Anthony Bourdain, autor (i mnou) velmi oblíbené knihy Důvěrnosti z kuchyně či Šéfkuchař na cestách, průvodce v televizní sérii No Reservations, ve které objíždí celý svět a chutná místní speciality, dorazil před pár měsíci do České republiky (či spíše Prahy s drobným výjezdem na Šumavu). Jak naši milou vlast divákům Travel Channel představil? V zásadě jim sdělil, že ač tu kuchyně byla dost zmasakrována komunisty, tak se nám daří udržet pár tradic a lze nalézt hromadu zajímavých věcí. Bourdain je ochlasta (+ vyléčený feťák, vtipné je video kdy „smaží“ několik tun kokainu) a závislák na vepřovém, ČR je až poněkud karikujícím způsobem zobrazena v podobě „ráje“ právě pro lidi tohoto typu (v jedné chvíli i Tony říká „budu potřebovat transfůzi ze zeleniny“). Pivo teče proudem, vepřové se jí několikrát denně v neuvěřitelných porcích, prasata jsou pravidelně porcována na zahrádkách okolo Prahy a panáků se u toho vypije… no nepočítaně. Chudák Zdeněk Pohlreich, provázející Tonyho v jedné kratší části pořadu (ukázka), musí sledovat, jak si užívá klobásy a smažák s tatarkou u stánku na ulici. Tony je štěstím bez sebe, že tu něco tak úžasného máme. Jistě, proběhne i večeře v La Degustation a je zobrazena i současná domácí vysoká gastronomie, ale gró sdělení je vepřové, pivo, slivovice, pivo, pivo, vepřové, vepřové, vepřové, guláš, pivo, pivo, pivo, ráno mi bude těžko a budu se nenávidět za pivní pomazánku, pivo, vepřové. Vegetarián sem nikdy na výlet nepřijede :o) Celý pořad už je na YouTube, udělejte si názor sami. Netvrdím, že z velké části vlastně neříká pravdu, jen je to celé takové až zbytečně přehnané. Každopádně mne dokoukání pořadu donutilo vyrazit na oběd a dát si vepřové. A pivo.
V Neměcku se chystají udělat most přes Moselu, ve Francii zase byla (a kdo ví, jak je to teď) v plánu dálnice skrz vinice v Margaux a teď nově i TGV linka mezi révou v Graves. Je to boj! Mnohem příjemněji zní zpráva, že na Antarktidě našli více než sto let staré lahve s whisky McKinlay (a dvě lahve bourbonu) patřící expedici Ernesta Shackletona. Takhle dlouho „on the rocks“, to je věc :o) Současný majitel palírny se prý degustacemi pokusí „získat původní recept“, což je tak nějak dost kravina (ve hře je použité obilí, tvar destilačních kotlů, typ sudů, doba a místo zrání…), ale jistě výborný marketingový tahák. Na Veltlínu zase vyšel fajn článek „Burgundské není víno, je to tekutina k přípravě omáček“, ve kterém najdete pár historických citátů o odvěkém sporu Burgundska s Bordeaux. Sám mám na tohle téma rozečtenu knihu „Bordeaux, Burgundy: A Vintage Rivalry“, až ji dorazím, určitě se podělím o detaily. A na Novém Zélendu prý dozrál čas po pořádný apelační systém, nějakou variaci na Cru dělení z Burgundska. Nějak vám nevím, apelace jsou jistě super věc a Francii to svého času hodně pomohlo. Ale novozélandská vína se zatím prodávají dobře i bez toho a stálé probíhá prudký rozvoj, experimenty a hledání té správné a nejlepší podoby. Začít v takové době celé oblasti svazovat nějakými jasnými předpisy „takhle se to musí dělat a ne jinak“ by mohla být velká škoda. Co myslíte?
Máme nové evropsko-unijní „bio“ (organická produkce) logo, brzy bude povinné na všech produktech do této kategorie spadajících. Vzešlo z hlasování mezi třemi návrhy a zvítězilo naprosto jasně, s 63% hlasů. Možná je to takový malý Rorschachův test a krásně ukazuje, na co průměrný člověk myslí. Taky vám to děsně připomíná jeden oblíbený vulgární kosočtvercový piktogram? Třeba tím chtěl někdo naznačit, kam se celé „bio“ ubírá a že nás čekají těžké časy, až se začne masově proflakovat na veřejnost, kdo všechno podváděl. No uvidíme. Od července na krabičkách, nálepkách i lahvích.
Což mi připomíná, že Dr. Jamie Goode (www.wineanorak.com) má na svém webu moc hezkou práci „Sustainability, organics, biodynamics – new scientific perspectives on viticulture“, kterou původně přednesl na novozélandské konferenci Pinot Noir 2010. Pro všechny zájemce o tenhle směr vinaření doporučuji k přečtení. Celý „boj“ za návrat k přírodnějším a méně agresivním způsobům vinaření (jen tak pro zajímavost… není sexuální matení škůdců pomocí feromonu taky dost velká sviňárna? :o) mne baví a je fajn, že čím dál víc lidí se o to zajímá (potěšila i reklamní bednička naturálních vín, která je teď propagována na Cuketce). Jen občas přistane otázka typu „Dotaz neznalého: v čem je rozdíl mezi šlechtěním vína a šlechtěním kvasinek... pro výsledný produkt to má přece rovnocenný význam, ne?“, kdy si člověk musím připustit, že celé ty viniční výsadby s často hektary monokultury v kuse, ač vytvářejí vizuálně moc pěknou krajinu, vlastně nic přirozeného a původního nejsou a vůbec je to složitější, než bychom si přáli.
