Jedním z oblíbených vinných témat na světové scéně je inflace bodového hodnocení. Prostě čím dál víc lidí má pocit, že (i přes objektivní vzestup technické kvality vín v posledních desítkách let) bodová hodnocení stoupají a dnešních 95+ už leckdy neznačí tak výjimečné víno (viz i aféra Jay Miller a jeho hodnocení ze Španělska). Olej do ohně k tématu přilil Robert Parker, který samozřejmě s něčím takovým naprosto nesouhlasí a 98 bodů podle něj před třiceti lety znamenalo totéž jako dnes, 199 číslem svého magazínu Wine Advocate. Při novém hodnocení již nalahvovaného ročníku 2009 v Bordeaux, který považuje za vůbec nejlepší co kdy pil, opravdu nešetřil maximálním hodnocením 100 bodů, tedy označením vína za dokonalé. Pokud někdo považoval za šílené jeho bodování, sic špičkového, ročníku 2007 v Châteauneuf-du-Pape, tak u devítkových Bordeaux si přijde rozhodně na své…
Člověk si skoro říká, zda to není nějaký nátlak Číny, aby se perfektní vína našla i v „nižších“ cenových kategoriích než je Lafite a Pétrus :o) Stovku si totiž odneslo 18 červených a jedno bílé (při chutnání ze sudu bylo „potenciálně stovkových“ podle Parkera hned 20, ale na 100 vystoupala i některá, která tak původně označena nebyla; a Lafite nakonec skončil na 99+). Hezky je vidět reakce trhu třeba na Pontet Canet (mimochodem 22. března tu má vertikálu 2000 – 2009). Na diskusích se objevují komentáře ve stylu „Kdy se Mouton Cadet [$8] přidá do party?“ či „Koho už dneska zajímají nějaké 99-bodové sra**y“. Parker ještě nedávno mluvil o tom, jak je ročník 2005 jedním z největších v historii, ale stovková hodnocení udělil „jen“ dvě. Na téma bodů jsem tu psal už několikrát, rozcestník třeba v zápisku ke Scorevolution. Vy a sto bodů? Pili jste nějaká stovková vína? Dojmy? Jak často se obracíte na tabulku hodnocení celých ročníků?
Rosso Steel, producent především válcovaných ocelových plechů, je novým majitelem vinařství Kolby. Dříve dceřiná společnosti Sazky, která svou produkci dodávala primárně tam, se pro oceláře stane marketingovým nástrojem a něčím pro radost. Rosso Steel chce prý i investovat do nových technologií, tak snad se nedočkáme kompletního nahrazení dřevěných sudů nějakými pěkně vyválcovanými nerezovými tanky :-)
V určitých případech není dobré brát si práci domů :-) Brand manager skupiny Moët Hennessy v UK, jistý Romain Brunot, si během čtyř let přivlastnil za £75.000 vodky Belvedere a Champagne Krug. Do sklípku vedeného na cizí jméno přesouval nejen neotevřené lahve z různých prezentací, ale vystavoval i falešné prodejní doklady. Než ho chytli, tak třetinu už stačil vypít (resp. nebyla nalezena). Tedy pracovat jako reprezentant Krugu, tak bych nejspíš měl taky dost potíž sem tam neoznámit, že bylo třeba otevřít o láhev navíc… :-) Každopádně pan Brunot půjde sedět…
