Dostal jsem jako dárek, respektive bonus k objednávce jiných vín, láhev Baron de Ley (web) Siete Viñas Reserva Rioja 2012. Dvacetieurovka, od slavných kritiků 92 bodů. V minulosti jsem od tohohle vinařského projektu, vybudovaného trochu po vzoru bordeauxských château (akorát používají benediktinský klášter) skupinou vinařů z Riojy, chutnal opakovaně jejich běžnou reservu i gran reservu a dost se to, svým internacionálním nezařaditelným a americkým dřevem hodně ovlivněným projevem, míjelo s mým vkusem. „Sedm odrůd“ vypadalo na papíře o dost lákavěji… jediná vinice v El Villar de Arnedo (Rioja Baja) s keři okolo sedmdesáti let, keříkové výsadby a mix sedmi červených i bílých odrůd – Tempranillo, Graciano, Garnacha Tinta, Mazuelo, Viura, Malvasía a Garnacha Blanca. A pak nastupuje sklep. Čtyři různé vinifikace, s odlišnou teplotou fermentace a dobou zrání. Výsledky vyzrávají zvlášť, tři roky v různých typech a velikostech sudů. Následně jsou smíšeny a dalších rok směs zraje v francouzském foudre o objemu 10 tisíc litrů. Vinařství pracuje s výrazy jako „Total Rioja“ a „Tribute To Intermingling and Biodiversity“ a tak jsem se těšil.
Bordó láhev, kovová záklopka, celokorek. Tmavá, hlubší barva, stále trochu fialový tón. Výrazná, zralá sladce ovocná vůně stylově poměrně „novosvětská“, spíš tmavší ovoce, lesní plody, černý rybíz, vše trochu do marmeládova, dost dřeva, vanilka. V chuti suché, středně plné, tmavé sladké výrazné ovoce a hodně dřeva, slušná délka, již uhlazenější tříslo. A také (až překvapivě, v kontextu všeho ostatního) výrazná až ostřejší kyselina. Kombinace PR a výsledného vína pro mne naplňuje prvky Cimrmanovi frustrační kompozice, tedy střídání fáze očekávání s fází zklamání. Vlastně mne to víno trochu nasralo. „Rioja naplno“ a „Pocta mísení a biodiverzitě“ chutná jako těžké zařaditelné červené z něčeho odněkud.
Vlastně tohle je jedna z věcí, co mne na mnohých vínech – a může to být technicky precizní červené v „Bordeaux stylu“ i nesířené naturální oranžové – mrzí vždycky. Když je to poněkud šablonovitá záležitost, která ve vás nevyvolává touhu vyrazit na místo, kde vznikla, a za lidmi, kteří ji vytvořili. Matt Kramer (a tohle jsem psal už dříve a dnes se jen opakuji) pro to zavedl termín „somewhereness“, schopnost vína dát najevo místo původu, a Terry Thiese to ve své knize Reading between the Wines popsal (mimo jiné, globalizace ve světě vína je jeho zásadní téma) takto: „Nestačí, aby víno mělo pas, potřebuje i rodný list. Raději budu pít něco, co chutná jako něco a ne jako všechno. Cokoliv může chutnat jako všechno, také často chutná, a k smrti mne to nudí.“ (amatérský překlad, originál viz níže).
