V roce 2007 jsem v článku na portále O Víně napsal: „Pinoty od tohoto výrobce, a nebojím se to říct, možná až trochu nekriticky zbožňuji. Na nic si nehrají, barvu mají takovou, jaká odpovídá odrůdě v severní vinařské oblasti a vůně je prostě... však to znáte, láska na první přivonění.“ Řeč je o odrůdě Pinot Noir z Českého vinařství Chrámce (web), kterým jsem na nějakou dobu docela propadl. Ročníky 2000 a 1999 (a z novějších 2011) mám stále hluboce zapsány coby vína, které formovala můj vztah k odrůdě, k vínům z Čech a potažmo vínu jako takovému, k tomu, co od něj vlastně očekávám. Byla to vína, která ukazovala, že síla, výrazná barva a spousta dalších „pozitivních faktorů“ nejsou nutně tak zásadní. A kouzlo se skrývá jinde. Byla to vína, která u mne vyvolávala jedny z nejsilnějších emocí. A tak jsem se docela těšil, zda se trocha té magie dostaví i tentokrát…
Otevřel jsem Rulandské modré kabinetní víno košer 2001 z vinice Sv. Vavřince, tedy vína z poněkud komplikovanějšího ročníku a „jen“ v kabinetu, s alkoholem sotva 11 % (původní lahvování z roku 2002 uvádělo dokonce jen 10.5 %). Ovšem koupeno nedávno přímo z vinařství a tedy skladování v jejich sklepích, stále myslím mají něco k dispozici. Láhev štíhlá protáhlá, zavoskované (a hodně tence, spíš tak na ozdobu) hrdlo, velmi kratičký korek. Takhle víno pro archivaci obvykle nevypadá. Velmi světlounká červená barva, směrem do oranžové. Vůně… jasně zařaditelná :-) Trocha kmínu a jahod, dotyk staré jahodové a rybízové marmelády, staré dřevo a něco kouře, jemně kořenité, šípkový a ibiškový čaj. Opravdu hodně lehkonohé, velmi štíhlé, naleželé. S dobrou kyselinou, prakticky bez tříslovin, opět ibiškový čaj, lehká svíravost v závěru. Čisté, vlastně hodně příjemné, spíše kratší ale ta mizející chyť vybízí k dalším douškům. Byl jsem spokojen! Nakolik hrála roli a vínu pomohla ta spousta vzpomínek těžko říct, ale věřím, že bych ho s chutí zkoumal i bez nich :-)
