úterý 22. ledna 2008

Víno Revue Prague Trophy

Velká degustace nejen vín oceněných roku 2007 v soutěži Prague Trophy časopisu Víno Revue se uskutečnila v pátek, 18. ledna 2008, v nádherných prostorách Břevnovského kláštera. Možnost ochutnat stovky kvalitních vín využilo obrovské množství lidí a tak se jednalo o klasickou davovku se vším všudy (včetně nedostatečné kapacity odlivek / plivátek a mála vody na vymytí sklenek, což zase způsobilo nedostatek čistých sklenek). A já prostě tenhle typ degustací nezvládám úplně dobře. Poznámky z nich nemám kvalitní, tlačit se davy mne nebaví. Když už se k nějakému vzorku vecpu, vymaním ze sevření parfémů a v pozdějších fází i potu, stejně si krásné víno moc neužiju. Ale což, to je můj problém. Mrzí mne to ale, obzvláště vzhledem k tomu, kolik vzorků jsem kvůli tomu prostě vynechal a raději šel domů. No jo, čím větší výběr, tím stoupá pravděpodobnost, že nakonec nezvolím nic. V poslední době tyhle velké degustace beru spíše jen jako příležitost pozdravit se s větším množstvím lidí najednou, víno si na nich obvykle nevyberu ani o něm nic nového nedozvím. Deset vzorků v klidu řízené degustace mi většinou dá řádově víc.

A neodpustím si ještě jednu výtku k celé akci, kterou již v moci organizátora (na rozdíl od rozladění z davů, které jsou k vlastnímu uspořádání potřeba a naznačují, že to byl úspěch) ovlivnit bylo – použito bylo hodně nevhodné sklo. Sice ne to úplně nejhorší možné, ale mělo k němu blízko. Široká a docela nízká sklenice, takový ten univerzální Ikea styl (naštěstí nahoře alespoň trochu uzavřená), moc aromatům vína vyniknout nedala a dojem z ochutnávky nezlepšila. Nečekám zrovna sklo od Riedelu či degustační sklenku Spiegelau, ale obyčejná OIVka by jistě nejen mne hodně potěšila. Přijde mi trochu trapné nosit si sklo vlastní (kdybych věděl, z čeho se degustuje, tak to udělám), ale rád zaplatím u vchodu vratnou zálohu za pořádnou sklenku, pokud jsou problém finance a riziko rozbití. Rozladění nad sklem jsem slyšel od dalších návštěvníků i vystavovatelů. Chápu, že zorganizovat podobnou akci je asi dost pakárna, ale zrovna vhodné sklo je jedna z věcí, kterému by pozornost věnována být měla. Ostatně o vinném skle tu bude článek zítra, pokud to někoho zajímá.

Za klad naopak, tedy krom prostor, považuji pěkný jednoduchý katalog se seznamem vzorků a snadnou orientaci v degustačních prostorách. Najít vybraný vzorek obvykle nebyl nejmenší problém. Zkusil sem jich něco okolo pětadvaceti (tedy ani ne desetinu dostupných) a jak již naznačil výše, na nějaká velké doporučení to prostě není. Velmi rychle jsem se dokonce přistihl, že spíše než abych ochutnával nové věci, tak chodím po osvědčených klasikách a prostě si jen tak se sklenkou korzuji po prostorách (tedy po chodbách, kde se nic neochutnávalo; všude jinde se člověk spíše zoufale prodíral k cíli) a hledám, s kým prohodit pár slov.

Čekáte konečně něco konkrétního, nějaký vinný tip? Nic moc nebude, bohužel. Nemělo by to valného významu. Užil jsem si pár hodně slušných ryzlinků, zkusil nějaké ty domácí hvězdy typu Skale od Springerů, ale obecně vše nahrávalo spíše výrazným „obludkám“ z Nového světa, vínům hodně voňavým a s hutným tělem, než čemukoliv delikátnějšímu. Snad jen o jednom vínu se zmíním, jeho fotku vidíte zde u textu. Tento docela chutný „terroirový“ ryzlink má na vinětě nalepen skutečný šutřík. Tak jen doufám, že je buď z nějakého kamenolomu, nebo tento marketingový tah nevyjde… jinak se může stát, že ten terroir brzy rozešlou do celého světa a nic z něj nezbude. Tož asi tak…

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails