pondělí 25. června 2018

Korábův šumivý pinot a seriózní Casavecchia

korab-cremeaux-pinot-noir-2017Dnes odpoledne a večer pácháme v centru Prahy další Družstvo, téma jsou tentokrát vína co jsme vezli (a z části nedovezli) do USA a Kanady, styly co tam teď v naturálních barech letí a tak podobně. Jedno z vín, které jsem chtěl v New Yorku mít, byla i frankovka od Petra Korába. Ta se ztratila po cestě a tak jsme vezli v kufrech jeho Karmazín Three Vintages. Ten byl ovšem už na minulé družstevní párty a tak jsem za sebe pro dnešek „nominoval“ jiné Petrovo víno, Crémeux Pinot Noir 2017 (na vinětě se název úplně nezadařil). Což jsou bubliny udělané jako méthode ancestrale, prostě aktuálně extrémně populární pét nat. Osobně preferuji klasickou metodu a odstřelené kaly (i proto bude druhé mé dnešní víno Champagne Dhondt-Grellet Brut „Dans un Premier Temps“), ale dobrý pét nat si dám s chutí. Tenhle vznikl z hroznů odrůdy Pinot Noir boleradické vinice Psinky. Červeno-oranžová barva, kalnější, něco perlení. Ve vůni svěží, ovocné, jahodový kompot, trochu navinulé, poměrně výrazné. Úplně suché, na bubliny plnější, krémové, červená ovocnost, docela koncentrované, lehce svíravé, fajn délka. Méně přímočaře veselé než leckteré jiné pét naty, strukturovanější, dost dobře pitelné. Dneska nás nečeká žádné vedro a tohle myslím sedne i do odpoledne pod mrakem :-)

il-verro-montemaggiore-2011O víkendu jsem, v rámci zkoumání nepřeberného množství italských odrůd, otevřel láhev Il Verro Montemaggiore 2011, což je odrůda Casavecchia a IGP Terre del Volturno, tj. Kampánie. O vinařství už jsem tu psal v souvilosti s jejich Pallagrello Bianco. Casavecchia má hodně zajímavou historii. Neznámá staletá réva, jedna jediná hlava, byla objevena poblíž ruin starého římského domu (ostatně takový je i doslovný překlad jejího jména) u města Pontelatone a ze začátku šlo spíše jen o kuriozitu, kterou si časem vinaři oblíbili a v průběhu devadesátých let 20. století ji začali pěstovat stále častěji. Na začátku 21. století se jí konečně dostalo většího zájmu, vína šla častěji do lahví a objevila se i mimo sklenky obyvatel provincie Lacerta, proběhl nějaký ten export i medaile z významných soutěží :-) Odrůda není zrovna bujná a neplodí příliš mnoho, možná i proto v minulosti téměř vymizela, dohání to však jinými vlastnostmi. Má dost barviva, vína bývají velmi temná, a také hodně byť ne ostrých tříslovin. Montemaggiore je již vyzrálejší podobou vína školeného rok a půl v 500l francouzských dubových sudech. Víno má velmi temnou barvu a i aromatika jde směrem tmavého ovoce, zralé peckoviny, lesní ovoce, něco kořenitosti a sušených bylinek, již nazrávající, s jasným vlivem dřeva. Suché, plnější, s docela výrazným ale již se uhlazujícím tříslem, tmavě ovocné, vyvážené, vrstevnaté, seriózní pití. Již nazrálé ale nejspíše ještě ne na vrcholu, hodně starosvětsky působící, tradiční. Velmi povedené pití! Zajímavé bylo srovnání s Il Verro Lautonis 2016, což je mladičká podoba stejné odrůdy připravená čistě v nerezu. Opět tmavě ovocné, čerstvě, přímě, s tóny sušených květin, koření, muškátový oříšek. Suché, středně plné, výraznější kyseliny i třísloviny v kombinaci se sladší ovocností, svíravé, docela svérázné, rustikálnější pití. Il Verro vozí Víno pro Vás, teď se propíjím jejich novinkami.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails