Už ani to chlazení v potoce není co bývalo! Strávil jsem zase týden (bohužel jen týden, kde jsou ty časy, kdy jsem tam mohl být tři…) na louce mezi stromy na Šumavě a dát si sklenku správně vychlazeného vína je čím dál náročnější! Už jsem si postěžoval dříve, ale letos byl problém opravdu markantní. Vody hodně málo a teplota v potoce vyšší než dřív. Na červený fajn, ale pro chlastací svěží bílé je prostě nutné vzít na pomoc chladící box s ledem :-) Každopádně jsem tradičně navezl zásobu vín se (z mého pohledu) dobrým poměrem ceny ke kvalitě na běžné popíjení + pár zajímavějších kousků pro radost.
Jednou z lahví právě pro radost byl 2017er Trittenheimer Apotheke Riesling Kabinett trocken od Weingut Franz-Josef Eifel, psal jsem tu o malé vertikále po které nakoupil u CCVino zásobu právě sedmnáctky a také ročníku 2019. A tohle je, ač se stále bavíme o základu z vinařství, stále ve skvělé kondici, nakolik je nazrávání už dost patrné. Trochu pikantnější minerální projev, dotyk citrusů ale důraznější linka medu a podbělu. Lehkonohé, svěží, nazrálé, s moc fajn kyselinou a pitelností, s dotykem cukru, dobrou délkou a vyvážeností. Prostě výborný, jasně zařaditelný suchý kabinet. Bavilo velmi.
Pro radost i chlastací bylo několik lahví Frankovka 2022 (Kobylí, trati Lácary a Padělky) od Vinařství Čačík (web), jednoho z posledních vín z vinic a rukou Zdeny Čačíkové než se rozhodla s vinařením skončit. V rámci závěrečného výprodeje, a ještě nějaké lahve v nabídce má, jsem toho nakoupil celkem dost, protože mne děsně baví to pít. Nabízet to fanouškům Primitiva nemá cenu a není nic pro ty, co preferují plnější kulatější červená, světlá barva je pro ně zlo a nebo se neobejdou bez výrazné vůně dřeva. Je to světlejší rubínové, spíše lehkonohé, s krásnou svěží ovocnou vůní červených peckovin a višní především, šťavnaté, lehce svíravé ale s tříslem nijak výrazným, slušně dlouhé. Lehce přichlazené to mizí úplně samo, vyvážená nekomplikovaná záležitost co je zároveň zajímavá a zabavná. Jako bonus bio a bez přidaných kravin a technologických berliček. Víc takových červených. Jak jsem tak článek sepisoval, dostal jsem hned chuť… a už mám ve sklence!
Coby jedno ze „základních“ objemových bílých jsem dovezl Grüner Veltliner Weinzapfl 2023 z vinařství Gerhard Deim, ze sortimentu Der Weinschmecker a rovnou v magnumce. Zmiňoval jsem se tu o nich jen krátce před pár lety, tohle je jejich základní nerezový veltlín čistě z Kamptalu (zatříděno jako Kamptal DAC Gebietswein). Konkrétně hrozny pochází z několika vinic – Im Renner, Bernthal, Kalvarienberg, Loiserberg a Auf der Setz – u obcí Schönberg, Langenlois a Mittelberg. Weinzapfl byl původně název malé vinice vysazené dědečkem současného vinaře, ale dnes tak říkají téhle jejich směsné „vizitce“. Světlejší barva, lehce zelenkavá. Čistá, příjemná svěží aromatika, zelené jablko a trochu zralejší žluté malvice (hruška), něco bylinek a pepřová kořenitost. Suché, čisté, svěží, středně plné a vyvážené s pěknou kyselinou, chuť kopíruje vůni. Nic složitého o čem třeba psát velké romány, ale výborně se to pije a funguje dost univerzálně „jen tak“ i jako doprovod hromady lehčích jídel. Baví.
Pro zajímavost jsem na „srovnání“ koupil nějaký veltlín v Lidlu, s nápisem Reserve, a v podstatě to nešlo pít. Nakolik se tam dají najít korektní kousky (např. jsem znova vzal Ryzlink z Vinice Hnanice), tak tohle je úplně nanic nevyvážená záležitost. Dělal jsem si srandu, že je to „rezerva“ pokud jste alkoholik a vše ostatní dojde. Ale jinak jsme se měli dobře :-) Skvělých vín bylo mnohem vín, na fotce třeba Frankovka z vinařství Tří čtvrtě, ale o té píšu často a nebudu znova. Dobré kafe bylo, chutné jídlo… ach jo, chci zpátky.
