„Vinos valencianos, artesanos y honestos“, tak ve zkratce popisuje svou produkci Bruno Murciano (web). O vinařství jsem se tu už rozepisoval před dvěma lety a pak se znovu věnoval jednomu z jejich zásadních vín. Toto pondělí přijal vinař pozvání do Prahy, prozatím jen přes telekonferenci. Na ochutnávce u dovozce Alifea jsme si, společně s jeho komentářem a zajímavým vyprávěním, projeli celý aktuální sortiment, včetně vín co zde třeba ani nejsou nebo nebudou v nabídce. Vinař doplnil pár zajímavých detailů a historek, které jsem dosud neznal (a také zajímavých informací, co se zrovna děje ve Španělsku, které přímo nesouvisí s jeho vínem). Například jak první vinice nekupoval z úspor someliéra v londýnském Ritzu. Ve skutečnosti měl velký rozhovor s bratrem a dohodli se, že překopou svůj život. Bratr José Luis přestane vařit v restauraci a začne raději fermentovat, Bruno opustí plac a zkusí přesvědčit banku Barclays, aby mu už schválenou hypotéku na londýnský byt převedla na vinice se starými keři Bobalu v horách u Valencie :-) Byl úspěšný, dnes by možná dopadl jinak.
Jak už jsem psal minule, tak jejich záměr byl předvést Bobal jako potenciálně velké víno. S dalšími modrými odrůdami, a také vínem v bílé, začali až nedávno. Jsou bio certifikováni a s biodynamickými postupy. Typicky používají i ne úplně krátkou studenou maceraci, fermentují v otevřených kádích spontánně, filtrace maximálně hrubá. Slupky jdou místním chovatelům koz a případně ovcí na krmení, místní sýry budou ideální párování! :-) Neoznačují se za „naturální“, ale já bych je do bubliny určitě zařadil. A to i přesto, že před lahvováním decentně zasíří.
Pieles Doradas 2021 je úplná novinka, odrůdově Merseguera a k tomu Malvasía (a možná nějaký ten Moscatel a Macabeo), jméno v překladu znamená „zlaté slupky“. Hrozny pochází z vinic v nádherném národním parku Hoces del Cabriel. Macerace za studena, fermentace v burgundských sudech 3-5 použití a v nerezu. V jejich „burgundském“ vnímání kategorií je tohle vesnické víno a v jejich nabídce vlastně základ. Kterého je navíc dost, asi 12 tisíc lahví, a dobře jim funguje po skle v restauracích ve Valencii, Madridu či Barceloně. Efektní, dost výrazné aroma. Medová s až lehce botrytickým štychem, žluté ovoce a krémovost, trochu kořenitost. Suché, čisté, solidní kyselina ale měkčí, krémové, uhlazené, s decentní minerální linkou. Slušná stavba i délka, fajn, přístupná záležitost. V kontextu toho, že by u nás mohlo stát asi 240 Kč po lahvi… proč ne.
Las Blancas 2021 stojí u nich výše, už je to jediná „1er Cru“ vinice Las Serratilla. Ve složení je docela dost aromatických odrůd, viz starší článek. Delší studená macerace, kvašení čistě v sudech a tam i zrání. Tmavší barva, sevřenější voňavá ovocná vůně, opět docela efektní. Peckoviny, florální linka, jablka. Suché, čisté, pěkné kyseliny, hezky zakomponované dřevo. Fajn struktura, serióznější kousek. Zatím hodně mladý, aktuálně trochu sevřený, potřebuje čas. Cenově 399 Kč.
Las Tintas 2021 je další novinka a červené vybočení z Bobalu. Odrůdově 60 % Garnacha a pak po deseti Crujidera, Moravia (viz starší zápisek Moravia Agria aneb kyselé ze Španělska), Tintorera a Royal. Studená macerace a rok 500-600l burgundských v sudech. Otevřenější, lehce oxidativní teplejší styl, zralá červeně ovocná Grenache doplněné o trochu exotičtější aromatické odbočky, suché, čisté, šťavnaté, s výraznější kyselinou. Zajímavé, rustikálnější pití. 399 Kč.
Parajes de Cabriel 2020 je základní „vesnické“ víno od národního parku u řeky Cabriel. Staré keře Bobalu, macerace za studena, fermentace nerez a pak půl roku kombinace sudů a nerezu. Mladé, čisté, přímočařejší, sladší červená ovocnost a trochu kořenitosti. Suché, čisté, fajn kyseliny, lehce svíravé, přímější. Nekomplikovaně fajn.
Cambio de Tercio 2021 je hovorový výraz pro změnu tématu, vychází z býčích zápasů a fází v každém z nich. Jde o Bobal ze 70-80 let starých keřů vinice Las Brunas, jen s krátkou macerací a poté pouze samotok kvašen a vyzráván v 600l sudech. Navíc zachlazením blokují malolaktiku. V rámci odrůdy dost unikátní přístup. Světlejší rubínová barva. Krásná, svěží, třešňově peckovině ovocná aromatika, takové to čisté čerstvé zábavné ovocné aroma, s dalšími jemnějšími linkami okolo. Suché, čisté, šťavnaté, s trochu vyšší kyselinkou, peckovinové, vyvážené, čerstvé, s dobrou délkou a skvělou pitelností. Velmi zábavné, ideální lehce přichlazené a takové „pinotoidní“ :-) 399 Kč a pro mne jedno z top vín večera.
L'Alegria 2021 v překladu znamená štěstí, první ročník byl 2015 a jde o víno taktéž ze starých keřů (80+) Bobalu na jílu ve střední části vinice Las Brunas. Klasika macerace za studena, následně fermentace v nerezu s částí celých odstopkovaných bobulí, v sudech zhruba rok. Hlubší sladší červená ovocnost, k tomu florální linka, středomořská bylinkovost a trocha dřeva. Suché, čisté, plnější, červeně ovocné, pěkná koncentrace, hebčí uhlazenější třísloviny. Seriózní, delší, čerstvé, elegantní, minerální, krásné červené. Fakt skvělé. 399 Kč. Srovnání s L'Alegria 2019 bylo hodně zajímavé, demonstruje jak obecný posun vinařství k větší eleganci tak obrovský rozdíl v ročnících. Víno je tmavší, hlubší, s oxidativní linkou, drsnější a rustikálnější, hranatější, s o dost výraznějším tříslem. I po dvou letech navíc méně přístupné, svíravější. Koncentrovanější a rozhodně zajímavé expresivní červené, ale za mne 2018 nebo 2021 (2020 mi uniklo) určitě lepší.
El Sueño de Bruno 2020 alias Brunův sen je jejich vůbec první víno, úvodní ročník byl 2010. Velmi staré keře v nejvyšších částech Las Brunas kde je více vápence. Delší macerace, fermentace v sudech a tam i asi rok a půl zrání. Do roku 2017 to bylo vždy hodně mohutné, postupně ale začali „odlehčovat“, byť je to stále docela důrazné. Otevřenější, intenzivní, tmavší sladce ovocná koncentrovaná vůně, černé třešně a tmavší peckoviny, hezky dřevo, kořenitost a středomořská bylinkovost. Plnější, hlubší, koncentrovanější peckovinově ovocné, hezky postavené, trochu divočejší, pěkné jemnozrnné třísloviny. Zajímavé, charakterní červené. 762 Kč.
La Bruna 2020 byla přezdívka jejich babičky. Bruno byl slavný vinohradník měl tři dcery. Dvě odešly pracovat do Valencie a ta třetí, Dolores, už od sedmi let pomáhala ve vinicích, malá „la Bruna“. Víno pochází ze špičkové „Grand Cru“ části vinice Las Brunas výrazně na písku, z výsadeb v roce 1906 a v tomhle místě stále předfyloxerových. Jen 800 keřů s nízkým výnosem. Studená macerace na vinici v chladírenském voze, následně začátek fermentace v otevřené kádi přímo mezi keři a teprve poté převoz do vinařství. Koncentrované, intenzivní, hodně sušeně bylinkové, černé třešně a výrazná otevřenější oxidativní linka, oříškovost. Hlubší, koncentrované v chuti, s výraznějším tříslem, svíravější, poměrně dlouhé. Zajímavé víno, ale za mne spíš jiné než nutně lepší než El Sueño třeba. Cena ovšem už 1400 Kč, odpovídající maličké produkci a jak si vína váží.
