čtvrtek 11. června 2020

Juhfark od Bély Fekete aneb sním o Somló…

Nedávno jsem tu psal o vlašáku od Spiegelberga coby představiteli nezvykle elegantního lehčího stylu Somló. Fekete Pince (web, k nám jej dováží Vinorum) a Juhfark 2009 (Aranyhegy-dűlő) je pak ukázkou stylu starosvětského a typičtějšího, byť v tomto ročníku pravda ne tak ohnivého a alkoholického jak občas umí být. O vinařství jsem se tu zmiňoval vícekrát, naposledy asi zde, o odrůdě Juhfark coby „vínu svatebních nocí“ již také psal opakovaně, vše důležité najdete třeba tady. Dnes se můžeme věnovat konkrétnímu vínu. Ruční sběr, spontánní fermentace v 1100l maďarských dubových sudech a tam rok a půl zrání, poté další rok a půl tři smíšené sudy v nerezu. Uloženo v bordó lahvi s plastovou záklopkou a korkem z drti s pevnou dvojploškou. Tmavší barva do zlaté. Ve vůni naprostá klasika z hory, již nazrálejší do medových tónů aniž by evokovalo sladkost, kovově-minerálkové a plné vzpomínek na železitý pramen v mé rodné obci (voda z pramenů přímo na Somló ten vulkanický projev vín vlastně nemá), s linkou žlutého ovoce. Suché, čisté, středně plné, intenzivní, s bezva kyselinami, decentně žlutě ovocné, lehce svíravé, delší s výraznou kovovou dochutí, vyvážené. Charakterní, moc zajímavé víno.

Polovinu lahve jsem tak trochu zapomněl v lednici a odjel na víkend pryč, dostalo se na ni až v úterý a tedy po pěti dnech od otevření. Víno se hlavně v chuti posunulo, ztratilo něco z jisté rustikální neotesanosti, uhladilo se a přidalo jemnější, minerální a ovocné odbočky. Stále je při životě a nevypadá to, že by mu mělo další zrání ublížit. Parádní seriózní kousek. Za víno jsem v roce 2013 ve vinařství platil znatelně pod tři stovky a v kontextu ceny je to malý zázrak. Pijte Somló! A až půjde rozumně cestovat, tak si tam udělejte výlet, je to úžasné místo. Pro pobavení níže co jsem o tomto víně psal právě na základě ochutnávky ve vinařství před sedmi lety: „…víno bohaté, intenzivní, se svéráznou mineralitou Somló, trochu nervózní, tvrdší v chuti s hodně výraznou kyselinou, přísné, již trochu naleželé ale s potenciálem (a potřebou) ještě zrát, klasické, dlouhé. Takový monolit, nalahvovaný kus terroir.“

Komentáře používají Disqus