Při debatách o Burgundsku, Mosele a dalších vinařských regionech, které jsou extrémně silně spojeny s jednou či dvěma odrůdami, velmi často dojde k „to jsme se nasmáli“ momentu. To když se téma stočí na možnost pěstovat tam něco jiného a jak by to asi vypadalo. Možná by fungovalo, možná ne… ale proč to vůbec zkoušet, když staletí vývoje dovedla konkrétní spojení k dokonalosti? O mé oblíbené malé maďarské oblasti Somló, vinicích na sopce z dálky připomínající horu Říp a jejích bazaltových půdách, se v chytrých knihách i na dalších místech dozvíte, že se tam připravují jen a pouze bílá vína z odrůd Juhfark, Furmint, Hárslevelű (Lipovina), Olaszrizling (Ryzlink vlašský) a případně Traminer. Při bližším zkoumání narazíte na Szürkebarát (Rulandské šedé), stopová množství Sauvignonu, Chardonnay, Sylvánu či starých odrůd jako Csomorika nebo naopak novějšího křížence Zeus. A na místě samozřejmě zjistíte, alespoň pokud jste tam v době dozrávání hroznů, že vinaři pěstují i modré odrůdy. Je jich tam nějakých 7+ hektarů a teda asi procento výsadeb :-) Odrůdy všemožné, najdete Pinot Noir, Kékfrankos (Frankovka), Cabernet Franc, Blauer Portugieser (Modrý portugal)… Vína z nich obvykle nejsou na prodej, nechávají si je na pití pro sebe. S jednou zásadní výjimkou, navíc odrůdově dost nečekanou. Moderní větší vinařství Kreinbacher (web, psal jsem třeba tu), s více než 40 hektary vlastních vinic rozesetých na 200+ samostatných místech po celém kopci a vedených v bio režimu, a jejich stoprocentní Syrah 2013. Původně spíše experimentální výsadba, s jejímiž výsledky ale slaví slušný úspěch.
Po vytřídění a odstopkování hroznů macerace a fermantace 30 dní v otevřené 1000 litrové dubové kádi s ponořováním matolinového klobouku třikrát denně. Zrání vína 16 měsíců ve francouzských barrique dubových sudech Seguin Moreau, ze třetiny nové. Lahvováno v červnu 2015 a tím pádem už přes rok a půl zraje i v lahvi. Ta je tvarem burgundská, těžší, s tlustou kovovou záklopkou a celokorkem. Temná barva, na hranici neprůhlednosti, fialový odstín. Ve vůni nejde o žádnou explozivní ovocnou bombu, aromatika je někde na pomezí červených a tmavých peckovin, zralá višeň, k tomu minerální kouřovější linka, kožený pásek, bergamot a poměrně výrazný kořenitý pepřový tón. Celé to působí čerstvě a energicky. Suché, poměrně plné v chuti, s bezva kyselinou a ovocnou šťavnatostí, skvěle vyvážené mladistvé a už nyní výtečně pitelné ale s potenciálem dobře zrát, delší sladce ovocné doznívání. Třísloviny nejsou nijak výrazné, ale má to takovou lehce pikantnější kousavost, specifickou kyselinu a něco z minerálního charakteru, který mají tamní bílá. Hodně povedený kousek.
Takže jaká je odpověď na otázku z titulku článku? Inu šlo by tvrdit, že dobrých červených je po světě hromada, ale koncentrovaných minerálních charakterních vlašáků a furmintů, o odrůdě Juhfark ani nemluvím, najdete mnohem méně. A těm by bylo lepší dát přednost. Příklad výše je však praktickou ukázkou, že podobné experimenty nejde zavrhnout pro nekvalitní výsledky :-) Chutnal jsem v uplynulých letech dva předchozí ročníky (2009 a 2011) a vždy mi to přišlo jako dost povedené pití, byť spíše coby relativně drahá zajímavost. S ročníkem 2013 ale musím uznat, že je to už víc než zajímavost, ale i víno, které obstojí samo o sobě bez povídání okolo. Za flašku si maďarské obchody ovšem běžně účtují v přepočtu 900+ korun, tedy pětinásobně více než za běžná (a dost povedená) bílá téhož vinařství a v podstatě dvojnásobek než chtějí za jejich top Prestige Brut bubliny.
