Osvěžení šumivým ročníkovým safírem

Jakožto poněkud severský typ současné počasí nezvládám úplně dobře (jistě k tomu přispívá i tuková pokrývka, která mi krásně umožňuje přežít v zimě a koupat se i v hodně studeném vodě, jako mrož třeba, ale na sluníčku nic moc teda), už i o mobilní klimatizaci jsem uvažoval, ale nebudu přispívat k explozím trafostanic. V rámci večerního ochlazování jsem otevřel kupříkladu Champagne Louis Barthélémy Brut Saphir 2002 (web), suché ročníkové šampaňské relativně mladého moderního domu z Aÿ, který k nám dováží Kupmeto. Pravidelně je ochutnávám na každoroční přehlídce dovozce, všechna vína jsou dobře udělaná a bezproblémová a s jasným charakterem, byť jim obvykle pro mne chybí nějaký X faktor (něco jsem psal dříve). V téhle konkrétní směsce dominuje Chardonnay s přídavkem Pinot Noir, jde o výběr z lepších poloh než u jejich základu, zpracování čistě v nerezu, na kalech v lahvi okolo šesti let. Osvěžilo?

O vínech z Madeiry nad výtečnými vzorky

Madeira a sherry mají společnou jednu nemilou záležitost – jejich názvy se označují určité projevy, kdy se víno zvrhne kam nemělo (madeirizace, sherried, oboje často nesprávně používané pro různé formy oxidace vína a připečených projevů). Ale pokud je toto „zvrhnutí“ kontrolované, na tom správném vinném základě a po dostatečně dlouhou dobu, pak… mmmmmm… :-) Původně jsem se tu chtěl věnovat nyní asi nejopomíjenějšímu (bohužel nutno říct, že právem) z klasických fortifikátů, Marsale, ale minulý týden si udělal příjemný výlet do Brna na ochutnávku Madeiry a odrhnu nejprve poznámky k ní. Madeira je přeci jen slavnější, možná i díky ostrovu jako významné turistické destinaci, a ač si prošla spoustou problémů a styl vín za uplynulá staletí významně proměnil, stále má co nabídnout.

Fajn pinot a velmi pitelná frankovka

Někdy mám pocit, vždycky krátce po pravidelném přechutnávání domácích rulandských modrých v pěti letech věku, že si od téhle odrůdy v naší podobě budu muset dát chvilku pokoj. Ale nakonec stejně podlehnu :-) Vína ze Spielbergu (web) vyloženě nevyhledávám, ale měl jsem s nimi poměrně dobré zkušenosti (hlavně mi přijde, že neujíždí tolik na cukrech a umí fajn červená) a v restauracích se jich rozhodně nebojím, ba naopak. Spielberg Pinot Noir „Austerlitz“ 2009 výběr z hroznů (trať Hrbiny, vinice Dubová) jsem měl už dříve na srovnávačce odrůdy v Bořeticích, kde opravdu neoslovil. Druhá zkušenost doma byla o dost pozitivnější. Barva již trochu naleželá a nic vyloženě tmavého. Vůně odrůdu i původ prozrazuje, což je sympatické :-) Není úplně přímočará, dá se s ní hrát. Ovoce do peckovin, něco sušených brusinek, již nazrálejší, i přes teplejší dojem stále svěží, dřevo nijak vlezlé a dobře doplňuje, kávový tón. Suché, spíše plnější, ovocité, rozumně dlouhé, osvěžující kyselina, nijak složité ale pěkně postavené, solidní kousek a nadprůměrný představitel odrůdy v kontextu Moravy. Klidně bych zvládl o chlup méně alkoholu, vůbec si nemyslím že by skvělé domácí červené musel být nutně výběr z hroznů a nestačí pozdní sběry, ale láhev jsme vypili s chutí. Schválně, jak to bude vypadat za rok :-)

Výprodejový Semillon ze supermarketu

Sleva. Funguje to, spíná jakási podivná centra v našem mozku. Jdete koupit banány a pár jogurtů, ale v košíku skončí i sladký Semillon, protože byl ve slevě za šest pětek. Na jedné straně v hlavě jede „supermarketovky jsou jen zřídka něčím zajímavé pití“ a na druhé „jen šedesát korun za starší botrytické víno v sauterneském stylu, to přeci musím zkusit.“ Tak jsem zkusil, neočekávaje samozřejmě Château d'Yquem. Tesco Finest Dessert Sémillon 2008 pro řetězec připravuje v oblasti Riverina firma De Bortoli, která má se slaďáky zkušeností dost (jejich Noble One je považován za špičkového představitele stylu) a oblast je jimi proslavená. Víno je v 0.375 lahvičce se šroubovým uzávěrem, alkohol 10.5 %, podle viněty separátní fermentace různých parcel a následný blend. Běžná cena v UK okolo 6 liber, v akcích méně. Našich šest pětek tedy byla hodně výhodná nabídka, nejspíš výprodej vzhledem k blížícímu se závěru trvanlivosti, my tomu říkáme archivačního potenciálu :o) I když kdo ví, uvádí fikaně 2-3 roky od nákupu, ne roku vzniku.

Sicilské Nerello Mascalese a Girolamo Russo

Asi každý pravidelný čtenář si zde musel všimnout, že mé vinné srdce leží spíše ve Francii než v Itálii. Sice italských vín piju čím dál více a doma se mi množí prázdné a ještě rychleji plné lahve, ale zatím nepřišel zlomový bod, konkrétní odrůda/místo/styl, kterým bych vyloženě propadl. Jestli má něco šanci, pak je to Nerello Mascalese, obzvláště pokud je pěstované na úpatí Etny. A nemusí to být hned vína od Franka Cornelissena, o kterých bude řeč později. Některé vinice okolo téhle aktivní sopky jsou velkými terroiry, ale i ty ostatní nutně musí mít charakter, jinak to tam snad ani nejde. Navíc nemusíte tolik sířit, hora se o to postará za vás :-) Odrůda Nerello Mascalese je často přirovnávána k Pinotu Noir či Nebbiolu, podle posledních výzkumů DNA jde ale o křížence Sangiovese a bílé odrůdy Mantonico Bianco (navíc se ve vinicích na Sicílii vyskytuje hned několik odlišných varianty Nerella Mascalesse a též samostatná odrůda Nerello Cappuccio, v projevu výrazně měkčí a jednodušší). Hlavně ve vyšších polohách dozrává docela pozdě, klidně až v listopadu, háklivá na padlí, výskyt botrytidy, s nevyrovnanými výnosy… inu trochu mrcha. Výsledná vína mívají vyšší alkohol, ale zároveň úžasné kyseliny, jsou tvrdší, charakterní, mají „koule“, skvěle se pijí a přitom v nich jde najít určitou vznešenost, podobně jako v dobrých pinotech.

Poslední rozloučení s Vilémem Krausem

Je tomu jen pár dní, co zemřel Prof. Ing. Vilém Kraus, CSc., bezesporu jedna z vůbec nejvýznamnějších osobností našeho vinařství a vinohradnictví. Zanechal hlubokou stopu nejen coby šlechtitel a technolog, ale také jako učitel, dokázal tlumočit hned z několika jazyků, byl autorem mnoha vinařských publikací, spoluautorem současného vinařského zákona, zakladatelem svazu moravských vinařů Moravín (doporučuji ke shlédnutí pořad Na plovárně). Je škoda, že asi nejaktivnější část života vedl v době v jaké ji vedl, kdy se z větší části hledělo na kvantitu než na kvalitu, staré keře nikdo nechtěl, jeho způsob vedení révy byl pro velkoprodukci ideální a zabýval se také šlechtěním barvířek, holt ta řidší vína z vysokých výnosů je třeba něčím nakopnout a Neronet to rozhodně dokázal. Čím by se asi zabýval se stejnou vervou dnes?

Těšení na ryzlink

Ne že bych na Sicílii nepopil kupu čerstvých svěžích vín, z odrůd jako Catarratto, Grillo či Inzolia, dostatek kyselin to určitě mělo, ale… v závěru jsem se začal těšit na láhev ryzlinku, jindy pravidelné součásti mé stravy. Poslední kapkou byla tabule u baru na frankfurtském letišti. Na otázku jsem logicky musel odpovědět ano, bohužel jimi nabízený solidní základ z Mosely ničím, co by mým ryzlinkovým vnímáním otřáslo, nebyl. Ale doma jsem hned musel něco otevřít. Žádné těžké váhy, normální ryzlinky na pití, pravda oba z biodynamické produkce. To bylo panečku osvěžení! :-)

Víno samoobslužně po degustačních dávkách

Mám rád u vína takové ty sentimentální momenty jako otevírání omšelé lahve s prosáklým korkem, ujíždím na přírodních vinařích omezujících moderní technologické vstupy na minimum, berou mne staré dřevěné sudy a podobně. Na druhou stranu jsem ale i technologický nadšenec a užívám si výdobytky moderní doby, bez chytrého telefonu připojeného k internetu jsem nervózní a na dovolené lovil wifi připojení kde jen to šlo :o) Tudíž mne zařízení, kde svítí názvy vín a na jedno stisknutí dostanu degustační dávku nějakého zajímavého kousku, nemůže nechat chladným :-) V zahraničních podnicích to není až zas tak neobvyklé (mašina vznikla v Toskánsku už před více než deseti lety a hodně rychle se rozšířila), ale u nás se jedná o novinku a v takhle pokročilé konfiguraci téměř jistě první exemplář, která bude k dispozici v nové vinotéce Flavours (web flavours.cz zatím také ve výstavbě, ale už se mi nechtělo se zprávou čekat), která brzy otevře na takovém tom malém kulatém náměstíčku v ulici Americká.

Fotozpráva ze slunné Sicílie

Pokud jsou naše zprávy z vlasti správné, tak tohle bude trochu drsná provokace. Schovávám se před sluníčkem a propíjím víny slunné Sicílie. Moře vlevo, moře vpravo, maják za zády, palma nad hlavou a ve sklence něco zajímavého. Máme ještě s přáteli pronajatý domek na okraji městečka a domácí se snaží všemi silami nám pobyt zpříjemnit (že nám jen tak půjčí vlastní auto a ušetří nám tak nemalé peníze za pronájem bych fakt nečekal). Jsme v oblasti, kde tradičně vzniká klasická Marsala, fortifikované víno ne nepodobné sherry. Mám za sebou různé typy a… poznámky si nechám na samostatný článek. Místní obchody, jak se sluší a patří na patriotické regiony Itálie a „samostatný vinný kontinent“ Sicílii především, nabízejí pouze lokální vína, jen bubliny bývají odjinud (opakovaně jsem ale narazil na šumivou sicilskou milerku, zajímavé) a sem tam se v rohu krčí nějaké průmyslové trapné víno z kontinentu za tři éčka. Červené z Etny je úžasné, to bych tu chtěl pít nejraději, ale ceny jsou taky znatelně vyšší. Ochutnal jsem biodynamiky pracující s amforami i naprosto konvenční věci z různých míst ostrova. Jídlo čerstvé a většinou velmi chutné, moře nádherně modré byť poněkud studené… uááá! :-)

Pinot se zvláštním špuntem aneb budoucnost patří plastům?

Při nedávném obědě v Blue Wagonu jsem popíjel Bourgogne Pinot Noir 2011 z Domaine Capitain-Gagnerot, základní lehké živé přímočaré šťavnaté lehčí třešňově ovocné burgundské ze starších výsadeb u Ladoix-Serrigny, bezva víno na klopení ve větším. Co mne na něm ovšem zaujalo nejvíce byl hodně netradiční špunt. Žádný jednoduchý kousek plastu jak je běžné, působilo to jako sofistikovanější řešení. Přiznám se, že běžné plastové špunty opravdu nemám rád. Blbě se z lahve vytahují, ještě hůř je jde zastrčit zpět, statisticky nejčastěji u vín takto otevřených jsem narazil na předčasnou oxidaci (prostě netěsní tak dobře, pomalu ale jistě se v lahvích uvolňují) a navíc opakovaně identifikoval některá vína uzavřená plastem i naslepo pro trochu podivnou vůni, podle všeho předanou právě delším kontaktem s uzávěrem. Lepší se to, moderní generace plastových uzávěrů fungují mnohem lépe, alespoň co se týče kontroly tlaku vyvíjeného špuntem na hrdlo lahve a schopnost spolehlivě těsnit, ale má nedůvěra vůči nim přetrvává. Po pravdě, když už nemá být v lahvi přírodní korek, preferuji oproštění-se od rituálu s vývrtkou a použití šroubového uzávěru. Ovšem záležitost z téhle lahve burgundského jsem viděl poprvé a netušil, o co se jedná. A není to úplně nezajímavé.