neděle 26. června 2016

Pozor na „nigérijský podvod“ mířící přímo na vinaře

Určitě ještě pamatuje na doby, kdy se vaše mailové schránky plnily zprávami, typicky žádostmi o půjčku, která někomu pomůže dostat se k pohádkovému dědictví a ze kterého vy získáte podíl. V různých variacích jich kolovalo mnoho a bylo poměrně snadné je odhalit, byť na ně přesto naletěla obrovská spousta důvěřivců. Doba ale pokročila a dnešní podvody už jsou trochu sofistikovanější, e-maily propracovanější (byť úroveň angličtiny má k ideálu stále daleko) a pracující kupříkladu přímo s předmětem podnikání zamýšlené oběti. A tak dnes i vinařům z ČR v míře nemalé chodí e-maily, které rozesílá jistý Gabriel Dawney, a žádá je o kalkulaci pro návštěvu a degustaci vín členy privátního vinného klubu z Velké Británie. Vinař, který odepíše, obdrží další dopis s žádostí o doplňující informace a popisem operace s šekem pro údajnou společnost, která jim má u nás zajišťovat kompletní servis. Několik vinařů už na první e-mail odpovědělo a zasekli se na druhém kroku, ale jiní v něm možná pokračují. Nedělejte to!!! Možná tu teď supluji něco, co by měl svými kanály aktivně udělat Svaz vinařů, ale varuji všechny vinaře před odpovídáním na maily od pana Dawneyho, podvodníka nejspíše původem z Ruska. Korespondencí jen budete ztrácet čas, žádná degustace a zisk z toho nebudou, přesně naopak. Níže najdete ukázkové maily, které momentálně kolují.

Zobraz celý článek...

pátek 24. června 2016

Vedro s lahváčem

Jsou takové dny… moc se nevyspíte, protože jste do dvou do rána degustovali postarší pinoty z Čech a Moravy. První zpráva, kterou se ráno dozvíte, je výsledek referenda ve Velké Británii. A to vám dokonale zkazí náladu. Pak vám začnou chodit SMSky, že teplota ve firemní serverovně stoupá na hodně nepěkné hodnoty, klimatizace selhává. Ráno ještě postačí pořádně vyvětrat, ale je jasné, že s předpovědí počasí na víkend to není dvakrát ideální stav. A kdo by to byl čekal, že zrovna teď budou mít servisní technici klimošek dost nabitý program, že jo? Vlak má zpoždění, spoj vám ujede, trčíte hodinu na nádraží kde není ani občerstvení (bejvala tu super nádražka, ale kde jsou ty časy). Hromady všemožné práce. A teploty, při kterých přestává můj mozek rozumně fungovat, tyhle vlny veder nedávám. Plánoval jsem dneska místo oběda dodělat a publikovat jeden degustační report z fajn akce, ale odkládám to. Kašlat na vše, tohle má jediné řešení. Do stínu, do přírody, a lahváče. Nějaká hezky suchá šumivka by možná taky fungovala dobře, ale tohle „párování“ je stejně nepřekonatelné. Dost bez ohledu na to, zda je pivo vyloženě průměrné jako to co piju teď, nebo skvělé. Doufám, že dodělám vše důležité, než mi dojdou baterky. Nebo studené pivo…

To vedro mne ničí! #beer #heat

A photo posted by Jan Čeřovský (@belcarnen) on

Zobraz celý článek...

čtvrtek 23. června 2016

Modré víno, Pinot na vrcholu a Družstvo

Když vinařství Petra Marcinčáka vyrobilo a nechalo si patentovat Levandulové víno, přišlo mi to vlastně jako dobrý nápad (a rozdíl od jejich nesmyslu v podobě polosladkého „oranžového vína“ s relativně krátkou macerací navíc zastudena, s klasickou oranžádou to má společného jen velmi málo a samo o sobě chuťově a aromaticky žádná hitparáda), aromatizovaná vína a různé vermuty mají myslím budoucnost. Možná měl ale zapracovat na barvě a dát tomu pořádné promo, mohl slavit úspěchy jako španělská společnost Gïk s Vino Azul, modrým vínem. Nijak zvlášť se s tím nepatlají. Mix levných modrých a bílých hroznů z různých velkých oblastí Španělska a také jihu Francie, zpracováno běžnými průmyslovými postupy, prokvašeno na prakticky nulový cukr při relativně nízkém alkoholu 11.5 % a následné přislazení „nekalorickým sladidlem“ (dle trhu do toho buď nacpou sukralosu, aspartam, acesulfam draselný nebo stevii) a vlezle jasná modrá barva díky přidaným anthokyaninovým pigmentům ze slupek hroznů a hlavně indigu. Čert vem terroir, bio a podobné nesmysly – tohle je brand, produkt s efektní barvou a zmáknutou propagací (doporučuji jejich promofotky). Sami přiznávají, že vlastně „nedělají víno“ a směřují na úplně jiné lidi než běžný vinný marketing. Za pár měsíců po startu toho ve Španělsku prodali 70 tisíc lahví a teď se rozjíždí na další trhy, hlavně vsází na UK a Německo. Oblíbené je u mužů i žen stejně, hlavně jede ve věkové skupině 25 až 34 let. Přitom to není to vůbec levné, při kartonovém počtu 10€/láhev anonymní obarvené vinné hmoty (u které odhaduji, že by při běžné barvě stála 2 až 3€ maximálně). I tohle je současná vinná scéna :-)

Zobraz celý článek...

středa 22. června 2016

Především ryzlinky 2015 s Vinonautem

Léto je tu a úvodní dny prý přinesou tropické teploty, čas na ryzlink! Minulý týden představil více než třicet různých kousků + pár vín dalších odrůd na pravidelné každoroční ochutnávce Vinonaut. Jednalo se především o aktuální mladý ročník 2015 a vína spíše nepřipravená k pití, chtělo to trochu představivosti a zkušeností odhadnou, jak budou vypadat za několik měsíců či ještě lépe pár let. Ne všechna se nakonec objeví ve Vinonautově sortimentu, ochutnávka slouží i coby způsob, jak zapojit zákazníky do rozhodovacího procesu. Práce, prostě, ale s ryzlinky je vždycky i trochu zábavná :o) Ve sklenkách končila jak vína od stálic nabídky – vinařství Toni Jost, Florian Weingart, Dr. Randolf Kauer a Lisa Bunn – tak i několika zajímavých novinek z Rheingau – podniků Corvers Kauter a Laquai. A jak už jsem psal dříve, tak z vín je jasné, že ročník 2015 se v Německu povedl. Čekejte spíše „nabušenější“ vína, koncentrovaná a důrazná, spíše než nějakou jemnější chladnou eleganci :-) Ale kyseliny jim rozhodně nechybí, mají jich více než dostatek.

Zobraz celý článek...

úterý 21. června 2016

Narozeninová vína o slunovratu

V den slunovratu a oficiálního začátku léta slavím narozeniny, je to prostě zásadní den roku, že jo. Dneska jsem si tedy udělal radost, odemknul limit na kreditní kartě a konečně potvrdil objednávku obludného množství sherry, hlavně fino a manzanilla, a španělských bublin na léto (podzim, zimu, jaro a příští léto, když tak koukám na fakturu…). Mám obavu, že témata článků v průběhu následujících měsíců budou poněkud monotónní, ale pokusím se mé flórové a šumivé úchylky něčím proložit, nebojte :-) Na odpoledne a večer jsem si naplánoval hned několik lahví, každá příležitost otevřít něco zajímavého se počítá, však to znáte sami. Dnešní článek tak bude vznikat „živě“, postupně přidám jednotlivé poznámky a dojmy z vývoje vín v průběhu večera. Užijte si to!

Zobraz celý článek...

pondělí 20. června 2016

Dobrá sudovka, vinný Brexit & další drobnosti

Dá se v Praze koupit dobré stáčené víno, jinak též zvané sudovka? Kde ovšem dobré znamená nejen bez vady a ze kterého vás nebude druhý den bolet hlava, ale dokonce takové, které i trochu náročnější konzument bude v pohodě pít a nebo si dokonce užije. Obětuji se za vás v tomto výzkumu zásadní důležitosti, ale stejně ocením jakékoliv tipy! Přeci jen projít všechno není možné. A rád bych do článku tři až pět vín, pokud se ovšem tolik najdu, že jo. Už jsem se ptal na sociálních sítích a už dostal slušnou řádku zajímavých tipů, ale raději se zeptám i zde. Důvod, proč tohle celé dělám, je prostý. Dost často se mne někdo ptá, kde dobrou sudovku koupit. Na svatbu či jinou velkou oslavu, nejčastěji. Automaticky je od této cesty zrazuji, doporučuji některé osvědčené bag-in-boxy či vína v lahvích s výborným poměrem cena/kvalita, ale málokdy se dají přesvědčit. A jelikož jsem v poslední době dvě hodně slušné sudovky pil (mladý veltlín od Neustiftera a jedno dokonce bio aromatické bílé), kvalitou výrazně za hranicí toho co v sortimentu stáčíren pamatuji z minulosti, rozhodl jsem se do útrob PET lahví podívat trochu detailněji…

Zobraz celý článek...

pátek 17. června 2016

Moscato a Barbera, Ryzlink rýnský, Cabernet Moravia

V poslední době doma docela dost lítám, víny z vlastních nákupů i vzorky, z jedné oblasti do druhé, od odrůdy k odrůdě. Nestíhám odhrnovat poznámky, takže dneska takový rychlý průlet pár kousky z uplynulých týdnů. Ze sortimentu Víno pro Vás se postupně propíjím vinařstvím Anna Ghione z Piemonte. Moscato d'Asti Canelli 2015 je dobře udělaná klasika. Světlá žlutá barva, jemné perlení. Čistá, ovocná, muškátová vůně, aromatické ale ne nějak vlezle přestřelené, květiny, hrozny, lehce grep. Sladká chuť ale s osvěžujícím perlením a pěknou kyselinou, plnější sladký dojem, dobrá dochuť. Oslazený grep, decentní zemitost. Baví dost. Vůbec láhev Moscata jsem schopen vypít jen tak a nestydím se za to, cukr není nutně zlo :-) Barbera d'Asti „Old Tradition“ 2013 je víno tmavé barvy, s oxidativním štychem, spíše červená ale teplá až lehce džemová ovocnost, dost výrazná kyselina, zralá ovocnost, dobrá délka, i přes vyšší alkohol dobrá pitelnost. Barbera d'Asti Superiore „Le Brume“ 2009 je víno již lahvově vyzrálejší a také tepleji zraleji ovocné, tmavé plody, marmeláda, hodně výrazně vypálené dřevěné sudy. Plné, výrazné, tmavě ovocné v chuti, slušně postavené, dobrá kyselina, důraznější ovocnost, hodně dřeva. Docela efektní kousek. Ale po pravdě mám raději Barberu udělanou ve velkém starém dřevě než tuto „moderní“ variantu. Ale rozhodně stále lepší, než v současnosti třeba v USA docela populární Barbera v polosuché podobě, že jo :-)

Zobraz celý článek...

čtvrtek 16. června 2016

Châteauneuf-du-Pape v Praze 2016

Minulý týden se v Novoměstské radnici na akci Châteauneuf-du-Pape v Praze 2016 představilo více než třicet vín z této slavné jihofrancouzské apelace, v častější červené i méně známé bílé podobě. Degustace to byla víněnková a s nalévanými porcemi spíše vhodnými pro pití delší dobu než degustaci (čemuž odpovídalo i jediné plivátko, které jsem ale z účastníků používal skoro sám), organizátor mi ale umožnil alternativní přístup a tak jsem toho mohl projet docela hodně po menších dávkách a nemusel vypít litr a půl obvykle dost silného vína :o) Châteauneuf-du-Pape není úplně mojí krevní skupinou, vždy se jednalo o relativně mohutná vína a oteplení v minulých desetiletích je posunulo ještě dál. Svým způsobem úsměvně dnes působí apelační pravidlo, že vína nesmí být docukřena a musí mít nejméně 12.5 % alkoholu (což je ale na francouzské apelace nezvykle hodně, třeba takové elitní burgundské Grand Cru Chambertin vyžaduje pouze 11.5 %, u Beaujolais je to 10 %, stejně jako pro základní Bordeaux), dnes nejsou hodnoty okolo 15 % ničím výjimečným a někdy se vína dostávají až na čísla, které jsou častěji vidět u vín fortifikovaných. I přesto dokáže být dobré Châteauneuf vlastně vyvážené, pitelné a po nějaké době zraní nabídnout i překvapivou eleganci.

Zobraz celý článek...

středa 15. června 2016

Čaj ledové víno, DWWA, Zdeněk Reimann

O víkendu jsem narazil na čaj ze sortimentu Oxalisu s aroma ledového vína. Přiznám se, že peníze jsem do něj neinvestoval, ale alespoň si směs očichal. Aroma ledovky obsahuje prý nejméně čtyři procenta, ale voní to docela přesvědčivě, dostat tím ovoněnou vinnou sklenku budu asi chvilku zmaten. Já to říkám furt, že pro určitý segment trhu jsou vína z hroznů nadbytečná :-) Ostatně na tohle téma jsem nedávno odkazoval na článek, pak to docela dobře zpracoval web Osel.cz v článku Legální padělky nejdražších vín, to je oč běží vědeckému vinaření. Což mi připomíná výborný článek o Joe Wagnerovi, jednom z velmi úspěšných vinařských podnikatelů v USA, který nedávno prodal značku Meiomi, pod kterou chrlil miliony lahví nasládlého Pinot Noir (ač na vinětě neuvedeno ovoněného trochou ryzlinku a tramínu), za 315 milionů dolarů – jen značku, bez jediného hektaru vinic či budovy vinařství. „Je to příběh, ve kterém síla značky nahradila hodnotu půdy způsobem, který jsme dosud v americkém víně neviděli.“ Moc zajímavé čtení, opravdu, byť zároveň trochu smutné.

Zobraz celý článek...

úterý 14. června 2016

Po delší době v La Degustation

Mírně předčasně, ale sešlo se dobře hlídání dětí a další faktory, takže jsem včera slavil narozeniny. A podobné příležitosti v poslední době spíš než dárky řešíme tím, že utratíme peníze v dobré restauraci. Tentokrát byl zásah do rozpočtu významný, vydali jsme se totiž zjistit, jak to po rekonstrukci (povedené, za mne) a dalších změnách vypadá v La Degustation Bohême Bourgeoise, kterou dlouhodobě považuji za domácí špičku. A musím říct, že je to stále výjimečně dobré, ač s jednou hvězdou Michelin tak úrovní se nemusí stydět před dvouhvězdami (a upřímně mne bavilo asi víc, než tříhvězdový Alain Ducasse v Londýně). Akorát je to teď poněkud víc „co za trendy proudí ze světa“ a ztratilo leccos z původní a unikátní tváře, tataráková oplatka na úvod je vlastně takovým pomrknutím na štamgasty „jste tu stále správně“… Svým způsobem mne to dříve k opakované návštěvě lákalo více než teď, kdy ten rok či dva vydržím bez svrbění prstů u rezervačního formuláře, a s klidem si vyčkám, jak se podnik dále promění a vyvine. Když člověk sleduje současné kulinářské hvězdy ze Skandinávie a jimi inspirovaných dalších míst, tak i přes téměř výhradně lokální a hodně odlišné suroviny a jejich zajímavé kombinace na mne prostě působí La Degu méně originálně než v minulosti.

Zobraz celý článek...