Mělnický kalamář ryzlinkem naplněný

Už jsem tu opakovaně psal, že mám nedůvěru k neobvyklým tvarům lahví s vínem. Velmi časti značí, že obsahu byla věnována… menší péče :-) Před třemi jsem se tu zmiňoval o návratu mělnického kalamáře, ve speciální limitované edici, a naznačoval, že při troše štěstí časem přijde i průmyslově vyráběná varianta místo cenu velmi výrazně šponujících ručně foukaných lahví. A to se také stalo. Tvůrci v čele s Tomášem Trejbalem zmapovali několik desítek unikátních tvarů mělnického kalamáře a přišli, ve spolupráci s mladým designérem Šimonem Duškem, s novou moderní variantou dnes nejběžnějšího objemu 0.75l (byť na první pohled působí větším dojmem, dosahují toho i výraznou prohlubní ve dně). Nový kalamář má nápis a prostorem pro vinětu embosovaný přímo ve skle a uzavřen je skleněným Vinolokem (větším než ty obvyklé) z Preciosy pevně přichyceným kovovou páskou s českým lvem. Vypadá to krásně a jsem z toho trochu naměkko, po pravdě (ale možná je to i šestými narozeninami syna a nostalgickým zíráním na staré fotky). Jsou k tomu i hezké krabičky a navíc výnos z prodeje prvních 2500 lahví byl určen ve prospěch několika nadací (Srdcerváči, Alzheimer nadační fond a Debra ČR). Lze si přát něco víc? Aha, aby uvnitř bylo dobré víno…

Těšení na cestu s lahví bourbonu

V rámci finálních příprav na cestu do New Yorku a Montréalu (informace o třech párty s víny z Moravy a Čech, které tam chystáme s Družstvem, najdou zájemci na druzme.se; klidně dejte vědět známým co se v těch místech vyskytují a mohlo by je zajímat) jsem otevřel… bourbon :-) Ale bych si zachoval dekorum byl to bourbon certifikovaně bio, nefiltrovaný a lahvování konkrétního sudu. A hlavně s poněkud netypickým složením. Povinných 51 % tvoří samozřejmě kukuřice, zbytek ovšem značně méně obvyklé proso. Takže celek je bezlepkový ;-) Proso mimochodem tahle palírna zpracovává i samostatně, připravuje taky čistou špaldu, to vše ve variantách běžných nebo z obilí praženého. V sudech rozumně toastovaných nebo silně vypálených, kosher i ne. Jo a dělají i gin, včetně v sudu školené varianty. Vybírat je fakt z čeho, na palírnu fungující v Chicagu teprve deset let. KOVAL Single Barrel Bourbon Whiskey je ovšem produkt jejich základní běžně dostupné řady, žádná limitka. Lahvováno 94 Proof, 47 % alkoholu. Moje láhev, od alkohol.cz, byla ze sudu s identifikačním kódem XU2D49 :-) Vzhledem k tomu, že místo uniformnějších větších šarží dělají vše právě jako single barrel, lze očekávat, že mezi jednotlivými lahvováními budou rozdíly. Jak významné těžko říct.

Dva svěží německé ryzlinky

Počastí venku připomnělo ze všeho nejvíce létlo, včetně pondělního prudkého slejváku, a vyvolalo ve mně neutuchající chuť na suché ryzlinky. Neodolal jsem a otevřel 2014er Maximin Grünhäuser Abtsberg Riesling Alte Reben trocken. O vinařství i jejich vinicích, kde Abtsberg je tou nejlepší, jsem zde měl obsáhlý zápisek. Jsme na řece Ruwer, v oblasti Mosely. Láhev pistole s kovovou záklopkou a celokorkem. Citronová žlutá barva. Výraznější, pikantnější svěží vůně, zábavný mix květů a citrusové linky, mineralita. Suché, šťavnaté, středně plné a lehkonohé, s výraznou výtečnou kyselinou, citrusová linka a jablko, pěkně postavené a delší. Mizí úplně samo, ale nabízí dostatečně zajímavou strukturu a projev ke zkoumání. Výtečné víno, koupeno ve Flavours. Jestli ale něco nechápu, tak je to hodnocení ve Wine Advocate. S 93 body nemám problém a konkrétní ovoce a další projevy neřeším, ale popisy jako „plný, intenzivní a bohatý Riesling … ve stylu Großes Gewächs“ mi teda k podobně mrštnému energickému projevu a vínu na 11.5 % alkoholu úplně nesedí.

Krásné červené z Ribeira Sacra

Nových „zásadních“ vinných objevů v poslední době nemám zase tolik, nedaří se mi příliš vyrážet na degustace. Ale někdy se povede i doma náhodnými nákupy. Tedy náhodnými… po sérii skvělých zkušeností jsem začal systematicky vyhledávat vína, na kterých se podílel Raúl Pérez, o různých jeho kouscích už jsem tu psal opakovaně a pokud jde (nejen) o odrůdu Mencía, tak fakt umí. Když jsem narazil na projekt v oblasti Ribeira Sacra, který má dohromady s vinařem jménem Rodrigo Méndez, hned jsem láhev zkusmo pořídil. Méndez totiž zase stojí za Forjas de Salnés v Rías Baixas, také od něj jsem měl výtečná vína (a další čekají na otevření). Raúl už v Ribeira Sacra vinařil dříve, ale jeho nový projekt Castro Candaz se nachází ve výrazně chladnější části Chantada, na svazích o něco méně strmých a zároveň s o hodně větším podílem žuly na úkor břidlice. A cílem jsou vína s nižším alkoholem a výraznějšími kyselinami, lákavé! Prostory na vinaření si pronajali. Pro kvašení jedou celé hrozny, kvasí spontánně, nečiří, nefiltrují.

Sluníčko a třikrát bubliny

Venkovní počasí úplně láká rozvalit se na někde na piknik s lahví dobrých bublin. To časově bohužel nedám, ale alespoň odhrnu pár poznámek k šumivkám z posledních doby. A začnu jednou slavnostní příležitostí a návratem k vínu, které mám moc rád a chutnám (a naštěstí sem tam i piju) v různých jeho inkarnacích posledních osm let, od prvního setkání s vinařstvím. Champagne Tarlant Cuvée Louis Brut Nature je klasické poctivé šampaňské připravené půl na půl z odrůd Pinot Noir a Chardonnay, ze starých (~ 65 let) keřů jediné vinice Les Crayons u Oeuilly. Jde o bázi ročníku 2000 fermentovanou a školenou v použitých dubových sudech za promíchávání kalů do května 2001, bez malolaktiky, poté s rezervami 1999-1998-1997-1996 šup do lahví na druhotnou fermentaci. Zde si poleželo do února 2016, kdy bylo odstřeleno. Dozáž žádná. Existují další šarže odstřelené později, měsíc vždy uvádějí na vinětě. Výraznější zlatá, krásné perlení malých bublinek. Výrazné aroma, sušené ovoce, pečené malvice, jasně zralejší, tóny sudu, minerální linka a pečení brioška. Suché, výrazná kyselina, na Champagne plnější hutnější styl. Dva roky od odstřelu pomohlo vínu se uhladit, ale stále je tam tvrdší čerstvost a říznost. Jako moc pěkné. Sem tam je třeba udělat si radost :-)

Vertikála Cros Parantoux, nezdravé víno, tramínový parfém

U mnoha vín se používá přívlastek „legendární“, u málokterém to platí tak jako o Vosne-Romanée 1er Cru „Cros Parantoux“ z rukou vinaře jménem Henri Jayer. Na aukcích dnes dosahuje stejných nebo vyšších cen než všem dobře známé hvězdy Domaine de la Romanée-Conti a Domaine Leroy. Málokdo z běžných vinných nadšenců, i těch postižených víny Burgundska, tohle víno byť jen chutnal. A pokud ano a bylo to v poslední době, je zde navíc poměrně velké riziko, že šlo o padělek. Od ročníku 1995 byl Henri Jayer „v důchodu“ a Cros Parantoux oficiálně v rukou jeho synovce (Emmanuel Rouget), ovšem až do roku 2002 (ročníku 2001) se o révu a vína Jayer i nadále staral. Zemřel v roce 2006. Na aukci, která se nyní bude konat ve Švýcarsku, bude k dispozici naprosto unikátní a neopakovatelná sada lahví (mrkněte se na výtečný katalog a zároveň profil vinařství se spoustou fotek), navíc s perfektním původem. Všechny pocházejí přímo z vinařova sklepa. Součástí je mimo jiné i vertikála patnácti magnum lahví z let 1978 až 2001, každý tento lot má odhadovanou cenu 237 až 407 tisíc euro. Bude mi samozřejmě muset stačit jen listování oním katalogem, ale… snít mohu :-)

O pitelnosti s Vin Jaune a sladkým ryzlinkem

Často se tu u hodnocení vína oháním termínem „pitelnost“, stejně tak u nekomplikovaných (levných) lahví jako u komplexních špičkových velkých vín, a zatím se nijak neobtěžoval seznámit vás s tím, co si pod ním vlastně představuji :-) Zjednodušeně jde o to, jak snadno do mne konkrétní víno padá. Zda mizí úplně samo a máte chuť na druhou a třetí sklenku. Existuje spousta nabušených, silných vín, u kterých si odškrtnete spoustu pozitivních vlastností a sesbírají hromadu bodů, ale postrádají onu určitou lehkost, díky které sklenka zmizne ani nevíte jak. A zdaleka to není jen o množství alkoholu, víno se dvanácti může být komplikovanější pít než obludu s patnácti, kde si toho díky balancu ostatních složek ani nevšimnete. Pitelnost je pro mne hodně spojena s vyvážeností. A zralostí vína, špičkové červené Burgundsko či Barolo bych na počátku jeho cesty poznámkou o skvělé pitelnosti asi obdařil málokdy, ale s věkem to přijde. Sem tam má někdo pocit, že ke klasickým velkým vínům a degustačním poznámkám oplývajícím vznosnými termíny jako komplexita, finesa či elegance se prostá pitelnost už nehodí, ale po pravdě… přijde mi stejně důležitá. Bez ní může být to víno charakterní ukázkou potenciálu terroir a schopností vinaře, ale nemusí mi nutně poskytnou úplně stoprocentní potěšení. Mohu samozřejmě otevřít láhev a očekávat od ní hlavně intelektuální výzvu či konfrontaci s nějakými extrémními projevy (občasný případ specifických „naturálních“ vín), ale obvykle preferuji, když je dolévat sklenku radost.

Více než dvacetileté Montagny a stále při životě

Jsou vína pro výjimečné příležitosti a vína, kterými stvoříte výjimečnou příležitost, i kdyby byl třeba jen obyčejný pátek :-) Já se takhle v podvečer oddával tradiční zábavě „co otevřít dnes“, která obvykle sestává z přerovnávání vrchních vrstev ve vinné chladničce, kde jsou lahve na rychlejší vypití. Vyndával jsem, přemýšlel a tu uviděl vzadu v rohu láhev se známou záklopkou a vinětou. Zahrabanou hluboko, aby se s ní zbytečně nehýbalo. Bílé Montagny 1er Cru 1997 z Maison Leroy. Neměl jsem ji v ruce už možná pět let (od stěhování) a tak ji vylovil, pokochat se. Hladina v lahvi už povážlivě klesla a já si řekl… proč ne :-) Víno jsem koupil v březnu 2009 v AdVivum a nejspíš ho předtím chutnal (protože podobná vína naslepo rozhodně nekupuji) v rámci tehdejšího pásma burgundských degustací, ale tehdejší degustační poznámky jsou ještě z doby papírové a navíc nejspíše na nějakém archu a ne v notýsku a nedaří se mi je nalézt. Dost možná šlo o jeden ze vzorků na degustaci, po které jsem sepsal „legáčkový“ článek Podvečer, večeře a ráno s víny Leroy, kdo ví. Každopádně základní bílé Bourgone 1997 od Maison Leroy mám moc rád a chutnal jsem ho i pil docela dost lahví, něco i v poslední době, na vyšší apelaci jsem se těšil velmi.

Burgundsko, Mosela, Pfalz, Penedès

Než si najdu čas na některý z degustačních reportů či obsáhlejších článků tak dneska zase odrhnu pár jednotlivých lahví. A začneme v Burgundsku. K mé velké lítosti tamní výtečná vína piju nějak méně než bych si přál. Ale nedávno se mi poštěstila láhev Yann Durieux (doména Recrue des Sens) DH Blanc 2014. Což je čistá spontánně fermentovaná šardonka z Hautes-Côtes de Nuits od naturálního bio(dynamického) producenta (navíc se snahou eliminovat měď), školená na kalech dva roky v malých sudech (druhé a třetí použití) a lahvová bez síření. Ač zatříděno jen jako Vin de France je tohle víno jeho vrcholným kouskem. Barva znatelně do zlaté. Výraznější aromatika kombinující zralé žluté plody, výrazná mineralita, krásně zakomponované dřevo, lehce nerušivě těkavý tón. Suché, šťavnaté, delší, krémově ovocné, krásně postavené, minerální. Se vzduchem se otevírá do jemnějších komplexních aromat. Krásná bohatší věc, které se až neuvěřitelně skvěle pije, bohužel s cenovou okolo dvou tisíc :-(

Zapomenuté a znovuobjevené Pallagrello Bianco

Dovozce Víno pro Vás zařadil do sortimentu nové italské vinařství, jmenuje se Il Verro a sídlí v obci Lautonis, v oblasti Kampánie. Veškerá vína jsou zatříděna jako IGP Terre del Volturno a dobrovolně přiznávám, že jako někdo kdo se na Itálii nespecializuje, bych měl trochu problém jen s touhle informací nějak rozumně naložit :-) V rámci této apelace je asi sto hektarů a povolena hromada odrůd, krom dobře známé klasiky typu Montepulciano, Primitivo, Sangiovese či Aglianico v červené nebo Pinot Grigio, Riesling, Trebbiano či Fiano v bílé je to několik značně okrajovějších záležitostí. A právě na tyhle původní tamní odrůdy se Il Verro, organicky působící vinařství s asi 4ha vinic (a dalšími deseti hektary sadů) a roční produkcí zhruba 20 tisíc lahví, zaměřuje. Sice by možná bylo lepší, abych si nejdříve co nejvíce rozšířil obzory u odrůd nejdůležitějších a jejich zásadních apelací, ale tyhle relativní okrajovky mne prostě nenechávají chladným a lákají nějak víc. Každý máme nějakou úchylku :-)