Základní Syrah, Chardonnay a Sauvignon od Errazuriz

Produkce Viña Errazuriz (web), podniku jedné z historicky nejvlivnějších rodin Chile, patří určitě mezi tamní špičku. Nemusí vám novosvětská vína vůbec sedět, ale osobně nemohu Errazuriz upřít výbornou kvalitu od základu po top řady, aniž by cokoliv působilo průmyslově a technologicky šablonovitě, jak mají mnohá chilská vína větších producentů tendenci. Prostě to dělají tak nějak lépe. Je to vidět už na odlišném projevu ročníků, rozhodně nevypadají všechny stejně a je jim necháván prostor. Možná je to vlastními hrozny a jejich kontrolou od počátku, jejich vinařská skupina obdělává skoro 1300 hektarů a 1050 jich přímo vlastní, část jsou staré výsadby, hrají si i s klony či selekcí z obzvláštně povedených keřů. Celkem se snaží o bio produkci a mají i divoce fermentované řady, jimi vlastněná ikonická značka Seña je dokonce biodynamická produkce (mimochodem zajímavá věc, na několika projektech fungujících jako samostatná vinařství spolupracovalo vinařství s Robertem Mondavim, ale když jeho podnik koupila obří skupina Constellation Brands, odmítlo se Errazuriz na další spolupráci podílet a jednotlivé projekty odkoupilo). Což neznamená, že jinak nejedou masivně s pesticidy/herbicidy/insekticidy/etc., byť jejich množství postupně klesá. Ve výročních zprávách jsou roztomilé položky jako částka ušetřená zapojením ovcí a koní do vinic místo techniky :o)

Velikonoční popíjení a čtení

Na prodloužený velikonoční víkend jsem s rodinou vyrazil směr Šumava. Částečně na tradiční tábořiště, kde obvykle trávíme kus léta (čím dál menší, k mé velké lítosti), a také na nedalekou chalupu známých. Právě těm jsem vezl jako poděkování několik lahví, nakonec jich většina padla při večerních posezeních u krbu/kamen, na táboře zase otestoval dva bag-in-boxy. Vykoledoval jsem si vajíčko s vinným motivem od tchýně a se srdíčkovým od manželky, celkově příjemně strávené dny. I když malé dítě snažící se spadnout do potoka z různých směrů, nejvíce si oblíbilo tahání otce po vachrlatém dřevěném mostku a lezení po kluzkých schodech, bylo drobátko psycho. Delší letní pobyt bude nejspíš dost vyčerpávající :-)

Na skok v Mělníce

Udělal jsem si malý výlet do Mělníka, konkrétně do tamního školního statku, místa odkud jsem opakovaně doporučoval především ryzlinky z ročníků 2006 a 2007 a sám jich vypil nepočítaně. Na trati Neuberská, především vavřincové vinici poeticky nazvané Čarodějnice i u nových výsadeb milerky na Hejtmance (jedna z bohulibějších aktivit Dr. Rátha, než si šel sednout, investici do výrobny sektů už nestihl a hned tak k ní asi nedojde; bývalá ředitelka školy navíc nechala vyházet historické ale funkční vybavení k tomuto účelu, takže se zatím nepojede ani vyloženě rukodělně v menších šaržích ale možná nechá zpracovat tiché víno jinde), ve snad osm set let starém obřím a prakticky nepoužívaném sklepení (ideálním na zrání sektů) i v běžném provozu se nám věnovala osoba nejpovolanější, Vojtěch Kušina. Právě on to celé tak nějak drží nad vodou. Když má v ruce skleničku (samozřejmě suchého) ryzlinku a mluví o něm, mezi nerezy i starými velkými sudy, je na něm vidět, nakolik je to srdcová záležitost a celý život, nejen prostá práce. Teď ještě kdyby na škole bylo pár studentů se zájmem o vinaření…

Domaine des Lambrays prodáno, smysluplné Bordeaux 2013, sběratelské korky

Skupina Louis Vuitton Moët Hennessy (LVMH), v jejímž portfoliu už jsou krom superslavných šampaňských značek (Veuve Clicquot Ponsardin, Moët & Chandon, Krug, Dom Pérignon či Ruinart) i vinařství jako Château Cheval-Blanc nebo d’Yquem v Bordeaux, Cloudy Bay na Novém Zélandu, Numanthia ve Španělsku, Cape Mentelle v Jižní Africe a další, obrátila pod novým vedením (je tam teď Jean-Guillaume Prats, bývalý šéf Château Cos-d’Estournel), svou pozornost k Burgundsku. Za částku 80 až 100 milionů euro zakoupila Domaine des Lambrays, vinařství známé především díky téměř monopolní Grand Cru vinici Clos de Lambrays u Morey-Saint-Denis. Prý neplánují žádné větší změny, alespoň pokud jde o tým připravující vína a současné distribuční kanály. K situaci se vtipně vyjádřil vinař z Domaine Taupenot-Merme, která na Clos de Lambrays vlastní pár řádků (a efektivně tak zabraňuje Domaine des Lambrays psát na viněty oblíbený nápis Monopole), především pokud jde o možnost i svůj podíl prodat. Na to si prý bude muset Bernard Arnault (předseda představenstva koncernu LVMH, jeho největší akcionář a nejbohatší Evropan) ještě počkat, ale „pokud by nám chtěl odprodat část vinice, kterou právě zakoupil, samozřejmě jsme připraveni naslouchat“ :-)

Sada Minervois od Domaine Sainte Léocadie

Na dvou různých degustacích v sýrárně na Jiřáku s odstupem asi měsíce a následně i jednou celou lahví doma jsem se trochu seznámil s produkcí Domaine Sainte Léocadie (web) z francouzské apelace Minervois, víny z jejích nejteplejších částí. Vinařství je relativně mladé, jde o rodinný podnik Anne a Thierryho Bonnel na něco málo přes třiceti hektarech. Rodina zde ale vinařila a lahvovala už záhy po první světové válce, ale ta druhá vše ukončila a od té doby hrozny dodávali místnímu družstvu, až znovu v roce 2002 se rozhodli zadlužit se a zainvestovat do vlastního provozu. Jedou hlavně v nerezu, řízená teplota, částečná karbonická macerace a tak, žádné úlety.

Ota Ševčík a skvělá Frankovka, Neuburské a mnoho dalšího

Minulý týden dorazil do Prahy Ota Ševčík, jeden ze zakládajících členů Autentistů a pro mne člověk patřící mezi nejzajímavější moravské vinaře vůbec (vyznal jsem se třeba loni v březnu, nikdy nezapomenu na to, jak jsem poprvé ochutnal jeho frankovku a také cabernet). Ve vinotéce Fajnšmekr představil vína ročníku 2012 a první pohled na třináctky, má toho málo (dva hektary obdělávané v bio, celkem asi 11.000 hlav) a kupa je okamžitě vyprodána, takže každá možnost přechutnat a popřípadě i nakoupit se cení. Promluvil o vínech, pravokořenné révě, nadšení pro vliv podnoží, o klonech i sélection massale z těch nejlépe fungujících keřů, o přeštěpování, starých výsadbách na Kraví Hoře i novějších výsadbách v horních i dolních Čtvrtích, o nástrahách různých ročníků (třeba letos, možná i díky velmi mírné zimě, dost řádí housenky vykusující rašící očka – různorožec trnkový a taky osenice, některé fotky ze sběru ve vinicích vypadají jak při natáčení hororového filmu), zrání vín, pár dnech na slupkách pro bílé, školení v akátu a dubu, o chuti lahvovat a prodávat později a důvodech proč je to složité a mnoha dalších věcech. Bavil jsem se skvěle, v kombinaci s přesvědčivým obsahem sklenek šlo určitě o jednu z nejzajímavějších degustací v poslední době.

Prej punk s Pynot pyčo a Ničibocu

O víkendu jsem konečně stočil obsah dvou demižonů. Tucet lahví „hlavně muškátu“ a stejný počet „hlavně milerky“, k tomu ještě něco málo už s výrazným zbytkem kalů ze dna demižonu, vesele to sedimentuje v chladničce a opatrně z toho nalévám. Část více méně bez kalů je na fotce v titulce, kalný zbytek pak na záběru lahve níže, ten jsem o víkendu popíjel a byl vlastně celkem překvapen projevem. Skoro mne mrzí, že toho na léto nemám víc. Oproti divoké mikrošarži cideru nebo loňské kyselině z Lužin to působí jako celkem normální bílé bez známek punku, vzhledem ke způsobu vzniku a školení vlastně překvapivě :-) Konečně mám tak možnost dokončit výměnný obchod s Winepunkem, který mi nedávno nechal dvě lahve své produkce. Těm jsem se pod korek podíval o víkendu a i u nich si tak trochu říkal, že čím víc Ondra Kopička ví co a proč dělá (viz i report z degustace loni v únoru), tím míň punkově to vlastně působí. Ale možná mám jen zkreslené vnímání punku :o)

Bubliny vinařství Louis Picamelot

Před pár dny jsem zaskočil na česko-francouzské setkání u vína, degustaci organizovanou bankovní skupinou Crédit Mutuel-CIC. Devět francouzských vinařství různé velikosti a místa původu zde prezentovalo průřez sortimentem především potenciálním dovozcům. Mnohá z představovaných vín na našem trhu už myslím ani nepotřebujeme. Jak jsem psal před pár dny o bublině, tak tady třeba ochutnal červené z Provence, kde zástupkyně vinařství na rovinu přiznala, že kvůli Číně to teď nechávají s trochou cukru a že je to samozřejmě ovoněno dubovými čipsy, protože v jejich objemu produkce tam se sudy prostě šachovat nemohou. Je to samozřejmě úplně v pořádku přístup, jen podobné věci mne nebaví. Ale dala se tam ochutnat i sada fajn věcí (zda se u někoho objeví v sortimentu je samozřejmě otázkou), asi nejvíc mne zaujal jeden výrobce crémantu z Burgundska.

Zrání, čtení, skvělé víno i zklamání

Dneska mám chuť těkat, prostě jen tak pár drobností, ve zkratce. Savagnin z Jury na balkoně zimu přežil. Je zasazen v příliš malém květináči, vystaven fučení větru v šestém patře, ala byl jsem celou dobu připraven přenést ho do menší zimy v případě, že by to vypadalo na pořádný mráz. Nic takového se ale letos nestalo. Tak uvidíme, jak se mu bude dařit dál. Demižony s muškátem a milerkou vypadají netoxicky, tedy ještě nedávno tomu tak bylo, a už je asi čas je dát konečně do lahví. A pak co nejrychleji vypít, bych si tak myslel. Určitě s nimi budu obtěžovat na nějaké ochutnávce, horší než první pokus s růžovkou, zubní sklovinu rozkládající obludností, to nebude :-)

Patnáct spíše mladých alsaských ryzlinků

Další volná ochutnávka v sýrárně na Jiřáku se tentokrát zaměřila na ryzlink z Alsaska, šlo spíše o mladší vzorky (2011 a 2012), vína na překontrolování před další objednávkou do sortimentu. A tedy zdaleka ne vše bude mít dovozce nakonec v nabídce. Chutnala se vína základní a „střední třída“ (specifická lieu-dit) jednotlivých vinařů, na Grand Cru přijde řada příště, už takhle to bylo patnáct vzorků. Seřazeno zhruba od jihu k severu, pár vinařů se kterými už jsem měl zkušenost a něco nového, producenti z kategorie vigneron indépendant (až na vinařství Emile Beyer), byť velikostí a rozsahem produkce dost různorodí, jako bonus několik bio(dynamiků). Prostě na další rozšíření obzorů takhle odpoledne cestou z práce dost dobrý (dneska tam myslím má být něco ze Sancerre) :-)