Tak trochu jako přípravu na dnešní další pokračování akce s domácími pinoty po pěti letech jsem otevřel jeden kousek z Čech a druhý z Moravy (a k tomu studoval nový knižní přírůstek, In Search of Pinot Noir), do zápisku ale doplním o další dva pinoty z nedávné doby. Produkce Michlovského mi v téhle odrůdě opravdu sedí a na Vinselekt Michlovský Rulandské modré 2007 pozdní sběr z řady Vinum Palaviense (Růžová hora v Novosedlích) jsem se dost těšil. Barva poměrně dost tmavá, ale ne taková fialka jako z téhle polohy dělá Marcinčák :-) Výraznější zralejší ovocitá aromatika, sušené plody, trochu masový uzený štych, višně a čokoláda. Suché, čisté, příjemně ovocité, slušná délka i stavba, pěkná páteř kyseliny, středně plné a dobře pitelné. Trochu trpčích tónů, je tam taky něco zvláštního co si úplně neasociuji s Rulandou modrou a nedařilo se mi identifikovat. V naprosto pohodové kondici a solidní pití, možná tentokrát trochu bez X faktoru a nějakého vyloženého nadšení, ale povedené. Každopádně mi to připomnělo úžasné prosincové propíjení se desítkami různých rulandských modrých z tanků/sudů přímo s mistrem, schovávají si tam několik pokladů…
České vinařství Chrámce Rulandské modré 2007 košer pozdní sběr (vinice Sv. Vavřince v Rudolicích) mělo tmavší višňovou barvvu. Výraznější vůně, ovocitá ale již hodně naleželá a mírný náznak oxidace. V chuti suché, čisté, šťavnaté, nasládlé ovocité a zatím jen mírně směrem neoblíbený „sklepní řepák“, slušná délka. Nijak složitě postavené a už se poněkud láme. Ještě mám doma jejich košer výběr z hroznů, tak uvidíme jak si povede ten…
Ze zastrčené části vinné chladničky jsem vylovil láhev od jednoho z prestižnějších burgundských producentů, Domaine Pierre Damoy, konkrétně pak village Gevrey-Chambertin 2004. Vinařství pracuje na zhruba 11ha a vlastní největší část Grand Cru Chambertin Clos de Bèze (a vůbec asi 3/4 jejich vinic jsou Grand Cru). Ve vinicích žádné herbicidy a pesticidy, ale bio to není. Pierre je vystudovaný agronom a dokonce pracoval přímo v byznysu s postřiky a prý zastává názor, že než několikrát projíždět vinice kvůli postřikům mědí a dalšími bio přípravky, tak to v případě nutnosti raději jednou stříkne kvalitní syntetikou. Výrazné třídění hroznů po sběru, poměrně delší chladnější macerace před kvašením, dlouhé ležení v sudech (18 – 36 měsíců) na kalech, minimalizace (nebo kompletní vynechání) čiření a filtrace.
Tohle víno mne před pár lety naprosto nadchlo, takže zase celkem velká očekávání. Delší celokorek, prosáklý (vlhký celý). Poměrně tmavá barva přechází do terakoty na okrajích. Intenzivní ovocitá vůně, překvapivě čerstvá, se štiplavější kořenito-šípkovou linkou. Hodně zralé třešně, višně, mírně těkavka a živočišnost, otevírají se různé vrstvy a odbočky, komplexní, velmi pěkné. Suché, středně plné, šťavnatě ovocité, pěkně postavené, moc fajn délka. Hodně dobré, určitě bych tipoval víc než „jen“ village. Zbytek vína druhý den jakoby „tmavší“ do švestek, suché a tvrdší, nic super složitého ale krásně postavené šťavnaté a dokonale pitelné. Jen kdybych za to tenkrát nedal přes litr :-)
A nedávno padla také láhev jakostky Spätburgunder 2009 z družstva Winzergenossenschaft Mayschoß-Altenahr, o kterých jsem trochu psal v článku Přehlídka německých vín – ryzlinky, pinoty i nečekaná překvapení. Burgundská láhev uzavřená plastovým špuntem. Čisté jednoduší snadno pitelné víno, i přes alkohol 13.5% působící spíše trochu tenčím dojmem, ve vůni i chuti směrem do jahod až trochu jahodového kompotu, čisté, se slušnou dochutí. Nic zásadního, ale ze stolu zmizlo, ve spolupráci s nějakým zobáním, poměrně rychle. Na nějaké velké přemýšlení to není. Jejich vyšší řady jsou ale hodně fajn.
