Nabušené červené Španělsko, sladká perlivá Itálie a zajímavé Portugalsko

Jak bonus k nějaké větší objednávce španělských vín jsem dostal Selección Especial 2013 z vinařství Abadia Retuerta (web), původem ve vinicích u Sardon de Duero a zatříděno jako Vino de la Tierra de Castilla y León. Na lahvích se furt ještě chlubí titulem nejlepšího červeného světa na londýnské International Wine Challenge pro ročník 2001, ale obecně i s posledními ročníky dostávají obvykle 92-94 bodů. Je to primárně Tempranillo, selekce hroznů ze všech jejich poloh, s podílem odrůdy Cabernet Sauvignon, trochy Syrahu a snad i malinko odrůd Merlot a Petit Verdot. Přes rok ve francouzských a amerických barrique sudech. Tmavá barva, fialový tón. Ovocně zralé, sladší výrazné aroma, teplejší tmavé ovoce, černý rybíz, lesní ovoce, kořenitá linka, lékořice, výraznější projev toastovaného dřeva, trochu vlezlejší. Suché, plnější, výrazné, fajn kyseliny, opět tmavá ovocnost, cassis, pěkné sladší tříslo, čokoláda, dlouhé. Dělají toho hodně, je předvídatelné a tak nějak… zaměnitelně nudné :-) Zároveň archetyp „komerčního úspěšného červeného“, ještě stále.

Autentikfest v Bokovce

Vyrazil jsem ve středu na Autentikfest do vinného baru Bokovka. Akce to byla spíše venkovní a déšť vhodně ustal těsně před jejím začátkem, kaluže využily k zábavě děti. Muzika, pivo od Matušky, fajn jídlo a samozřejmě spousta vína od Richard Stávka, Tomáše Čačíka, Zdeňka Vykoukala, Jaroslava Tesaříka, Petry Brédové, Oty Ševčíka a Petra Korába. S vinaři se naštěstí v poslední době vídám častěji, takže jsem to bral jako možnost ověřit vývoj některých vín a snad ochutnat nějaké ty novinky. A případně možnost si nějakou tu láhev zarezervovat. Protože se mi čím dál častěji stává, že chci něco koupit, ale už není. Vyprodáno, zbývá poslední karton právě na tu ochutnávku, všechno alokováno a chystá se odjet kdo ví kam po Evropě. Je to takový ambivalentní pocit. Na jednu stranu mne to štve, už se fakt nejde jen tak ozvat a být si jistý, že nějaká ta láhev ještě bude. Na druhou stranu jsem nadšený, že se těm opravdu povedeným vínům daří takhle prosazovat. Od teď, když mne něco fakt zaujme, to chce hned na místě nakupovat / rezervovat. A tak to má být!

Rukodělná šampaňská Chevreux-Bournazel

Co je malý, to je hezký. Se říká. V případě produkce Champagne ovšem obvykle platí, že mít nějakou tu možnost výběru, k dispozici více různých poloh, odrůd a zásoby rezervních ročníků je obvykle ku prospěchu věci. V případě šampaňských, která spolu od ročníku 2012 produkují Julien Bournazel a Stephanie Chevreux, o diverzitě vinic a odrůd mluvit zrovna nejde. Ještě donedávna vše co měli pocházelo z jediné parcely v Barzy-sur-Marne (Vallée de la Marne). Tu majitel několik let neobdělával, nešlo to běžnou technikou. A tak, když ji dal k prodeji a dokonce jim pomohl se zárukami v bance, se „La Parcelle“ ujali oni. 0.40 hektarů osázených starými keři odrůdy Meunier (bohužel s velkými výpadky, které se snaží dosazovat), ve strmém jižním svahu se sklonem 45°. Mix jílu a slínu na vápenci, nějaký ten křemen. To chceš! Vše ručně a v biodynamice (mentorem je jim Vincent Charlot), jedinou pomoc tvoří kozy, od speciálního spřežení po poskytnutí hnoje. Ostatně potom, co sekli se školou, se původně chtěli živit výrobou kozího sýra, kozy mají i na vinětě a i vinařka má tematické jméno :-) Ale výpomoc šampaňským vinařům na jejich pozemcích (a časem také v Savojsku a Juře, kde je zasáhla biodynamika) je postupně přivedla k živnosti na vinohradnické práce, mají dnes prosperující firmu, a později také k vlastnímu vinařství.

Zkoumání bodu G

G jako Grenache / Garnacha, samozřejmě! Comando G je uskupení sestávající ze třech vinařů, spolužáků z univerzity, kde ovšem studovali různé obory a prý se potkávali spíše v barech než ve třídě. Fernando García, Daniel Gómez Jiménez-Landi a Marc Isart (který se nyní ale projektu už nevěnuje) sdílí nadšení pro staré keře odrůdy Garnacha z vyšších nadmořských výšek (a každý sám produkuje výtečná vína, především jméno Daniel Landi doporučuji si zapamatovat) a také staré komiksy a anime. Odtud tedy jméno vinařství a inspirace pro viněty. Vinaří nějakých sto kilometrů na západ od Madridu, na svazích a v relativně chladnějším a vlhčím prostředí oblasti horského pásma Sierra de Gredos. Do projektu v roce 2008 vrhli jak svoje vinice, tak postupně pronajímají či nakupují skvělé polohy se starými keři, obvykle se pohybují někde ve věku 50 až 80 let a nadmořské výšce mezi 800 až 1200 metry. Na půdách ze zvětralé žuly, břidlice a křemene hospodaří bio(dynamicky), sbírají ručně, vína kvasí spontánně v otevřených kádích z francouzského dubu a poté zrají (dle vína) v mixu francouzských sudů (pětistovky a více) a velkých foudres či v amforách, krom síření (do 40-50 mg/l celkové, ale někdy vůbec) žádná aditiva. Připravují vína ze specifických jednotlivých poloh, hodnocená obvykle ve vysokých devadesátkách (viděl jsem tam i 98 od Wine Advocate) a za ne zrovna málo peněz, takže jsem experimenty s jejich sortimentem zahájil trochu přístupnějšími lahvemi a mladými víny.

Shnilý ročník, Emirates a víno, o naturálnu, ceny vinic…

Dnes si dovolím tipy na několik článků a informací ze světa vína. Omlouvám se těm, kteří úplně nevládnou angličtinou, ale všechny myslím stojí za přečtení. A začneme v jedné z mých oblíbených oblastí, Champagne. Caroline Henry sepsala výtečný text Rotten Vintage Challenges Champagne's Reserves, ve kterém se věnuje v mnoha ohledech katastrofickému ročníku 2017, současným snahám o ekologičtější přístup k vinicím (ano, ti s eko produkcí dopadli lépe, mimochodem…) a snahám oficiálních šampaňských institucí ho urychlit, problémům práce s rezervami vína a mnoha dalším věcem. Jde se zasmát u informací o zaorávání herbicidu koněm, ale celý ten příběh je jinak dost smutný. Pokud by vás zajímalo pár ilustračních fotek, tak je najdete třeba tady. U těch ze Champagne včetně typických modrých kousků plastu, pozůstatků pytlů s odpadem z Paříže a dalších velkých měst, který se dříve používal k hnojení. Na zdraví…

Naturální festivaly a dvakrát z Národního parku

Začátkem května The Real Wine Fair v Londýně a výstava vín ve Velkých Bílovicích s velkou sekcí domácího (N/n)aturálna. Problematiku naturálního vína s velkým či malým N si vysvětlíme někdy později ;-) V neděli a dnes, nepochopitelně ve stejný termín, 501 Bio-Dyn v Mnichově a RAW v Berlíně. A také Živé vína včera v Bratislavě, kam jsem vyrazil a celkem si to užil. Ve středu spolek Autentista Moravia Magna v Bokovce a o víkendu festival Praha pije víno. Začátkem června B.O.U.M. Inernational Natural Sparkling Wine Fair a o dva dny později Return to Terroir (alias setkání Renaissance des Appellations), oboje ve Vídni. A navíc jsem určitě ještě na něco zapomněl. Autentická/naturální/nízkointervenčí etc. vína už v Evropě fakt není problém přechutnat, tohle jsou v podstatě jen veliké zásadní a pár menších zajímavých akcí za období sotva něco málo přes měsíc! Vlastně to píšu jen proto, že pro jakéhokoliv profesionála z vinného oboru, který nechápe zájem o tyhle vína a názor si utváří na hromadě předsudků (a že jich furt je), už neexistuje žádná výmluva a může si fakt snadno a rychle udělat obrázek o současném stavu věcí. Dost by to pomohlo porozumění na obou stranách.

Suché furminty a lipoviny od Szepsyho k hokeji

Nejsem žádným velkým sportovním fanouškem. Teoreticky i prakticky něco málo vím o běhání a dokážu se zabavit badmintonem (ovšem nenapadlo by mne dívat se na zápas v televizi), ale tím to končí. V životě jsem viděl dohromady asi hodinu fotbalu a vždy se u něj otřesně nudil. Rád se ovšem podívám na „zásadní“ elitní hokejový zápas, tam se furt něco děje, byť nejméně jednou za šampionát gůglím, jaká že jsou vlastně přesná pravidla zakázaného uvolnění :-) Včera večer jsem byl na výborné degustaci suchých vín z Tokaje od tamní legendy, Istvána Szepsyho (viz starší článek). Dopíjená ochutnaných lahví začala zhruba za stavu 3:3 zápasu s Ruskem. Nikdy bych nevěřil, jak rychle jde dvěma notebooky s přenosem na obrazovce posunout atmosféru výborné restaurace a ochutnávku velkých vín směrem ke čtyřce plné štamgastů. Přidal se personál, náhodní hosté (původně asi na romantické večeři), mám dojem i kuchyně. Tak trochu jsem při závěrečném gólu začal chápat, co na tom lidi vidí. A trochu se bojím, že k příštímu utkání už jedině Furmint! :-)

Pětkrát jurský pelikán

Už je to nějaký pátek, co jsem tu psal o vinařství Domaine du Pélican a jejich vínech, v článku stále najdete veškeré potřebné informace. Od těch dob se přeci jen pár věcí změnilo. Vinařství získalo dovozce na náš trh, je jím Domaine R&B. A take se pelikánovi podařilo rozlétnout na vinné lístky špičkových restaurací po celém světě. Určitě díky kvalitě vín, ale rychlost expanze lze určitě přičíst i prestiži a světovému zastoupení burgundské Domaine Marquis d'Angerville, kteří pelikána vlastní. V uplynulých dnech jsem měl možnost jejich vína pít či chutnat hned třikrát. Po jednom byla shodou okolností ve vinném párování ve dvou nejlepších restauracích, které jsem navštívil v New Yorku. A včera ochutnal tři zástupce mladého ročníku u dovozce.

Zweigelt, Korea a pivo od Judith Beck

Propíjím se teď aktuálními víny od Judith Beck, jednoho z mých oblíbených bio(dynamických) vinařství z Burgenlandu, viz třeba některé starší zápisky. A, jak to dobrá vína umí, mne to přivedlo ke zkoumání něčeho, nad čím sem se v minulosti vlastně vůbec nezamyslel. V mé rodné podkrkonošské obci se totiž jedné části říká Japonsko a další Mandžusko. Na mapách, krom jedné staré na náměstí, tyhle názvy ovšem nenajdete. Položil jsem dotaz, kde se tohle označení vzalo, a prý vzniklo kvůli tomu, že hlavní výstavba tam probíhala v době Rusko-japonské války na počátku 20. století. Určitě by to celé stálo za bližší prozkoumání. Vzpomněl jsem si na názvy s lahví Koreaa 2017, což je nefiltrované (a snad i nesířené, ač mi to tak nepřipadá) bílé a zde je původ názvu přeci jen jasnější. Vinice, svah nad Neziderským jezerem, se sice jmenuje Seewinkelschotter, ale říká se jí tam právě Korea. Její tvar totiž korejský poloostrov dost připomíná. Víno je „gemischter satz“, trochu divoká viniční směs odrůd Sämling 88, Grüner Veltliner, Weissburgunder, Welschriesling, Zweigelt, Muskat Ottonel, Scheurebe a tak všelijak, fermentace a zrání šest měsíců na kalech v 900l sudech. Burgundská láhev, kovová záklopka a DIAM korek, velmi snadno zapamatovatelná viněta. Výraznější, matnější slámově žlutá barva. Ve vůni čisté, především florální, trochu krémovosti, dotyk muškátového tónu, jemně kořenitost, bílá broskev… spíše jemnější sympatický projev. Suché, čisté, pěkná kyselina, lehce krémové a dotyk dřeva, slušná délka, balanc a pitelnost. Nic složitého, ale veskrze sympatické nevlezlé bílé, které je radost pít a má něco navíc.

Plný pozitivních dojmů zpátky doma

Unavený a plný zážitků jsem zpět doma. Po prvních dvou plánovaných akcích mám za sebou i třetí, operativně svolanou (miluju tuhle dobu!). Ta proběhla ve vyhlášeném podniku The Ten Bells na Manhattanu. Jen si to představte – 20 různých poctivých vín z Moravy po lahvi i sklence! Přišli místní i našinci žijící za Atlantikem, jen tak popíjet i s dotazy na vína, vinaře a obecně vinařství u nás. Bylo to bezva a nebýt o půlnoci (= šest ráno našeho času) už dost vyčerpaný a s výhledem na časné vstávání kvůli cestě do Montréalu, asi bych tam zůstal hodně dlouho. Jenže Montréal nás čekal a dobře tak. New York je fascinující a dechberoucí město, ale i ten kratičký pobyt v kanadské metropoli mne přesvědčil, že jestli se někam musím vrátit, tak právě tam.