Report z moravských návštěv začnu od té poslední, z vinařství Petr Marada (web) z Mikulčic. Jeho vína sleduji už mnoho let a opakovaně jsem se tu o leckterých zmiňoval, ale vlastně nikdy nepsal nic obecně o vinaři jako takovém, až teď zde a před pár dny anglicky na Instagramu. Petr Marada, nadaný muzikant a primáš cimbálové muziky Slovácko, je vinař stále docela mladý (stejný ročník jako já :-) a vlastně první „profesionální“ generace vinařů v jejich rodině. Sice se u nich víno vždy vyrábělo, ale spíš jako doplněk k hlavnímu zaměstnání. Petr se do toho pustil po absolvování Zahradnické fakulty v Lednici na Moravě a Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně (obor Zpracování zahradnických produktů). Postupně se dopracoval k aktuálnímu přístupu „méně je více“ a přesvědčil i starší generaci, že jet ve vinicích ekologicky a ve sklepě bez aditiv (krom trochy síření) je ta správná cesta.
Moc mne baví sledovat, jak jde vinařství nahoru. I bez ochutnání je to vidět na vinětách, od upřímně dost děsných před pár lety po současné nápadité kousky. Vinař se nadchnul pro bubliny a pustil se do nich po hlavě, experimentoval i sbíral teoretické zkušenosti z různých zdrojů a postupně se na ně začal docela specializovat a v současnosti produkce rozhodně stojí za pozornost, jak pét-nat tak věci dělané klasickou druhotnou v lahvi a odstřelené. Aktuálně jedou na nemalých 16 ha vinic v Mikulčicích a okolí (Lužice, Josefov a Prušánky), část hroznů prodávají dalším vinařům z „naturál“ scény. Vždy docela dost vína prodali jako sudovku a také coby burčák a i dnes je to pro ně stále jeden ze zdrojů příjmu, ale orientace je jasně směrem charakterních vín v lahvích. Vzhledem k nejen prostorově limitovaným podmínkám (v kontextu plochy vinic upřímně až trochu děsivě), ve kterých vše vzniká, bych si dovolil tvrdit, že praktičtější prostory a nějaké nové vybavení a s tím spojená lepší logistika kvalitu vín ještě znatelně zvednou. Ale na to jsou potřeba peníze a vinař nějak nepůsobí jako někdo, kdo by to chtěl zkoušet formou úvěrů či investorů, a tak prostě pomalu ale jistě vylepšuje co jde.
Ve vinařství jsem ochutnal asi dvacet vín, jak finálních v lahvích tak těch ještě v sudu a tanku. Bavil mne příjemný vyvážený Ryzlink rýnský 2018 (Na Strání, Lužice). Chardonnay 2017 existuje v různých variantách menších i větších sudů a nerezu a směsí a všechno a je to dost fajn pití, obzvláště část čistě malých sudů mne překvapila jemností, elegancí a balancem. Hodně povedené. Výborný je Sauvignon 2019 s třítýdenní macerací, expresivní oranžáda, ve které se odrůda nijak neztrácí. Krásně bezové, vyvážené a skvěle pitelné. Ryšák 2018 je směs Pinot Noir a Chardonnay, lisovány dohromady celé hrozny a víno zrálo 15 měsíců v akátu. Docela voňavá, suchá, ovocitá záležitost, chuťově překvapivě subtilní a dobře maskující vyšší alkohol, bavilo. Moc mi ze sudu chutnala Frankovka 2018, jemnější šťavnaté relativně lehkonohé milé červené, těším se na lahve. Parádní je André 2018 z hodně vyzrálých hroznů, šťavnaté s výraznější kyselinou, strukturované, seriózní pití. Jiný sud šel do magnumek v rámci kampaně Drinking Against Sinking, tu už jsem doma vypil a přišlo mi to o něco lehčí a tvrdší ale taky dost fajn. Ze sudu mne bavil i Pinot Noir 2018, peckovinové vyvážené fajn pití. Já červenou Moravu prostě můžu :-)
Nejen vinětami největší pozornost samozřejmě budí jejich tři úplné novinky, viz níže fotky. Révovous jsou klasické druhotnou udělané a odstřelené bubliny postavené na ryzlinku ročníku 2018 a Madam Donka totéž se základem Chardonnay 2018. Oboje čerstvě odstřelené a ještě potřebuje čas. Révovous je dobře postavený, s bezva kyselinou a výrazným perlením, vyvážený a moc fajn. Madam Donka působila sevřeněji ale hodně příjemně, klasicky, skvěle čistě udělané pití. Ale nejvíc mne bavil Letní přízrak 2017, ač tedy přiznaně začal vznikat trochu omylem, když část vína připravovaného na bubliny (odrůdově je to pinotová směs – Noir, Blanc a Gris – s Ryzlinkem rýnským, trať Kněžské v Mikulčicích) ujela ale následně už byla ponechána 15 měsíců pod kvasinkovým závojem. Výsledkem je víno, které v dost ohledech připomíná Tradition směs z Jury v lehkonohé podobě. S tóny malvic a citrusů a oříšků, s minerální linkou, pikantností a trochou kouřovosti a starého vlakového vagónu, s bezva kyselinou, vyvážené, skvěle pitelné a zábavné. Moc rád v létě popíjím manzanilla a fino sherry a myslím, že letos dám šanci i pár lahvím tohohle :-)
