O hnusném korku

Nějak nestíhám odhrnovat reporty z degustací, a to ani z těch opravdu hodně zajímavých, kde bych je sám rád hodil na papír a utřídil si myšlenky (můžete si zahlasovat, zda mám nejdříve zpracovat profil vinařství Maximin Grünhäus s ryzlinky z let 1986 až 2012, report z ochutnávky supertoskánců, srovnávačku Barolo x Barbaresco na velkých vínech, degustaci libanonských vín, report z návštěvy Bohemia Sektu, vína od M. Chapoutiera, něco na téma „Jacques Selosse a jeho učedníci“, tunu Beaujolais a Loiry nebo něco úplně jiného), potřeboval bych dovolenou. First World Problems, já vím :-) Dnes při pátku to ale bude jen taková drobnost, která možná trápí sommeliéry v restauracích, a mne samotného vždycky na chvilku vyděsí. Týká se korku.

Pecorino samostatně i ve směsi

Posledních několik dní mne bavilo Pecorino. Toto jméno nese, krom oblíbeného tvrdého ovčího sýra, také stará odrůda původem a stále nejvýrazněji zastoupená v regionu Marche, kde byla nejspíše domestikována z místní divoké révy. Ovšem jejím snoubením se sýrem stejného jména chybu neuděláte, funguje velmi dobře. Každopádně jde o jeden z italských úspěchů posledního desetiletí, kdy odrůda téměř na vymření najednou, díky aktivitám několika málo vinařů, vylétla na výsluní. K úspěchu přispěla, či se mu spíše přizpůsobila, i legislativa a italské apelační předpisy. Jedna z nejlepších odrůdových vín Pecorino (s možností příměsi až 15 procent další odrůdy, v oblasti jde často o Passerinu) nyní najdete v DOC Offida (provincie Ascoli Piceno, region Marche), které vzniklo v roce 2001 a v roce 2011 dokonce povýšilo na DOCG.

Degustace, templářský soud, pesticidy, nudné články o víně

Dneska to bude pár novinek a zajímavostí. Třeba že jsem doplnil přehled degustací především v Praze o akce v nejbližší době, u pár dovozců/prodejců i několik měsíců napřed, a operativně přidávám všechna nová upozornění. Vypadá to docela lákavě, tenhle týden je dost nabitý (pro příznivce trochy té divočiny určitě není bez zajímavosti, že v pátek dorazí Eugenio Rosi; vůbec nechápu, že jsem o jeho fantastických vínech ještě nic nepsal) a i další vypadají lákavě. Určitě mi tam nějaké vinné akce chybí, o mnohých se dozvím až když proběhnou nebo vůbec. Takže v klidu upozorňujte mailem, co se na nás chystá. Platí pro návštěvníky i pořadatele :-)

Sauvignon, Pinot a Vavřinec

Víkend jsem trávil s rodinou u rodičů a prarodičů a podíval se na zoubek několika lahvím, co si tam poslal už na svátky, které ale nakonec trávil s nemocným dítětem doma. Errazuriz Estate Series Sauvignon 2013 má světlou žlutou barvu. Aromatika pikantně čerstvá, živá, slinosbíhavá, travnatá, trochu štiplavější, zelený angrešt a rajčatový list. V chuti suché, středně plně, živé, hodně kyseliny a říznější, solidní délka, výborně pitelné, osvěžující a dost fajn. Fakt povedený Sauvignon. Už jsem o něm psal dříve, před skoro rokem, teď mi přijde ještě lepší. Nakupoval jsem ve velké slevové akci u Kupmeto ve výsledku snad za sto pade, i cena při větším množství odpovídá. Rozhodně strčí do kapsy kupu populárních novozélandských kousků za více peněz.

Zajímavosti z Itálie

Minulý týden jsem si absolvoval hned tři degustace italských vín a další mne teď čekají, letošek očividně půjde tímhle směrem ještě více než rok loňský (nejen ochutnávkami), kdy převaha Francie a dalších mých nejoblíbenějších zemí původu zdaleka nebyla tak výrazná. Doma tak zkoumám, co můžeme být v apelacích jako Offida či Falerio (a u odrůd Pecorino a Passerina se včera docela bavil a vína vypil více, než měl původně v úmyslu), na degustaci se zase nechal překvapit odrůdami Biancolella, Forastera, Gaglioppo či Garganegou připravenou ve stylu Amarone a mohl si pořádně protáhnout mozkové závity při přemýšlení, zda San Colombano je jen název místa, název apelace s jasnými pravidly, jméno konkrétní odrůdy populární v těchto místech či dokonce odrůda pěstovaná překvapivě někde úplně jinde… V tomhle směru je Itálie strašně zábavná a zároveň lehce depresivní, pokud z ní máte dělat zkoušky :-) Právě různé zajímavosti, ať už způsobem přípravy či odrůdami nebo něčím úplně jiným, a vína ne úplně profláklá, představila hodně zajímavá degustace od Popp víno, na tu se dneska mrkneme blíže.

Výsledky ankety o šumivých vínech

Po dlouhé době jsem na blogu položil anketní otázku, týkala se bublin, trochu v kontextu článku o levných kouscích. Konkrétně toho, které bubliny nejčastěji konzumujete. Každý hlasující měl možnost vybrat více než jednu položku a mnoho z vás příležitosti také využilo. Celkem odpovědělo 176 bublinomilců a z výsledků je patrné, že úspěchy slaví domácí sekty, zvoleny celkem šestašedesátkrát. U titulní fotky jsem tak prostě neodolal a vrazil tam naše nejpopulárnější šumivé víno, pravda vyrobené z italské i jiné suroviny :-) Druhá až čtvrtá příčka jsou velmi vyrovnané – Champagne, Crémant i Prosecco mají něco přes čtyřicítku hlasů. Cava se pohybuje v těsném závěru s pětatřiceti. Pak už je to velký sešup dolů, ostatně viz graf níže. Dost by mne zajímalo, co znamená „jiné bubliny“, které zvolilo jedenáct z vás :-) Nějaké exotické místo původu? Nebo různé sem tam i kalné „méthode ancestrale“ kousky dokvášené v lahvi? Podělte se! A ostatně by mne i zajímalo, jaké šumivé víno vás v poslední době opravdu oslovilo. Dobrých tipů není nikdy dost.

Vincent Fleith a 14x biodynamika z Alsaska

Tento týden ještě jednou Sýrárna Jiřák a degustace Jiřího Hrona ještě jednou, včera tam totiž otevřel čtrnáct lahví alsaského biodynamického vinařství Vincent Fleith (web) z Ingersheimu. Šlo o průřez základní řadou Tradition, vzorky z řady Terroir a pár Cuvées Spéciales. Vinař má ještě jeden Grand Cru ryzlink, bubliny a sladké výběry, ale výše uvedený set jeho kvality myslím demonstroval více než dostatečně. Vincent pochází z dlouhého rodu vinohradníků a vinařů, doložených už od roku 1661. Sám chvilku pracoval v Beaujolais, Kalifornii a Austrálii, ale jinak je pevně ukotven v Alsasku. Kde převzal otěže rodinného vinařství a něco přes devět hektarů vinic postupně převedl na bio a následně biodynamiku. Začal na přelomu tisíciletí, teď už je certifikován, včetně štemplu Demeter. Vína jsou v klasických protáhlých zelených lahvích, s kovovou záklopkou a pod celokorkem. Dost mne baví hravé viněty, na kterých ale vzadu uvádí zajímavé údaje, včetně stupnice sladkosti.

Pinot místo Vavřince

Vyrazil jsem včera do nově otevřené vinotéky dovozce AustriaWein mrknout se, zda náhodou nemají nějaké bezva svatovavřinecké (píšu o odrůdě, kdyby měl někdo cokoliv zásadního, co by mělo zaznít, tak komentujte), ideálně Thermenregion nebo tak něco. Neměli, ale narazil jsem na produkci biodynamické Weingut Gerhard und Brigitte Pittnauer z Golsu (mimo jiné vinař roku 2014 podle magazínu Falstaff a členové sdružení bezva vinařů Pannobile, mají taky dobře ulítlý web), což je sice Burgenland, ale rozhodně se řadí mezi těch několik málo uznávaných rakouských vavřincových specialistů. Ani od nich takhle odrůda nebyla, ovšem k dispozici měli Pinot Noir Dorflagen 2009 a tak jsem vzal zavděk alespoň tím. Když není dobré Svatovavřinecké, tak Pinot Noir také poslouží. Nebo je to naopak? ;-)

Dvanáct červených z Burgundska

Minulý týden proběhla v Sýrárně Jiřák první letošní degustace dovozce Jiřího Hrona, tentokrát byla tématem červená z Burgundska. Na dvanácti vzorcích jsme to vzali od jihu k severu, od Beaune po Gevrey-Chambertin. Mám trochu „nefér“ výhodu, ta vína si tam ochutnávám v klidu před večerním návalem, ale zase vlastně čerstvě otevřená a některá očividně vzduch potřebovala. Každopádně tentokrát to vypadalo na větší účast nadšenců do Burgundska, takových těch co si rádi přinesou vlastní speciální sklenku, tak mne docela budou zajímat dojmy. Já byl poměrně spokojen. Nešlo o žádné vinařské superstars, ale kvalita tam rozhodně byla. A ostatně za možnost ochutnat jakékoliv Burgundsko, vzhledem k současné dostupnosti a cenové politice, je třeba být vděčný.

Degustační všehochuť – Morava, Čechy, Itálie, Nový Zéland a Austrálie

Degustační poznámky se hromadí, dnes zase zkusím zrychleně pár odhrnout. Do spárů se mi dostalo i pár vín, které se v mé vinotéce normálně nevyskytují. Třeba něco od Vinice Hnanice, už v minulosti jsem je přechutnával a nějak neviděl větší důvod proč zrovna o nich psát. Což po pravdě platí i teď, krom jednoho vzorku. U mne trochu nečekaně jde o polosladkou záležitost. Kerka 2013 pozdní sběr pochází ze znojemské podoblasti, obce Hnanice a viniční trati Knížecí, a je to směs odrůd Ryzlink rýnský a Kerner. Docela výrazná a efektní vůně, hutnější, pěkná směs květinových tónů a ovocnosti, zeleného jablka, jasmínový čaj. Nasládlé v chuti ale s velmi dobrou kyselinou a vyvážené, šťavnatě ovocné, dobře postavené a poměrně dlouhé, dobře pitelné sympatické víno.