Stává se mi pravidelně, a je nemalá pravděpodobnost že jsem se tu o problematice za těch 18+ let co píšu blog, a už předtím o víně psal jinde, opakovaně zmiňoval, že se mi doma hromadí lahve, které „je nutné otevřít dohromady“. A teď, co se z velmi častých domácích degustací stala spíše příjemná vzpomínka, je to ještě horší. Pravidelně dostávám chuť na vína, která ale neotevřu, protože si je šetřím. Ne proto, že by šlo samo o sobě o víno drahé, vzácné nebo výjimečné, ale protože jsem přesvědčen, že by bylo fajn otevřít je s nějakým konkrétním vínomilcem, který si ho obzvlášť užije. Hodně častá je také situace, že bych víno chtěl mít vedle sebe s nějakým dalším a při běžném večeru to nedává smysl. V nemálo případech je to nějaká horizontála, další vína stejného vinaře a téhož ročníku či další vína ze stejné vinice od jiných producentů. Anebo vertikála, více ročníků téhož, co by prostě chtělo hezky srovnávat s podobně „vědecky“ naladěnými nadšenci (sofistikovanými alkoholiky). A čím déle trvá set otevřít, tím větší riziko, že bude doplněn o další láhev a vše se jen zkomplikuje!
Dlouhý úvod k Weingut Ratzenberger (web), jednomu z významných producentů německé oblastí Mittelrhein, a jejich zásadní „vizitce“ v podobně Steeger St. Jost Riesling trocken. Jak jistě již tušíte, tak ne jediné lahvi, ale vertikále ročníku 2016 až 2020. O vinařství, i této konkrétní trati, jsem se tu docela rozepsal ve starším článku a opakovaně se zmiňoval i o dalších jejich vínech. Takže dneska to vezmeme hopem. Všechna vína mají láhev tvaru pistole, kovovou záklopku a celokorek. Alkohol se pohybuje od 11.5 % (2016-2017), přes 12 % (2018) po 12.5 % (2019, 2020). Ale ročník 2021 byl zase jedenáct a půl :-) A jak to teda voní a chutná? Ročník 2016 je hodně nazlátlý v barvě a v aromatice dominují medové tóny a podběl, i v chuti je poměrně dost nazrálé, medové, suché, lehkonohé s pěknou kyselinou a minerální linkou v delším závěru. Lehká únava, ale furt hodně fajn. Ročník 2017 zlatý v barvě, k medové lince přidává zajímavou kořenitosti, v chuti o něco lepší struktura i délka. Výborně udělaný kousek, již nazrálý ale stále s energií. 2018 tmavší v barvě, projevem medový, nazrálejší, alkohol vyšší minimálně ale projev celkově teplejší, kulatější, s trochu exotickou ovocnou linkou a lehce železitou dochutí. Úplně v pohodě, ale nepije se tak dobře jako starší kolega. 2019 tmavší žlutá barva, medovo-florální aromatika s linkou zralých peckovin, trochu toastová linka. Suché, čisté, s pěknou kyselinou, pocitově plnější, vyvážené, dobrá délka. Moc pěkné. Ročník 2020 působí až skokově mladším dojmem, s lehce reduktivní zaprděnou linkou potřebující odvětrat, ale zároveň i zde medovým tónem. Čerstvé, zrale peckovinově ovocné a lehce exotické, dobrá kyselina, šťavnatost, docela koncentrované a opět pocitově plnější než bych na 12.5 alkoholu řekl. Povedené. Fajn ryzlink.
Za mne vede 2017 a 2019. Vína jsme otevírali minulý víkend v sobotu a v degustaci rozpitých lahví pokračovali v neděli, přesto něco zbylo. Vytvořil jsem „meziročníkové cuvée“, kterým jednu z lahví bezezbytku naplnil. Hereze?!? Teď, při psaní článku a po více než týdnu, si sklenku nalil. Stále ve výborné kondici, medovo-minerálně-peckovino-toastový kousek s fajn kyselinou a velmi solidní strukturou i pitelností. Je celek lepší než jednotlivé jeho části? Inu největší díl tvoří 2016 a 2018, tedy vína která prostě mizela nejpomaleji, ale teď jsou trochu osvěžena a dopiju s chutí!
