Manželka mi utekla do Španělska a děti mi tu nechala, mám kvanta práce, ale trpět nehodlám! Otevřel jsem si takhle v podvečer – s plánem odpíjet postupně dva až tři večery – láhev Lindes de Remelluri „Viñedos de Salinillas de Buradón“ 2020. Poprvé jsem to ochutnal letos v na festivalu v Barceloně v sekci „dědictví minulosti“ s víny ze starých a velmi starých keřů, kde se mi víno (a vlastně obecně celá expozice, komu by ne…) moc líbilo. A s radostí zjistil, že si už dříve naslepo koupil do domácích zásob. O projektu Lindes de Remelluri už jsem se tu opakovaně zmiňoval, španělská superstar Telmo Rodriguez v něm znovuobjevuje původní tvář Riojy, projevy specifických terroir resp. obcí, vína ze samostatných lokalit od menších pěstitelů v okolí vinařství po desetiletí jinak dodávajících hrozny pro slavné Remelluri (za mne, v bílé i červené, Rioja co bezesporu stojí za pozornost). Do popředí staví jména míst, která dlouhodobě vlastně vůbec nebyla slyšet, téma Rioja v podstatě na dlouhou dobu ovládla jen jména zásadních značek.
Na začátku takto, poněkud proti předpisům apelace ohledně značení místa původu, měl dvě různé lokality a tenkrát (rozuměj 8-10 let zpět) špičková vína za až nesmyslně nízké ceny v kontextu kvality. Dnes je v řadě Lindes de Remelluri specifických míst více, cena se poněkud vyšplhala a z desetieurovek jsou spíš vína za dvacet a více (v případě vrcholných Grandes Lindes de Remelluri spíš přes pade), ale kvalita šla také ještě o něco nahoru. Cenově už se to neliší od vín pod klasickou Remelluri řadou, jen je toho mnohem méně. Rozuměj stále spíše vyšší tisíce lahví (20k v případě dnešního vína, hezky číslovaných) místo stovek tisíc u hlavního brandu. A s body od slavných kritiků bez výjimky nad 90, nejčastěji v zóně 93-95. Nechci znít jako ti co pomýleně vzpomínají pozitivně na život za totáče, ale… kurňa proč to furt nestojí deset éček a nekupují jen nadšenci? :-)
Salinillas de Buradón je nejsevernější a nejvýše položená poloha, bavíme se tu o necelých pěti hektarech na severní straně pohoří Sierra del Toloño, v nadmořské výšce okolo 570 metrů, na poměrně unikátních lokalitě s porézními křemičitými solemi, červeným železitým jílem a modrou žulou. A ne, také si z toho okamžitě jasně nepředstavím projev vína, nic si z toho nedělejte :-) Z více než 90 procent Tempranillo, díl Garnacha Tinta a pak další lokální odrůdy, vše staré keře a réva obhospodařovaná v biodynamice. Sběr ruční, fermentace spontánní a školení zhruba rok v dubových sudech různých velikostí. Láhev burgundská, silnější kovová záklopka, špičkový celokorek. Tmavší rubínová barva. Po otevření mladičké, sevřenější, rozhodně to ještě potřebuje zrát nebo tomu dát prostor v otevřené odpité lahvi či karafě. Tmavší ovoce, švestky a trochu lesní ovoce (borůvky), ale ovoce nedominuje a spíše se vám dostává trochu hranatějšího, kompaktního celku s kořenitostí (hřebíček, badyán), drceným kamenem, slaností, komplexní zajímavý projev. Suché, středně plné až plnější, šťavnaté se parádní a skvěle zakomponovanou kyselinou, tmavší ovoce, svíravost a jemnozrnné tříslo, kamenitost a mineralita, délka. Poměrně výrazné, seriózní, charakterní červené na začátku své cesty. Ale už teďka se to moc dobře pije, má to energii a zábavnost. Za těch 21€ rozhodně stálo…
