Rakouský Zweigelt, Sauvignon-Sémillon z Bordeaux, slovenský Alibernet a domácí sladké Chardonnay

Vylovil jsem z archivu Zweigel 2006 Hippolyt z Weingut Holzapfel, víno tak trochu nečekaně původem v rakouské oblasti Wachau a výrazně školené (16 měsíců, z toho tři čtvrtě nových) v barrique sudech. O vinařství jsem tu už psal, jejich základní Zweigelt mne dost nadchnul, tenhle kousek jsem si šetřil. Burgundská láhev, šroubový uzávěr, tmavá efektní viněta, cenovka někde k dvaceti euro. Stále pěkně ovocitá vůně, především červené ovoce, peckoviny směrem do kvasu, ale celek již naleželejší, s výraznějším vlivem dřeva. I v chuti šťavnatě ovocité, tvrdší, dobře postavené, vypálené dřevo zde vyčuhuje trochu víc. Ani omylem bych to neposlal do Wachau a nejsem si jist, zda bych tipoval Zweigelt. Jako víno to není blbé, ale v době nákupu mne nějak bavilo víc.

International Wine Show nejen se Slovinskem

Děsně to utíká, už je to měsíc co jsem vyrazil na desátý ročník International Wine Show Prague, kontraktační přehlídky vín určené především obchodníkům s vínem a dalším profesionálům. Nalákala mne pozvánka z velvyslanectví Slovinska, jehož vína se zde měla více prezentovat domácímu trhu. A Slovinsko, to já rád! :-) Přehlídka byla menší tlačenice než jsem si ji pamatoval, překvapila mne poměrně výrazná účast vinařství z Moravy (z 35 stánků jich bylo 8 domácích, včetně podniků typu Vinium Velké Pavlovice či Vinofol Novosedly). Nakonec jsem to projel tak trochu letem světem, buď jsem moc zmlsaný nebo mám totálně vkus mimo, ale nějak moc věcí na detailní zkoumání jsem nenašel. Vlastně i to Slovinsko trochu zklamalo, povětšinou šlo o běžná technologická vína (fakt si nemyslím, že náš trh potřebuje z Gorišky Brdy zrovna více vín jako je čerstvě lahvovaný mladý ročník 2012 vín Quercus, ač jde o technologicky precizně zvládnuté věci) jakých chrlí hromadu celý starý i nový vinný svět, nic co bych musel kupovat právě z ne zrovna levného Slovinska. Obzvláště v kontextu toho, že Slovinsko dobývá slávu ve světě něčím úplně jiným, víny velmi charakterními a ne snadno zaměnitelnými. Ale pár fajn kousků se našlo, to zase jo.

Hodnocení vína je hovadina

Poměrně velký zájem vzbudil v poslední době článek „Wine tasting is bullshit. Here's why“, viděl jsem ho linkován nejen na spoustě míst v zahraničí, ale i na sociálních sítích u nás. Naprosto to chápu, on totiž dělá strašně dobře těm, kteří se ve víně moc neorientují, což je vždycky populární. Vlastně pro víno učinil mnohem víc, než hromada odborníků, kteří ve výsledku dělají z vína něco děsně složitého, takže v tomhle směru text oceňuji :-) O většině bodů, které článek používá jako argumenty, jsem tady nebo jinde sám psal – naprosto nekonzistentní výsledky vín v rámci soutěží (zlatá na jedné neznamená, že víno na jiné soutěži neodejde s bronzem či bez medaile), tlupa studentů prestižní vinařské školy popisující bílé obarvené na červeno pojmy pro červené víno, zásadně lepší hodnocení totožného vína dle viněty (přelité do lahve drahého vína dopadá lépe), vyšší ocenění vína v korelaci s cenou (opět nezávisle na obsahu lahve, běžnému konzumentovi prostě čtyřdolarové víno chutná tím více, čím vyšší cenu mu řeknete), zásadní roli hraje kdy a s kým víno pijete… všechno tohle se děje, je běžnou součástí světa vína. Závěrem je, že vysoké cenovky na víně a profesionální hodnocení jsou hovadina. Fakta jsou správně, závěr už tolik ne. Což neznamená, že se okolo vína nenakecá spousta kravin, nedělá z něj děsná snobárna a tak, hromada textů skutečně je naprostý bullshit. Ale celý obor úplně marný není :o)

Bubliny na lepší paměť

Dnes večer páchám šampaňský seminář, poměrně rychle se kompletně zaplnil (tedy snad všichni nakonec přijdou) a v případě zájmu bude opáčko, taky mi dorazila zásilka bublin z Anglie a tudíž nic nebrání realizovat i druhé pokračování šumivého pásma s pohledem na bubliny celého světa. Všechno to hezky zapadá do sebe. Champagne a dobré šumivky obecně jsou vína v podstatě dietní (málo alkoholu, typicky suché), i když to na mně není vidět, a dobře zapadají do současného trendy životního stylu lehčích jídel a pití. A teď jsem navíc narazil na důležitou studii, myši kterým je podáváno šampaňské prý slaví větší úspěchy při procházení bludištěm, lépe si pamatují trasu při opakovaných cestách. Již po šesti týdnech podávání šampaňského u myší pozorovali výrazný nárůst proteinů potřebných pro paměť, u člověka by to prý mělo trvat tak tři roky. Mluvčí Alzheimer’s Society prohlásil, že ještě není úplně co slavit a je třeba dalších výzkumů. Dalším krokem by měl být test na šedesáti důchodcích, kteří budou po tři roky Champagne konzumovat. Dobrovolníků se jistě najde dost, nejraději bych odešel do předčasného důchodu sám…

Lepší varianta vína s nejlepším poměrem ceny ke kvalitě

Pokud bych měl vybrat víno s nejlepším poměrem ceny ke kvalitě (rozuměj víno nesmyslně levné na to jak je dobré), nejspíš bych nakonec zvolil něco, co se bude líbit poměrně velké skupině lidí, klasický moselský ryzlink nebo možná opravdu povedený crémant, kdybych už chtěl riskovat. Ale první volba by byla jiná, ač chápu že by mi ji kupa vínomilců omlátila o hlavu. Naprosto zřetelně je to cikánka, Manzanilla La Gitana z Bodegas Hidalgo, klasická suchá sherry vyzrávaná v Sanlúcaru. Psal jsem tu o ní opakovaně, vzhledem k ceně zhruba pět euro (s náklady na dopravu a tak furt někde okolo 180,- Kč) jde o nečekaně komplexní pití. Celkem málo se ví, že že pochází z oblastí Miraflores a Balbaína, z vinic opečovávaných v bio režimu (poměrně unikátní), a v systému solera tvořeném rovnou 14 stupni (criaderas) leží pod florem zhruba pět let. La Gitana je, stejně jako prakticky všechny ostatní běžné fino a manzanilla sherry, před lahvováním stabilizována vymražením, čiřena a sterilně filtrována (nevím jak u nich, ale běžně se používá i aktivní uhlí). Výsledkem je onen delikátnější křupavý projev a velmi bledá, až vodnatá barva, styl na který jsme už všichni zvyklí a baví nás, prostě referenční manzanilla kterou si dám kdykoliv rád. Ale je to projev drasticky odlišný od toho, jak stejné víno vypadá úplně přirozeně. Na trhu je i, bohužel jen ve stovkách kusů, en rama varianta, lahvovaná bez úprav přímo ze sudu, na kterou se mrkneme někdy příště. Hidalgo totiž prodává i víno, které dle všeho připomíná, čemu se mohla La Gitana a obecně každá dobrá manzanilla blížit před třeba 50 a více lety.

Utíká to rychle s RP a křečkem

Jak bude vypadat vinařství za 20 let? Čeká ho osud piva, světa ovládaného velkými značkami (jen se podívejte na infografiku, jak je teď rozdělen trh v USA)? Nebo to, u produktu s tak velkým množstvím maličkých výrobců a jejich rukodělných unikátních vín, nehrozí? Co budou pít naše děti jako běžné víno? Na nic z toho nedám odpověď. Jen jsem nad tím začal přemýšlet včera večer, když dítě baštilo svou večerní dávku kaše a vynutilo si zapůjčení telefonu. Během pár vteřin, a fakt nevím jak se mu to povedlo, otevřelo webový prohlížeč a následně Wikipedii na stránce s tématem bar. Sotva rok mu je! Ale geny se asi nezapřou, na elektroniku i chlast. Když se podíváte na změny na trhu s vínem, u nás i ve světě, od osmdesátých let… co nás asi čeká v roce 2030? S mladou generací, která má vždy k dispozici libovolné informace z celého světa?

Šestice vín od Petra Kočaříka ročníku 2011

Čím tak oslavit výročí osvobození? Inu upekli jsme kozlíka se špenátem a medvědím česnekem, popili dobrého piva a vína, a večer se sešli s partou vinných nadšenců prochutnat několik fajn lahví. První části ochutnávky byla „revize“ vín ročníku 2011 od Petra Kočaříka. Pokud si vzpomínáte na článek z velkobílovického bodování, tak tam jsem byl drobátko zmaten z Rulandského šedého právě od tohoto vinaře, víno to bylo výborné, ale působilo jako doplněno další odrůdou. Vinař na článek reagoval dlouhým e-mailem s kompletním popisem vzniku vína a také tímto: „Je vyloučeno, že bych šeďák dodělal Hibernalem, to nedělám. Co vyloučeno ovšem není je záměna vín. Je možné, ale velmi nepravděpodobné (maximálně jednou za deset let), že s etiketou PG skončila láhev RR 11 nebo HB 11. Lahve leží ve sklepě bez etiket, lepí se až před expedicí. Proto jsem se rozhodl Ti poslat tyto lahve k posouzení. Do Bílovic si to zajedu ochutnat na košt.“ Vzorky zdarma od vinařů či dovozců ze zásady neotevírám sám, ale vždy jako součást ochutnávky ve více lidech, a to jsme učinili i s touto sadou. Ukázalo se, že ta vína pěkně zrají (naposledy jsem o nich psal v září 2012), a Petr Kočařík prostě umí. Všechna to jsou VÍNA. Poctivá, libovolné z nich bych rád pil, mají něco do sebe, což se mi na domácí scéně úplně často nestává.

Dva ryzlinky a šardonka z Valtické od Reistenu

Vinařství, jejichž vína jsem pil a teď už ne, by se našla spousta. Ale ke dvěma moravským podnikům jsem měl hlubší vztah a teď už se tak nějak… míjíme. Jedním z nich je Mikros, tím druhým Reisten. U obou stojí za „rozvodem“ spousta různých faktorů, ale jen jediný je opravdu důležitý. Občas sáhnu pro jejich vína do archivu, ale současná produkce mne prostě nechává chladným častěji, než tomu bylo zvykem. A v případě Reistenu navíc nemám příliš pozitivní vztah (mírně řečeno) a důvěru k jejich novému majiteli s rudým křížem na vinětách, takže mne to ani neláká je více zkoušet. Ale co už. Nedávno jsem měl chuť zavzpomínat na časy relativně nedávno minulé a vylovil z archivu tři lahve právě od Reistenu. Sice tu už o nich jisto jistě psal i dříve, ale není důvodu proč si neověřit vývoj. Kupa lidí je má stále uloženy a navíc, pokud se budete pozorně dívat, mnohá starší vína tohoto vinařství na trhu stále najdete, navíc za ceny srovnatelné s víny mladými (150 – 160,- Kč za láhev ryzlinku, v podstatě méně než stál maloobchodně v době příchodu na trh). Volba je zde většinou jasná.

Sherry, Manzanilla a Montilla s lahví muškátu

„Pro některé je staromódní až na hranici karikatury, jiní ji přesto vidí jako ztělesnění moderního módního nápoje.“ Tak se praví hned v úvodu knihy dua Peter Liem a Jesús Barquín na téma sherry a nápojů geograficky a stylově příbuzných. A mají naprostou pravdu. Jak jsem psal již v malém úvodu k tomuto nápoji, sherry je někdy vnímána jako nápoj britského důchodce. Na stranu druhou je teď na mnoha místech in mezi mladými vinnými nadšenci, tedy speciálně její suché varianty, vpravdě velká vína, ovšem za více než dostupné ceny. Sherry jsou, a můžete s tím nesouhlasit pokud vám prostě a jednoduše nechutnají, vína s nejlepším poměrem cena/kvalita na trhu, vína nejvíce podceněná, navíc vypouštěná do prodeji často až po desítkách let zrání a v dokonalé kondici k pití, bez nutnosti nechávat si je doma zrát kdo ví jak dlouho (producent bere tuto práci na sebe). Kniha Sherry, Manzanilla & Montilla, která nedávno vyšla v USA (pro EU ji jde koupit zde), přináší běžnému vinnému nadšenci přístupné a dobře sepsané aktuální informace k těmto klasickým vínům, je prakticky jediným rozumně dostupným nezávislým dílem k tématu za docela dlouhou dobu (starší knihy jsou tragicky neaktuální, práce vydaná apelačním Consejo Regulador přeci jen poněkud předpojatá a ignorující problémy, další díla spíše velmi odborná a zaměřující se na jeden aspekt produkce sherry, často navíc jen španělsky), uvádí na pravou míru často citované nepřesnosti či mýty a celkově má hodně co nabídnout nejen začátečníkům v sherry, ale i osobám znatelně pokročilejším a vlastně i těm odborně vzdělaným.

Nový Vinograf & proč se stát sommeliérem

Pokud jde o pravověrné vinné bary, podniky zaměřené primárně na víno, s širokým sortimentem inteligentně naceněných lahví, dostatečnou nabídkou i po skleničce, příjemným nekuřáckým prostředím a hlavně poučeným vína znalým personálem, kde vše ostatní (kuchyně atd.) je spíše fajn doplněk, tak ani Praha na tom nebyla moc dobře. Vzniklo zde pár jakž takž podniků, ale skoro nic nebylo dotaženo do konce. Scénu změnil, alespoň z mého pohledu (a ano, v Bokovce, U Závoje a dalších jsem byl) až Vinograf, který navíc učinil službu vínům z Čech a Moravy a představil je mnoha cizincům. Akorát byl dost mrňavý a jak popularita stoupala, tak často v něm prostě nebylo místo. Funguje tu také Red Pif, se zajímavým sortimentem (i pro nadšence do „jiných“ věcí) a snahou dělat to pořádně. Mým zásadním oblíbencem je Veltlín v Karlíně, ten letos oslaví rok fungovaní, směřovaný na vína autentická a především z produkce bývalé monarchie, ale postupně přibývají kousky z Francie a dalších zemí. A pak je tu jedna novinka.