pondělí 7. srpna 2017

Dvakrát Macabeu, jedno vadné

gramona-la-maca-macebeu-2015Pokračuji v obtěžování španělskými degustačními poznámkami. Ale nebojte, určitě je ve dnech následujícím proložím i něčím dalším. K zásobám bublin jsem přihodil i nějaké to Macabeu (Macabeo nebo také Viura). Tuhle odrůdu mám spojenu především s cavou, v tradiční šumivé směsce je obvykle ještě Xarel·lo a Parellada. Ale samozřejmě vzniká i jako tiché bílé víno, nejsnáze ji lze potkat coby bílou Rioju (a také v podobě sladkých francouzských vín z apelací Banyuls či Maury). Macabeo jsem pil v podobě tuny odlišných bublin, lehkých a florálních bílých, plnějších a někdy až přehnaně nadubovaných vín i výrazně oxidativně postavených oříškových záležitostí. A těch slaďáků koncentrovaných a efektních, samozřejmě. Zatím mne nejvíce oslovila vína jako Viña Gravonia, ale rád sem tam zkusím další, byť vyložené nadšení se nijak často nedostavuje.

Clot-de-les-Soleres-Macabeu-2014Tentokrát jsem otevřel Clot de les Soleres Macabeu 2014 (DO Penedès, vinice v okolí Piera), záležitost papírově pro mne skoro jak dělanou. Vinař, Carles Mora Ferrer, navázal na rodinou tradici pěstování révy a výroby vína. Byl u nich nějaký ten výpadek, kdy nechávali všechny hrozny velkým cava producentům, ale od 2001 pěstují zase sami a od 2008 jedou naturálně. Vinice jsou čisté, s bio certifikací, nezavlažované. Ruční sběr do malých boxů. Spontánní fermentace, stáčení dle fází měsíce, nic přidaného ani odebraného. Což platí i pro síru. Ležení na kalech několik měsíců v nerezu. Číslované lahve, poctivá ruční práce. Barva opalizující trochu tmavší žlutá. Čerstvá, pikantní, minerální lehce zemitá aromatika. Suché, živé, energické v chuti, až perlička, výborné kyseliny, lehkost, zábavnost. Než ovšem přijde na dochuť, při které vyleze odporná myšina. A s teplotou a časem je to jen horší. Vyhozených deset euro.

Gramona La Maca 2015 (DO Penedès, Sant Sadurní d'Anoia) je tiché víno od hvězdy v šumivých (viz starší články), jejich cava patří mezi naprostou španělskou špičku a je jedním z těch (mála) případů, kdy se může rovnat i hodně dobrým Champagne. Bio s prvky biodynamiky, hrozny pocházejí z jediné vinice El Tòful s výsadbami z let 1969 a 1998. Ruční sběr, lisování celých hroznů, část moštu kvasí rovnou a část studená macerace 2 až 3 týdny. Fermentace v amforách a starých sudech. Větší těžší burgundská láhev, tlustá kovová záklopka, DIAM korek, povedená viněta a celkově to působí docela draze (cena po lahvi maloobchodně 12€). Světlejší citronová žlutá barva. Zajímavá aromatika, čistá, fajn aromatika. Sušené květiny, herbální linka a sláma, citrusové tóny (citronová kůra), jemnější odbočky. V chuti lehčí, suché, čisté, s příjemnou kyselinou a lehce pecičkově svíravé, bylinkovo-citrusové. Celkovým dojmem mi asi nejvíce připomnělo některé muscadety, ale přeci jen je to své. Líbí.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails