pondělí 14. března 2016

Dobrá vinice, Petr Kočařík, Jaroslav Osička

Minulý týden byl… autenticky náročný :-) Nejprve to byla slepá srovnávací degustace několika ročníků Ryzlinku rýnského a Sauvignonu z Dobré vinice. Následovala průřezová degustace vín Petra Kočaříka. A nakonec velká oslava manželčiných kulatých narozenin, na kterou jsem v bílé nakoupil vína od Jaroslava Osičky. Dobrovolně přiznávám, že v mnoha případech jsou mé poznámky velmi hrubé či vůbec žádné, vína byla využita primárně k účelu k jakému jsou obvykle zamýšlena. Kterým není usrkávání a škrabání degustačních poznámek, ale pití :-) Platí to určitě o páteční oslavě, u Kočaříka jsem se zase uvolil degustaci vést a tudíž na poznámky moc prostoru neměl. U Dobré vinice je sice mám, ale po „oficiální“ degustaci se opět spíše pilo a po pravdě dojmy z téhle druhé části, co zmizlo rychleji a proč, mají leckdy větší vypovídací hodnoty než ovocné saláty, mineralita a dochuti v poznámkách z části první.

Sice budu zase za úchyla, ale ze všech dvanácti vzorků Dobré vinice mne nejvíce bavil Sauvignon blanc Oxana 2007, víno k jehož popularitě ve své době myslím docela přispěl tenhle blog a článek Experiment Oxana – 100 hodin v karafě. Tenkrát to bylo víno „extrémní“, dneska už lidi tolik nevyleká. Ono se také hodně změnilo. Lahve skladované hodně v chladu, třeba rovnou ze sklepa vinaře, mají stále svou dřívější divokost v aromatice ale v chuti jsou i ty znatelně přístupnější. Ty z teplejšího skladování jsou vývojem znatelně dále a možná trochu paradoxně v nich konzument mnohem snáze objeví odrůdu, v trochu sladší ovocnější podobě. Zvláštní věc :-) Ochutnávaná láhev je někde napůl, koupena od vinaře zhruba rok a půl zpět a od té doby v o něco vyšší teplotě. Tmavší zlatavá barva. Oxidativní, efektní zábavná čerstvě energická a přitom i trochu nazrálá vůně, minerální, s dotyky sladšího ovoce i herbálních tónů, trochu oříškové. V chuti sladší zralejší ovoce projev, pikantní, minerální, šťavnaté, zábavné, komplexní. To je furt tak moc dobré víno! Zvládl bych vypít docela dost Májového ryzlinku 2011, opět vína s trochou oxidativního charakteru, pikantnějšího, citrusy, mineralita, živost, lehké perlení, trocha zbytkovéhu cukru, zábavné prostě. Chápu oblibu vín jako Créme de Riesling 2013, i když každá láhev vypadá jinak je to obvykle čerstvé, energické, perlivé a nekomplikovaně zábavně chlastací. Docela by mne od Dobré vinice zajímal pokus i o serióznější bubliny postavené třeba na burgundských odrůdách, třeba se dočkám. Opakovaně mám problém se Sauvignonem 2009 a to kvůli těkavkám, které kazí dojem z jinak dobrého základu, pro mne senzoricky (neznám změřené hodnoty) těžce překračují moment, kdy třeba i zajímavě doplňují charakter vína, a považuji to víno prostě za vadné. Z ryzlinků mne, krom těch kvasících v lahvi, bavil šťavnatý, květinový, bylinkový a minerální ročník 2010, s nějakým tím zbytkovým cukrem ale zároveň výraznou kyselinou, vyvážená zábavná záležitost. A slibně vypadá ročník 2013, byť ten potřebuje ještě dost času.

U Petra Kočaříka tradičně zaujal aromaticky explozivní Hibernal 2014, klasicky styl „Sauvignon-Semillon směs z Bordeaux v novém sudu“, poměrně překvapivý projev u vína udělaného bez nějakých technologických berliček. Hibernal 2013 ztratil z téhle expresivní aromatiky, ale oproti čtrnáctce asi přidal na zajímavé struktuře a bohatosti chuti. Vím, že se na tohle víno dost lidí dívá skrz prsty, ale mně to fakt baví. Líbil se mi aromaticky uměřenější, seriózní, strukturovaný Tramín 2013. Ale po pravdě úplně nevidím ten kvalitativní skok na dvojnásobek ceny u oranžové (= 16 dní macerace v otevřené kádi) varianty, kde za mne až příliš dominuje dlouhé školení v novém sudu. Má to velký potenciál dále se vyvíjet a zrát, to ano, ale stejně se toho dřeva trochu bojím. Zásadním vínem Kočaříka je Pinot Noir a srovnával se ročník 2013 a mladičký 2014. Čtrnáctka je vlastně připravenější k pití než třináctka, je to čistý sympatický pěkně udělaný pinot, nic velkého ale slušný. Třináctka je parádní, seriózní červené, které se pomalu ale jistě začíná srovnávat a začíná být přístupnější. Takový malý Pommard :-) Baví mne to dost.

Od Jaroslava Osičky mne dost zaujalo Chardonnay 2013, které je již hotové a připravené k lahvování. Strukturovaná, decentně oxidativní, seriózní šardonka s výraznější kyselinou, mixem různých sudů, dlouhá, zábavná a zajímavá. Nejrychleji se ovšem vypila Milerka cuvée 2015, což je naopak víno teprve v přípravě a po možnosti ho nedávno ochutnat jsem poprosil o předběžné nalahvování hrubé směsi jen tak nesířené pro tuhle příležitost. Dominuje v tom Muller Thurgau, je v tom část Neuburského a trocha Sauvignonu, ve směsce je část milerky školena na bobulích v dvoustovce soudku. Je to živé, mladé, energické, středně plné, zajímavé a zábavné, výtečně pitelné. Kdyby měla většina moravských vín „na pití“ podobou strukturu, to by se tu žilo. Chci víc! Nejpomaleji mizel Pinot-Chardonnay 2010 a důvod byl dost paradoxní, vůbec ne že by to víno bylo nějak špatné (byť ročník měl k ideálu daleko), ale hned několika účastníkům nesedělo, že je vlastně hodně aromatické, až na hranici vlezlosti. Překvapivé, vzhledem k použitým odrůdám. Musím si něco ze zbylých lahví otevřít v klidu doma a prozkoumat…

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails