Na skok v Mělníce

Udělal jsem si malý výlet do Mělníka, konkrétně do tamního školního statku, místa odkud jsem opakovaně doporučoval především ryzlinky z ročníků 2006 a 2007 a sám jich vypil nepočítaně. Na trati Neuberská, především vavřincové vinici poeticky nazvané Čarodějnice i u nových výsadeb milerky na Hejtmance (jedna z bohulibějších aktivit Dr. Rátha, než si šel sednout, investici do výrobny sektů už nestihl a hned tak k ní asi nedojde; bývalá ředitelka školy navíc nechala vyházet historické ale funkční vybavení k tomuto účelu, takže se zatím nepojede ani vyloženě rukodělně v menších šaržích ale možná nechá zpracovat tiché víno jinde), ve snad osm set let starém obřím a prakticky nepoužívaném sklepení (ideálním na zrání sektů) i v běžném provozu se nám věnovala osoba nejpovolanější, Vojtěch Kušina. Právě on to celé tak nějak drží nad vodou. Když má v ruce skleničku (samozřejmě suchého) ryzlinku a mluví o něm, mezi nerezy i starými velkými sudy, je na něm vidět, nakolik je to srdcová záležitost a celý život, nejen prostá práce. Teď ještě kdyby na škole bylo pár studentů se zájmem o vinaření…

Domaine des Lambrays prodáno, smysluplné Bordeaux 2013, sběratelské korky

Skupina Louis Vuitton Moët Hennessy (LVMH), v jejímž portfoliu už jsou krom superslavných šampaňských značek (Veuve Clicquot Ponsardin, Moët & Chandon, Krug, Dom Pérignon či Ruinart) i vinařství jako Château Cheval-Blanc nebo d’Yquem v Bordeaux, Cloudy Bay na Novém Zélandu, Numanthia ve Španělsku, Cape Mentelle v Jižní Africe a další, obrátila pod novým vedením (je tam teď Jean-Guillaume Prats, bývalý šéf Château Cos-d’Estournel), svou pozornost k Burgundsku. Za částku 80 až 100 milionů euro zakoupila Domaine des Lambrays, vinařství známé především díky téměř monopolní Grand Cru vinici Clos de Lambrays u Morey-Saint-Denis. Prý neplánují žádné větší změny, alespoň pokud jde o tým připravující vína a současné distribuční kanály. K situaci se vtipně vyjádřil vinař z Domaine Taupenot-Merme, která na Clos de Lambrays vlastní pár řádků (a efektivně tak zabraňuje Domaine des Lambrays psát na viněty oblíbený nápis Monopole), především pokud jde o možnost i svůj podíl prodat. Na to si prý bude muset Bernard Arnault (předseda představenstva koncernu LVMH, jeho největší akcionář a nejbohatší Evropan) ještě počkat, ale „pokud by nám chtěl odprodat část vinice, kterou právě zakoupil, samozřejmě jsme připraveni naslouchat“ :-)

Sada Minervois od Domaine Sainte Léocadie

Na dvou různých degustacích v sýrárně na Jiřáku s odstupem asi měsíce a následně i jednou celou lahví doma jsem se trochu seznámil s produkcí Domaine Sainte Léocadie (web) z francouzské apelace Minervois, víny z jejích nejteplejších částí. Vinařství je relativně mladé, jde o rodinný podnik Anne a Thierryho Bonnel na něco málo přes třiceti hektarech. Rodina zde ale vinařila a lahvovala už záhy po první světové válce, ale ta druhá vše ukončila a od té doby hrozny dodávali místnímu družstvu, až znovu v roce 2002 se rozhodli zadlužit se a zainvestovat do vlastního provozu. Jedou hlavně v nerezu, řízená teplota, částečná karbonická macerace a tak, žádné úlety.

Ota Ševčík a skvělá Frankovka, Neuburské a mnoho dalšího

Minulý týden dorazil do Prahy Ota Ševčík, jeden ze zakládajících členů Autentistů a pro mne člověk patřící mezi nejzajímavější moravské vinaře vůbec (vyznal jsem se třeba loni v březnu, nikdy nezapomenu na to, jak jsem poprvé ochutnal jeho frankovku a také cabernet). Ve vinotéce Fajnšmekr představil vína ročníku 2012 a první pohled na třináctky, má toho málo (dva hektary obdělávané v bio, celkem asi 11.000 hlav) a kupa je okamžitě vyprodána, takže každá možnost přechutnat a popřípadě i nakoupit se cení. Promluvil o vínech, pravokořenné révě, nadšení pro vliv podnoží, o klonech i sélection massale z těch nejlépe fungujících keřů, o přeštěpování, starých výsadbách na Kraví Hoře i novějších výsadbách v horních i dolních Čtvrtích, o nástrahách různých ročníků (třeba letos, možná i díky velmi mírné zimě, dost řádí housenky vykusující rašící očka – různorožec trnkový a taky osenice, některé fotky ze sběru ve vinicích vypadají jak při natáčení hororového filmu), zrání vín, pár dnech na slupkách pro bílé, školení v akátu a dubu, o chuti lahvovat a prodávat později a důvodech proč je to složité a mnoha dalších věcech. Bavil jsem se skvěle, v kombinaci s přesvědčivým obsahem sklenek šlo určitě o jednu z nejzajímavějších degustací v poslední době.

Prej punk s Pynot pyčo a Ničibocu

O víkendu jsem konečně stočil obsah dvou demižonů. Tucet lahví „hlavně muškátu“ a stejný počet „hlavně milerky“, k tomu ještě něco málo už s výrazným zbytkem kalů ze dna demižonu, vesele to sedimentuje v chladničce a opatrně z toho nalévám. Část více méně bez kalů je na fotce v titulce, kalný zbytek pak na záběru lahve níže, ten jsem o víkendu popíjel a byl vlastně celkem překvapen projevem. Skoro mne mrzí, že toho na léto nemám víc. Oproti divoké mikrošarži cideru nebo loňské kyselině z Lužin to působí jako celkem normální bílé bez známek punku, vzhledem ke způsobu vzniku a školení vlastně překvapivě :-) Konečně mám tak možnost dokončit výměnný obchod s Winepunkem, který mi nedávno nechal dvě lahve své produkce. Těm jsem se pod korek podíval o víkendu a i u nich si tak trochu říkal, že čím víc Ondra Kopička ví co a proč dělá (viz i report z degustace loni v únoru), tím míň punkově to vlastně působí. Ale možná mám jen zkreslené vnímání punku :o)

Bubliny vinařství Louis Picamelot

Před pár dny jsem zaskočil na česko-francouzské setkání u vína, degustaci organizovanou bankovní skupinou Crédit Mutuel-CIC. Devět francouzských vinařství různé velikosti a místa původu zde prezentovalo průřez sortimentem především potenciálním dovozcům. Mnohá z představovaných vín na našem trhu už myslím ani nepotřebujeme. Jak jsem psal před pár dny o bublině, tak tady třeba ochutnal červené z Provence, kde zástupkyně vinařství na rovinu přiznala, že kvůli Číně to teď nechávají s trochou cukru a že je to samozřejmě ovoněno dubovými čipsy, protože v jejich objemu produkce tam se sudy prostě šachovat nemohou. Je to samozřejmě úplně v pořádku přístup, jen podobné věci mne nebaví. Ale dala se tam ochutnat i sada fajn věcí (zda se u někoho objeví v sortimentu je samozřejmě otázkou), asi nejvíc mne zaujal jeden výrobce crémantu z Burgundska.

Zrání, čtení, skvělé víno i zklamání

Dneska mám chuť těkat, prostě jen tak pár drobností, ve zkratce. Savagnin z Jury na balkoně zimu přežil. Je zasazen v příliš malém květináči, vystaven fučení větru v šestém patře, ala byl jsem celou dobu připraven přenést ho do menší zimy v případě, že by to vypadalo na pořádný mráz. Nic takového se ale letos nestalo. Tak uvidíme, jak se mu bude dařit dál. Demižony s muškátem a milerkou vypadají netoxicky, tedy ještě nedávno tomu tak bylo, a už je asi čas je dát konečně do lahví. A pak co nejrychleji vypít, bych si tak myslel. Určitě s nimi budu obtěžovat na nějaké ochutnávce, horší než první pokus s růžovkou, zubní sklovinu rozkládající obludností, to nebude :-)

Patnáct spíše mladých alsaských ryzlinků

Další volná ochutnávka v sýrárně na Jiřáku se tentokrát zaměřila na ryzlink z Alsaska, šlo spíše o mladší vzorky (2011 a 2012), vína na překontrolování před další objednávkou do sortimentu. A tedy zdaleka ne vše bude mít dovozce nakonec v nabídce. Chutnala se vína základní a „střední třída“ (specifická lieu-dit) jednotlivých vinařů, na Grand Cru přijde řada příště, už takhle to bylo patnáct vzorků. Seřazeno zhruba od jihu k severu, pár vinařů se kterými už jsem měl zkušenost a něco nového, producenti z kategorie vigneron indépendant (až na vinařství Emile Beyer), byť velikostí a rozsahem produkce dost různorodí, jako bonus několik bio(dynamiků). Prostě na další rozšíření obzorů takhle odpoledne cestou z práce dost dobrý (dneska tam myslím má být něco ze Sancerre) :-)

O postmoderních i rurálních vínech nad lahví „možná bublin“

Piju hodně „naturálních“ vín, hodně o nich čtu (systematicky si vybírám knihy, které se zabývají touto problematikou) i píšu. Mezi vinnými přáteli je tento směr také populární a vína autentistů od nás i ze zahraničí hrají v domácích ochutnávkách zásadní part. Člověk se snadno dostane jakési zvláštní bubliny, vlastní verze světa, ve které hrají podobná vína větší roli, než je tomu (alespoň optikou velikosti trhu) ve skutečnosti. Velmi snadno si vybudujete toleranci vůči určitým projevům, které běžný konzument prostě nedává. Což je v pohodě, pokud bych ta vína jen sám pil, ale už tolik ne pokud je i doporučuju dál, píšu o nich i mimo specifické prostředí blogu a někdo možná dokonce sem tam dá na mou radu. I proto se snažím koukat i jinými směry, jen… mne ta produkce dost často nebaví. A když zrovna ano, stejně nakonec zjistím, že vinař možná není ortodoxní biodynamik, ale stejně tak má hodně daleko nějaké technologické moderně. Výjimečně zazáří víno, u kterého se ukáže, že popis výroby by vydal na diplomku o aplikaci zařízení dříve dostupných jen ve farmaceutickém průmyslu i ve vinařství. A pak, naprosto hloupě, se cítím provinile, že mi podobná záležitost chutnala. V tomhle směru je skvělá jedna nedávno vydaná kniha, která začíná citátem Helen Keller: „Kacířství jednoho věku se stane ortodoxií věku následujícího…“

O jednom trochu depresivním výprodeji

Je to vlastně mírně ambivalentní pocit. Na jednu stranu si říkám, že si to zrovna Bordeaux tak trochu zaslouží, na druhou je mi ho líto. Včera jsem zavítal do Lidlu na okraji Prahy, přiznávám tak trochu i podívat se, jak vypadá nabídka vína mimo speciální francouzské akce, a uviděl tam zvláštní věc. Mezi mýdlem, příšernými sladkými aromatizovanými víny, ochucenou malinovou vodkou a dětským ovocným čajem se ve výprodeji, byť stále za 999 Kč, opírala na stojáka láhev Château Giscours 2007 z Margaux, 3éme Cru Classé z roku 1855 (tedy stejná skupina jako Château Palmer, Langoa-Barton, d’Issan nebo Kirwan). Bylo mi jí líto. Ani ne tak pro obsah lahve, který v tomto ročníku úplně zásadní není (resp. bych do lahve asi neinvestoval, ani kdyby byla nabízena za tuto cenu v krásné vinotéce z chladného sklepa, byť na Margaux se jim vzhledem k podmínkám celkem zadařilo udělat solidní víno), ale spíše pro to, co signalizuje.