Když Müller-Thurgau nadchne

Představte si malé jihotyrolské vinařství, vlastně spíš takovou farmu, v nadmořské výšce skoro devět set metrů. Pěstují kaštany, jablka (na jídlo, mošt, sušení a dokonce i výbornou pálenku „Golden Delicious“ tam připraví), švestky, dýně i vinnou révu. Chovají krávy, prasata i nějakou tu drůbež. To vše s co největším respektem ke krajině a přírodě. Jsou dokonce certifikovaní bio(dynamici), ale to vlastně není důležité, nejde o nějaký marketingový trik, spíš životní filozofii. Na asi jednom hektaru vinic roste nám dobře známé odrůda Müller-Thurgau. Je tam i trocha červených - Zweigeltrebe, Pinot Noir a Modrý Portugal - a končí spíš společně ve směsce než jako čistě odrůdová vína. Doplňte si, již tak dost lákavý, obrázek o následující kratičký příběh ze zápisků na Veltlínu: „Kousek odtud je Havlíčkův Brixen. Havlíček Borovský, když jej odváželi do tyrolského exilu, popíjel cestou mělničinu (lze dohledat v Tyrolských elegiích). Pak užíval jako antidepresivum místní "vlašské" víno. Je velmi pravděpodobné, že to byly moky ze strání, kde dnes hospodaří Norbert.“. No řekněte, může vám pak taková milerka nechutnat?

Řec je o Norbertu Blasbichlerovi a vinařství / farmě Radoar. Schválně zaskočte na jejich webové stránky, já si nemohu pomoct, ale přijdou mi neuvěřitelně sympatické. Není to nějaký unifikovaný produkt, typický template s doplněnými vlastními texty a fotkami a dílo anonymní počítačové firmy, ale dost unikátní a lehce podivná záležitost, očividně jejich vlastní dílo. Ve sklence pak mám víno pojmenované ETZA, stoprocentní Müller-Thurgau ročníku 2007. Vysoká hnědá pistole s  hezkou vinětou, tlustá kovová záklopka a kvalitní plný korek, s tímhle vínem to myslí vážně. Následující „senzorické hodnocení“ je jedna z největších pocitovek za dlouhou dobu u takhle „obyčejné“ odrůdy. Čím více mne víno zaujme, tím rychleji bobtnají poznámky, plní se vším možným (v závěru klidně věcmi, které si vzájemně skoro protiřečí), nemají už přímou souvislost jen s vínem samotným a absorbují další věci okolo. „Objektivní“ hodnocení by se dalo shrnout na kvalitně připravený a aromaticky dost typický Müller muškátového stylu, v chuti plnější a hodně ovocný, pěkné víno. Jenže já takhle krátím nerad…

 
A tak tedy trochu obšírněji, s tímhle vínem jsem se mazlil podstatnou část večera :o) Manželka se dokonce přeslechla a měla pocit, že nemluvím o milerce, ale o milence :o) Víno má pěknou žlutou barvu, trochu matnější se zelenkavými odlesky, s lehounkými nečistotami. Se zbytečnostmi jako výrazná filtrace, které z vína krom nečistot odstraní i část jeho charakteru, to ve vinařství nepřehánějí. Vůně je sice svěží, ale není to taková ta mladá přímočará svěžest, sice to evokuje kyselost, ale působí poněkud usedleji. Objevuje se kořenitost, muškátové tóny, trochu podzimně melancholické zahradní ovocitosti, zaznamenávám „pomočené“ aroma typické spíše pro Sauvignon. Je tam trochu lehké zatuchlinky, vůně pařníku a slupek ostrouhaných z okurek hadovek. Přičichnutí k prázdné lahvi upomene na mandarinkový kompot. Vůně hodně záleží na teplotě, posunuje se od živější a veselejší při podchlazení po tajemnější a „podzimnější“ při zteplání. Baví mne! V chuti je nejprve hezký úvodní suchý a svěží nástup, který se v ústech rychle rozvine do intenzivního, plného sladčeji ovocného kulatého projevu. Sladká stará přezrálá jablka, harmonie kyselin, cukru, alkoholu a vůbec všech složek, dostatečně dlouhá dochuť s mírně nahořklou linkou.

Popíjím, dolévám, čmárám do notýsku další a další řádky a usmívám se. Ano, je to pocitovka. Pro mnohé to bude možná a jen ten plnější Müller s muškátovým aroma za, na tuhle odrůdu každopádně, nesmyslně moc peněz (byl to dárek a na webu ho zatím v katalogu nevidím, ale bojím se částky okolo tří stovek), mne však to víno dost zasáhlo. Vím, že napodruhé bych měl poznámky možná o trochu jiné, chutnat to jindy a jinde, nebo třeba naslepo, mohou se lišit opravdu o hodně. Ale při tomhle „poprvé“ mne víno opravdu bavilo a předvedlo mnohem více, než bych od něj kdy čekal.

Další „čisté“ (nejraději ji ale stejně mám, když se řízne třeba ryzlinkem) milerky tady na blogu: Müllerka zatracovaná i milovaná | Müller Thurgau ve třech podobách

7x ryzlinkové překyselení žaludku

Doufám, že už tu nejsem s ryzlinky otravný. Rád a dobrovolně přiznávám, že je to pro mne odrůda číslo jedna, suverénně nejčastěji konzumovaná a nejlépe zapadající do mého vkusu. Dnes to budou poznámky k sedmi vínům, zhruba polovině z nedávné ryzlinkové degustace (viz též ten starší článek s experimentem a následné grafy). Ještě dvě vína mi popsat zbývají, ale u těch text bobtná a dovolím si je uveřejnit samostatně, protože si to prostě a jednoduše zaslouží. Tedy ne že by si leckteré z těch následujících vín samostatný delší text nezasloužilo, jen tentokrát pro mne bylo hvězdou něco jiného. Takže hurá na to, vína jsou tam od stovky jedné po víc než tisícovku, každý si vybere :o)

Tak trochu na zavínění přišel Vinný sklep Sovín a jejich jakostní Ryzlink Rýnský 2008 (původ podoblast slovácká). Tohle vinařství pod novým majitelem tak trochu „vstalo z mrtvých“. Víno je voňavé, mladičké, jednoduché, hodně svěží s kyselinou občas až trochu nepříjemně „řezavou“ (citrónovou) a nijak dlouhé, ale na osvěžení celkem příjemné. Stokorunová supermarketová (Billa tuším) záležitost, nebál bych se jí.

Osvěžit se šlo i sklenkou Crémant d'Alsace Riesling Brut vinařství Lucien Albrecht. O tomto víně padlo pár slov v článku Vína z Alsaska v hladomorně, o jejich sektu z Chardonnay pak v Od Rossijskoe po Champagne…, tiché víno Luciena Albrechta dostalo prostor v Gewurtztraminer Cuvée Martine Albrecht 2004. Aromaticky hodně intenzivní, jablíčkově navinulé, hodně svěží, velmi výrazná kyselina, trocha kořenitosti. Příjemné pití, byť trochu jednorozměrné. Sic jde o sekt neročníkový (= do mladého vína nejspíše míchána i nějaká rezerva a snaha o nějaký typický projev nepříliš odlišný v čase), tak je každý rok trošku jiný, obvykle se projevuje komplexněji a zajímavěji, tentokrát šlo „jen“ o příjemné a velmi dobře udělané bubliny. Na trhu za ceny různé, tohle koupeno za zhruba 300,- Kč.

V Alsasku ještě chvíli zůstaneme, ve sklence je Riesling 2006 z polohy Hagenschlauf od vinařství Jean Becker. Láhev se pyšní zlatou medailí ze Štrasburku. Vinařství je z valné většiny „bio“ (tahle konkrétni vinice podle všeho v nějakém přechodném období), do osmdesátých let to byla spíše négociantská firma, poté změnila směr a pustila se především do přípravy vlastních vín se zaměřením na „terroirové“ kousky ze specifický lieux-dits okolo Zellenbergu. Hagenschlauf se nachází severovýchodně od obce poblíž hřbitova, prý je to místo proslulé bouřemi a krupobitím, ale když zrovna přežije, dává skvělé hrozny :o) Vůně tohoto vína je svěží, ale poněkud zvláštní a zastřená, postupných vymícháváním se objevují především ovocité tóny. V chuti suché, svěží a intenzivní, řízené pěknou kyselinou, poměrně bohaté a dlouhé. Zatím trochu nevyhraněná záležitost na dobré cestě, dal bych mu více času. Cena něco pod tři stovky tady, od stejného dovozce bude řeč o jedné z největších hvězd večera později, jak už jsem naznačoval v úvodu.

Alsasko potřetí, v podobě Léona Beyera a jejich Riesling Comtes d'Eguisheim 2000. Tohle víno bylo, je a ještě dlouho bude v mém ryzlinkovém Top 10 (které ve skutečnosti nemám, ale kdybych ho sestavoval, tohle víno řeknu určitě). Delší článek jsem sepsal už dříve, v něm je ostatně i popis, který bych použil i tentokrát. Na téma vín tohoto vinařství je zde třeba ještě článek Beyerův prachově suchý terroir. Tohle je archetypální vyzrálý RYZLINK, petrolejový, bohatý a elegantní. Víno čisté, plné a zároveň jemné a delikátní, dlouhé, s krásně zapracovanou kyselinou a harmonickým projevem. Vlastně nijak komplikované, nenabízí příliš složitých nuancí, ale přesto funguje dokonale. Přijde mi, že svého vrcholu dosáhlo a již začíná pomalu sestupovat, ale na trhu se objevil neméně skvělý ročník 2002 :o) Víno na popíjení celý večer i dokonalý průvodce k jídlu. Ještě pár lahví k dostání u AdVivum, cena už bohužel přesahuje tisíc korun.

Návrat na Moravu se nesl v duchu vín se zbytkovým cukrem. Jako první se představil polosladký Ryzlink Rýnský 2005 pozdní sběr od Znovín Znojmo ze slavné polohy Šobes. Ovocité, medové ale dost přímočaré, vlastně spíš jednoduché a „nekonfliktní“ víno. Celkem slušně se to pije, i nějaká kyselina tam je a cukr nějak vyloženě nevyčnívá, ale věhlasu polohy neodpovídá. Od podobných vín čekám mnohem více. V poznámkách k nákupu mám 0.5l/110,- Kč a to bych ještě celkem snesl (za Šobes a jako zkušenost), ale mám obavu, že jsem si to napsal špatně a ve skutečnosti platil běžných zhruba 240,- Kč.

Ovšem proti vzorku následujícímu je to stále zázrak. Nové Vinařství a jejich Ryzlink Rýnský Léger 2007 je totální úlet. Ono to vlastně není víno, oficiálně to deklarují jako „částečně zkvašený hroznový mošt“. Tahle obludka má být příjemným nízkoalkoholickým pitím (na vinětě označují jako pití „lehké“), ale projevuje se spíše jako hromada cukru rozpuštěného ve vodě s jemným dochucením hrozny, tlamolep bez čehokoliv navíc. Další výraz z jejich vlastního popisu, „extravagantní“, určitě nelže. Navíc ve vůni se objevují jakési nečisté tóny. A oni přitom udělat dobrý ryzlink umí, tohle dílo mezi ně nepatří. Částku 190,- Kč (vinotéka Cellarius) jsem měl investovat jinak. Tento vzorek také jako jediný zůstal po degustaci nedopit, snad nikdo si nedolil.

Na zlepšení je tu Trčkovo rodinné vinařství a jejich polosladký Ryzlink Rýnský kabinet 2004, víno připravené v „německém stylu“ na 9.8% alkoholu, původem v oblasti velkopavlovické a vinic Podhoří. S víny toho vinařství nemám moc zkušeností, vlastně jsem si jen před lety absolvoval jednu degustaci a sem tam narazil na jednotlivou láhev, ale spíš výjimečně. A po pravdě je mám spojeny spíše s „aférou“ na O Víně, bylo to jedna z mých prvních drsnějších srážek s vinařem ohledně názoru na jeho produkt a obsah článku. Tohle víno voní jako zralejší ryzlink, s medem, citrusy a jemně petrolejovými tóny. V chuti sladké, ale vyváženo kyselinou, slušně dlouhé, velmi dobře udělané víno. To vše i přes lehký náznak korkové vady. Povedená tečka na závěr. Schválně jsem si pak vylovil poznámky ke kabinetu 2004 z degustace v lednu 2006. Tenkrát mi přišla vůně naprosto o ničem a v chuti mi víno připomínalo „burčák“ (viz třeba i další hodnocení). Vína se v čase mění, někdy až neuvěřitelně, a jejich degustátoři ostatně také. Při hledání, zda šlo o stejnou šarži (čemuž se mi opravdu nechce věřit, ale bohužel detailní foto té starší lahve nenašel), jsem objevil web rodinnavinarstvi.cz, kde je o Trčkových desetiminutové video.

Odkud byl Ryzlink Rýnský, který vám chutnal vůbec nejvíce? Rozbuší se vám srdce při vyslovení „Alsasko“, nebo spíše „Mosela“? Nebo snad Čechy či Morava? Příjemný letní víkend přeji!

Třicetilitrový dopis z tábora

Drazí rodičové,

píší vám první dopis z tábora. Máme se tu dobře, ale úvodní dny jsou ve znamení likvidace škod po velké vodě, takže už jsme pořádně unavení.Ale to nevadí, baví mne to (byť na nošení těžkých břemen asi nikdy nepřivyknu, to už raději práce s rýčem a krumpáčem) a jinak je tu krásně, nemusíte pro mne jezdit. Zatím vaříme nekomplikované věci, ty pořádné přijdou až budeme zabydleni. Ale hutná červená omáčka na těstoviny a buřty na pivě jsou taky skvělé jídlo. Jo a máme tu víno, třikrát deset litrů z jihu Francie. Bílé, růžové a červené, v takových těch pytlích v krabici, bag-in-box se tomu říká. A nejsou ta vína úplně blbá.

To bílé pochází od družstva Cellier du Pic, jmenuje se to Fenassieres Blanc a odrůdy netuším. Ze všech tří je nejobyčejnější, poněkud nudné neutrální bílé bez výraznějších znaků. Prostě víno na pití na nějaké velké párty, případně styl vín rozlévaných v leckterých restauracích. Růžové je opět z velkého družstva (Cellier de Marrenon) vinařů Luberonu, dokonce se chlubí jak hrozny rostou v oblasti jejich národního parku, řada Les Méridiennes, Vin de Pays de Vaucluse. Růžové (70% Grenache, zbytek Carignan) má barvu jahůdkovo-malinovou a takovou i vůni, příjemně ovocitou a svěží. V chuti kyseliny i lehounce cukr, vyvážené a příjemně pitelné. V podstatě, být to v sedmičce, s tím nebudu mít problém ani doma na večer. Červené (půl napůl Grenache a Syrah) je stejná řada/vinařství, voní tmavě lesně ovocně, s trochu ostřejším „technologickým“ projevem, v chuti plnější, ovocité, poměrně výrazné, nějaké tříslo tam je a projevuje se lehce natrpkle. Ale v zásadě ujde.

Všechna tři vína jsou technologicky v pořádku, korektní, bezproblémově pitelná. Nenadchnou, nedokáží vyvolat nějaké pořádné emoce, ale to od nich asi nikdo neočekává. V přepočtu na sedmičku vycházejí pod šedesát korun, což je velmi slušné. Navíc by, a to je trochu problém, jakákoliv subtilnější aromata byla přebita vůni lesa, potoka a kamenů okolo něj, posečené louky a, méně romanticky, repelentem a trochou toho potu.

Nevýhodou bag-in-boxů jsou v táborových podmínkách vlastně jen dvě věci. Tou důležitější nemožnost udržovat vhodnou teplotu, kterou tu řeším přetáčením bílého a rosé do malých PETek a skladováním v potoce. Druhou nevýhodou je pak to, že papírové bagy rychle vlhnou a následně se rozpadají, zůstane vám tedy jen samotný pytel. Ale jinak je to fajn věc, dají se v ní najít i pěkná vína (Kupmeto má v sortimentu jedno povedené Cotes du Rhone a fajn Chablis) a dobře se transportují. Tož tak :o)

Mizím do luhů a hájů Šumavy…

Už je to tak, příštích 14 dní strávím v tee-pee kousek od Šumavy. Tedy alespoň v to doufám, taky můžeme přijet na místo a zjistit, že tam po přívalových deštích a povodních dní minulých leží hluboké jezero a zase vyrazit domů. Ale k tomu snad nedojde. Jak to tam vypadá, když se z ničeho nic přižene pořádný přívalový déšť a z poklidného potoka udělá během pár minut zuřivou řeku, to už máme vyzkoušeno. Odpluje vše, co si v potoce chladíte a nestihnete odnést, i to dobře zatížené. Víme i co se stane, když spadne tlustá souvislá vrstva krup velkých jak palec. To zase máte, pokud je shrnete na pořádnou hromadu do stínu stromů, na několik dní perfektně funkční chladničku až mrazničku :o) Ale nic z toho nás snad letos nečeká. Červenec sice letos proběhl už někdy v dubnu a co je tohle za měsíc není jisté, ale tím si radost kazit nenecháme :o)

Zkusíme znovu připravit porci ručně sbíraných šneků? Nebo se na to, po loňském neúspěchu, vykašleme? Určitě mne čeká nová zkušenost s několika bag-in-box víny, možná zase učiním nějaký objev :o) Ať tak či onak, už se moc těším, že vypadnu z města a od nutnosti trčet půl dne u počítače. Vlastně trochu prchnu i od vinných poznámek a degustací, taková pauza neuškodí, chvílemi to začínala vypadat spíš jako práce než koníček. Ale po všem se mi bude trochu stýskat. A jak se znám, tak možná občas zkusím z telefonu hodit něco na Facebook (číst to jde i bez registrace nebo zařazení do fanoušků webu), beru si sebou pár vinných knih, tak se třeba dozvím něco zajímavého a zásadního, o co se budu chtít podělit. V dílech Bordeaux / Burgundy: A Vintage Rivalry a Wine: The 8,000 Year-Old Story of the Wine Trade by snad pár věcí objevit šlo (v té první určitě, tu už mám rozečtenu). A taky jsem nastavil k automatickému publikování asi tři články, které se tu během těch dvou týdnů objeví.

  Nepředpokládám, že by se za dobu mé nepřítomnosti stalo něco zásadního. Dost možná i k vám doputují zajímavé zvěsti o českém vydání Decanteru, ale zatím ještě nic z těch informací nemám potvrzeno oficiálně (ač jinak proudí ze všech stran a vypadají důvěryhodně) a tudíž je sem psát nebudu :o) Možná z tábora hodím krátkou noticku, až vše bude jisté. Na Kampě proběhne francouzský trh (Le Marché Français), dost možná otevře nový winebar, ve viničním altánu se odprezentuje Vinařství Krásná Hora… ale holt nemohu být všude. Však já to zase doženu. A pln sil po návratu snad dokončím něco, co si na vás chystám už dlouho, ale stále nemohu dotáhnout. Těšte se!

Doufám, že dohled nad naším bytem správně pochopí, že pít se mohou vína označená křížkem. V opačném případě mne čeká po návratu nepříjemné překvapení :o) Mějte se pěkně, ať už budete kdekoliv.

Ryzlinkový experiment i s vínografy

Jeden z účastníků ryzlinkové degustace, který má přeci jen poněkud větší zkušenosti s analýzou podobných věcí (je to doktorand botaniky momentálně se zabývající právě sběrem a zpracováním dat pro výzkumnou práci na téma „populační biologie rostlin infikovaných systémovými patogeny“), mne požádal o surový (a anonymní) soubor údajů, ze kterého jsem čerpal pro článek „S vůní petroleje aneb ryzlinkový experiment“. Upravil si to do vhodné formy, prohnal softwarem a vytvořil několik zajímavých grafů, které si zde dovolím i s komentářem uveřejnit. Vidíte to, degustující, přispíváte k téměř vědeckému výzkumu! :o)

… posílám nějaké obrázky z mnohorozměrných analýz. Jejich čtení chce sice trochu cvik, ale dá se to. V zásadě – všechna data se nasypou do programu (pro zasvěcené Canoco), upraví se škály, aby byly mezi vlastnostmi srovnatelné, a pak se udělá analýza. Program zjistí, ve kterém směru toho n-rozměrného prostoru je nejvíc variability a tu odečte z dat (to je tzv. první osa) a pak se postupuje stejně dál. V zásadě první tři osy nesou nejrozumnější informace. Když se člověk na toho ježka podívá, tak ty šipky, které jsou spolu jedním směrem, hodně korelují. Které jdou opačným tak korelují negativně, které jsou kolmo, tak jsou +/- nezávislé... ale tady je háček, všechny ty šipky se jaksi vzájemně ovlivňují, takže to nelze brát na úplně na 100%. A když se vynese třeba graf 1 a 3 osy, tak to zase bude vypadat jinak. Jen pro úplnost v téhle analýze bylo zjevně málo nezávislých vzorků (odborně se tomu problému říká pseudoreplikace), správně by se taková analýza ani neměla dělat, ale to neznamená, že nemůže ukázat nějaké zajímavé trendy.

Vlastnosti: tohle je taková základní analýza (PCA), která nebere v potaz ani vzorky ani lidi, čili je to jenom o korelacích mezi vlastnostmi v celém tom souboru dat (jedním měřením je jeden názor člověka na jedno víno). Graf znázorňuje první (x) a druhou (y) osu. Je tu vidět třeba to, že typické ryzlinky jsou podle účastníků minerální, medové a i docela petrolejové, ovocné a květinové chuti šly obvykle spolu, kořenité naopak s nimi nešly atd...

Vlastnosti 1-3: analýza první a třetí osy (y), je to proste jenom náhled na jinou složku těch dat, tu další nejdůležitější. Posílám spíš pro ukázku, že ty grafy se musí číst opatrně.

Vína a vlastnosti: tohle už je zajímavější, tady byla data jaksi napasována na pohled „rozdíly mezi víny“ (je to tedy RDA) a naopak rozdíly mezi lidmi byly odsud odfiltrované. Šipky jsou tudíž trochu jinak orientované než u předchozích, ale v zásadě se v tom dá číst, které víno mělo jaké charakteristiky v tom souboru - Anakena barva a petrolej, Loosen lipové, Baloun tak od všeho trochu nebo spíš každý v něm viděl něco jiného. Třeba ta Roudnice je zajímavá, ze je brána jako naprosto netypicky ryzlink a spíše bez nějakých zásadních znaků, ale to může být zavádějící, protože možná s něčím koreluje na třetí ose a tak… :-)

Hodnotitelé: toto je naopak analýza bez vlivu vzorku vína a ukazuje, kteří degustující hodnotí vína podobně...

Nenapadlo by mne, že se jednou budu bavit u podobných věcí, jako je graf intenzity chuti vína, co dává na své lahve Vinium. Což mi připomíná… nechcete si na příští akci něco takového nakreslit? :o) Pro účastníky ochutnávky, ze které vzešla data v grafech výše, je zde samozřejmě nabídka, že jim zašlu jejich číselný kód, pokud je zajímá, jak si v té tabulce stojí. H7 s H9, H1 s H11 či H6 s H10 se k sobě očividně „ryzlinkově“ hodí :o) Příjemný víkend všem, ať až mají na grafu s někým shodné chutě, nebo jsou trochu „mimo“…

Jurský park – nebojte se vínosaurů!

Když jsem se včera snažil na poslední chvíli sehnat ještě alespoň jednoho člověka na ochutnávku vín z regionu Jura, dorazilo mi v jednom z odmítnutí toto: „docela mne to mrzí, byl jsem na ta vína zvědavý, i když se jich samozřejmě trochu bojím“. Je to tak, vína z regionu Jura to tu nemají lehké. Leckterý dovozce už pár lahví na trh vypustil, ale tím také skončil, zájem byl spíše minimální a náklady na prodej jedné lahve zbytečně vysoké. Sem tam má někdo v sortimentu třeba legendární Château Chalon (asi spíše proto, že je slavné a šance jednu předraženou láhev střelit vyšší než nulová), ale nějak systematicky produkci Jury nepokrývá snad nikdo. I proto mne dost potěšila degustace, kterou uspořádal Jiří Matějka pro své známé a další vinné nadšence. Jelikož vína vozí hlavně pro sebe, mohl si dovolit přivézt nejen Juru, ale ke všemu biodynamickou, tenhle termín je tu taktéž obalen spoustou fám (něco jsem psal dříve). Na řádcích následujících se pokusím nějak zreprodukovat své dojmy a snad doplním i nějaká zajímavá fakta.

O tom, čím se Jura proslavila, jsem u jedné lahve již něco psal, na úvod vás tedy musím odkázat právě do toho staršího článku. O třech vzorcích Jury jsem se zmiňoval i v reportu z degustace firmy Royal Crafts. Dnes bude řeč o vínech hned devíti, které mapují průřez většinou vyráběných stylů. Domaine Pignier, jak jsem již napsal výše, je vinařství biodynamické (certifikováni Ecocert / Demeter), velmi tradiční, hospodařící na 15ha v okolí usedlosti a navíc disponující sklepy ze 13. století, které zde vybudovali (mimo jiné taktéž vinařící) kartuziáni. Vinařství toho o sobě neprozrazuje moc, pouze (podobně ostatně Jura jako taková) odkazují na zodpovědnost, kterou mají při udržování vinařské tradice. Jak vypadají vína z velmi specifických půd Jury a dost možná místa, kde se ve Francii pěstovalo víno vůbec nejdříve?

Na úvod degustace přišel Cremant du Jura rosé brut, vyrobený z hroznů odrůd Pinot Noir a Poulsard. Víno hezky jahodové barvy, kde jahody najdete i ve svěží, přímé a příjemné vůni. V chuti suché, krásně řízné a pinot nezapírající, čisté, svěží, překvapivě docela dlouhé. Nečekaně přístupný styl a dost povedené růžové bubliny. Myslím, že na odbourání zábran a úvodní naboření jurských i biodynamických mýtů ideální :o)

Pinot Noir 2007, odrůda domovem v Burgundsku (které je ale vzdáleno jen kousek), se prezentoval ne úplně tak, jak ho znám. Jako víno tenčí a lehké, s barvou dost netypického odstínu (fialovo-růžová), zajímavou ovocnou vůní na první dojem mimo klasický projev odrůdy, pocitově jsem neustále brousil někam k mladým Beaujolais. Víno je to příjemné, suché, lehounké, trochu trpčí. Hezké zahradní pití, ale jinak mi moc nesedlo. Vinařství pěstuje tuhle odrůdu na vyšších částech vinic, sklízí ručně, fermentace probíhá přibližně měsíc za použití pouze přírodních kvasinek a víno následně zraje 8 – 12 měsíců v použitých sudech. Čiří se vaječnými bílky.

Trousseau 2007 poprvé představilo odrůdu pro Juru typickou, bohatou na třísloviny, pevného těla, výrazné aromatiky a schopnosti vyzrávat mnoho let (kdy se postupně posunuje od projevu ovocného k tónům spíše zvířecím). V podání tohoto vinařství, a je pravda že se chutnalo víno velmi mladé a vyloženě na začátku své cesty, šlo o Trousseau hodně světlé barvy, ovšem s krásně výraznou ovocnou vůní, malé červené peckoviny a k tomu maliny, později tóny jakoby uzené a trochu divočejší. V chuti suché, živé až skoro „perlivé“ na jazyku, zatím především dost mile ovocité, ale s hezkou strukturou, dochutí a potenciálem se rozvíjet.

Trousseau „Les Gauthières“ 2007 pak pochází z jedné konkrétní vinice, nebylo filtrováno a vyrobeno je v podstatě bez síry (hrdlo je, možná právě kvůli tomu, celé pořádně zataveno do vosku). Opět čistá krásně ovocitá vůně, ovšem o něco hlubší a „tmavší“ než u předchozího vzorku, velmi příjemná. Postupným mícháním a hraním ve sklence se otevírají jemné delikátní tóny, tohle víno toho má (pokud velmi dobře skladováno a zvládne to) dost před sebou. V chuti hodně výrazné, svěží a mladičké, lesní maliny a snad borůvky, živost a nespoutanost, hodně povedené.

Chardonnay 2007 „á la Percenette“ pochází z místních slavných břidlicových vinic a prezentuje jednu z mnoha podob, které dokáže tato odrůda dosáhnout. Zlatavější hlubší barva a bohatá komplikovaněji ovocná vůně, až sladce přezrálá, trochu do máslových sušenek, ale ne utahaná. V chuti perfektně suché, s krásnou kyselinou a mineralitou, elegantně zapracovaným dřevem, decentní nasládlou linkou, pěkně dlouhé, plnější a dost efektní pití, které bude určitě dále pěkně zrát. Víno celou svou cestu podstupuje ve dřevě, fermentuje i zraje po dobu 12 měsíců v 228l dubových sudech, navíc dochází k promíchávání kvasnicových kalů.

Chardonnay 2005 „Cellier Des Chartreux“ je obrovský skok „jinam“ a vlastně první víno, které prezentuje důvody obav a častého nepochopení Jury. Jde o víno, které má reprezentovat dlouhou tradici tohoto rodinného vinařství a specifika terroiru Jury. Víno leží v sudech tři roky a jde o typicky oxidativní záležitost se všemi jejími jablečnými slupkami, pro které by jej někdo možná bez dalšího zkoumání vylil jako víno s vadou. Ovšem stačí se trochu soustředit a vyloupne se i bedýnka jablek čerstvých, na zimu uložených, a další vrstvy komplikovanějších aromat. V chuti perfektně suché, efektní, výrazné, oříškové, čisté, svěží a dlouho doznívající. Jestli má někdo rád suchou fino sherry, tohle ho nadchne :o)

Savagnin 2004 je takové „malé vin jaune“ (viz ten starší článek), pod vrstvou kvasinek zraje 48 měsíců. Zlatavější a efektní barva, na první ovonění hodně obskurní oxidativní záležitost, do které když se ale ponoříte, nabídne toho opravdu hodně. Bylinky a vůbec různé sušené poživatiny, chlebová kůrka a otevřený chlebník, v některých momentech chleba s medem, který už se trochu rozkvasil a někdo ho jemně poprášil lakem na nehty :o) Vůní i chutí se táhne jedna výrazná linka, které mi něco hodně připomíná, ale štve mne tím, že vůbec nevím co. Holt celá láhev na zkoumání doma to jistí. Víno je to suché, velmi intenzivní, svěží, dlouhé, dřevité, klasické. Buď si tenhle styl zamilujete, nebo vám nic neřekne. Risknete to? :o)

Macvin du Jura nás přenesl do hájemství sladkých chutí, jedná se o směs hroznového moštu fortifikovanou pálenkou z matoliny (marc, obdoba grappy) a vyzrávanou několik let ve dřevě. V poznámkách mám „totální matolino-medový úlet“ a ten to taky je. Máte rádi med, čerstvé hrozny a grappu? A když je to dohromady? :o) Medovost je tam společně s bylinkami, květinami, plástvemi a nejspíše i nějakou tou včelou. V chuti je to teplé, sladké, hodně intenzivní, koncentrované.

Závěr patřil Vin de Paille 2002, v podstatě „slámovému vínu“. Hrozny odrůd Chardonnay, Savagnin a Poulsard se v tomto vinařství sbírají před hlavní sklizní, už někdy v září, a následně vysychají v dobře větraných prostorách do března. Výsledkem je víno zlatoměděné barvy, úžasné sladké bohaté vůně, decentně oxidativní s nějakou tou těkavkou, komplexní, zajímavé. V chuti explozivně sladké ale zároveň drženo na uzdě kyselinou, kořenitě pikantní a hodně dlouhé. Výborný slaďák. 

Jiří Matějka prezentoval ještě kedlubnu ze své zahrádky a krom vín byl k dispozici naprosto báječný olej z Tenuta di Capezzana, o tom jsem již dříve básnil a nejspíš budu znovu :o) Prostě fajn večer a některá z těch vín, pokud tedy nějaká zbyla, rád doplním do svých zásob. Výhoda je, že až je pan Matějka rozprodá/vypije, bude mít důvod jet do Jury znovu a přivézt další kousky, třeba i zralé Vin Jaune (na téhle degustaci nebylo, Domaine Pignier mělo jen poslední ročník a ten prý naprosto nebyl připraven k pití). Jura má co nabídnout, očividně nejen v těch klasických oxidativních vínech. Jen víc takových akcí a lidí, kteří sem dovezou něco ne úplně obvyklého a rozšíří ostatním jejich vinné obzory. Díky!

S vůní petroleje aneb ryzlinkový experiment

Hlavní role? Šest rýnských ryzlinků podávaných naslepo, dvanáct odvážných a speciální degustační tabulka k vyplnění. Na rozdíl od minulého experimentu byla nyní tabulka téměř čistě zaškrtávací, bez nutnosti cokoliv psát a následně luštit, i tak se ale někteří neubránili u položky ano/ne dopsat malým písmem třeba „trochu“ či u lípy upřesnit na „přezrálý květ“ :o) O co šlo? U každého vzorku měl degustující za úkol zaškrtnout na stupnici od jedné do pěti intenzitu/množství/délku čtyřech často popisovaných charakteristik vína – barvy, vůně, dochuti a množství kyselin. A zároveň zvolit ano/ne u několika typických znaků rýňáku a výrazů, které se často v popisech této odrůdy vyskytují. Volil tedy, zda je víno květinové, ovocité, je cítit petrolej, lípa, med, kořenitost, mineralita a zda jde o „typický ryzlink“. Navíc byly první tři vzorky hodnoceny bez nějakého společného „naladění“ na stupnici, před dalšími třemi pak byl použit klasický „nultý vzorek“. U každého vzorku bylo i políčko pro (nepovinný) krátký výstižný slovní popis. Nečekejte sofistikovaný vědecký experiment, šlo spíše o takovou hříčku na obohacení domácí degustace ryzlinků, ale úplně nudné snad ty výsledky nejsou :o)

Nejdříve přehled vzorků:

1) Znovín Znojmo – Ryzlink Rýnský „Terroir Levure“ výběr z hroznů 2006 (suché, trať U tří dubů ve Stošíkovicích, speciální řada Znovínu se „zvýrazněným terroir“ pomocí kvasinek selektovaných přímo z vinice) – květinové, kořenité, poněkud tupé, muškátové

2) Dr. Loosen – „Dr. L“ Riesling Trocken 2006 (základní suchý ryzlink z Mosely od poměrně slavného vinaře, psal jsem něco málo dříve)

3) Baloun – Ryzlink Rýnský 2007 pozdní sběr (polosuché, trať Turold, ověnčeno zlatou medailí z Femes et vins du monde 2008 v Monaku a stříbrnou z Vinalies internationales 2008 v Paříži) – příjemné bílé se znatelným cukrem

Na proložení, debatu a „synchronizaci“ posloužil Školní statek Mělník a jejich pozdní sběr ročníku 2006 z Budyně, ale o tom bude řeč ještě později, šlo o jedno z nejhezčích vín večera.

4) Lobkowiczké zámecké vinařství Roudnice – Ryzlink Rýnský 2006 kabinet (suché, vinice Liběchovská) – příjemný svěží domácí ryzlink, spíše květinový, lipovina a náznak petroleje

5) Winzerhof Dockner – Riesling Exclusiv Antonius 2006 (suchý ryzlink z Kremstalu - Göttweiger Berg) – trochu „balounovitý“ styl, kořenitější a ovocitá lehce nasládlá záležitost

6) Anakena - Riesling 2003 (suchý vyzrálý ryzlink z Chile, o mladším bratříčkovi jsem tu už psal) – tak „typické“ v mnoha ohledech a s neuvěřitelným množstvím petroleje až je to podivné

U výsledků bych začal položkou „typický ryzlink“, protože tuhle frázi v recenzích najdete hodně často. Co si pod ní představit? Z 12 účastníků experimentu (celkem nás bylo třináct, já si tabulky taky vyplňoval, ale vzorky neměl anonymně a do výsledků se nezapočetl) hned dva označili za typický ryzlink pouhé jedno víno ze šesti (u jednoho to byla Roudnice, u druhého Anakena). Dost drsně dopadl úvodní Znovín, tam to byl čistý průstřel. Nikdo jej neoznačil za typický rýňák. Zároveň si odnesl pouhých 1.58 bodů „odrůdové typičnosti“ z pěti (viz dále). V této disciplíně překvapivě zvítězila Anakena se skóre 11/12 (3.58/5 bodů). Loosen dosáhl na 10/12. Ostatní vzorky za typického představitele odrůdy označilo průměrných 5-6/12.

Z tabulek se ukázalo, že víno vykazující hromady těch klasických znaků (včetně petroleje), nemusí být ještě hned označeno jako „typické“, přesto čím více jich je, tím větší šance. Každé víno mohlo dosáhnout u jednotlivých typických znaků maximálně jednoho bodu (Průměr ANO = 1, Ne = 0 z dvanácti výsledků), následným součtem všech znaků pak mohlo víno získat maximálně 5 bodů „absolutní ryzlinkové typičnosti :o)“ (samozřejmě je to vše velké zjednodušení, nebijte mne, vím to; ryzlink nemusí být povinně minerální či s vůní lípy, v experimentu mi šlo spíše o měření shody mezi jednotlivými degustujícími a podobné věci). Korelační koeficient mezi dosaženým počtem bodů a zaškrtnutím „typický ryzlink“ jsem spočetl na vysokých 0,93 :o) Teď je jen otázka, kolik lidí zaškrtlo dva typické znaky a pak si řeklo „teď by bylo blbé nedat typický ryzlink, i když to tak necítím“. Jasné je, že až součet více znaků vede k zaškrtnutí „typické“, samostatně je nejvyšší korelace při zaškrtnutí společně s „minerální“ (velmi vysokých 0,91), na druhém místě je med (0,89) a až na třetím překvapivě petrolej (0,79). Samostatně třeba lípa hraje roli jen minimální. Ale chtělo by to více vzorků, takhle každý drobný rozdíl zamává čísly až příliš.

Velmi zábavný je výsledek analýzy shody mezi jednotlivými degustujícími, kde se bohužel potvrzuje, že hod mincí na ANO/NE v „minerální“, „med“ či „lípa“ v charakteristice vína vám dá velmi často téměř stejně dobrou odpověď, jako zprůměrování hodnocení dvanácti rozdílných osob. Jakmile víno v některém faktoru opravdu výrazně excelovalo, shoda byla okamžitě vyšší (extrémně výrazný petrolej u Anakeny či naopak téměř žádný výskyt této vůně u Balouna či Znovínu). Jakmile se víno pohybuje v jakési „průměrné zóně kvality“ a jedná se spíše o jemnější záležitost, okamžitě začne být obrovský rozpor v hodnocení různých osob. Shodu v podstatě nabízí jen extrémy a to jak v první trojici, tak v té druhé po „požití nultého vzorku“ :o) Hodně by mne zajímalo, jak by stejnou tabulku vyplnila dvanáctka certifikovaných degustátorů běžně se účastnících různých soutěží. Na téhle domácí akci byl poměrně pestrý výběr různé úrovně zkušeností.

U stupnic mne opět zajímalo, jak velká shoda mezi degustujícími bude panovat, ale výsledky jsou velmi obdobné jako u zaškrtávátek výše. Nultý vzorek se znovu neprojevil, možná by to chtělo větší počet vzorků a dvě samostatné akce, jednu s nultým vzorkem a druhou bez něj, ale tím už si život asi komplikovat nebudu. Největší shoda panovala v barvě, tam se průměrný rozptyl bodů mezi degustujícími dostal na 1,5 bodu (z pěti). Délka dochuti a množství kyselin jsou na 1,83 bodu, nejhůře si vedla intenzita vůně s rozptylem celých 2,17 bodu. Suverénně nejvyšší počet bodů si odnesla Anakena, ve všem krom množství kyselin, kde je na druhém místě za Loosenem, vede. A také v průměru překračuje 4 body.

Nepovinné textové pole dalo taktéž docela zajímavý pohled, co je podle jednotlivých degustátorů krátký výstižný popis vína jako doplněk k oné čistě „technické“ tabulce. Dovolím si kompletní přepis u třech vzorků. Znovín byl označen jako víno: pitelné; příjemně neagresivní; plošší; prosté; vysoký alkohol; plíseň z nohou :-) (spíše doplněno až po odhalení vzorku a debatě o selektovaných a jiných kvasinkách); svěží ale nezábavný; méně výrazné; trochu kratší víno ne moc typické; silný alkohol pálivá dochuť; chuť chemicky ošetřeného citronu; muškátový tupší styl. Loosen si pak odnáší následující: lehké & svěží; svěží!; divná vůně hebká chuť; lepší; hořčinka v dochuti; svěží ryzlink; příjemné lehčí svěží krásně pitelné; minerálně-petrolejový sladší dojem; typický RR; příjemný klasický ryzlink. Anakena, víno s nejvíce body ve všech ohledech, tento popis: divný; zvláštní; petrolej fuj; starší uleželý; typický ryzlink; nejzajímavější; jemný alkohol přebíjí petrolejové tóny – zajímavé i když trochu obludné; starý kousek; tohle chci pít i když cítím lehký korek (s doplněním na okraji papíru: 6 je hrozně zajímavá, i když mě fakt štve); podivný petrolejový RR.

Nemám rád bodování, jednoduché shrnutí víno jedním číslem (viz nedávný článek a odkazy v něm) a podobné věci, ale hříčky jako tahle výše mne docela baví. A výsledky (a vůbec ta atmosféra okolo) utvrzují, že víno se, z podstaty své i lidí kteří jej pijí, vzpírá nějakým přesným definicím. Až tu budete příště číst o „typickém ryzlinku“, vzpomeňte si ne tenhle článek a že podobný pojem může znamenat mnohé. A je to moc dobře! :o)

P.S. Rád bych upozornil, že jsem nikdy nestudoval statistiku a matematika je obor, který rozhodně nepovažuji za svůj koníček. Je tedy možné, že v použité metodice narazíte na nějaké naprosté nesmysly, nelogičnosti a data nevhodně zpracovaná. Klidně mi to sem napište, zlobit se nebudu. Bral jsem celou věc spíš jako zábavu, ale úplně blbě bych to pojmout zase nechtěl :o)

Krvavě rudé víno z Transylvánie

Během lovu na bagetu jsem zabrousil do jedné z mnoha večerek rozesetých po Praze a, s kusem obložené housky v ruce, neodolal prozkoumat nabídku vína. Na překvapivě povedené (v poměru cena / kvalita a u některých odrůd, specielně Carmenére a Sauvignon Blanc) Chile v podobě Misiones de Rengo okolo stovky jsem si už na těchto místech zvykl, tentokrát mne však zaujala skoro černá láhev s velkým stříbrným V na vinětě, nápisem Pinot Noir a podtitulkem „legenda Transylvánie“. Ha, někdo tu očividně hraje na upírskou legendu! Slovo dalo slovo, stokoruna změnila majitele a obsah lahve mám ve sklence. Bude to upírské červené s příchutí krve (některé tamní vinice mají v půdě železité složky, takzvaná Terra Rossa to je, takže něco z nasládle železité chuti by se tam dostat mohlo)? Nebo snad vyloženě průmyslové víno do hypermarketů? Či dokonce zajímavý objev a příjemný Pinot?

Nebudu vás napínat, dneska to vůbec nepíšu kvůli tomu vínu jako takovému, které je velmi jednoduché, decentně ovocité ve vůni (trocha třešňového kompotu), ostřejší, sem tam náznak těkavek, středně plné a ovocité chuti, ale trpčí a poněkud nudné. Pitelné bez větších problémů, ale v konkurenci klokanů zaostává a celkově jde spíše o naprostý průměr v současné nabídce supermarketových vín na okamžitou spotřebu, nenáročný doprovod narychlo spáchaného oběda. Možná Cabernet nebo Merlot (toho přidávají deset procent i k výše popsanému pinotu) budou lepší, kdo ví. Článek páchám spíše proto, že na téhle lahvi lze krásně ukázat (výrobce se totiž ničím netají), jak funguje trh s vyloženě spotřebním vínem. Máme rádi své malé příběhy jednotlivých lahví, vína vyjadřující terroir, svérázné vinaře a všechny ty další aspekty poctivých vín, která lze potom vnímat jakou jistou formu umění. Většina tohoto nápoje ovšem vzniká jako prostý produkt.

Řada „V“ je kooperací podniku z Velké Británie s velkým vinařstvím (Cramele Recas) v Rumunsku, která měla za cíl „uspět na trhu v USA a UK spojením vína z Rumunska s upírskou legendou“ (a uspěla, ročně se prý exportuje milion lahví). Netají se tím, že koncept byl vytvořen „s použitím obecně známého obrazu Transylvánie, s poutavým moderním obalem, stylovým a určeným k zasažení co největší skupiny.“ Zároveň na vinětách uměle vytvářejí „příběh“, krom upírů i informací o tom, že v oblasti Rumunska se v dávné minulosti narodil bůh vína Bacchus. Doplňují důležitý poznatek, že vinice jsou na stejné zeměpisné šířce jako Bordeaux a podobné dobře znějící věci. Na webu naštěstí najdete i informace spíše pro nadšence (či znalé obchodníky), typu docela detailního popisu oblasti původu hroznů.

Podnik zařazuje svá vína do skupiny těch se „správným poměrem cena/kvalita, vín svěžích, vinifikovaných v moderním Australském stylu“ a zároveň popisuje typickou cílovou skupinu jako „ženy i muže, věk 25-45 let, ve velkých městských aglomeracích, s větším příjmem, znalostmi o víně nad průměrem, s vůlí zlepšit svůj sociální statut“. Nepřekvapuje mne to, je samozřejmé, že velcí výrobci cílí vína (či ve výsledku spíše jejich obaly a souvisejících marketing) na jasně definované skupiny a moc se to nebude lišit od jogurtů či prášků na praní, jen mám se sklenkou vína v ruce tendenci propadat jakési romantické naivitě, že víno by se mělo dělat takové, jaké je v místě původu ideální a ne jiné. Věřím, že v Transylvánii a oficiálním DOC regionu Ville Banatului (odtamtud je většina vín V, tenhle Pinot pochází z Dealurile Zarandului) existují báječná vína. Možná i nějaké takové bude skryto v řadě V, ale Pinot Noir mne nepřesvědčil. Snad bude mít celý tenhle projekt alespoň takový přínos, že milionům lidí dokáže existenci Transylvánie, kterou dost možná považují čistě za smyšlenou. Samotné vinařství používá slogan: „Všechny naše nápoje jsou připraveny v Transylvánii – Ano, opravdu existuje!“

P.S. Word mi při psaní opravil slovo „vinifikovaných“ na „unifikovaných“ a v tomto kontextu se dost možná vůbec nepletl :o) A dost by mne zajímalo, jak se sem tohle víno dostává, protože láhev nemá žádnou přelepku dovozce a při hledání ročníku jsem narazil na takový ten dotisk informací o šarži, který operuje s termíny „India“ a „Sector 5 Gurgaon“, tak snad to sem neputovalo jako nějaký přeprodej až odtamtud…

Výsledky ankety „nejraději chodím na ochutnávky…“

Tentokrát se vyhlášení výsledků ankety trochu protáhlo, ale už jsou tu. Z celkem osmdesáti hlasujících zvolilo 34 (42%) jako nejoblíbenější styl ochutnávek/degustací průřez sortimentem vinaře. Právě tyhle akce, často díky i přítomnosti člověka za vína přímo zodpovědného, skutečně bývají z těch nejzajímavějších. S velkým odstupem, získaly 12 (15%) hlasů, se na druhém místě umístily ochutnávky vín se společným místem původu. S devíti hlasy (11%) následují degustace spíše méně ale pečlivě zvolených lahví. Do první pětky se probojovaly ochutnávky zaměřené na párování vína s jídlem (7 hlasů, 8%), těch se u nás nekoná zrovna hodně a pokud už na nějakou narazíte, jde obvykle o akce dovozců prestižních kousků z Francie či Itálie, domácí vinaři na tohle důraz moc nekladou. Pět hlasů (6%) mají akce, při kterých se chutná jedno či dvě výjimečná vína. A stejný počet i degustace vín jedné odrůdy, ty umí skvěle vykreslit rozmanitost vinařského světa a mám je moc rád. Kompletní výsledky následují v tabulce…

Další anketa už probíhá a můžete v klidu hlasovat. A zároveň bych vás rád pozval na „fanouškovskou“ stránku tohoto blogu na Facebooku, tedy pokud tenhle systém (a žrout času) používáte. Ale číst jde myslím i bez zařazení do fanoušků a registrace :o) Krom upozornění na nové články tam hodlám házet různé kratší poznámky, ze kterých asi nikdy nevznikne celý článek (nebo vždy časem nějaká kompilace), sem tam fotku přímo z degustace, různé pozvánky na ochutnávky co objevím pozdě a v kalendáři už by je každý spíše minul a tak podobně. No a samozřejmě mne potěší, pokud se tam shromáždí dost lidí a budou třeba debatovat o víně (tj. nejen o tomhle webu) nad rámec komentářů ke zdejším článkům. Takové ty věci jako tipy na zajímavá vína tam myslím dobře zapadnou :o) Jo a taky se budu častěji snažit přidávat k článkům kratší či delší videa, spíš takové jednoduché „dokumentární“ záběry z degustací a dalších akcí, nehodlám páchat show ve stylu Garyho (je to marné, když prezentuju víno na kameru, vypadá to spíše jako Garyho parodie na uhlazené brity, jen o řád méně přirozené). Katalog videí z jednotlivých zdejších zápisků najdete na YouTube.

Začínají prázdniny a doba dovolených, pokud se chystáte na nějakou pěknou „vinnou“, tak přeji příjemnou cestu a doufám, že se třeba podělíte o své zážitky a objevy. Já doufám vyrazím už za pár dní na dovolenou do míst úplně bez vinic, směrem k Šumavě a pod tee-pee jako loni (tedy pokud naše tábořiště není zrovna zrovna velké bahnité jezero). Detox z degustací a dobrých vín! :o)

Jahody a vyzrálé ročníkové šumivé rosé

Co dělat takhle při večeru v hnusně dusném počasí? Obzvláště když máte k dispozici kupu výborných domácích jahod? Recepty na jejich zpracování zaplavují už několik týdnů foodblogy, v tomhle směru vás asi moc neobohatím. Ale povím něco o lahvi, která u nás jahody doprovodila. Šlo o svatební dar (za který tímto ještě jednou děkuji), vyzrálé Champagne Pol Roger „Extra Cuvée de Réserve“ Rosé 2000. Pol Roger je tradičním výrobcem fungujícím od poloviny devatenáctého století, hospodaří a sídlí v okolí Épernay, a asi nejvíce je proslavil Winston Churchill, který jejich nápoj konzumoval ve velkém a specielně pro něj byl lahvován v „ideálním“ (= hezky v klídku na posezení vypije) objemu jedné pinty. V roco 1984 vinařství nahradilo dosavadní vrchol produkce na Pinotu Noir postaveným Cuvée Sir Winston Churchill, samozřejmě v klasických sedmičkách. Nelze se divit, že Británie (ale to platí pro šampaňské obecně) je jejich zásadní obchodní partner :o)

Pol Roger je až do dnešních dnů provozován potomky zakladatele, nejedná se však o nějaký malý podnik, ročně vyprodukují přes sto tisíc bedýnek (jeden a čtvrt milionu lahví). A připravují i všechny možné formáty, od lahviček malých po opravdu obludně veliké :o) Jejich základním vínem, tradiční směsí a typickým výrazem vinařství, je Brut Réserve (chutnal jsem na různých akcích několikrát, ale nikdy mi úplně nesedlo). Teprve nedávno, jako součást agresivnějšího marketingu a nutnosti mít něco k dispozici pro různé segmenty trhu, byla představena varianta Rich (v podstatě je to demi-sec, poměrně dost sladká záležitost). Na opačném pólu nabídky pak stojí Pure, šampaňské naopak úplně bez dosážního likéru a prachově suché. Krom již zmiňovaného „prestige cuvée“ pojmenovaném po Churchillovi připravují i ročníkový klasický Brut a též čisté ročníkové šumivé Chardonnay, Blanc de Blancs Vintage. No a pak samozřejmě vintage rosé, které vzniká spojením tradiční ročníkové směsi s 15% na klasické červené víno vinifikovaného Pinotu Noir stejného ročníku.

Každopádně otevírám to rosé a mám trošku obavu, jestli už to nebude mít za sebou. Však je to růžové a má už devět let. Ovšem špunt se dere ven s velkým nadšením, nemůžu ho udržet a udělá to nehezkou ránu :o) Šampaňské je nebezpečné! :o) Ve sklence má víno nádhernou lákavou barvu, trochu mi ty jahody se smetanou připomíná, ale bude to asi nějaká bledší lososová. Víno krásně jemně perlí, bublinky se po sklence elegantně vinou. Vůně je pak svěží, čistá, minerální, efektně ovocitá klasika. Nic složitého, ale velmi příjemné a lákající k napití. Chuť je o kus bohatší, svěží, velmi suchá a řízná, hutnější, jahody více než připomíná a navíc má zajímavou sladší „karamelovou“ tečku. Jahody s karamelem? Proč ne! Prostě pěkné, řízné rosé bubliny. Potěší, pobaví, na letní zahradě bych to pil klidně častěji, jen kdyby to stálo méně. A jako svatební dar to zas hned tak nedostanu :o) K čerstvým jahodám vhozených do jahodového krému (rozmixované se smetanou a trochou cukru) to celkem šlo.

Ten ubrousek pro talíře, kdyby to někoho zajímalo, máme od švagra „pankáče“. Žena má z té grafiky poněkud nelibé pocity, mně se dost líbí :o) Vlastně i to, že při přípravě podkladů úmyslně prohodil polohu vidličky a nože, aby nás naštval. Já si je totiž stejně přehazuju!:o) Ale návštěvám je nedáváme, nechceme je zbytečně stresovat.