Brněnský dýchánek s pěstitelskými Champagne

Po myslím docela úspěšné párty Družstva minulý týden (pro zájemce fotogalerie) jsem se do Brna vrátil hned včera, tentokrát na pozvání místních vinných nadšenců. Byl jsem požádán uspořádat degustaci vín z mých nejmilejších, pěstitelských (a vzhledem k mému vkusu též biodynamických a všelijak jinak zajímavých) Champagne. Poskládal jsem desítku lahví, žádné úlety ale myslím dostatečně širokou škálu stylů a projevů. A sám se na ně moc těšil, přeci jen podobná vína nepiju úplně běžně ani jednotlivé lahve, natož v podobném uskupení. Sešli jsme se ve fajn podniku Garage Wine, nálada byla dobrá, účast hojná a osazenstvo pozorné k mým všemožným plkům. A i ta vína se dala :-) Co víc si přát? Jo abych si stíhal psát poznámky! Tak rychle s tím na blog, dokud mám vše v živé paměti.

Velké bílé Châteauneuf-du-Pape

Dobrovolně přiznávám, že bílá z Rhôny nejsou něco, co bych úplně vyhledával. Ještě tak Viognier ze severní části, ale jakmile dojde na různé ty směsky postavené na Roussanne / Marsanne, většinou mne úplně neoslovují. Ano, tušíte správně, postrádám kyseliny :-) Na degustacích je samozřejmě zkouším a občas narazím na víno, které mne nejenom zaujme ale dokonce i nadchne. Obvykle se ale jedná o nějakou absolutní špičku za takovou cenu, že za stejnou mám krabici německých ryzlinků co si nakonec možná užiju víc. V rámci přesvědčování, že nejen obludnou kyselinou živ je člověk, donesl kamarád na návštěvu láhev z Château La Nerthe (nebo také La Nerte, web), jejich Châteauneuf-du-Pape Blanc „Clos du Beauvenir“ 2010. Vinařství je jedním z nejstarších (záznamy potvrzují rok 1560, ale nejspíš ještě starších) a také nejuznávanějších v oblasti, z 88 ha vinic produkují klasická typická červená Châteauneuf, asi desetina produkce připadá ale i na bílé.

Přírodní Champagne a pět bílých z Burgundska

Po krátkém výpadku opět zahájil Jiří Hron pravidelné přechutnávky francouzských vín ze svého sortimentu. Přestěhoval se s nimi do nově otevřené restaurace a kavárny ŠMIK, kde má na lístku hezkých pár lahví. Včera představil jedno Champagne a pět bílých z Burgundska, do toho vedra se hlavně sklenka bublin hodila výborně :-) Z rodinného vinařství Champagne Jeaunaux-Robin sídlícího v obci Talus Saint Prix (La Vallée du Petit Morin, pár kilometrů na sever od Sézanne směrem na Épernay) jsme chutnali neročníkový Le Talus de Saint Prix Extra Brut (dříve Grande Tradition). Vinařství má okolo pěti a půl hektarů vinic prakticky kompletně osázeno modrými odrůdami Pinot Noir a Pinot Meunier, Chardonnay je tam jen zlomek. Vedou je už delšího dobu udržitelně, bez chemických hnojiv, pesticidů a tak, od roku 2008 najeli na biodynamické postupy, primárně jedou různé výluhy a fermentované rostliny a snaží se i osekat síru a měď. Momentálně jsou v přechodném období na certifikaci. Nežádali o ni dříve, protože asi hektar vinic mají také v Aube, u Montier-en-l'Isle. A tam občas stříkli, je to i dost přes hodinu cesty autem a bylo složité reagovat včas a správně jen organickými postupy. Ale podařilo se jim pořešit větší auto, zlepšilo se také informování o počasí a další faktory, takže nově oboje vinice pojedou v organice :-) Na některá cuvée používají i sudy vyrobené z místního dřeva, alespoň na část vína.

Zmrzlé vinice, vinná kůže, Morava v USA, Brno

Svaz vinařů České republiky provedl dotazníkové šetření na škody způsobené jarními mrazy a z nich vznikl kvalifikovaný odhad finančních ztrát ve výši 1,18 miliard korun. Detailněji mají vše rozepsáno na webových stránkách. Některé vinaře, a patří mezi ně i moji oblíbenci, zasáhl mráz opravdu drasticky. Sedmnáctek bude o hodně méně. Předpokládá se, že půjdu nahoru ceny hroznů i vína. Škody nejsou ale jen na potenciální letošní produkci, pořádně za uši dostala i spousta nových výsadeb, kvůli hned dvěma výrazným vlnám mrazu s odstupem asi tří týdnů pomrzly i mladé sazenice. Vinařská asociace ČR rozesílala vlastní dotazník, kde se krom škod ptala vinařů i na pojištění vinic. Z tohoto dotazníku vyplynulo, že proti mrazu je pojištěno asi jen 20 % vinařů (což by mělo odpovídat datům z pojišťoven, podle nich je také pojištěno přibližně 20 % vinic a asi jen 13% sadů). Pojištění vinic, ať už proti mrazům nebo krupobití (případně obecně stanovené na určitou referenční hodnotu hektarového výnosu, kde je plnění automatické pokud výnos z nějakého důvodu pod hranici spadne), ale není úplně běžné ani třeba ve Francii. Pokrývá jen výkupní cenu hroznů a ne potenciální hodnotu vína, takže pro prestižnější producenty úplně nedává smysl a pro ty ostatní zas bývá až příliš drahé. Docela by mne zajímalo, zda si AXA pojistila vinice těch pár zásadních producentů (Château Pichon-Baron, Château Suduiraut, Château Petit-Village, Quinta do Noval, Disznókő a další) co momentálně vlastní…

Španělské runy na dnešní Družstvo

Určitě tu mé vinné příspěvky sleduje i někdo z fantazácké / tolkienistické komunity. A tak se ptám… vidíte to na vinětě taky? :-) Je tam prý nápis ve starém iberském písmu, prý dosud nerozluštěný, ale mně to až podezřele hodně připomíná trpasličí runy ze Středozemě. Kdo nápis rozluští má u mne flašku! Pokud jde o obsah lahve, tak zdrojem je Pablo Calatayud a jeho projekt Celler del Roure, už jsem od nich ochutnal prakticky všechno a produkce mi hodně sedí. Ač nejznámější část nabídky tvoří vína z tradičních odrůd oblasti poblíž Valencie školená v zachráněných opravovaných starých amforách (viz třeba tenhle zápisek), tak tohle je víno z jeho „moderní“ řady (a vlastně první, co vinařství začalo dělat). Což čtěte jako „i odrůdy co znáte a dřevěným sudům se nevyhýbáme“. Les Alcusses 2013 je starý dobrý Monastrell (aka Mourvèdre) a k tomu Petit Verdot, Cabernet Sauvignon a něco odrůdy Garnacha Tintorera, ale ač Monastrell bývá základem vždy tak složení se mění každý rok. Na vinicích čisto, mošt kvasí spontánně a víno si poleží asi tři čtvrtě roku v použitých (druhé a třetí plnění) barrique a pětistovkách sudech.

Minivertikály Vino Nobile od Boscarelli

Ke konci dubna navštívil Prahu Nicolò De Ferrari z rodinného vinařství Boscarelli, podniku specializujícího se na Vino Nobile di Montepulciano, a předvedl svá vína na příjemné komorní degustaci u dovozce Alifea (a později též na degustační večeři). Nicolò je zodpovědný především za vinice, zatímco jeho bratr Luca nese na bedrech sklep. A bylo to krásně poznat, rozhodně se více rozvášnil u tématu vinic (a případné italské byrokracie) než u následného zpracování hroznů, tématu co udělá zmenšení rozestupů mezi řádky o deset centimetrů by jistě dokázal věnovat další hodinku či dvě výkladu :-) Vinařství založil jeho děda, Egidio Corradi, který pořídil 10 ha ploch v Cervognano a vysázel vinice, cílem bylo primárně dělat si víno pro sebe a přátele a zbytek hroznů prodat. V roce 1967 ale zemřel a jeho děti, v té době ve věku okolo dvaceti let, se rozhodly vinařit jako povolání. Zásadní roli sehrála Paola De Ferrari Corradi společně s manželem Ippolitem. Ten bohužel zahynul v roce 1983 při autonehodě a Paola, s šestnáctiletým synem Lucem a třináctiletým Nicolou, zůstala na vinařství sama. Nicola studoval architekturu, Luca směřoval k diplomatické kariéře… ale nakonec se oba vrátili to Toskánska a převzali zodpovědnost za rodinný podnik.

Pivo versus víno na 360 km

O víkendu se odehrál epický souboj mezi vínem a pivem. No dobře, to možná trochu přeháním… :-) Favority letošního ročníku Vltava Run, štafetového běhu ze Šumavy do Prahy o celkové délce přes 360 km a s převýšením něco nad 6.5 km nahoru a 8 km dolů, byly týmy Beermental Elite a Winehouse.cz. Od počátku byl jejich souboj hodně vyrovnaný, chvilku vedl jeden tým a pak zase druhý. V polovině začal Winehouse ztrácet, ale jen aby na Živohošti (= po nějakých 316 km a šest úseků před koncem) stáhl ztrátu na pouhých osm minut. Fandil jsem co to šlo! Ale v cíli byl nakonec první obhájce loňského vítězství, Beermental Elite, s časem 23h 6m 28s (což představuje dost ďábelské průměrné tempo zhruba 3:50 min/km) a náskokem na Winehouse.cz 23 minut. Mimochodem třetí v pořadí, ÁBĚS Sedlčany, na vítěze ztrácel 2h 37m, odskok favoritů byl opravdu velký. Náš tým skončil na 61 místě z 302 registrovaných, s odstupem 7h 42m na vítěze. Ale podařilo se nám stáhnout více než hodinu a půl oproti odhadu a dostat se pod 31 hodin na trati. Příští rok pod třicet! :-)

Pěstitelské Champagne a biodynamická Cava

Bubliny! S velkou chutí jsem otevřel a vypil Champagne Dhondt-Grellet „Dans un premier temps“ Brut (ale dozáž jen 5 g/l). U nás jde o novinku, dovezeno teprve nedávno. Tohle víno se dříve jmenovalo Tradition a jde o základ vinařství. Což je menší rodinný podnik, hrozny si pěstují sami a vinice, hezké polohy v Côte des Blancs, ošetřuji v eko režimu, krom běžné síry a mědi snad jen bylinné výluhy. Vína už nějakou dobu dělá mladičký (rozuměj znatelně pod třicet) Adrien Dhondt , pod kterým letí podnik docela nahoru. Na vinětách uvádějí prakticky všechny zásadní technikálie, což je paráda. Konzumovaný kousek je odrůdově 50 % Chardonnay, 30 % Pinot Noir a 20 % Pinot Meunier, keře okolo 45 let věku. Víno je ze 70 % ročník 2012 doplněný solerou (perpetuální rezervou) založenou v roce 1986. Což byl rok, kdy se Eric Dhondt a Edith Grellet rozhodli přestat prodávat hrozny négociantům a založili vlastní vinařství. Víno šlo do lahve v květnu 2013 a poleželo si tam na kalech až do začátku prosince 2016 kdy bylo odstřeleno.

Mesquida Mora Trispol 2013

V poslední době jsem experimentálně nakupoval různá ostrovní vína. Čímž nemyslím jen bubliny z Anglie, těch není nikdy dost a chtěl bych mít doma o hodně větší zásobu, nebo klasické věci ze Sicílie či Sardinie. Ale spíš kousky z míst jako Tenerife, Mallorca, Santorini, Lanzarote… nevím, možná tak jezdím na dovolenou u moře alespoň ve sklence :-) Nedávno jsem takhle otevřel zemské víno z Mallorky, červené Trispol 2013 vinařství Mesquida Mora. Za ním stojí sourozenci Bàrbara a Jaume Mesquida-Mora. Rodinné vinařství založil už pradědeček v roce 1945 (a mají záznamy, že rodina Mesquida vinařila už někdy v šestnáctém století), ale spíš dělal vína na vypití v rámci rodiny. Jeho syn začal i lahvovat pro další na ostrově a otec současné generace dokonce vystudoval enologii a vše trochu zprofesionalizoval. Jenže Bàrbaru postupně přestal bavit způsob, jakým vína vznikala, a tak se odtrhla a rozjela nový projekt. I proto se dvě její vína jmenují Sòtil (strop) a Trispol (podlaha, ale také směs používaná na výrobu dlaždic), když začínala tak prý neměla nic z toho :-) Poměrně rychle si její vína získala kvalitou fanoušky mimo Mallorku. Od počátku jedou v biodynamice, už nějaký pátek jsou i bio certifikována (týká se i chutnaného vína, biodynamická certifikace přišla později), minimalizují síření (bílá jsou i nesířená), filtrace minimální nebo žádná. A takové ty běžné věci, prostě.

7x Barbera pěti různých vinařství

Propíjel jsem se teď sérií vín italské odrůdy Barbera ze sortimentu Víno pro vás, dnes se pokusím odhrnou zbylé poznámky co se mi tu nahromadily. Něco mi stylově sedělo více, něco méně, ale obecně mám dobře udělanou Barberu poměrně rád, z obvyklých vyšších kyselin strach nemám :-) Už jsem tu psal o top barbeře NUDA z vinařství Montalbera, otevřel ale i jejich Barbera d'Asti Superiore „Lequilibrio“ 2011. Ten balanc v názvu má vyjadřovat ideální poměr malých barrique sudů, větších tonneaux i sudů velkých (30 hl), ve kterých stráví celkem asi rok a půl. Jde o trochu starší výsadby a pozdnější sběr lehce přezrálých hroznů. Barva tmavší rubínový. Již lehce nazrálejší, docela výrazná vůně s ovocností spíše do tmavých plodů, lesního ovoce, linkou dřeva, ale zároveň jasně naznačuje i vyšší kyseliny. Ty v chuti jsou, víno je suché a šťavnaté, poměrně plné a docela hutné, opět tmavá ovocnost. Dobrá délka. Pěkně udělané bohatší plnější červené, ale díky kyselinám s fajn čerstvostí a pitelností. Líbí dost. Z vinařství chutnal i základní Barbera d'Asti „La Ribelle“ 2014, což je čistá nerezovka. Čerstvá, šťavnatá, projevem do lesního ovoce, znatelnější kořenitost. Středně plné, s výraznější kyselinou, drobnější ovoce, rybíz, přímý „chlastací“ styl. Proč ne.