Sorelle Bronca, tedy sestry Broncovy, mi zní trošku jako nějaký gang z divokého západu. Ve skutečnosti ale Antonella a Ersiliana (a její dcera Elisa, dnes zastávající roli hlavní enoložky), které podnik přebraly po otci v polovině osmdesátých let, vedou rodinné vinařství sídlící nedaleko Valdobiadenne a připravující vyloženě skvělé Prosecco z tamních efektních svahů (a jedné z možná vizuálně nejpůsobivějších vinařských krajin Evropy). Bohužel jsem neobjevil žádný skrytý poklad, pravidelně získávají skvělá hodnocení a mají u lahví tři sklenky Gambero Rosso a jsou součástí jejich Tre Bicchieri Tour. Obzvláště řadu Particella z konkrétních jednotlivých vinic je nutné zařadit mezi špičku oblasti a upřímně úplně suchá Particella 232 si v ničem nezadá i s bublinami „serióznější“ pověsti v lahvi kvašenými. Za pozornost stojí i jejich tichá vína, ale my se dneska mrkneme na základní Brut coby „vizitku“ vinařství a pak původní typický styl dokvášený v lahvi a s kaly.
Sorelle Bronca se rozrostly na dnešních 24 hektarů vlastních vinic, často 50+ let starých výsadeb, a jedou čistě, v bio režimu. Odrůdově samozřejmě hlavně Glera, ale v bublinách se objeví v malé míře i Perera, Verdiso a Bianchetta. Sběr ruční, ve sklepě primární fermentace spontánní a s trochu prodlouženým ležením na kalech a bez kravin okolo. Ale jinak to rozhodně není žádné „ruce pryč a nech přírodu pracovat“. Mošt podchlazují na hranici zmrznutí a zpracovávají postupně, takže vypouští různé šarže stále velmi čerstvých vín v průběhu roku, kupříkladu. Vše jedou klasicky druhotnou fermentací v tanku, samozřejmě až na col fondo.
Valdobiadenne Prosecco Superiore Brut je směsí z různých vinic v nadmořské výšce 150 až 250 metrů a je to téměř stoprocentní Glera, další odrůdy do pěti procent. Cukr se zde pohybuje někde okolo šesti gramů na litr. Světlejší lehce zelenkavá barva, krásně vytrvalé perlí. Expresivní, zajímavé v aromatice, veselejší ovocně květinový projev spojující zelené jablko, dle teploty i citrusy a broskev v podobě květu, plodu i pecky. Se vzduchem až lehce muškátově květinový tón a zelený bonpar. Suché, čisté, ovocné, slušně dlouhé, perfektně vyvážené, svěží, výtečně pitelné. Přes veškerou aromatičnost a líbivost nepůsobí nějak falešně a užíval jsem si každou sklenku. Tohle je výborné!
„Difetto Perfetto“ Spumante Brut Nature 2018 (ale prakticky Valdobbiadene Prosecco Superiore „Sui lieviti“ Brut Nature) je opět téměř čistá Glera z Colbertaldo a Farrò, svahů o něco výše mezi 270 až 350 metry. Kvasí spontánně v tanku a dokváší v lahvi a na trh jde s ponechanými kaly. Název by šel přeložit jako „perfektní vada“. Citronová barva, krásné vytrvalé perlení spíše menších bublinek. Kaly usazené a docela pevně přilepené na láhev, takže víno prakticky čiré. Taky už je to vlastně lehce „archivní“ ročník :-) Čerstvé, bohatší, překvapivě hlubší ve vůni, lehce kvasnicové, rebarborový koláč, těžko zařaditelná ovocnost, dotyk zázvoru. Úplně suché, živé, fajn kyseliny ale nic ostrého, lehkost, ovocnost, trochu krémovost, mírná pomelo dužina hořkost. Dokonale snadno pitelné a zábavné. Ten Brut určitě nadchne větší skupinu lidí, ale tohle mne baví hodně.
Obě vína jsem měl ze sortimentu Prosekárny / Prosecco Solo. Zadarmo to není, ale kvalita je opravdu velmi vysoko. Kdyby takhle vypadalo větší množství „prosečka“, byl by svět bublin hned ještě lepší místo…
