úterý 26. září 2017

Rodina Palacios v červené a bílé

Bodegas-Palacios-Remondo-La-Montesa-2014Koupil jsem naslepo pár lahví z produkce španělské rodiny Palacios, kde nejznámějším jménem je dnes asi Alvaro Palacios a jeho legendární l’Ermita. Bodegas Palacios Remondo v Alfaro v oblasti Rioja Baja je původním rodinným majetkem, který právě Alvaro nakopl k vyšší kvalitě (se kterou souvisel výrazně nižší objem produkce). Střední třídou jejich tamní produkce je pravidelně skvěle hondocená crianza La Montesa, kterou jsem otevíral v ročníku 2014. Pokud dáváte rovnítko mezi Rioju a Tempranillo tak tady je to jinak, dvě třetina vína tvoří Garnacha a zbytek Tempranillo a malá část je i Mazuelo (Carignan). Vše z výsadeb v jedné z nejvyšších poloh v oblasti, v bio režimu, vedeno na hlavu a bez zavlažování. Školení v půl napůl nových a použitých sudech, především francouzských ale pár procent bývá i amerických. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Pěkná mladistvá rubínová barva. Čerstvá výrazně ovocná vůně, jahody, tmavší peckoviny, granátové jablko, dotyk kořenitosti. V chuti středně plné, s dobrou kyselinou, měkčí a uhlazené, sladší ovocnost, jahody, vyvážené, slušně postavené, fajn pitelnost. Tenhle ročník nevzniklo vyšší víno Propiedad a hrozno na něj určené skončilo v Montese, vzniklo jí dost přes půl milionu lahví. Za 10€ to není špatné pití, jen… to ve mně nevzbudilo prakticky žádné emoce. Běžně dostává přes devadesát bodů, tenhle ročník 92 od Parkera a 91 od Sucklinga a Peñínu. A to bych čekal o něco komplexnější zážitek.

Zobraz celý článek...

pondělí 25. září 2017

Myší bobky ve víně nechceme!

la-llopeteraNa láhev La Llopetera 2014 jsem se opravdu moc těšil. Pochází z katalánské apelace Conca de Barberà, od biodynamického a jinak úplně naturálního (nejen) vinařství Escoda Sanahuja. Vyšší nadmořská výška okolo šesti set metrů, školení v malých francouzských dubových sudech. Jo a čistý Pinot Noir. Za vinařství v těhle místech „mohou“ cisterciáčtí mniši, tak proč ne :-) Měl jsem Llopeteru ve starším ročníku a byl velmi překvapen až nadšen, jak zajímavý pinot může ze Španělska pocházet. Takže teď zkusmo naslepo investoval 20€ do nového ročníku. Těžší burgundská láhev, silná kovová záklopka, celokorek. Tmavší granátová barva. Pomě výrazná vůně, lehce divočejší čerstvě peckovinově ovocná, něco živočišnosti a zemitá linka. Suché, šťavnaté, bezva kyseliny, dobrá struktura, peckovinová ovocnost, pikantost. Ze začátku fajn pití s ne úplně zábavnou zemitostí a obavou, že se překlopí ještě horším směrem. Což se také stalo, po delším vlivu vzduchu se rozjela tak odporná myšina, že víno šlo do výlevky.

Zobraz celý článek...

pátek 22. září 2017

Burgundsko a Cava mají nové apelace

mapka-bourgogne-cote-d-orFurt se něco děje. Například milovníci vín z Burgundska se musí dovzdělat ve znalostech apelací, do ne úplně krátkého seznamu totiž po letech debat přibude nováBourgogne Côte-d'Or. INAO už ji schválilo a když vše půjde dobře, tak ji budou vinaři moct využít již pro letošní ročník. Platí pro bílá i červená z potenciálně až tisíce hektarů, týká se několika desítek obcí v Côte de Beaune a Côte de Nuits a zasahuje až do Maranges v Saône-et-Loire. Jde tedy o drobátko vyšší a plošně omezenější „ušlechtilejší“ variantu základního Bourgogne (které v podstatě zasahuje až do Beaujolais a pod touto apelací lze najít leccos), ale krom geografického vymezení jsou tu i další požadavky. Vína musí být stoprocentní odrůdová Chardonnay či Pinot Noir, tedy žádné míchání třeba s Gamay. Je vyžadována výrazně vyšší hustota výsadby, nejméně 9000 keřů na hektar (oproti současnému minimu 5000 pro Bourgogne), a zároveň o něco nižší výnosy (66 hl/ha pro bílé a 58 hl/ha pro červené). A také o něco vyšší alkohol, 11 % pro bílá a 10.5 % pro červená. Ale upřímně – kdo v poslední době viděl burgundská pod jedenáct alkoholu :-) A abyste to neměli úplně jednoduché, tak v Burgundsku, konkrétně v jižní části Yonne, ještě vzniká apelace Vézelay. Bavíme se o asi 90 hektarech u obcí Asquins, Saint Père, Tharoiseau a Vézelay, do této doby šlo pouze o subzónu apelace Bourgogne. Nyní budou mít, pro bílá čistě z odrůdy Chardonnay, apelaci vlastní.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 21. září 2017

Německý ryzlink & bílá burgunda

Weingut-von-Winning-Drache-Riesling-2016Dneska dvojice bílých, která mne v posledních pár dnech hodně potěšila. Třeba ryzlink. Německý. Základní Drache Riesling 2016 z Weingut von Winning z Pfalzu, původem z různých vinic v okolí Forstu. O vinařství už jsem tu psal v minulosti opakovaně a dost mne bavil v té době jejich základ Win Win Riesling. Dráček stojí o chlup pod ním, nezvykle na jejich vína nefermentuje ve dřevě ale jde čistě o nerezovku. Klasická protáhlá láhev, moc pěkná viněta a šroubový uzávěr. Světlá žlutá barva se zelenkavými odlesky. Čerstvá, svěží, slinosbíhavá energická aromatika. Limetková, zelené jablko, lehce herbální. Suché, čisté, svěží, lehkost ale důraz, parádní kyseliny, minerální linka, citrusová ovocnost. Nic složitého, spíše přímé zábavné pití, ale rozhodně ne nudné. Přesně takový ten typ vína, kterého při posezení vypijete flašku ani nevíte jak. Bezmyšlenkovitě, bez hledání nějakých nuancí, prostě to klopíte a najednou už nemáte co nalévat. Pro mne navíc naprosto perfektní sklenička na osvěžení v průběhu večera, prostě vás to nakopne. Za požadované zhruba tři stovky (prodává WineGeek) asi umím koupit komplexnější ryzlinky, ale tohle mne baví moc.

Zobraz celý článek...

středa 20. září 2017

Bezva „naturální“ Chablis

chablis-clos-beruVčera jsem využil příležitosti k rychlé přechutnávce čtyř vín od Château De Béru, hodně zajímavého producenta ze Chablis. Zdejší zámek je v majetku rodiny Béru pěkná čtyři století a historicky to bylo právě víno, co zámek živilo. Tedy až do fyloxerové epidemie, která v tomto směru znamenala úpadek a vyklučení vinic. Restart přišel v roce 1987, kdy hrabě  Éric de Béru nechal vinice, včetně jejich monopolního Clos Béru, znovu osázet. Od roku 2004 je vinařství v rukou jeho dcery Athénaïs, které se postupně postarala o konverzi na bio a následně i na Demeter certifikovanou biodynamiku (i toho koně ve vinici mají ;-)). Pracují se (staršími) burgundskými sudy, nerezem a experimentálně i amforami. Fermentují spontánně, vínům obvykle poskytují poměrně dlouhé školení a lahvují bez čiření a filtrace a s hodně omezeným sířením (výsledná celková bývá 20 až 25 mg/l). V nabídce mají základní Chablis, Orangerie z „výsadeb na zahradě“, Côte aux Prêtres, 1er Cru Vaucoupin a ač nejde o 1er ani Grand Cru vinici tak top Clos Béru Monopole, ze zdí obehnané pětihektarové vinice přímo v Béru. K tomu vznikl i negocé byznys pod značkou Athénaïs, kde najdete jak klasická vína z Chablis a okolních apelací tak právě i ty „divočejší“ naturální kousky z amfor a experimenty.

Zobraz celý článek...

úterý 19. září 2017

Parádní Chianti z Fattoria Selvapiana

Fattoria-Selvapiana-Chianti-Rùfina-Riserva-2012-Vigneto-BucerchialePod názvem Chianti se lze setkat s širokým rozptylem kvality, od obludného množství naprosto základních jednoduchých vín po opravdu velká červená. Dnes se budeme pohybovat spíše na lepší části spektra, půjde o už trochu slavnější kousek vyhlášeného vinařství. Ve sklence je Fattoria Selvapiana, konkrétně Chianti Rùfina Riserva 2012 Vigneto Bucerchiale. Ve středověku byla Selvapiana jednou z hlídkových věží u řeky Sieve a měla chránit Florencii, dnes chrání spíše dobré jméno Chianti. Tohle víno je vlajkovou lodí producenta (byť třebas za supertoskánce Fornace si účtují více), v některých ročnících vůbec nevzniká (od prvního ročníku 1979 do současnosti se to stalo osmkrát, naposledy v roce 2008). Pochází z jediné špičkové suché kamenité vinice na jílu a vápenci s jihozápadní expozicí, z mixu výsadeb z let 1968 a 1992. Jde o čisté Sangiovese z pozdního sběru, fermentované spontánně v nerezu a vyzrávané „moderně“ v malých francouzských barrique sudech rok a čtvrt.

Zobraz celý článek...

pondělí 18. září 2017

Dvakrát cava od Parés Baltà

cava-sklenkaPomalu ale jistě pokračuji v odpíjení velkého nákupu cavy a poctivě si dělám poznámky. Úplnou novinkou pro mne byla produkce Bodegas Parés Baltà z Pacs del Penedès. Jde o středně velkého rodinného producenta se slušnou historií, vinařská rozhodnutí jsou nyní v rukou dvou žen, manželek vnuků zakladatele vinařství (pokud je řeč o moderní historii, jinak tam prý mají kořeny už v roce 1790) :-) Vlastní vinice v různých nadmořských výškách, dost široký rozptyl od placek v 170 metrech po staré terasy v osmi stech a jen deset kilometrů od moře, na odlišných půdách. Vedou je v certifikovaném bio a biodynamice a i ve sklepě čistě. Pracují se dřevem, nerezem i amforami (z jílu z jejich vlastních pozemků) a tak, normálka.

Zobraz celý článek...

pátek 15. září 2017

Legenda Palo Cortado s lahví Bodegas Tradición

palo-cortado-sklenkaPalo Cortado. Mytický a raritní styl sherry. V kontextu někdy až překvapivě nízkých cen sherry obvykle výrazně dražší a hůře dostupný, sotva půl procenta celé produkce zabírá. A i když se oprostíme od nánosu legend styl nejednoznačný, komplikovaněji uchopitelný, stojící někde na pomezí plnosti a bohatosti chuťového projevu kategorie Oloroso a delikátní rafinovanější aromatiky Amontillado, víno s opravdovou finesou a komplexitou. A v podstatě je takto vágně definováno v oficiálních apelačních pravidlech, čistě subjektivně senzoricky, bez konkrétních požadavků, popisů technologie výroby či měřitelných parametrů. Tradičně by totiž Palo Cortado mělo vznikat samovolně a ne nějakým cíleným postupem. Jde vlastně o Fino u kterého z nějakých důvodů (viz vsuvka pro úplné nadšence v závěru) začala vrstva flóru nečekaně brzo odumírat a které se projevovalo výraznějším tělem. Když se na to konečně přišlo, bylo takové víno fortifikováno na 17-18 % alkoholu a sud, ve kterém se vyskytovalo, přesunut do solery obdobně „ujetých“ vín pro oxidativní zrání. A značka pro Fino na tomto sudu, vertikální čára, horizontálně přeškrtnuta. Odtud jméno vína (a také výrazy Dos Cortados, Tres Cortados či Cuatro Cortados, kdy je přeškrtnutí více a mohou značit další postupné fortifikace v průběhu času). Oproti stylu Amontillado tak bylo biologické zrání jen krátké a zároveň vstupní víno jemnější a delikátnější (samotok) zvolené původně právě pro Fino, zatímco pro oxidativní zrání kategorie Oloroso se spíše vybírají plnější a „hrubší“ vína (s lisováním pod větším tlakem).

Zobraz celý článek...

čtvrtek 14. září 2017

Čínské elitní červené, Víno nás spojuje, NSA, mladé vinařky a tak…

ayo-yunItalským úřadům se podařilo zablokovat potenciální prodej až 30 milionů plechovek falešného prosecca na e-commerce platformě Alibaba. Čína prostě jede ve velkém, když už jde o padělky a podvody :-) Myšlenkový oblouk mne přivádí ke kabelkám Louis Vuitton a zdánlivě nesouvisejícím zařazením horského (2,200 až 2,600 m n. m.) čínského vína Ao Yun 2013 do článku o top světových bordeaux směskách v Decanteru. Svým způsobem trochu smutné, pokud mohu soudit, protože je tam v konkurenci klasiky typu Sassicaia, Ridge Monte Bello či Cheval des Andes. Netvrdím, že při slepém srovnání by to víno nedopadlo podobně dobře. Jen zde jde o vína, která si za dobu své mnohaleté existence vysloužila respekt a prokázala kvality zráním, zatímco tenhle Číňan je vůbec první ročník a rovnou s cenou napálenou na tři sta dolarů. A pro mne špička není rovna bodovému výsledku jedné konkrétní lahve. Jenže znáte to… za vínem stojí bordeauxský odborník Maxence Dulou a na celý projekt pro majitele dohlíží Jean-Guillaume Prats (dříve Château Cos-d'Estournel). No a majitelem je skupina LVMH (Moët Hennessy Louis Vuitton). A ti tak nějak vědí, jak pracovat s luxusním zbožím, marketing je jejich hlavní zbraní a dokáží za tyhle ceny snadno prodávat. A píší tak novou kapitolu čínského vinařství…

Zobraz celý článek...

středa 13. září 2017

Degustace Gourmet Clubu ve ŠMIKu

Bourgogne-Chardonnay-2015-Domain-Buisson-BattaultPřed pár dny jsem tu naznačoval, u hodnocení nabušeného červeného z Chile, že se ještě pověnuji večeři na které ho pil. A sliby se mají plnit. Víno jsem pil na prvním setkání Gourmet Clubu šéfkuchaře Miroslava Šimka v restauraci ŠMIK. Dříve se scházel ve Vision Restaurantu na dostihovém závodišti v Chuchli, ale to mám trochu z ruky a nikdy jsem se neúčastnil. ŠMIK je v prostorách Nové budovy Národního muzea, což je přeci jen praktičtější. V Gourmet Clubu má hlavní role připadnout vínu, které je následně podpořeno vhodně napárovaným jídlem. Berte to jako vinnou ochutnávku doplněnou o degustačním menu, v nějakém komornějším počtu lidí. První setkání na novém místě jsem si užil, jen tedy pod doprovodem k vínu jsem si nepředstavoval plné porce každého jídla. Zmáknout všech pět chodů a užít si i dezert vyžadovalo dost sil (First World Problems, já vím…) :-) Každopádně šlo o fajn večer a jsem rád, že jsem si konečně ochutnal i co umí restaurace předvést na talíři, do té doby jsem tam chodil jen na běžné vinné ochutnávky.

Zobraz celý článek...