úterý 17. října 2017

Degustace vyzrálých vín u Rare Wine

Châteauneuf-du-Pape-Grande-Cuvée-1949Již po čtvrté se počátkem podzimu konala velká víněnková degustace Rare Wine - Vína starých ročníků. Měl jsem tu poznámky z roku 2014, 2015 i 2016 a pokud jde o formu akce, tak k popisu v úvodu loňského reportu nemám příliš co dodat. Stále jde o parádní příležitost, hlavně pro nadšence jako já co se se k podobným věcem jinak příliš nedostanou, dovzdělat se v lahvovém nazrávání klasických vín. Koncept se nezměnil – k dispozici přes tři desítky vín (ta nejdražší někdy servírována přes Coravin, ale spíše otevřena celá láhev), systém platby víněnkami (půl deci nebo oficiálně i polovina, použití váhy pro měření velikosti vzorku) a možnost vybrat si cokoliv a vínu věnovat libovolnou dobu, k dispozici vhodné tvary sklenek Riedel i odborný komentář. A taky různé chleby, sýry, šunky a tak, kdyby přišel hlad. Nejstarším vzorek tentokrát bylo družstevní Châteauneuf-du-Pape Grande Cuvée 1949 rozlité coby bonus všem účastníkům, překvapivě stále živé s posledním záchvěvem červené ovocnosti, fajn. „Běžná“ nabídka pak obsahovala vína z let 1975 až 2004 jak z tradičních regionů Francie (logicky velký důraz na Burgundsko a Bordeaux) či Itálie, tak i kousky ze Španělska, Německa, Austrálie, USA či JAR. I jedna Morava se našla :-)

Château-la-Mission-Haut-Brion-1995Bordeaux mne jako obvykle přesvědčilo, že lahvově vyzrálá vína umí být výborná (a že bych měl zajet do sklepa vyzvednou lahve, které jsem do něj nakoupil v době mladické nerozvážnosti). Sympatický přímější ale dost fajn byl Citran 1998, klasické trochu lékárenské a výborně postavené a vyzrálé Clos du Marquis 1990, stále v pěkné kondici, vyvážené šťavnaté skvěle pitelné Château Montrose 1975. Souboj „těžkých vah“ pak obsahoval Château Margaux 1989 a Château la Mission Haut Brion 1995. Margaux se prezentovalo výraznější efektnější aromatikou, tmavě sladce ovocnou, s výraznějším dřevem a trochou živočišnosti a parádními vrstvami nazrálejších projevů, strukturovanou plnější pevnou chutí, vybalancovanou, delší. Krásně strukturované, seriózní, klasické a výtečně pitelné víno. Pořádnou sklenku tohoto vína bych neodmítl. U La Mission Haut Brion mám poznámky o hodně kratší, konkrétně „moc dobré :)“, které obvykle značí přihlouplý úsměv na tváři a nechuť psát si o ovoci a taninech a jen si víno vychutnávat. Naštěstí i zatím ještě vybavuji parádní kombinaci koncentrace a lehkosti, tmavé ovocnosti a uzené kouřovosti a skvělé vyváženosti toho všeho. Ale… smajlík prostě :-)

Charmes-Chambertin-Grand-Cru-1996-Domaine-Sérafin-Père-&-FilsBurgundsko. Jakýmsi omylem byla otevřena láhev Domaine Remi Jobard Meursault 1er Cru „Poruzot-Jesus“ 1999 (na lístku a v plánu byl jeho vesnický Mersault stejného ročníku) a rozhodně jsem si nestěžoval. Víno tmavší žluté barvy, s aromatikou kombinující žluté zralé až tropické ovoce, mineralitu, dřevo, výraznější toastové a karamelové tóny. Suché, šťavnaté, krémové, vše z vůně se objevuje i v chuti, koncentrace a důraz i lehkost a pitelnost. Krásný kousek. Z červených potěšilo Volnay Vieilles Vignes 1999 vinařství Nicolas Potel. Stále čerstvé, energické, třešňově ovocné, suché, šťavnaté, s krásnou kyselinou, minerální linkou, bezvadně pitelné sympatické víno trochu lehčího střihu. Volnay 1er Cru „Clos des Chenes“ 1999 z Domaine Potinet Ampeau oproti tomu působilo v aromatice o něco hutnějším a divočejším dojmem, v chuti šťavnaté, s výraznější kyselinou, poměrně sevřené a trochu zvláštní, potřeboval bych ochutnat po delším rozdýchání. Ph&V Lechenaut Chambolle Musigny 2001 potěšilo pěknou kombinací pikantnější peckovinové ovocnosti s již znatelnou nazrálostí, pěknou stavbou, středně plnou vyváženou chutí. Nic z čeho bych si sedl na zadek, ale fajn burgunda v bezvadném stavu na pití. Ale vrcholem byl bez nejmenších problémů Charmes Chambertin Grand Cru 1996 z Domaine Sérafin Père & Fils. I zde mám v poznámkách, krom obvyklých technikálií, mnohoznačné „uáááá“ :-) Vyzrálejší, koncentrovanější peckovinová ovocnost, bohatší a vrstevnatá, voňavé, s linkou lehce lascivní upocenosti. Suché, šťavnaté, strukturované, dlouhé, elegantní. Parádně vyvážené, klasické velké Burgundsko. Tohle ano, prosím!

Brauneberger-Juffer-Sonnenuhr-Riesling-Auslese-Goldkapsel-2001-Fritz-HaagTentokrát jsem vynechal vína z Rhôny a z Loiry vyzkoušel „jen“ Savennières Clos de la Coulée de Serrant 1990 Nicolase Jolyho, které ovšem bylo vadné (měl jsem ho v minulosti opakovaně) takovým fakt divným způsobem, že jsem se prostě dodokázali shodnout o co přesně jde. Rakousko jsem též minul, ale z Německa nedokázal vynechat Brauneberger Juffer Sonnenuhr Riesling Auslese Goldkapsel 2001 Fritze Haaga z Mosely. Sladká, klasická, efektní bohatá vůně, různé medy, bylinky, jemnější vrstvy, krásné. Sladké ale s báječnou kyselinou a lehkostí, jemná mineralita, délka. Meditační pocitovka, u které mi hlavou probleskla vzpomínka na školu, sběr podbělu a sušení pomerančové kůry. Víno jsem si před odchodem zopakoval…

tignanello-1999Itálie nabídla toskánské Chardonnay Il Marzocco 1990 od Avignonesi, víno za mne už zmadeirizované, v chuti plné, s fajn kyselinou a solidní stavbou, zajímavě strukturované a delší, ale projevem tak trochu evokujícím spíš Marsalu než tradiční Chardonnay :-) Antinori Tignanello 1999 žádným problémem s kondicí netrpělo. Pikantnější spíš tmavě ovocná aromatika, sladší, staré dřevo, vrstevnatá. Vyvážená středně plná chuť, sladší tmavší ovocnost, bezva kyseliny, vyvážené, delší, klasické krásně zralé červené, která se ještě nějaký pátek v téhle krásně podobě udrží. Pro srovnání Gaja a jeho Darmagi 1990, čistý Cabernet Sauvignon z Piemontu (jméno v místním dialektu znamená „taková škoda“, což údajně pronesl starý pan Gaja, když se dozvěděl, jakými nesmyslnými mezinárodními odrůdami jeho syn przní špičkové piemontské polohy). Čisté, ovocně sladší, bohatší červené v aromatice. Strukturované, plnější, velmi pěkně postavené, delší, precizní efektní kousek v parádní kondici. Ale Tignanello mne tak nějak bavilo o dost víc.

vega-sicilia-unicoŠpanělsko zastupovala dvě vína od legendy Vega Sicilia. Valbuena 5 Tinto Reserva 1988 coby víno zemitější, se sladší zralou ovocností, vybalancované, delší, velmi fajn. Proč ne. A pak jejich elitní Unico Reserva Especial tvořená směsí ročníku 1985, 1990 a 1991. Hodně zralé, tmavší ovocnost skrytá za vrstvami polévkového koření a sójovky, výraznější oxidace, hodně zralé v chuti, umami, kyseliny, fajn stavba a délka, seriózní struktura. Ale… ale… Dobrovolně přiznávám, že si sice velmi vážím každé možnosti špičková vína od Vega Sicilia ochutnat, ale zatím jsem teda jejich kultovní statut úplně nepochopil.

Parker-Coonawarra-Estate-Terra-Rossa-First-Growth-1996Nenechal jsem si ujít vína mimo Evropu, ta lepší se zde ve zralejší podobě dají ochutnat spíše výjimečně a ve zkušenostech s nimi mám tak více než povážlivé mezery. Z Austrálie to byl Parker Coonawarra Estate a jejich Terra Rossa First Growth 1996, což je primárně Cabernet Sauvignon (sem tam s trochou Merlotu a odrůdy Petit Verdot) produkovaný jen v top ročnících a pokud má podle nich víno potenciál 15+ let zrání. Víno zralé, tmavě sladce ovocné, s pepřovou kořenitou linkou. Suché, výrazné, velmi dobře postavené v chuti, dlouhé, s páteří výtečné kyseliny. Zajímavý, seriózní vyzrálý cabernet. Clarendon Hills Shiraz „Liandra“ 1998 zábavná kombinaci sladší zralé džemové ovocnosti a energičtějších pikantních tónů, suché a poměrně silné v chuti, koncentrované, dobře postavené a delší, s kořenitou linkou, seriózní fajn kousek. Z Chile jsem otestovat Cousino Macul Lota 2004, výraznější aromaticky sladší černorybízovou záležitost, mladistvě svěže působící. Silné, výrazné, s pevnou stavbou, stále hromadou neohlazených tříslovin, dlouhé. Víno teprve na cestě. Z jihoafrické oblasti Wellington to byl Mont Du Toit Kelder Le Sommet 1998, víno již zralejší, opět, s aromatikou směrem černorybízový džem, svéraznou živočišností, s herbální linkou. Suché, zralé, silnější, slušně postavené, zakulacené s kyselinou spíše nižší a tříslem již ohlazeným. Z amerického Napa Valley zde byl Rudd Jericho Canyon Vineyard Cabernet Sauvignon 1998. Víno již poměrně vyzrálé, s tmavší ovocností, výraznější zpocenou linkou a dost výrazným brettem. Suché, poměrně plné, stále ještě s jasnými tříslovinami, fajn kyseliny a stavba, delší, živočišné. Celkem zajímavé, ale brett mne rušil.

Mont-Du-Toit-Kelder-Le-Sommet-1998Château-Margaux-1989Ryzlink-vlašský-2002-Železná-výběr-z-hroznů-Mikros

A Morava? Ryzlink vlašský 2002 „Železná“ výběr z hroznů z Mikrosu, víno již hodně vyzrálé, tmavé zlaté barvy. Medové, koncentrované a kořenité v aromatice, silné a plnější s výraznějším alkoholem, delší, dost slušné. Neztratilo se :-)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails