středa 24. srpna 2016

Weißburgunder, Pannobile a Pink od Judith Beck

Judith-Beck-Weissburgunder-2015V uplynulých týdnech jsem postupně upil pár dalších vín od Judith Beck, o nadšení z Pinot Noir, skvělém svatovavřineckém i výtečném muškátu jsem tu už ostatně psal. A dnes odhrnu pár dalších vín a dám pokoj, slibuju. Tedy do doby, než začnu odpíjet zásoby báječné Blaufränkisch Alte Lagen :-) Prostě o věcech, které mi chutnají a opravdu stylově sedí, se píše tak snadno. Od Judith se mi líbil i „základní“ Weissburgunder 2015. Připraveno je to v 1500l sudu, kvasí spontánně a zraje pět měsíců na kalech. Citronová žlutá barva. Čerstvá vůně, trochu krémová, žluté ovoce, hruška, trochu citrusových tónů. V chuti středně plné, suché, hezky postavené, opět krémovost a ovocnost kopíruje vůni, fajn délka. Nic složitého, ale v teple venku ke grilování (ne k jídlu, ale k tomu procesu, výsledku už se nedočkalo…) paráda. Přiznám se, že mne to bavilo více než bílé Pannobile Weiss 2013 (název sdružení několika vinařství oblasti a zároveň typicky jejich top směsky z místních odrůd a špičkových poloh), taktéž čistý Weissburgunder ale školený 17 měsíců v menším dřevě. Což je víno těžší, koncentrované, krémové, s hodně výrazným vlivem dřeva, medovostí a jasnou lahvovou zralostí. Ale takové… nevím, na mne snad až poněkud utahané, únavné, nepil jsem ho s radostí. Když o tom tak přemýšlím, je to za poslední roky jediné její víno, které mne moc neoslovilo.

Zobraz celý článek...

úterý 23. srpna 2016

Sladké Somló a výtečná serióznější Cava

Somlói-Apátsági-Pince-Hilla-cuvée-2013O víkendu se chystám do Maďarska, opět směr mé milované vulkanické Somló. Abych se trochu naladil, otevřel jsem v sobotu láhev z Somlói Apátsági Pince (vozí Vinorum). V tomhle vinařství jsem byl, vede ho sympatický Zoltan Balogh (na fotce vidět s rodinou), který svými třemi dcerami naprosto nabourává legendu, že pití vína z Somló napomáhá početí syna. Ve sklence skončilo Hilla Cuvée ze skvělého (pro ně určitě, nadprůměrný pro ně byl kvalitou u množstvín, celých 7 tisíc lahví!) ročníku 2013, tohle víno nedělá každý rok. Směs 60 % Hárslevelű, 30 % Juhfark a 10 % Furmint, výběr top hroznů s jasným vlivem botrytidy, ze čtyř postupných sběrů, zbytkový cukr už ve sladké zóně a nějakých 60 g/l. SAP se obecně ve svých vínech nebojí trochu vyšších cukrů a nasládlejších projevů, ne vždy mi to vyhovuje, preferuji spíše vína vyhraněná jako suchá nebo coby sladká a věci mezi tím, s čestnou výjimkou třeba ryzlinků nebo tak, zas tolik nemusím. Hilla je každopádně víno aromaticky intenzivní, z jasně vyzrálých hroznů a již i se zráním v lahvi, těžší, medové, sušené hrozny a k tomu pěkná až železitost, minerální linka Somló. Sladší, kulaté, sušené meruňky, uhlazené ale s dobrou kyselinou, delší, fajn pitelné. Inu proč ne! Má to něco navíc a ani sladkost charakter hory nezakryla.

Zobraz celý článek...

pondělí 22. srpna 2016

Osmiletý Lagavulin

lagavulin-8yUž v minulosti jsem se tu vyzpovídal ze své lásky ke kouřovým whisky z ostrova Islay, mezi naprosto zásadní patří Lagavulin. Tahle palírna nemá úplně ve zvyku chrlit na trh všemožné speciální edice a netradiční lahvování, jádrem její produkce je právě její šestnáctiletá whisky, kterou nekriticky miluju. K té přidává Distillers Edition v sudech po PX sherry a sem tam dvanáctileté neředěné lahvování nebo pálenku ve stáří 25 let. Palírna letos slaví 200 let fungování, tedy alespoň toho oficiálního, protože načerno fungovala už dříve. A k tomuto výročí si dovolila pustit na trh osmiletou variantu. Na první pohled způsob jak si přijít k penězům za polovinu času, navíc za láhev chtějí více než za šestnáctiletou! Důvodem je prý přestavení Lagavulinu „tak jak mohl vypadat v dávných letech“, připomínají jím návštěvu slavného britského historika pivovarnictví a lihovarnictví, Alfreda Barnarda, autora jedné z nejdůležitějších knih o whisky vůbec. Ten v osmdesátých letech devatenáctého století popsal sídlo palírny jako „nejkrásnější a nejromantičtější místo, které šlo vybrat“ a ochutnal v ní právě osmiletou variantu, kterou označil za „výjimečně kvalitní“. Znáte to, produkt „s příběhem“ :-) Ale když máte takovou historii jako oni, je v marketingovém oddělení asi přeci jen snazší přijít s něčím smysluplně znějícím. A zákazník si rád připlatí :-)

Zobraz celý článek...

pátek 19. srpna 2016

Vinař roku 2016 a něco čtení na víkend

vinar_roku_2016Včera večer byl na Žofíně vyhlášen Makro Vinař roku 2016 (web). Šampiona červených vín získal Štěpán Maňák za opravdu povedené Rulandské modré 2012. Šampiona bílých vín Vinařství Spielberg za výběrový Ryzlink rýnský 2011 (nádherná aromatika, na mne přeci jen trochu nevyváženě moc cukru, ale nejsem MW a ti to viděli jinak ;-). Cenu za celoživotní přínos českému a moravskému vinařství obdržel in memoriam Ing. Doc. Eduard Postbiegel. Cenu za tradiční a ekologické postupy ve vinařství převzal Bogdan Trojak za projekt Autentisté. No a v hlavní soutěži mají bronz Vinné sklepy Valtice, přebrali jej trošku zklamáni, že to nebylo výše a musí ještě zamakat. Všichni ostatní jim to pak dali na pódiu sežrat, že už účast ve finále je v podobné konkurenci a s hromadou Masters of Wine jako hodnotiteli úspěch. Stříbrné je Vinařství Volařík, zde si tým účast na pódiu užil, zlíbal Lenku Sedláčkovou MW a vyloženě hýřil dobrou náladou, bylo zřejmé že už nějakou dobu slaví, ač bez znalosti definitivních výsledků. Zlato si odneslo a ocenění distingovaně uvítalo Zámecké vinařství Bzenec. Jejich vítězství jsem tipoval už dlouho a nepřekvapilo. Anketa „Můj Vinař roku“ s hlasováním prostého vinného lidu zvolila na špici ZD Němčičky. U těch jsem shodou okolností včera ještě před vyhlašováním chutnal šestici vín z ročníku 2015 a kvalita, ač stylově to jde trochu mimo mne, šla radikálně nahoru a že se budou líbit je ze stylu jasné. Měl jsem v plánu projet si na galavečeru co nejvíce vín která mne v poslední době míjela, ale záhy po ukončení slavnostního předávání cen se mi udělalo tak špatně (a to jsem, prosím, nevypil prakticky nic), že jsem musel utéct domů. Na žádný konkrétní vzorek to ale svést nemohu a nebudu svádět ani na slabost z vítěze soutěže, který pravda zrovna nepatří mezi mé oblíbence :-)

Zobraz celý článek...

čtvrtek 18. srpna 2016

Velké modré z Egeru

Grand-Bleu-2011-Kovács-NimródDokončuji právě větší text o vinném Maďarsku pro BarLife a chtělo to trochu inspirace. A jelikož jsou teď oblíbená modrá vína (jedno teď propaguje i Makro, je to trochu šílené, celé), rozhodl jsem se otevřít i já víno modré, byť trochu jiné kategorie… Grand Bleu 2011 je jedním ze tří „sběratelských“ špičkových vín egerského vinařství Kovács Nimród (web). Středně velký podnik, vlastní zhruba třicet hektarů a pro základní vína i něco dokupují, sídlí přímo v Egeru nad sedmi spojenými sklepy. Kovács Nimród emigroval za komunismu do USA, za byznysem (telekomunikace a média, účastnil se třeba startu UPC) procestoval svět, vydělal nějaké ty peníze a popíjel špičková vína. Po pádu režimu trávil stále více času i v Maďarsku, kde je dnes už natrvalo, a rozhodl se, že zde založí i vinařství, potenciál uviděl v chladnějším Egeru. Kde se mu podařilo zakoupit i deset hektarů na špičkové poloze Nagy Eged, na vinětách ji bez skrupulí označuje jako Grand Cru. Vinice jsou vedeny v „udržitelném“ režimu, ale bio to není. Ve sklepě minimální zásahy, včetně až nečekaně nízkého síření, zrání až na základné nerezové bílé a růžové vždy ve dřevě. Díky kontaktům v USA má na tamním trhu dobré zastoupení, u svých vyšších řad se nebojí říct si nemalé peníze a přesto vše prodá. Hodně mne tedy zajímalo, jak tato z cenových špiček Egeru (a když nepočítáme top sladké tokajské tak Maďarska jako celku) vlastně chutná.

Zobraz celý článek...

středa 17. srpna 2016

Clos du Jaugueyron aneb stará škola Bordeaux

Clos-du-Jaugueyron-2010Občas piju i Bordeaux. A někdy mi i opravdu chutná :-) Což byl rozhodně případ Clos du Jaugueyron 2010 z apelace Haut-Médoc. Tohle zajímavé menší vinařství (okolo 20 tisíc lahví, pomalu ale jistě pořizují nové kousky vinic a rostou) vlastní a jeho novodobou historii od roku 1993 píše Michel Théron, který zde funguje jako skutečný majitel, vinohradník i vinař, nečekejte žádné létající enology a konzultanty. Michel přišel do Bordeaux v roce 1988 z Languedocu, aby zde dokončil vinařská studia. V plánu bylo vrátit se následně do rodinného vinařství, ale na studiích potkal svou budoucí manželku a začal vinařit na novém místě, malém pozemku v Cantenacu. Vinice má nyní nejen v apelaci Haut-Médoc, ale i vedle ve slavném  Margaux (s nejstaršími keři poblíž Château Palmer), hrozny z nich zpracovává samostatně a vzniká z nich několik stovek (znatelně dražších než toto víno) lahví. Vinař jede od začátku bez chemie, od 2008 v biodynamice (2012 bio certifikace, 2015 přidal i biodynamickou od Demeter, dnešní víno je z přechodného období). Odrůdové složení je něco málo pod dvě třetiny Cabernetu Sauvignon a třetiny Merlotu, s několika procenty odrůd Petit Verdot, Cabernet Franc a dalších. Na vinici je totiž ještě trochu starých výsadeb z roku 1898 s odrůdami jako Malbec či Carmenére, ale také pár keři u kterých se vlastně ani neví co to je. Pracuje s celými hrozny, fermentace spontánní, minimální přetáčení a podpora ležení na kalech (včetně promíchávání). V sudech víno školí tak rok, čtvrtina až maximálně 40 % dle ročníku bývá nových.

Zobraz celý článek...

úterý 16. srpna 2016

Dvakrát Modrý portugal od Maguly

magula-modry-portugal-karbonikPřiznávám, že Modrý portugal nepiju doma moc často. Sice z něj mohou krásně vznikat přesně má oblíbená lehčí šťavnatá červená, ale narážím spíš na dost nudné kousky, kvalitou „portugieser“ pozitivně vybočí podobně jako třeba u Gelassenheit od Hummela spíš výjimečně. Dost jsem si ale užil srovnávačku dvou kousků z vinařství Magula (web), o kterém se časem určitě zmíním více, nejspíše u jejich frankovek. Malokarpatská oblast, Orešanský rajón. Bio Modrý portugal 2015 Carbonique byl připraven tak nějak ve stylu Beaujolais nouveau, karbonickou macerací, a i do lahví šel už na konci října/začátku listopadu. Docela tmavá barva, fialový tón. Čerstvá, moštově ovocná vůně, mix peckovin a jahod, kořenitost jemně, hřebíček, fajn přímé. Suché, lehčí, šťavnaté, příjemně ovocné, krásně pitelné zábavné víno. Nic složitého, ale poctivě v pohodě na pití ve velkém.

Zobraz celý článek...

pondělí 15. srpna 2016

Pro něho/pro ni, víno tekoucí proudem a pár drobností

damska-panska-zalezitostDovolená končí, zpět v Praze. Už se docela těším, až si odpočinu v kanceláři :-) Na závěr pobytu jsem v místním COOPu objevil vína viz fotka zde v titulce. Odvahu vyzkoušet jsem neměl, byť cena pouhých 69 Kč není žádná velká investice (jen je z ní zřejmé, co zhruba lze očekávat, nákupní cenu za litr ve Španělsku snad ani nechci znát). Dílo Vinařství Mutěnice, což je obecně spíš… produkce, která nadšence do vína neuspokojí, ač se v poslední době to alespoň vypadá, že jedou čistě. Tohle je každopádně ambaláží krásná ukázka genderových stereotypů (Moscatel má samozřejmě i zbytkový cukr) a podivných snah o „trendy“ obal i v nejnižším cenovém spektru. Nevím, jestli by cesta modernizace nabídky v sámoškách měla vést právě tudy. Ale pokud přestali distribuovat desetitisíce litrů navoněného bílého a pobízet prodejce sudovky k jeho označování za Pálavu tak asi i tohle pokrok…

Zobraz celý článek...

pátek 12. srpna 2016

Bojanovský sklep Uherek a Frankovka od Springera

uherek-element-ignisPokračuji v likvidaci dovezených zásob vína i výdobytků místních restaurací. Manželka odjela do Londýna, takže tempo ochutnávání a popíjení se významně sníží, ale co už :-) V rámci sekce „menších progresivních vinařů“ jsem ve vinném lístku podniku U Kapra (kde se válelo i Barolo) narazil na Bojanovský sklep Uherek, hned několik vín. A viděl je tu i jinde, asi mají v Podkrkonoší dobrého distributora. Bylo to mé první setkání s nimi a prakticky nic o nich nevím, začal jsem Ryzlinkem rýnským a celkem povzbuzen přešel na červené. Ryzlink rýnský 2015 pozdní sběr suché (oblast velkopavlovická, bližší určení původu hroznů neuvedeno) by měl být školen na kalech v akátových sudech. Láhev zelená pistole, diam korek. Tmavší citronová žlutá. Výrazná vůně, ještě trochu kvasnicová, sladší a intenzivní, sušená meruňka, krémový projev a až trochu žlutější exotické ovocnosti. Suché, plnější, výrazná kyselina ale jako celek i přes minimální cukr zakulacené, dost výrazné, dobrá délka, projevem kopíruje vůni. Slušné, efektní pití. Cuvée Element Ignis 2015 moravské zemské je v dubu školená směs Dornfelderu (dominantně) a Frankovky. Zelená pistole, celokorek. Temná, skoro neprůhledná barva, do fialové. Oheň opět dost výrazná vůně, kořenitost, něco přezrálých tmavých třešní, mladé, navoněné dřevem. Suché, dobré kyseliny, zrale ovocné, spíš měkčí a uhlazené, přímé, dobře pitelné. Zaujme mnohé, mne by asi víc zajímal opačný odrůdový poměr nebo čistá Frankovka, Dornfelder je prostě… no žádnou zásadní strukturu a komplexitu jsem u něj zatím nepotkal :-)

Zobraz celý článek...

středa 10. srpna 2016

Barolo a Bernety aneb hospodské úlovky

kapka-vinaDobrovolně přiznávám, že ohledně vína jsem ve své rodné podkrkonošské obci zlomil hůl. Ale pak se něco stalo. Před pár lety se zablýsklo na lepší časy v nové lázeňské restauraci, kde byl sice lístek tvořen trochu nenápaditě čistě sortimentem Global Wines, ale alespoň něco. Od té doby šla restaurace gastronomicky poněkud dolů (ale prý se teď zase zlepšilo, zatím jsem ovšem nezkoušel), obměnila se i nabídka vína, vybral bych si. Vinné aktivity začalo být aktivněji vidět v další místní hospodě, celkem solidní nabídkou různé Moravy a dokonce pořádáním degustací! A měli a mají po pár (někdy jen jedné) lahvích všemožného zahraničí. Obvykle naceněného zhruba s podobnou (absolutně, ne procentem) marží jako Morava, takže oproti běžnému MO nákupu třeba stovka a něco nahoru, což je bezva. A teď jsem i v další hospodě, kam bych dřív šel maximálně na pivo a to ještě jen možná, objevil celkem fajn nabídku především Moravy. Včetně kousků jako Krásná Hora nebo Ryzlinku vlašského ze Železné od Volaříka (vinaře nemusím, ale v téhle lokalitě se mu terroir sklepními pracemi zabít nedaří). A plzničku tam točí výborně. Takže nakonec možná z těch dvou kartonů dotažených z domova ani nevypijeme vše :-)

Zobraz celý článek...