pátek 20. října 2017

Případ Foja Tonda

albino-armani-casetta-foja-tondaItálie je fascinující zemí, která to vínomilcům rozhodně neusnadňuje snahy o zevrubnější poznání. Před dvěma lety jsem tu psal o staré odrůdě Nera dei Baisi a vinařství Albino Armani (ti stojí i za projektem naturálních šumivek Casa Belfi, mimochodem, skvělé kousky mají!), které ji zachránilo před úplným zmizením. A nyní se podíval na jejich červené Foja Tonda 2011 z Valdadige Terradeiforti (apelace Terradeiforti DOC). Nic vám to neříká? Netřeba stresovat. Samotná apelace byla původně jen jednou ze zón Valdadige DOC (= jsme v oblasti Trentino-Alto Adige), ale v roce 2006 získala samostatnost. V červeném je jejím zásadním vínem odrůda Casetta (v překladu malý domek). Což, abychom v tom neměli zmatek, je právě Foja Tonda (kulatý list). Vypadá to ovšem, že na tohle konkrétní označení má vinařství copyright. Ale pozor, neplést se zajímavou toskánskou odrůdou Foglia Tonda, to je něco úplně jiného! Ke zmatku by mohlo ovšem přispět i to, že Casetta/Foja Tonda bývá označována i jako Lambrusco a Foglia Tonda. Aniž by, to je přece logické, měla geneticky cokoliv společného s Lambrusco rodinou. S Itálií to prostě musí být bezpodmínečná láska, jinak se člověku chce křičet a mlátit kolem sebe :-) Na druhou stranu třeba s Auxerrois ve Francii je zřejmé, že Italové v tom nejsou sami.

Casetta má schopnost, i takhle na severu Itálie a ve vyšších nadmořských výškách, dozrávat do vysokých cukernatostí, ale zároveň si udržovat hodně výrazné kyseliny. K tomu připočtěte typicky dost tmavý odstín barvy a je zřejmé, že by z toho mohl být úspěch. Ale ne, odrůda byla náročnější na pěstování a plodila méně než „konkurence“ a prakticky vymizela, zachránil ji právě až Albino Armani (objevil i pár stoletých keřů a použil je pro založení svého Conservatoria). Postupně dokázal, že dává smysl pro běžnou současnou produkci, a nyní výsadby pomalu ale jistě narůstají a překračují patnáct hektarů. Pravda, podstatná část jsou právě Armaniho vinice, ale co už. A že má svou vlastní (téměř, sdílí ji v červené s odrůdou Enantio aka Lambrusco a foglia frastagliata) apelaci také o něčem svědčí. Kdyby o ničem jiném tak o kontaktech a marketingových schopnostech vinařství :-)

Tohle konkrétní víno je v bordó lahvi, s kovovou záklopkou a celokorkem. Barva tmavší, granátová, již nazrávající. I aromatika již trochu zralejší, ovocnost na pomezí drobných tmavých a červených plodů, lehce kořenitá, dotyk tabáku a linka dřeva, jasně evokující svěžest. Suché, svíravější v chuti, s výraznějšími fajn kyselinami, výtečná šťavnatost a pitelnost, nijak složitá stavba ale čerstvost a energie a chuť pít. S vlivem vzduchu aromatika potemněla a výrazněji se projevila oxidace, nějakého delšího zrání bych se spíše obával. Ovocnost a celý projev spíše na trpčím spektru, nic pro nadšence do měkčích sladce ovocných červených. Zajímavý kousek, pořízený ve vinotéce Flavours za něco pod čtyři stovky. Před dvěma lety jsem chutnal ročník 2008 z lahve magnum a to byl také dost zajímavý zážitek, s výraznější divokou „liščinovou“ linkou kterou jsem u novějšího vína vůbec nepozoroval. Třeba o téhle odrůdě ještě v budoucnu uslyšíme víc. A vy už budete vědět ;-)

P.S. Přeji šťastnou ruku v nadcházejících volbách. Snad všechno dopadne jakž takž slušně. Abych vám ještě nenemigroval do Japonska a nezačal psát čistě o saké a čajích ;-)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails