Po „základním“ La Napoleon, které jsem popisoval nedávno, jsem od Domaine Clotaire Michal otevřel také Beaujolais Villages 2018 Vignes Centenaires z polohy na písku a růžovém granitu s více než stoletými keři. Školeno v použitých sudech, lahvováno bez filtrace a síření. Burgundská láhev, kovová záklopka a celokorek. Tmavá barva, do fialové, lehce opalizující. Vůně na úvod trochu bezsirně funky, tmavé ovoce, peckoviny především, sladší kořenitosti, divočejší projevy. V chuti suché, čisté, středně plné, svíravější s docela povedenými jemnozrnnými tříslovinami, dobře strukturované, tmavší ovocnost, lehce zemité, slušně dlouhé. Mladičké, docela zábavné naturální Beaujolais, u kterého bych si ale úplně nevsázel na nějaký větší potenciál zrání a klidně bych otevíral spíš teď. Koupeno u Fajnšmekra.
Je to už skoro 7 let, co jsem se zde obšírně rozepisoval o Château Mille Roses 2008 v obou dostupných variantách, jak z polohy spadající pod Haut-Médoc, tak z té v Margaux. Obě vína jsem znovu otevřel včera s návštěvou a těšil se, jak srovnání terroir dopadne po letech. Pravda, není úplně dokonalé, verze s Margaux je o pár desítek korun dražší nejen kvůli prestižnější apelaci, ale dostává i o chlup více dřeva. Ostatně viz detaily v minulém článku. Aktuální podoba verze Haut-Médoc je již nazrávající tmavá barva. Ve vůni čisté, poměrně důrazné, oproti původní podobě mám ovocnost na pomezí červených a tmavých plodů, s dobře zakomponovaným dřevem a jemnějšími fajn odbočkami. Suché, středně plné, tříslo stále patrné ale již trochu ohlazené, tmavší ovocnost, dobré kyseliny a vyváženost. Výborně pitelné, fajn zralé červené. Verze Margaux byla dost podobná, o chlup důraznější, tmavěji ovocná ve vůni a v chuti a jakoby i trošku čerstvější a s o něco výraznějšími tříslovinami. Působilo to i o něco koncentrovaněji, ale pilo se neméně slušně. Takže dobrý, myslím.
