úterý 8. srpna 2017

Teplota, tlak, rosný bod a láhev Champagne

drc-warholCrossmodal interactions. Opakovaně jsem tu publikoval odkazy na studie, které dokládají, jak moc naše vnímání chutí a vůní ovlivňují další smysly. Jednoduše řečeno chuť jídla či vína může být značně posunuta tím co slyšíme, třeba hudbou která hraje, či specifickou barvou prostor ve kterých konzumaci provádíme. Nebo barvou talíře či příboru. Náš dojem z vína může být snadno ovlivněn sklenkou. Nejen tvarem a velikostí kalicha, ale i prostou váhou celé sklenky a tloušťkou stopky, křehké je pak leccos. Jo a brambůrek sníme více v prostoru, kde se dobře rozlehne jejich křupnutí :-) Vychází o tom články, studie, dokonce celé knihy. Pracují s tím restaurace, krom pionýrů jako Heston Blumenthal dnes i kupa dalších.

Vlastně to berte jako omluvu, byť se opakuji… každé hodnocení vína, každá obzvláště květnatá degustační poznámka, je prostě jen veskrze subjektivní a niterný otisk aktuálního stavu vína v jedné konkrétní lahvi, momentálního rozpoložení degustátora. A spousty vnějších vlivů, krom výše jmenovaných třebas také vlhkosti nebo tlaku. 97 bodů ze 100! Teď, tady a po následujících pět minut :-) Podstatná část recenzí, které čtete zde na blogu nebo kdekoliv jinde, je na základě jednoho nebo možná dvou ochutnání vína. Kolikrát už se mi stalo, že jsem někomu otevřel láhev a se zmateným výrazem a poznámkou „takhle si to víno nepamatuju“ začal lovit v poznámkách, kdy a za jakých okolností ho vlastně naposledy pil a co si o něm napsal. A to je ještě ta lepší varianta, když chutná divně až napodruhé. Nejvíc mne mrzí takové ty lahve bez objektivní vady, co ale nijak nezaujmout, nefungují první ani druhý ani třetí den. Něco napíšete, za pár měsíců ochutnáte jinou láhev a… je to super!

val-frison-champagne-blanc-de-blancs-lalore-brut-natureA pak jsou tu i tajemnější situace. V reportu z jedné nedávné degustace jsem zkritizoval hned dvě Champagne Val'Frison. Jedno bylo myšina, druhé fakt nepříjemně kvašené zelí. Dovozce trochu nervózně později otevřel další dvě láhve zelňáku a obě stejný problém, docela to potvrzovalo můj strach o celou šarži spíše než problém konkrétní lahve. Řešil to s vinařkou, ta také zkusila a prý vše v pohodě. Dovozce vzal další flašku na jednu akci na Moravě, aby ozkoušeli i nějací tamní nadšenci a vinaři zběhlí v technologiích. Ale posuzovat vadu nešlo, víno bylo úplně v pohodě. S další lahví se pak stavil na přechutnání (někdy je výhoda, když dovozce naturálních Champagne bydlí v podstatě naproti přes dvůr) u mne doma a… co myslíte? Pohoda. Stejná šarže, stejný závoz, stejné skladování. Val'Frison Lalore Blanc de Blancs Brut Nature (báze 2014, odstřel 12/2016) mělo světlejší barvu a pěkné vytrvalé perlení menších bublinek. Čerstvá, naprosto čistá vůně, živá, citrusy a citrusová kůra, sladší jablko, fajn. Suché, moc fajn kyseliny, decentně toastové, lehčí, čisté, dobře pitelné. Nic z čeho bych lezl po zdi, ale sympatické osvěžující Champagne. A pak babo raď…

No nic, to mne občas přepadne, podobné přemítání. Když narazím na článek viz ten v úvodu a zároveň si dělám pořádek u poznámek v Evernote. Kde jich je, někdy velmi hrubých a jinde obzvláště detailních, za poslední čtyři roky asi dva tisíce (některé k jednotlivým vínům, jiné ale k degustacím či celým dnům na festivalu / výstavě; plus o mnoha vínech jsem si nic nezapsal). Působí to pak všechno trochu zbytečně a, jak už jsem říkal dříve, spíše jako obhajoba, proč jsem do sebe nalil tolik alkoholu. A přitom skoro vědecký výzkum! :-)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails