Dokončoval jsem teď článek o Sangiovese pro hospodářky a aby mi to šlo lépe od ruky, jako inspiraci a tak vůbec, si nakoupil, otevřel a nechal manželkou naslepo nalít pár lahví, kde odrůda hraje hlavní roli. V článku se mimo jiné zmiňuji, že praktiky falšování Sangiovese už nejsou v Itálii tak časté a „Brunellogate“ za námi… No a vidíte, zase je tu 200 tisíc lahví Brunella a Rossa, které obsahují kdo ví co. Italům se, na rozdíl od stavu v České Republice, daří tyhle masové podvody trestat a berou je vážně. Tady je lahvování kdo ví čeho a šmelení s obsahem lahví už téměř národní sport. Mimochodem pěkně se tématem nyní začal zaobírat jeden z autorů na O víně, doporučuji především text Čtyřikrát stejně, pokaždé jinak a Daj-li mi medaili a nebo nedaj-li (ono vítězné Zweigeltrebe správné šarže jsem nedávno doma měl a jak považuji základní víno této odrůdy od Habánů za dobrý poměr ceny a kvality, tak tomhle mne o jakékoliv výjimečnosti ani omylem nepřesvědčilo), ovšem i Podobnost kozy domácí a prakozy pralesní stojí za pozornost. Ale zpět k Sangiovese…
Fattoria Pogni Chianti 2011 je základka za zhruba stovku, psal jsem tu o jejich ročníku 2010, a krásná ukázka „vývoje“ v lahvi. Nijak hutná barva s lehce fialovým tónem. Hned po otevření bohatší sladší výraznější vůně, lehce živočišná, zajímavá byť nijak vrstevnatá. Suché, velmi pěkná ovocnost, dobré kyseliny a lehká svíravost, mladé, vyvážené, příjemné. V hodinu otevřené lahvi začíná živočišnost až brett dominovat a celé se to strašně zjednoduší, začíná působit řídce a ne úplně zábavně. Víno otevřít, rozlít skupině lidí a hotovo, tak potěší o dost více, než by cenové kategorii odpovídalo.
Casa Girelli Fontella Chianti 2012 má poměrně dost světlou rubínovou barvu. Vůně je mladičká a trochu ostřejší, směrem do jahod a třešní v takovém mírně „umělém“ duchu, nic složitého, lehce těkavka. Suché, lehčí, přímočaře jahodově ovocné, slušná délka a pitelnost, něco třísla, vyloženě volá po nachlazení, kdy funguje znatelně lépe. Sice to bylo krátce ve velkých slavonských sudech, ale spíše je to ukázka průmyslovějšího nerezového stylu Chianti. Za 199 Kč v prodejnách La Formaggeria Gran Moravia.
Caparsino Chianti Classico 2006 Riserva vinaře tradicionalisty jménem Paolo Cianferoni má výraznější, tmavší barvu. I vůně je poměrně tmavší, hutněji ovocitá, poměrně sevřená a osm let bych tedy netipoval. Suché, šťavnaté, krásně postavené, výraznější tříslo a kyseliny, velmi pěkné ovoce, dobrá délka, hutnější ale skvěle pitelné. Jako že hodně povedené! Postupem času nabízelo stále jen více. Od tohohle vinaře mne zatím bavilo vlastně všechno :-) Kupoval jsem ve výprodeji ve Veltlínu už nevím za kolik, odhadem ke třem stovkám, a za ty rozhodně stojí.
Fattoria di Magliano Heba Morellino di Scansano 2011 má v sobě kapku Syrahu. Poměrně výrazná sladce peckovinově ovocná vůně s dotykem fialek, kořenité tóny. Plnější chuť, přímočaře šťavnatě ovocná s výraznější kyselinou a tříslovinou, dobře udělané, důraznější víno. Těstoviny s kousky masa a je to mňam. Cena 345 Kč je dost slušná, úplně můj styl to není, ale nadchne mnohé.
Asi nejoblíbenější etymologickým výklad původu jména Sangiovese je v latinském sanguis Jovis, Jupiterova krev. Tohle je ale jen západ slunce…
Pieve Santa Restituta Brunello di Montalcino 2006, které se pyšní na vinětě jménem Gaja, pochází z produkce jinak spíše piemontského (marketingového, ale teda i skvělá vína umí) mága. Na slepo bez váhání jasně nejlepší vzorek setu, je ovšem otázkou, zda právem 3x-4x dražší. Trochu tmavší rubín a na okraji již nazrálé do terakoty. Již znatelně zralé bohatší víno, koření, mineralita, bylinky, efektní dřevo, živočišné tóny, asfalt, komplexní. Suché, ovocné, krásné udělané, delší bohatší strukturované víno, teplejší a výrazné, ale zároveň stále dobře pitelné. Jako dost dobrý, jen tedy možná trošku příliš směrem „svět za velká vína považuje hlavně Bordeaux, tak tohle ať je trochu podobné…“. Koupeno ve vinotéce Flavours, ale jinak vozí tuším Vino e Cuore.
