úterý 23. ledna 2018

Atlantické červené z extrémně staré révy

Nedělám to úplně často, že bych už relativně drahé víno koupil úplně bez zkušeností s ním a možnosti ochutnat. Ale někdy mne prostě příběh okolo zláká. To byl i případ Finca Genoveva 2015, červeného z deštivé galicijské apelace Rías Baixas, která je jinak z drtivé většiny (~ 99 %) věnována bílému a hlavně díky odrůdě Albariño získává pro španělská bílá stále lepší jméno. Nebylo tomu zdaleka vždy, ještě na počátku dvacátého století zde dominovala červená, ale jejich styl postupně odcházel z módy a naopak zájem o svěží bílá stoupal. Ne každý ale podlehl a v nejchladnější podoblasti Val do Salnés, na kopečcích poblíž řeky Umia a na dohled od Atlantiku, se začal rodit příběh vinařství Forjas del Salnes. Vinohradník Rodrigo „Rodri“ Méndez Arosa se zde pokusil obnovit sen i svých prarodičů, znovu vysázet téměř ztracené místní lokální odrůdy a začít připravovat taková vína, která byla součástí rodinné historie. Ve všem mu přišel na pomoc legendární vinař Raúl Pérez, s jehož jménem je spojena spousta dalších úžasných projektů.

Vinařství se zaměřuje na původní odrůdy jako Caíño, Espadeiro či Loureiro, ale najdete u nich i výtečné Albariño ze starých výsadeb (vlastních rodinných z roku 1912). Nedělají s tím nic nezvyklého, sem tam něco nechají zrát třicet metrů pod mořem nebo pošlapou nohama a macerují na slupkách, ale jinak je to normální produkce :-) Sami vlastní tři hektary a další obhospodařují, na několika různých a výrazně odlišných místech. Produkce je trochu „garážová“, ovšem slaví s ní celkem úspěchy ve světě. Hodně jejich vín by šlo označit za unikátní, ale Finca Genoveva mezi nimi přeci ještě trochu vyčnívá. Jediná vinice, osmdesát metrů nad mořem, spontánní fermentace (a žádné další přidané nesmysly) celých hroznů a zrání rok ve spíše starších francouzských 300l sudech, roční produkce méně než tisíc lahví. Výsadby, na žule pokryté pískem a naplaveninami, jsou z roku 1862 a je to čisté Caíño Tinto, v Portugalsku známé jako Borraçal a tradiční součást Vinho Verde. Což je odrůda pěstitelsky podle všeho dost děsná, náchylná na všechno možné a jako bonus s hodně nepravidelnými výnosy. Ovšem dozrává do vysokých cukernatostí při hromadě kyselin, výsledky bývají hodně svíravé, s trpkými tříslovinami. Velmi staré výsadby u Atlantiku ovšem dávají vína s alkoholem nižším, čerstvá.

Finca Genoveva 2015 je uzavřena v burgundské lahvi kvalitním celokorkem, s hrdlem zalitým voskem. Viněta je jednoduchá a elegantní. Aromatika čerstvá, svěží, až lehce na hraně herbální nazelenalosti. Červená peckovina, dotyk pepře, lehce vápenitá vlhká zeď. Suché, šťavnaté, s hodně výraznou až ostřejší kyselinou, lehkost (jen 12 procent alkoholu), svíravost, dotyk dřeva, energické, slušná stavba, minerální linka, dlouhé tak nějak běžně. Tvrdší, náročnější kousek, chladnější červené (vybavila se mi u toho některá starší produkce kounického vinařství Dva Duby), které se dost dobře pije a tak nějak vyvolává chuť na další sklenky. Zajímavá zkušenost a investovaných skoro třiceti euro nelituji, ale dobrovolně přiznávám, že všechnu tu výjimečnost tam prostě nevidím. A to jsem celkem fanda právě podobných „cool climate“ červených. Tohle víno běžně dostává od top vinných hodnotitelů body ve vysokých devadesátkách, konkrétně tenhle ročník má 96 z Wine Advocate Roberta Parkera nebo 95 z Wine & Spirits Magazine a zařazení mezi vůbec nejlepší vína Galicie.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails