středa 5. prosince 2007

Burgundská degustace v Hradci Králové

Zajímavé degustace se neodehrávají jen v Praze. Minulý pátek se v Hradci Králové uskutečnil „Festival Burgundských vín“, kterému jsem prostě neodolal a udělal si malý výlet. JUDr. Rudolf Ježek a jeho jezkovin.cz uspořádal prezentaci průřezu dováženým sortimentem. A bylo co ochutnávat.

Degustace se odehrávala v efektních podzemních prostorách restaurace Satchmo, pro akci myslím docela vhodných. Sice šlo o klasickou davovku „na stojáka“, ale bylo možné najít si nějaký ten koutek pro klidnější zhodnocení vína a sepsání poznámek. V základním vstupném 50,- Kč se skrývala ochutnávka sýrů, za jednotlivé vzorky se „platilo“ desetikorunovými žetony. Ty vypadaly trochu jako v kasinu a podobně rychle je šlo i rozfofrovat. Základní vína dva žetony, nejvyšší Grand Cru třída žetonů dvanáct, no a ty ostatní tak různě mezi. Degustační dávka byla vlastně půldecka a tedy spíše objem již na pití, ale šlo se domluvit na polovičním množství i ceně, což oceňuji. Za degustační sklenku posloužila k mé velké lítosti klasická OIVka. Jistě, pro základní ocenění vína (a sestavení pořadníku třeba na soutěži) je to standart, ale u některých těch „větších“ vín z ní ty delikátnější tóny těžko vydolujete. Ale na stojáka je to pro mne takové nějak prchavé. Člověk se holt musí smířit s tím, že na podobné akci si spíše udělá o představovaných vínech nějaký obecný dojem, a vybere favority pro případné vychutnání celé lahve.

Z pětatřiceti dostupných vzorků jsem ochutnal necelou polovinu a ve všech případech šlo o vína příjemná, u žádného z nich bych neměl s celou lahví problém. Ovšem zároveň je nutné dodat, že až na čestné výjimky mne nic zásadně nezasáhlo. Možná je to skutečně tím prodírám davem a zoufalým točením v malé sklence, těžko říct. Prakticky úplně jsem přeskočil vína bílá (až na jednoduché čisté Chardonnay Dufouleur Monopole 2006 na zavínění) a vrhl se do záplavy Pinotu. Z nejnižší cenové kategorie (byť mám obavu, že to stejně bude okolo pěti stovek) oslovilo Mercurey 1er Cru „Greffieres“ 2003 z Domaine Pillot. Na ročník překvapivě nižší barva i tenčí víno, ale krásně dlouhé, naprosto odrůdové a takovým zvláštně přitažlivým způsobem příjemné. Ano, tohle nemá s „objektivním“ hodnocením nic společného, jde o naprostý a ukázkový příklad osobních preferencí a chutí. Hodně zaujal i village Aloxe Corton 2003 Bernarda Grasse. Hutná, výrazná, krásně ovocná a čistá burgunda, zatím s poněkud výrazným tříslem, ale již nyní elegantní a okouzlující. Velmi potěšil opět village Pommard 2004 z Domaine Jacques Girardin. Vyšší barva, hlubší, již nazrálá. Zajímavá řízná vůně malých červených plodů, výrazně snad planých třešní. V chuti sladce ovocné, s tóny apatyky, drsnějším tříslem (ale to se spraví), delší… moc pěkné! Přímé srovnání s Pommard 1er Cru „Les Chanlins“ 2004 z Domaine Jean et Gilles Lafouge dopadlo pro papírově lepší a dražší vzorek zajímavě. V vůni komplexnější, opět červené ovoce, lesní jahody. V chuti jahodo-čajovopytlíkovo-lesní směs, dlouhé a pěkné, ale pro mne bez kouzla village vzorku. Přitom v bodování by téměř jistě dostalo víc, přesto bych volil jinak. A o tom to celé je. Chutnat, chutnat, chutnat! A bavit se tím. Hledat své favority, objevovat, být zklamán i nadšen. Koupit neuvěřitelné víno za směšně nízký peníz, ale o pár dní později příšernou břečku za mnoho set. Víno nejde nacpat do čísel, tabulek a grafů, ať se snažíme jakkoliv. Žije, dýchá, mění se. A kdo tento fakt nepřijme, nikdy si víno nemůže užít pořádně.

Ale zpět k ochutnávce. Village Chambolle-Musigny 2001 z Domaine Michel Noëllat, které mám z dřívějšího impulzivního nákupu doma, mi přišlo až dekadentně za zenitem. Ne zkažené, ale prostě vyzrálé do podoby, kterou nejsem schopen v podmínkách této degustace ocenit. Láhev padne brzy doma, v klidu, s velkou skleničkou a snahou v několika hodinách víno pochopit. Snad na tuto hru přistoupí :o) Velmi potěšilo Auxey-Duresses 1er Cru „Les Duresses“ 2003 od Domaine Jean et Gilles Lafouge. Ve vůni neuvěřitelně „sexy“ ovocitost, která se objevuje i v chuti, zde navíc doprovázena lehce kořenitými tóny. Vše velmi jemné, čisté, příjemné. Vosne-Romanée 1er Cru „Les Beaux Monts“ 2001 z Domaine Michel Noëllat zahrálo na city – vyzrálé, komplexní, jemné, elegantní a v pravém smyslu toho slova klasické. Zásah na srdeční komoru však předvedl Corton Grand Cru 2004 z Domaine Dufouleur Pere & Fils. Výrazná a krásná vůně, omamná. V chuti elegantní harmonické sladění všech složek do úžasné chuti s dlouhatánským dozníváním. Jistě, tříslo tu je stále výrazné, ale z nepochopitelného důvodu, jdoucímu proti všem encyklopedickým poučkám, jde toto víno v klidu pít již nyní.

Vína z Burgundska jsou na našem trhu stále trochu „podpultovým“ zbožím v tom smyslu, že dostat se k zajímavým nabídkám za slušné ceny není triviální. Některé dovozce je nejlepší ignorovat kvůli nechutné cenové politice (Burgundsko = prodávejme za desetinásobek ceny ve Francii), jiní vozí zase jen velké značky, různá družstva či vína konzumní kvality. Jiní naopak nabízejí jen tu úplnou špičku a tedy za ceny, které si běžný smrtelník, byť třeba se slušným platem, jen tak naslepo málokdy koupí. A pak se tu objevují různí nováčci, kteří stav alespoň trochu narovnávají. Výše popsaná degustace prezentovala jednoho z nich. Jistě, Burgundsko je a vždycky bude relativně drahé už v zemi původu, ale nemusí být nutně nesmyslně předražováno i dovozci. Ostatně zas tak daleko, aby si tam nadšenec nemohl zajet, to není…

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails