Při nedávném nákupu pár zásadních asijských surovin jsem neodolal a do košíku přihodil i… no říkejme tomu víno, když je tam láhev označena. Konkrétně šlo o čínské Black Glutinous Rice Wine firmy Qian Hu, nápoj vyrobený ze sladké černé lepivé rýže. Miluju dobré saké a u tohoto produktu jsem neměl velká očekávání, přesto mohu rovnou na úvod říct, že jeho užití je v podstatě jen do kuchyně, na marinování masa a podobně, spíše než na pití. Hodí se tam, kde pracujete s mirinem a sójovkou, což obvykle není obsah sklenky pro večerní posezení :-)
Temně hnědá barva, připomíná PX sherry. Vůně evokuje levné saké v kombinaci s polévkovým ochucovadlem a trochou ořechů, již ve vůni nasládlost a hodně zřetelně tmavá hustá sojová omáčka. Nasládlá chuť s lehce karamelovým ocasem, velmi zřetelně použitého k dobarvení, opět pocitově nejlevnější styl saké říznutý sojovou omáčkou, znatelná slanost. Na pití nevhodné, ale při vaření použiju, za stovku v Lee Kum Kee na Korunní to zas tak špatná investice nebyla :o) Snaha najít slušné a rozumně naceněné saké byla v ČR zatím ovšem marná.
Už jsem tak frustrovaný, že bych vzal za vděk i něčím jako je průmyslové ale celkem dobře pitelné junmai Gekkeikan vyráběné v USA, které by tu v klidu mohlo být za deset euro, když už je dobré Japonsko k nesehnání. Ale za ceny do tří stovek jsou obvykle jen různé čínské a korejské variace, které prostě nepřinesou potěšení ani na nenáročné pití. A úplně základní japonské záležitosti kategorie futsū-shu či běžnější honjōzō-shu, často na hranici trvanlivosti nebo za ní, tu stojí 500+. Na druhou stranu nejsme v tomhle směru výjimka a holt flaška obyčejného saké stojí v Evropě klidně trojnásobek maloobchodní ceny v japonské sámošce. To se s vínem už zas tak často neděje :-) Ale na rozdíl od lodí s kontejnery narvanými lahvemi z Chile či Argentiny sem japonského saké asi zase tolik neputuje.
