majitelka Silvia Maestrelli ale pochází z vinařské rodiny (její otec má podnik v Chianti) a trochu s tím pomohl i vinohradník s dvacetiletou zkušeností z vinařství Gaja. Víno je školeno ve velkých (35 hl) starých dřevěných sudech. Světlá citronová barva. Čerstvá, energická vůně, s takovým tím zvláštním vulkanickým kouřovo-kamenito-reduktivně-zajímavým minerálním štychem společným vínům z Etny, Santorini i třeba Tokaje. Trochu žlutého ovoce a krémovosti, ale ovocnost tu skutečně prim nehraje, v chutí krásně suché, svěží, s parádní kyselinou a dobře postavené, opět ta kouřovost a fajn délka. Je to takové ryze přímě precizní a moc fajn. Konzumováno v Miláně, ale podle všeho se objevují i na našem trhu. Když někde uvidíte, nebojte se zkusit.

Zobraz celý článek...

středa 15. února 2017

Dlúhé Grefty aneb nové moravské objevy

dluhe-grefty-alba-rosalesInternet a sociální sítě mohou být fajn věc :-) Třeba na Instagramu a Twitteru jsem před pár měsíci narazil na jakéhosi naturálního vinaře z Mutěnic, nejspíš mi „lajknul“ fotku nebo tak něco. Ale dál jsem to neřešil. Úplně jinak se k tomu postavil Honza Čulík z táborského Thiru, který okamžitě poprosil o nějaké ty vzorky, pak do vinařství vyrazil a po pár týdnech už společně s vinařem řeší jména vín, nové viněty a vůbec co se s tím vší dá dělat a kde všude by to s radostí mohli chtít pít. A ročník 2015 postupně mizí :-) Vína jsem si ochutnal poprvé na silvestra právě Thiru, poprvé se s vinařem viděl na festivalu Bottled Alive a podruhé opět s ochutnávkou teď v týdnu v Praze. A fakt se u vín dost bavil. Seznamte se – Jaroslav Tesařík a Dlúhé Grefty (aka dlouhé viniční řádky, web), vinařství s podtitulem „Objevujeme terroir Mutěnic. Bez sklepní alchymie.

Zobraz celý článek...

úterý 14. února 2017

Parádní italské bubliny a fajn Sangiovese

Stefano-Milanesi-VESNA-Nature-Pinot-Nero-Extra-Brut-Metodo-ClassicoPřed pár dny jsem se tu zmiňoval o zajímavých italských bublinách menšího rodinného vinařství Stefano Milanesi (web) a že jsem si domů dovezl další, údajně opravdu skvělé, víno od nich. Nemám úplně trpělivost a tak včera láhev VESNA Nature Pinot Nero Extra Brut Metodo Classico padla. Původ hroznů je Santa Giuletta v oblasti Oltrepò Pavese. Ročník oficiálně neuvádějí, ale podle všeho jde o 2012 s degorzáží v listopadu 2016 a na kalech tři a půl roku. Primární fermentace moštu z lisování celých hroznů (z bio vedených a certifikovaných vinic) spontánní, následně zrání na kalech asi do dubna dalšího roku, bez filtrace do lahve. Po druhotné a zrání odstřel, žádná dozáž. Pěkná žlutá barva a velmi výrazné perlení, kvanta malých bublin. Víno je to poměrně důrazného stylu, ale s výtečnou kyselinou a ani v nejmenším utahané. Čisté, podzimní ovoce a citrusy, fajn florální linka a mineralita, kvasnice a chlebová kůrka. Šťavnaté, energické, velmi dobře postavené a poměrně dlouhé, seriózní, vyvážené parádní bubliny. Na úrovni slušného Champagne a s cenou po lahvi okolo 30€. Nechutná to jako Champagne, až na čestné výjimky nemají žádné světové bubliny konzistentně srovnatelní fantastický projev kyselin a strukturu (snad až na ty z Anglie), ale to je dobře. Je to, i přes běžnou bublinovou odrůdu, opravdu své, relativně opulentní a ovocné ale skvěle pitelné, vyvážené, charakterní, bezva. V mnoha ohledech mne naprosto míjí italská mentalita, nechápu je a nerozumím jim, ale víno teda umí. I bubliny. A další kousky tohohle vinařství mne opravdu zajímají. Kdyby to třeba někdo chtěl začít dovážet… :-D

Zobraz celý článek...

pondělí 13. února 2017

Šafrán z amfor a dvě další fajn španělská vína

Safrá-2015-Celler-del-RoureSešlo se mi doma několik naturálních španělských vzorků od BIO Sueño, tak si dneska odhrnu poznámky. Asi nejvíce mne zaujalo víno Safrá 2015 z Celler del Roure. O zajímavém příběhu vinařství už jsem se tu zmiňoval a posléze hodnotil i další jejich vína – Vermell s bezva poměrem cena/kvalita (toho už mám za sebou pár lahví) a výtečný seriózní Parotet. Šafrán, červené z DO Valencia, je jejich novinka a třetí víno do řady „starých“ vín. Nabídka červených už totiž nabobtnala na šest kousků a tak je dělí do dvou řad. Tyhle staré jsou připravovány v amforách a z původních lokálních odrůd, tohle je konkrétně v amforách půl roku a je to z většiny odrůda Mandó s asi 15 % Monastrell a Garnacha Tintorera, asi třetina jsou celé hrozny. Kategorie „moderní“ jsou i mezinárodní odrůdy, nerez a dubové sudy a tak. Burgundská láhev, kovová záklopka, kvalitní celokorek. Poměrně tmavá granátová barva s fialovým odstínem. Celkem voňavé, zralejší tmavší ovocnost, černá třešeň, decentní středozemní bylinkovost. Suché, středně plné, vyvážené, bezva kyseliny, tmavší ovocnost, dobře postavené a vysoce pitelné. Živé, svěží, tak akorát tříslovin, lehce rustikální, čerstvé, zábavné víno s něčím navíc. Pocitově mne to vedlo k některým frankovkám a betonovým Grenache z Côtes du Rhône, prostě fajn. Zapadá úrovní někde mezi Vermell a Parotet, i cenově, doporučená maloobchodní je 380 Kč.

Zobraz celý článek...