pondělí 19. února 2018

Valdespino od lehkého bílého po stoletý Moscatel

valdespino-palo-cortado-viejo-cpNa konci ledna dorazil do Prahy Guillermo Arce, zástupce Bodegas Valdespino, aby zde představil průřez produkcí a vedl „masterclass“ na téma sherry. Využil jsem příležitosti a vyrazil ochutnat výtečná vína, Valdespino považuji za jednu ze špiček regionu, a zároveň vytěžit z prezentujícího co nejvíce zajímavostí pro své vlastní edukační sherry prezentace :-) V showroomu dovozce AdVivum se sešla nemalá skupina vínomilců, k mé velké radosti, a společně jsme ochutnali 12 vzorků podstatné většiny důležitých stylů (krom „obyčejného“ Oloroso), na které můžete v trojúhelníku měst Jerez de la Frontera, Sanlúcar de Barrameda a El Puerto de Santa María narazit.

Nejdříve něco k vlastnímu producentovi. Valdespino je jedním z vůbec nejstarších producentů v oblasti, s historií už od třináctého století. Král Alfons X. Kastilský jako odměnu za pomoc při osvobození Jerezu od Maurů svým rytířům věnoval pozemky v okolí. Jedním z těchto 24 rytířů byl i Don Alfonso Valdespino, který se pozemků ujal a začal pěstovat révu a vyrábět víno. První záznamy o komerčních aktivitách rodiny jsou z roku 1430, ale firma Valdespino tak jak ji známe dnes oficiálně vznikla v 1875. A rychle si získala na prestiži, stala se dodavatelem na královský dvůr jak ve Španělsku tak třebas i ve Švédsku a byla jedním z producentů, který trpělivě a vlastně do dnešních dnů udržoval tradiční postupy. Postupem let ale zájem o tradiční sherry poněkud upadal a přestávalo být ekonomicky průchozí udržet produkci bez kompromisů v kvalitě. Naštěstí se našel „zachránce“. Coby rodinný podnik existovalo Valdespino do roku 1999, kdy je zakoupil José Estévez (Grupo Estévez, v té době již majitel Marqués del Real Tesoro, postupně pod sebe získal ještě slavnou Manzanilla La Guita). Ten se postaral o přesun soler z původních upadajících prostor do nových modernějších na okraji Jerezu (šlo o 25 tisíc sudů!), součástí je mimo jiné třeba kompletní a v této škále produkce více než užitečné bednářství, kvalita tím ovšem neutrpěla. Za produkci Valdespino, ale ostatně i dalších značek pod Grupo Estévez, je zodpovědný Eduardo Ojeda. Ten je i součástí projektu Equipo Navazos, pod kterým najdete špičkové sherry selekce. Není úplně překvapivé, že jejich speciální lahvování fino sherry jsou zhusta ze specifických sudů solery, ze které vzniká Valdespino Fino Inocente :-)

Už jsem to tu (opakovaně) psal dříve, ale Valdespino je v mnoha ohledech výjimečným producentem. Jako jedni z mála sami vlastní poměrně dost vinic (186 hektarů) a další (220 hektarů) mají pod plnou kontrolou. Pokud něco nakupují, tak je to spíše Pedro Ximénez, Palomino mají vlastní. Na vínech uvádějí vinici původu a jejich Fino Inocente (jako možná vůbec jediné fino dnes) i Amontillado Tio Diego jsou z jediné slavné polohy, Macharnudo Alto. Hrozny sklízí ručně a v podstatě už jako jediní mošt fermentují v 600l sudech a tedy ne ve velkých šaržích v nerezu.

jan-cejka-Guillermo-Arce

Ojo de Gallo Palomino 2016 je tiché bílé víno, původ hroznů je stejný původ jako u Inocente a jedná se stoprocentní Palomino, ale zde jde o nerezovku, na kalech asi dva měsíce, bez jakékoliv fortifikace. Lehce slámová žlutá barva. Čerstvá, lehounce pikantní vůně, jablko, minerální linka, lehce sušené květiny. Suché, čisté, slušné kyseliny, jemnější, decentně ovocné ale prim hrají jiné složky, příjemné, nevtíravé bílé. Je svým způsobem strašně smutné, že tenhle mlaďoch, ať už je jakkoliv fajn, stojí ve Španělsku stejně jako desetileté komplexní Fino Inocente.

Manzanilla Deliciosa jemnější, pikantnější projev, slaně mořský, klasická acetaldehydová linka. Suché, čisté, jemnější ale dlouhé, lehce zemité a hlubší a zralejší než běžná manzanilla, elegantní, povedené víno. Vyplatí se pít mladou, s ležením v lahvi poměrně rychle hrubne.

Manzanilla Deliciosa En Rama Saca Primavera 2017 je totéž, jen stočeno v dubnu roku 2017 bez jakýchkoliv úprav v množství asi 4000 litrů, v o trošku mladší podobě než běžná Deliciosa. Tmavší barva, intenzivnější, více ovocné, oxidativní jablíčková linka, olivy, staré dřevo. Pikantnější hutnější projev, delší, větší koncentrace a hloubka. Měl jsem tu v srpnu loňského roku. Moc zajímavý kousek.

O Fino Inocente už jsem toho sepsal kvanta, zde bylo k dispozici aktuální stáčení z podzimu 2017 u kterého jsem se zde rozplýval nedávno a od té doby ho ještě nějakou tu láhev nadšeně vypil. Nádherná, typická, vyzrálá, strukturovaná, slaná, dlouhé, koncentrovanější záležitost, která mi vždy vyloudí hloupý úsměv na tváři. Jedno z mých zásadních vín. Ovšem zajímavostí bylo srovnání se stejným vínem ale stočeným v roce 2005! U fino se obecně doporučuje vypít tak do roka, styl jako Inocente zub času samozřejmě snáší mnohem lépe. Tenhle starý kousek měl výraznou vůni, více do takových těch starých dřevitějších vlhký vagon tónů, se znatelnější oxidací a směrem amontillado projevu. Poměrně silné v chuti, jakoby teplejší a znatelnější alkohol, více oxidace a karamelu, ale stále charakterní, slané, zajímavé. O něco hrubší než mladé lahvování, ale veskrze pitelné. Což je po skoro 13 letech v lahvi obrovské překvapení.

valdespino-sherry

Amontillado Tio Diego tu také mělo samostatný článek a jde o stálici v mé vinotéce. Expresivní, bohatší vůně, zbytky slanosti moře ale hlavně sušené ovoce, kakao, oříšková směs, karamelky. Suché, výrazné, delší, vybalancované, s pěknou kyselinou, slanost. Výborný kousek.

Cream Isabella je jejich základní sladké (mají ještě levnou řadu v litrovkách pro Španělsko, na export ale oficiálně nejdou), jde o desetileté Oloroso se zhruba čtvrtinou El Candado Pedro Ximénex, to celé vyzráváno v sudech dalších pět let. Sladší, rozinkově oříškové, trochu jitrocelový sirup, hebké, s dobrou kyselinou, teplejší, oříškové, poměrně vyvážené, příjemné voňavé pití. Cukr je tu asi 120 g/l. Jde vlastně o relativní novinku, přišlo až s přechodem pod skupinu Estévez a jméno nese po manželce majitele.

Oloroso Solera 1842 VOS Medium je nejméně desetileté Oloroso (z poloh Carrascal a Macharnudo) v kombinaci s necelými deseti procenty velmi starého PX, po spojení stráví ještě nejméně deset dalších let v systému solera. Výsledkem je víno s cukrem do 60 g/l, alkoholem přirozeně k 21 % a zkoncentrovanou kyselinou. Mahagonová barva. Sladší, poměrně efektní aromatika, sušené ovoce a oříšky, čokoláda. Sladší ale kyselina skutečně fajn, koncentrované, dlouhé, silné, teplé, čokoládo-kávové. Povedený kousek.

Palo Cortado Viejo C.P. VOS je klasické Palo Cortado vyzrávané přes dvacet let (viz vysvětlení VOS a VORS kategorií). Jako základ pro něj slouží specifická selekce ze sudů Tio Diego a Inocente solery, typicky jde o sudy víc u země a s výraznější vlhkostí v okolí. Projev evokuje jemnější aromatické Amontillado směrem ke koncentrovanějšímu Fino. Je to voňavé, komplexní, oříškové, slané, v chuti se vše opakuje a je tam až nezvyklá (resp. ne tak častá u mladšího sherry) šťavnatost, celé je to vybalancovaní charakterní oxidativní víno. Paráda.

Amontillado Coliseo VORS je už nejvyšší kategorie, zrání dle zatřídění nejméně 30 let ale realita u tohoto vína je výrazně, výrazně vyšší. Zdrojem hroznů je Sanlúcar de Barrameda a vinice Miraflores, což samo o sobě znamená základ s výraznější kyselinou, který je zde ještě podpořenou dlouholetou koncentrací až k 9.5 g/l. Ročně toho stočí něco přes sto litrů. V aromatice slaná oříšková směs, karamelky, datle, kakao. Hromada jemných odboček a delikátních tónů. Komplexní, fantastické. Suché, opravdu intenzivní kyselina, koncentrace, délka, svíravost, vše z vůně znovu i v chuti ve víně s neuvěřitelnou páteří kyseliny a slaností. Hodně své, pro mnohé to bude možná až moc. Ale upřímně… tohle je víno, který si pořídí (alespoň doufám, že sem se pořizování coby symbolu jako u některého Burgundska a Bordeaux ještě nedostalo) jen ten, kdo ví do čeho jde a proč to chce. Charakterní, nádherné, wow. V Parkerově Wine Advocate nedostalo celých sto bodů, ale „jen“ 99 :-)

Pedro Ximénex El Candado je populární kousek, určitě i díky malému zámečku, kterým jde uzávěr připevnit :-) V projevu klasika, temný hutný javorový sirup, rozinky, přezrálé fíky. Hutné, extrémně sladké, melasa, pečené ořechy, dlouhé. Jde o víno ve věku zhruba deset let a se zbytkovým cukrem okolo 400 g/l. Na mne je to příliš, se přiznávám, ještě to nemá komplexitu opravdu starých špičkových PX a ta sladkost je ubíjející. Ale lžička na vanilkové zmrzlině udělá zázraky!

valdespino-moscatel-TonelesMoscatel Toneles VORS je jedno z mystických vín Jerezu, ke kterému se opravdu hodí označení prostoru, ve kterém zraje – Sacristía. Je to název, se kterým přišlo Valdespino a dnes jej používají i další vinařství, pro specifickou část prostoru bodegy s unikátními podmínkami, kde se nechávají zrát ta nejstarší a nejvzácnější vína. Toneles (jméno vychází ze sudu, ve kterém zraje, tisícilitrovém tonél) je čistý Moscatel, sice označený jako VORS a tedy minimálně třicetiletý, ale ve skutečnosti má okolo sta let. Dlouho pro něco takového prakticky nebyl odbyt, i díky stobodovému hodnocení ve Wine Advocate Roberta Parkera se zájem trochu zvedl. Ale bavíme se o desítkách litrů za rok :-) Solera/sud jsou doplňovány ze solery Moscatel Promesa. Skoro černá barva, sirupové, velmi koncentrovaná aromatika. Je tam všechno možné – hořká čokoláda s pomerančovou kůrou, datle, čaj Earl Grey, dotyky sladkého koření. V chuti velmi sladké a sirupové, ale zároveň velmi výrazná kyselina (10 g/l) která ze začátku najede až překvapivě intenzivně a nese se i v celé sladké chuti, je to hodně expresivní, čokoláda se sušeným ovocem, extrémně dlouhá kávovo-likérovo-všechno možné dochuť. Skořicové sušenky, lehce mentolová linka, uááááááááááá! Hodně se mění ve sklence, ve které pomalu líně stéká po stěnách. Prý chce čas, nechat pořádně rozdýchat a pak nabídne ještě víc. Cože? Neuvěřitelná věc. Vidíte to, stačí nechat Moscatel někde sto let ležet a je to, nic složitýho…

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails