pondělí 3. srpna 2020

Týden ve vinařstvích na Moravě

Po týdnu na obvykle dost rozpálené Moravě zpět do náhle vytrvale deštivé Prahy. Konečně se mi zase podařilo navštívit pár domácích vinařství, ve většině případů docela intenzivně a včetně zkoumání vinic, a k tomu jedny špičkové sklárny. Mám rád festivaly a různé přehlídky, kde si člověk může rychle udělat přehled o produkci mnoha různých producentů, ale osobní návštěvě se stejně nic nevyrovná. Vše jsem absolvoval hezky s celou rodinou. Pravda, druhý či třetí mlýnkoodstopkovač už děti zrovna nebral, on ostatně ani ten první. Ale v sešitech mají spoustu kreseb jak vinařských provozů tak révy, snad to v nich zanechalo nějaké pozitivní stopy. Vinařům vyžraly zásoby rajčat a jiné zeleniny a vypily bezové sirupy, ale jinak byly relativně dost v pohodě. Když se zrovna neztrácely někde v dáli v řádku či nesnažily schovat do betonového tanku. Čímž chci všem zúčastněným poděkovat nejen za čas investovaný do mé návštěvy a rozhovorů o víně a všem okolo, ale i za trpělivost s dětmi :-)

Začali jsme v Dolních Kounicích (kde mimochodem doporučuji ubytování přímo v areálu kláštera Rosa Coeli provozované biskupstvím) u Jirky Šebely aka Vinařství Dva duby. Nově zrekonstruovaný/vybudovaný provoz poutá pozornost a vína rozhodně taky. Pro mne jsou Dva duby hlavně odrůdy Frankovka a Svatovavřinecké, ale i v bílé tam jde najít skvělé věci, třeba Sauvignon Mille e tre. Pokračovali jsme přes Čejkovice k Petrovi Kočaříkovi. Každým rokem, co výsadby ve vinohradu Novosady pomalu stárnou, jde jeho tamní Pinot Noir nahoru. A devatenáctka vypadá extrémně slibně! Moc se těším, co do sklepe přinese Helezný díl, nový přírůstek v jejich výsadbách. Třetí zastávkou byl Starý Poddvorov a Vinařství Krásná hora. Podstatná část jejich vinohradů je doslova u budovy vinařství, praktické! I zde mne hodně bavil tentokrát ale „základní“ Pinot Noir 2019, nejraději bych ho pil ještě nenalahvovaný v současné podobě. A opravdu se povedl mladý Riesling, na ten se strašně těším.

Další zastávka nás zavedla do Velkých Bílovic. Nejdřív to byl domácí šardonkový specialista, Jaroslav Osička. Vždy mne strašně baví, jak každý sud stejného vína chutná trochu jinak, někdy jsou rozdíly opravdu zarážející. Přidejte srovnání lahvování v různý čas, s kaly či bez, přisířené či ne… nekonečné množství rozdílů! :-) Další den jsme zaskočili do nových hal, ve kterých sídlí Malý vinař aka František & Hana Mádlovi. Tyhle prostory rozhodně s „malý“ nekorespondují, ani roční produkce okolo 250 tisíc lahví, ale nejspíš jsou menší než si dost lidí z jejich široce rozšířeného Rulandského šedého a Frankovky představuje. Jako už opakovaně mne dostala jejich starší červená, tam jsou poklady, ale ze starších byl špičkový i bílý Sauvignon 2011 nebo Cuvée Blue Orange 2011. A přiznám se, že mne baví i základní čerstvá mladá bílá čistě z betonu.

Stihl jsem i krátkou návštěvu u Maděřiče v Moravském Žižkově, někdy příště naplánuji časově lépe. Třeba kabinetní osmnáctkové Neuburské mi totiž chutnalo hodně. Naopak dost času jsme měli u Petra Marady v Mikulčicích. Kvalita tu šla nahoru, a myslím při lepších podmínkách (hlavně pokud jde o kapacitu prostor) by to bylo ještě o kus dál. Projeli jsme si nové bubliny, hodně mne nadchla směs Letní přízrak ne nepodobná lehčímu tradition z Jury. Skvělá byla osmnáctková Frankovka, ještě ze sudu, na tu se těším.

Navštívili jsme také sklárny Cerva Bohemia (KVĚTNÁ 1794) v Květné, našeho jednoho z vůbec nejstarších výrobců ručně foukaného a především nápojového skla. Člověk se nestačí divit, kolik prestižních evropských značek si nechává svou produkci vyrábět zde, někdy i exkluzivně. Možná jste zaplatili kvanta peněz za vinné sklenky rakouského či francouzského producenta, které ve skutečnosti vznikají u nás v Bílých Karpatech. Ale za pozornost stojí i jejich vlastní řady, taková Auriga se směle může postavit naprosto čemukoliv na trhu.

O vinařstvích i skle se detailně rozepíšu později, dnes jsem chtěl jen tak vydechnout po návratu a připomenout i sám sobě pozitivní dojmy, určitě pokud šlo o kvalitu produkce, z dovolené. Pravidelně jsem plnil příběhy na Instagramu a už jsem uveřejnil i pár příspěvků s fotkami, další budou následovat. A teď už zase zpět do práce…

Komentáře používají Disqus