Výsledky ankety „Nechali jste si dělat vlastní viněty na víno?“

Vlastní viněta na víno? Z výsledků právě uzavřeného průzkumu vyplynulo, že ze 188 hlasujících na tomto blogu více než polovina, 58%, nikdy nic podobného nezkusila a ani neplánuje. To se ale celkem dalo čekat :-) Pro 13% hlasujících je vlastní viněta naopak normální věc, protože jde o dovozce či vinaře, a 10% o nějaké té vlastní vinětě uvažuje. Přes 7% už vlastní vinětu vyzkoušelo, pro víno určené jako dárek nebo prostě jen tak. Sám jsem viněty na míru využil už několikrát, je to docela užitečná věc co umí za pár korun navíc udělat i z normálního vína něco „zvláštního“ a speciálního pro tu či onu příležitost, a funguje lépe než by člověk čekal :-) No a našlo se tu dokonce i pár padělatelů slavných velkých vín! :-) Kompletní výsledky viz níže.

Falšované zprávy o zdravotních účincích vína, pilulka proti účinkům alkoholu, tetování

O co snadněji se píší zápisky jako Kardiolog radí: pijte víno každý den!, jen co je pravda. Ale nelze zamlčet i jiná fakta :-) University of Connecticut obvinila jednoho ze svých výzkumníků (viz článek na NYTimes a ořezaná verze na Novinky.cz) jménem Dipak K. Das, že opakovaně falšoval výsledky výzkumu resveratrolu a potažmo červeného vína a připisoval mu vyšší pozitivní účinky, než je realita. Vědec se brání, že chyby nejsou úmyslné, ale nejspíš k nim došlo v rekonvalescenci po prodělané mrtvici. Každopádně šlo jen o výzkum určitých okrajových vlastností této látky (další expert na resveratrol z Harvardu se dokonce vyjádřil, že o Dipaku Dasovi dosud neslyšel), takže žádná tragédie :o) Praktické zkoušky umírněné pravidelné konzumace vína stále dopadají dobře a pozitivní efekt má vlastní alkohol, resveratrol je spíš bonus navíc. Případ má vlastně větší dopady na obecnou problematiku rozdělování peněz na výzkum :-)

Dva novozélandské pinoty

Občas mám děsnou chuť na pinot z nového světa a nejraději bych sahal (úspěšnost „to mi fakt chutná“ je největší) po těch z Nového Zélandu, ale nabídka v ČR není zrovna velká a ceny poměrně vysoké. Ale to po pravdě skoro všude, NZ se snaží udržet obraz „prestižního“ producenta, dokonce jejich vinařské organizace tlačí proti vývozu vína v tancích ve velkém a podobně. Což samozřejmě nefunguje a v super/hypermarketech po světě najdete jejich vína za pár mincí některé z mnoha nestabilních světových měn. Ale průměrná láhev novozélandského pinotu či sauvignonu je prostě trochu dražší. V nedávné době jsem odšrouboval a, na NZ netypicky, ošpuntoval dva vzorky. Oba v ceně zhruba 14€ i s poštovným z Německa (Vinexus). Tak se na ně mrkneme…

Důvěrné sdělení o dvou Chardonnay

Champagne J.L. Vergnon Blanc de Blancs Grand Cru Confidence Millésime 2003 Brut Nature v dlouhém názvu říká hodně podstatných informací. Pochází ze zajímavého domu J.L. Vergnon, o kterém jsem tu psal už několikrát (nejdříve v Cenově dostupnější a moc fajn šampaňské, následně Vánice s ročníkovým šampaňským a Talbotem a nakonec jsem se vrátil k vzorku z prvního článku v Letní osvěžení aneb šumivé víno na ledu?). Jedná se o blanc de blancs, takže čisté Chardonnay, a pochází z vinic v obcích klasifikovaných jako Grand Cru, konkrétně Le Mesnil-sur-Oger a Oger. Jde o víno ročníkové, z komplikované (velmi horké) nulatrojky, a lahvované bez dosážního likéru, takže naprosto suché. U cuvée Confidence lze ještě dodat, že pochází ze starých vinic a tichý základ je z poloviny školen v dubových sudech. Na lahvi na kalech leží víno zhruba čtyři roky. Vinař ho navíc doporučuje servírovat v normálních větších vinných sklenkách a při teplotě okolo 12°C, žádné podchlazení a úzké flétny. Jak tedy chutná?

Období hypotékové, s víny okolo stovky

Dneškem začíná Prague Wine Week, týden plný různých vinných akcí, který startuje galadegustací s (nejen) vítězi Prague Wine Trophy. Po pravdě v říjnu a listopadu vypadá program degustací v Praze, i bez nějaké centrální organizace, ještě nabitěji než teď, ale i tak trocha vinných aktivit v jinak poklidnějším lednu potěší :-) Vzhledem k tomu, že se nejspíš budeme brzy stěhovat do vlastního a započne nám éra hypotéková, tak se místo propracovaných gastronomických snoubení jídla s vínem v restauracích budeme asi doma věnovat párkům s bramborovo-hráškovou kaší (teda ten párek je ze současné nabídky dost luxusní varianta, je v něm totiž opravdové maso), budu tu doporučovat vína okolo stovky a ptát se na dobré tipy v této kategorii. A nakonec, abych měl z čeho zatáhnout kuchyňskou linku, začnu rozprodávat zásoby Bordeaux ze sklepa :-) Nebo je odpíjet, to by tu byl blog ale dost monotematický :-)

Prohlášení o nákupu vína, Parkenstein, kvasinky

Nejsem si úplně jist, jak tohle funguje, protože právník nejsem… ale už jste odevzdali prohlášení o nákupu vína za loňský rok? :-) Nové ustanovení § 29 odst. 5 zák. č. 321/2004 Sb. vinařského zákona praví, že „Každý, kdo v kalendářním roce nakoupil rmut, mošt nebo víno, je povinen odevzdat do 15. ledna následujícího roku prohlášení o nákupu ke dni 31. prosince za celý předcházející kalendářní rok.“ :-) K tomuto bodu, a tomu kdo je vlastně každý, se rozepsal na Vinografu Jan Horešovský. Tak nějak bych nečekal, že se něco podobného bude vztahovat i na konzumenty, ale u našich zákonů nikdy nevíte. Do patnáctého už výkaz každopádně podat nestihnu. A že těch nákupů nebylo málo, raději to ani nechci počítat…

Dva mladé německé ryzlinky a jeden vyzrálý

Tak jsem zase otevíral několik německých ryzlinků, je to taková sázka na jistotu. Ne že bych nezbožňoval třeba ty z Alsaska, to je jasné, ale na německých je prostě něco… jen těžko napodobitelného. U špiček z Alsaska se cítím trochu jako v galerii starých holandských mistrů a s vážnou náladou zkoumám každý namalovaný stín, Německo je pro mne, tedy především ty mladší kousky, takový moderní design, ostré hrany a nakopnutí představivosti. Teda… takhle to cítím zrovna teď a vždycky přijde nějaká láhev, která vyvolá dojmy úplně jiné :-) Ale konec plků, šup na víno. Co třeba takový Dr. Randolf Kauer 2009 Bacharacher Kloster Fürstental Riesling Kabinett feinherb?

Mladý Ševčík, staré Žernoseky

Leden je období, kdy některá vinařství už mají podstatnou část produkce v lahvích a vesele se připravují na prodej. Pozoruji jistý vzor… taková vinařství mne obvykle příliš nebaví :-) Což ale neznamená, že už teď nemůže v lahvích zajímavé víno být, stejně jako třeba na svatého Martina. Včera večer jsem na Žižkově ve Veltlínu ochutnal sklenku mladého vína od Oty Ševčíka, směsi Modrého portugalu a Svatovavřineckého, a opět si ověřil, že u dobrých vinařů bude ročník 2011 na červená báječný a že loňské portugaly, kterých už měl několik vyloženě úchvatných, bude radost pít :-) Tenhle konkrétní kousek mi strašně připomněl dobré vzorečky přímo ze sudu, a nabídl náznak návštěvy sklepa i v pražských podmínkách. Mladičké, výrazně čerstvě ovocně aromatické, mísí se tam krásně zralé třešně a k tomu čerstvé hrozny a mošt, sbíhají se z toho sliny. Suché, středně plné, živé s více než náznakem perličky, ovocité, šťavnaté, lehce vápenitě minerální, s delším trochu zemitějším dozníváním. Vypil jsem sklenku s chutí. A kdybych nemusel do školy, tak dal další.

Svalnatý Yeti a Pivníci

Už i v Praze trochu nasněžilo, z ledničky je možné vytáhnout Yetiho :-) Je to americký pohled na Imperial Stout, tedy silné tmavé pivo o kterém jsem se tu zmiňoval už u Rasputina, takže přeskočíme rovnou dál. Yetiho uvařila Great Divide Brewing Company z Denveru, podle hodnocení zahraničních webů jedna z amerických špiček. Yeti „Untamed Imposing Imperial Stout“ (ještě mají různé další varianty Yetiho, oak aged, s kávou či čokoládou a tak) má 9.5% alkoholu, 75 IBU z hromady amerického chmele a 355ml láhev je myslím tak akorát. Co mám v degustačních poznámkách? Barva brutálně tmavá až skoro černá, téměř bez pěny ale i její náznaky jsou tmavé. Silné aroma praženého sladu, melasy, likérové, čisté, kávové, k tomu sympatická ovocitá linka a trochu jakoby „vinný“ nádech (ale možná je to tím, že jsem si jako druhou sklenku vzal tu širokou otevřenou na bílé burgundské). V chuti silné a hořké a velmi dlouhé, opět kávový likér, kyseliny, intenzivní, zajímavě sympaticky připálené, doznívání evokuje hořkou 90%+ čokoládu. Rozhodně ne jemné, ale vyvážené a hodně dobře pitelné, žádná taková ta „lepivost“ co občas tahle velmi silná piva mají. Tak trochu obluda, co doma asi chovat nebudu, ale občas bych si s ní zápas v ringu dal :-) Cena někde okolo stovky, pokud si pamatuji správně, v Kulovém blesku. Dost zajímavé by mohlo být kombo s pořádným steakem na grilu či dezertem s čokoládou a dost by mne od téhle firmy zajímala i ta varianta školena v dubových sudech.

10x vinětová hádanka – poznáte vinařství?

Dnes výjimečně žádný grafomanský výlev, ale skoro jen fotky :-) Od kterých vinařství pocházejí lahve, z jejichž vinět jsou níže výřezy? Některé jsou myslím dost jednoduché, jiné o chlup komplikovanější, ale obecně pokud čtete tento blog pravidelně, tak to máte snazší :-) Své tipy klidně pište do komentářů (takže ty nečtěte, pokud si chcete nejdříve zkusit sami hádat sami). Jak rychle se povede poznat kompletní sadu? Směle do toho, jednotlivé náhledy lze samozřejmě rozkliknout do větší verze (byť nic navíc myslím neprozradí).