pátek 23. června 2017

Chutný maďarský vlašák a klasické Moscato

Káli-Kövek-Köveskál-Olaszrizling-2015Jelikož jsem zrovna na cestě do Maďarska (za vínem, jak jinak…), napadlo mne, že bych mohl odhrnout nějaké tamní víno, třeba z vulkanických svahů na severním břehu Balatonu :-) Káli Kövek je docela nové zajímavé vinařství, od kterého mám doma průřez sortimentem, dovezlo je Vinorum. Dnes to bude Köveskál Olaszrizling 2015 (Fekete-hegy Töltés dűlő), vlašák z jediné vinice a 40+ let starých keřů, spontánně fermentovaný a školený v 500l sudu. Hezky v burgundské lahvi, kovová záklopka a DIAM korek. Citronová žlutá barva. Čerstvá, výraznější vůně, směrem žluté a podzimní ovoce, krémová, poměrně znatelné dřevo. Suché, čisté, středně plné, fajn kyseliny a minerální vulkanická linka, pěkná stavba, strukturovanější seriózní bílé. Potenciál hezky zrát, dřevo tam dává smysl. Fajn věc, navíc na stole pěkně vypadá :-)

Zobraz celý článek...

čtvrtek 22. června 2017

Moc fajn extra suché šampaňské

Champagne-Lacourte-Godbillon-Extra-BrutZajímavých producentů Champagne na našem trhu přibývá, včera jsem se mohl díky narozeninovému dárku od manželky alespoň jednou lahví seznámit s dalším z nich. Je jím rodinné vinařství Lacourte-Godbillon z Montagne de Reims, konkrétně vesnice Écuiel a tedy na dohled od Remeše. Coby nová generace jej převzala od svého otce Géraldine Lacourte společně s manželem Richardem Désvignes teprve v roce 2006. Stále ještě prodávají malou část hroznů velkým producentům, ostatně do druhé světové války to bylo hrozno kompletně všechno a teprve pak začali dělat vlastní víno, ale většinu už zpracovávají sami. Ročně je to nějakých šedesát tisíc lahví. Vlastní 8 hektarů vinic, většinu právě v okolí Écuiel (rozprostřeno na téměř padesátce různých parcel). Vedou je v bio režimu a vína, které přijdou na trh za pár let, už budou certifikována. Stejně tak nově na vinětách už nebude značka RC (Récoltant-Coopérateur), ale správné pěstitelské RM (Récoltant-Manipulant). Dříve si totiž nechávali hrozny lisovat a primární fermentaci dělat v místním družstvu, ale teď už mají vlastní prostory a vybavení. Většina vína je zpracována v nerezu, ale používají i dubové sudy (z místního dřeva). Vína zrají na kalech v lahvi nejméně dva a půl roku, ale spíše déle, a následně si je nechávají ještě pár měsíců než je pustí na trh. Na vinětě datum odstřelu najdete, dozáže obecně spíše menší.

Zobraz celý článek...

středa 21. června 2017

Z archivu… vlašák od Mikrosu ze Železné

mikrosvin-ryzlink-vlassky-2005No dobře, nebudu předstírat, že šlo opravu o láhev z „archivu“, tedy ze sbírky lahví uchovávaných se záměrem nechat je ještě nějakých pár let zrát. Prostě jsem na ni narazil při hledání něčeho úplně jiného :-) Mikros patřil svého času, hlavně na počátku nového tisíciletí, do úzké skupiny vinařství se špičkovou kvalitou, mnohými byl považován za vůbec top producenta bílých vín. Dnes už je konkurence o kousek tužší. Co jim ale už nikdo neodpáře je nemalý podíl na dvou vyloženě pozitivních záležitostech. Tou první je vyzdvihnutí Ryzlinku vlašského, alespoň v očích nemalé skupiny vínomilců, jako velké odrůdy s potenciálem nabízet vína světové úrovně. Tou druhou pak nakopnutí konceptu terroir a jasné propagování jejich vín, nejen vlašáků, s akcentovaným jménem vinice. Teda tenkrát to na lahvích nebylo tak zřetelně jako dnes, ale v degustacích vždy bylo zásadním bodem a jejich oddaní zákazníci neopomenuli žádnou příležitost skloňovat jména jako Goldhamer, Zimní vrch či Kotelná. A pravidelně se účastnili debat, zda se vlašák povedl nejlíp právě na tom Goldhameru, Ořechové hoře, Železné… Jestli mám s něčím spojen Mikros, tak právě jak se u mne podílel na rozšíření obzorů, čím vším že se jako vína rozlišují a že vlašák pozdní sběr 2001 od jednoho vinařství může znamenat vícero různých a znatelně odlišných vín, s rozdíly způsobenými právě a „jen“ konkrétní vinicí :-) To byla krásná a naivní doba! Ale konec nostalgické nálady, pojďme se mrknout pod korek!

Zobraz celý článek...

úterý 20. června 2017

4x Finca Inanna s báječným bílým El Animal

inanna-el-animal-blanco-2016V dubnu jsem se tu zmiňoval o základní řadě 1200 od nového zajímavého španělského producenta, Finca Inanna (web). I na detaily o vinařství se tam dostalo. Jejich bílé jsem pak vzal na brněnskou párty Družstva a bylo přijato velmi dobře. A já se už moc těšil, až ochutnám i další vína ze stejného zdroje. Což se mi konečně podařilo, ve sklence mi skončilo jejich první, donedávna jediné a hlavní víno, Inanna v bílé a červené podobě. A také nová řada El Animal, taktéž v obou barevných provedeních. O všech vínech platí totéž co pro základní řadu 1200 – čistě mechanická práce (obnovili i nějaké staré stroje) bez elektřiny, jen za pomocí sil jejich zaměstnanců a sem tam nějakého zvířete. Krom síření žádné přídavky k hroznům (označují i jako Vegan, tedy žádné čiřící prostředky na živočišné bázi), pěstovaným v biodynamickém (certifikace Demeter) režimu. Z velké části pracují s 400l tinajas, amforami, ale používají i dubové sudy.

Zobraz celý článek...

pondělí 19. června 2017

Česká vína v Praze

litoborPod názvem Nejlepší česká vína v Praze se minulý týden v Novoměstské radnici, která se ostatně stává pravidelným dějištěm ochutnávek všeho druhu, setkala velká skupina vinařů z Čech. Šlo o přehlídku u příležitosti vyhlášení výsledků nominačního kola této vinařské oblasti pro Národní soutěž vín (tedy to, z čeho vychází vína vybraná do Salonu vín) a poměrně výjimečnou příležitost ochutnat si na jednom místě vína od téměř dvou desítek producentů, od známých větších firem po ty méně často viděné. Nedělal jsem si detailní poznámky, spíš si zapisoval rychlé dojmy, ale zase se mi podařilo projet většinu vinařství a pokud možno u nich ochutnat všechny vzorky a ne jen výběr (rezervy mám jen v těch sladších, ta jsem spíše opomíjel). Každopádně mne ochutnávka (opět) ujistila v tom, že vína z Čech má smysl vyhledávat a pít! :-) Což mi připomíná fajn počin Pražské vinice (brožura ke stažení v PDF), přehled vinic v hlavním městě a navíc někde i víkendové komentované putování po nich s možností ochutnávky. Krom profláklejších míst (Vinice sv. Kláry, Grébovka, Salabka, Modřanská…) průvodce upozorňuje a zve i na ty méně známé (Baba, vinice Vyšehradské kapituly, Albertov). Ale zpět k poznámkám z přehlídky, pár věcí co mne oslovilo nejvíce…

Zobraz celý článek...

pátek 16. června 2017

Velký a „malý“ Monastrell

Casa-Castillo-Pie-Franco-2013-JumillaPokud je řeč o velkých červených vínech ze Španělska, tak se debata omezuje na oblasti Rioja, Ribera del Duero a Priorat, znalci nezapomenou na Bierzo a sem tam se ve výčtech objeví ještě Toro. U ostatních oblastí a apelací je to, alespoň pokud se budeme bavit o světové scéně a výslunní skvělého hodnocení v prestižním magazínu, obvykle jen sem tam nějaké vinařství či dokonce jen konkrétní víno. Platí to i o regionu Murcia na jihovýchodě země a jedné z jeho apelací, horké suché jménem Jumilla. Ve zdejších podmínkách dokáže opravdu zazářit především španělská odrůda Monastrell, ve Francii známá coby Mourvédre, jinak obvyklejší spíše v různých směsích než samostatně. No a jednou z nejlepších ukázek odrůdy v její čisté podobě a špiček oblasti Jumilla je Pie Franco vinařství Casa Castillo. Tak nějak už papírově to působí lákavě – výsadby ve vyšší nadmořské výšce, okolo 750 metrů, z jediné vinice La Solana. Navíc hodně starých, z roku 1942, a ke všemu pravokořenných (je to jíl a vápenec, ale taky hromada písku, které fyloxera zrovna nemusí; ale úplně bez ní to tam není a sem tam nějaký keř podlehne). Jo a ošetřováno v bio režimu. Spontánně fermentováno v betonu, tak z poloviny celé nohama šlapané hrozny, a následně něco přes rok a půl zrání ve starších pětistovkách francouzských dubových sudech. Tedy plus mínus tyhle údaje, jednotlivé ročníky se liší, jak je potřeba.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 15. června 2017

Technologie, byznys, atlas Mikulovska a tak

Nicolas-Catena-Zapata-1999Éra inovací skrze technologické pokroky ve vinifikaci je za námi“, myslí si Nicolás Catena, jedna ze zásadních osob argentinského vinařství. A cestou dál jsou jedině práce na vinic a terroir. Fajn čtení. Jen jsem tedy přesvědčen, že i technologicky jde furt jít dál a třeba jen v záležitostech typu omezení síry a jejího nahrazování jinými postupy je furt co vymýšlet :o) A v kupě dalších věcí taky. Mimochodem na téma vína a technologie měl nedávno článek v hospodářkách Miloš Čermák. Ale jinak samozřejmě souhlasím, že techno hrátek už bylo moc a měli bychom hledět hlavně na místa původu. Což mi připomíná, že Rioja bude mít konečně systém značení dle vinic. A jako vždy se hned zvedají hlasy, jestli tohle není málo, že by to chtělo pyramidu kvality jako v Burgundsku a podobně. A výtky podobné těm třeba v Alsasku ohledně Grand Cru, jak některé značené vinice jsou prostě tak velké a rozmanité kusy krajiny, že nedává smysl se nějak samostatně klasifikovat. Nespokojenost nás žene kupředu :-)

Zobraz celý článek...

středa 14. června 2017

Bencze z hory svatého Jiří

bencze-riesling-2015V pondělí jsem sliboval jedno nové vinařství na našem trhu a tady ho máte. Bencze Családi Birtok je hodně zajímavý producent s třemi vinicemi na jižní svahu Szent György-hegy, tedy kopce naproti známějšímu Badacsony a u severního břehu Balatonu. Celkem mají téměř 19 hektarů, tedy už ne úplně málo, a jednotlivé polohy se docela liší jak nadmořskou výškou tak složením půd – od dominantně vulkanických nahoře, prostě kusy bazaltu kam se podíváš, po části s výrazně větším podílem jílu, spraše a písku v nižších polohách. Samotné vinařství vzniklo až v roce 2011, ale převzali existující výsadby, i starší až z roku 1976 (mají na webu povedený blogový zápisek na téma starých keřů). Vinice přesazují a dosazují a upravují i odrůdovou skladbu. Mají docela hodně odrůdy Pinot Noir a také Ryzlinku rýnského, to kvituji :-) Ale samozřejmě jedou i odrůdy typické místní, třeba Ryzlink vlašský a také pár trochu unikátnějších – Piros bakator, Kék bakator (mezi kterými je ve vinicích kvůli opylování rozprostřeno Chardonnay a Pinot Blanc) či novější Rózsakő. K tomu trochu Cabernetu Sauvignon a nové též výsadby Chenin Blanc. Vypadá to trochu divoce, ale asi vědí co dělají :-) Ve vinicích jedou organiku s příklonem k biodynamice, ve sklepě spontánní fermentace, žádná aditiva krom síření (někam k hranici 55-60 mg/l), dřevěné sudy a tak… prostě normálka.

Zobraz celý článek...

úterý 13. června 2017

Výjimečná degustace Leroy

les-lavrottesPravidelní čtenáři tohoto blogu a lidé, kteří mne znají, dobře vědí, že burgundská vína od madam Leroy mají v mém srdci speciální místo. Některé lahve bych určitě zařadil mezi to nejlepší co jsem měl možnost v životě pít a chutnat, zážitky s Leroy mám v sobě hodně hluboko a považuji je za něco, co výrazně formovalo můj vztah k vínu a přeneseně vlastně dost ovlivnilo můj život jako takový. A co tak vím, tak dost návštěvníku Jižního svahu si odsud vybaví a jako jeden z mála pamatuje právě report ze setkání a degustace s Lalou Bize-Leroy, záležitost už skoro deset let starou. Bohužel vína Leroy nemám šanci chutnat natož pít příliš často, výjimkou jsou vlastně jen relativně pravidelná setkání (rozuměj alespoň jednou do roka…) se základním Bourgogne Rouge či Blanc. S nadšením jsem tak uvítal degustaci, kterou naplánoval dovozce Leroy do ČR, společnost AdVivum, společně se zástupcem vinařství, kterým je v USA žijící Francouz Gilles Desprez.

Gilles představil účastníkům vinařství jako takové, vysvětlil jeho dvě větve – négociantskou Maison Leroy a vlastní biodynamickou extrémně limitovanou produkci pod hlavičkou Domaine Leroy (resp. ještě raritnější Domaine d'Auvenay). Podělil se o informace, jak má vinařství na několika různých místech po Burgundsko uloženo dva a půl milionu lahví i velmi starých ročníků a že sám nevím, kde všude jsou. A dal k dobru další zajímavé historky. Dobrovolně ale přiznávám, že jedno zásadní téma celé prezentace mne docela rušilo. Opakovaně jsme se dozvěděli, jak jsou ta vína výjimečná a těžko dostupná, jak jsou drahá, o degustacích s těmi největšími hvězdami vinné kritiky a co měli možnost ochutnat a jak to bylo skvělé, jak je některá vína potíž byť jen olíznout natož koupit a pít celou láhev a jak bude v tomhle směru jen hůř. Pokud to má jako zvýšit zážitek z možnosti ta vína chutnat, tak na mne tedy funguje přesně opačně. Na ochutnávce s madam Leroy mluvila o výjimečnosti zřetelně přímo vína, nebylo potřeba tohle speciálně zdůrazňovat a používat způsoby, na které jsem zvyklý spíš od prezentací speciálních edic vín různých luxusních brandů. Ale co už, třeba to je jen můj problém a jsem na to přecitlivělý.

leroy-set

Naštěstí jsme se dozvěděli i spoustu dalších zajímavých věcí. O tom, jak je i ve svých 85 letech madam Leroy aktivní a co všechno je její zodpovědnost, kde stále fyzicky maká a v čem má jasné hlavní slovo. Pobavila historka, že má nově iPad, ale „stále posílá fax, aby si ověřila, že došel e-mail“ :-) Mluvilo se o experimentech s omezením mědi (aktuálně s maticí 3x3 bloků výsadeb s různými přístupy) a jak už si mysleli, že to mají zmáknuté, aby jim pak problematický ročník ukázal, že tedy opravdu nemají. Dozvěděli jsme se některé detaily jak vznikají základní Bourgogne a co do nich typicky jde za vína a další různé drobnosti a zajímavosti. Třeba že v negocé byznysu jedou spíše bez smluv předem na konkrétní polohy, madam Leroy si prostě nachutná kvanta dovezených vzorků vína ještě před tím než projde malolaktikou a vybírá, co by tak pro sebe chtěla. A následně se prostě snaží zaplatit dost nato, aby víno získali, přeplatit konkurenci. No a pak tu samozřejmě byla vína…

leroy-morgeotPokud není uvedeno jinak, tak jde o Maison Leroy, tedy négociantské záležitosti. Základní Bourgogne je jejich dost zásadním vínem. Nevzniká každý rok, jen když je potenciál udělat ho skvěle, vždy hodně nad průměrem téhle kategorie. Dost často to bude první (nebo jediné) víno, se kterým se konzument u jména Leroy setká, a musí ho prostě předvést v maximálně dobrém světle. Také na něm, výběrem vín co do něj půjdou a tak, tráví násobně více času než u prestižních poloh. Povedené ročníky 1997 a 1998 u bílého jsou i dnes stále v kondici a nepřestávají udivovat. Bourgogne Blanc 2015 je víno ve vůni krásně čerstvé, mladičké, jemnější, s citrusovou linkou, docela slinosbíhavé. V chuti suché, čisté, lehce krémové, jemnější, s fajn kyselinami ale docela uhlazené a hodně přístupné. Na Leroy vlastně až moc připravené takhle brzy, docela mne to překvapuje, je k pití vlastně už teď a určitě nemá stejný potenciál zrání jako výše jmenované kousky a působí i jednodušším dojmem. Chassagne-Montrachet 1er Cru „Morgeot“ 2013 je šardonka znatelně koncentrovanější, kouřová, minerální, suchá, dlouhá, lehce toastově karamelová v závěru a ještě hodně na začátku své cesty. Meursault 2001 naopak víno zřetelně zralejší, s výluhovým mixem ovoce, bylinek a medu, suché, plnější důraznější strukturované, trochu toastové, včelí. Důrazné i elegantní, zajímavé pití.

leroy-cervenaBourgogne Rouge 2015 mělo krásnou rudou barvu a čerstvé, sladce ovocné efektní mladé aroma, čerstvost a ovocnost byla stylově až taková ta vzletná „cru Beujolais“ styl :-) Peckoviny, maliny, rybíz, parfémovost. I v chuti mladičké, šťavnaté, fajn tříslo a svíravost, čistá precizní šťavnatá ovocnost, sladké peckoviny, jemnost. Jako velké mňam, za mne. Santenay 1er Cru „La Comme“ 2013 o chlup světlejší barva, stále čerstvá a trochu parfémovější výraznější ovocnost, o něco pikantnější, peckovinová. Suché, šťavnaté, parádní kyseliny, lehce svíravé, „chlastací“ při komplexitě, strukturované, delší. Kyselina, energie, jemnost v kombinaci s důrazností. Wow! Nádherná záležitost. Gevrey Chambertin 2013 nic temného v barvě, opět výrazněji voňavé, sladší, až do černého rybízu. Suché, plnější, šťavnaté, parádní struktura, třísloviny, svíravost, důraznější, mladé, znatelnější dřevo, koncentrace a svěžest, energie, paráda. Tohle bude za pár let fantastické. Chambolle Musigny 1er Cru „Les Lavrottes“ 2013 (což je asi poprvé, co jsem tohle 1er Cru, polohu pod Grand Cru Bonne Mares, fyzicky viděl na vinětě; a určitě poprvé co chutnal…) nijak tmavé v barvě, voňavé, ale jemnější peckovinovo-malinová ovocnost a „přítulnější“ projev než předchozí víno, v chuti ovšem přesně naopak svíravější, nečekaně drsnější a úplně na začátku cesty. Ale už ve sklence a s návratem k vínu po konci oficiální části degustace se začínalo ohlazovat a otevírat do krásy a elegance, tohle bude báječné. Beune 1er „Greves“ 1987 (což byl spíše lehčí a problematičtější rok) světlá nazrálá barva. Poměrně aromatické, výraznější a zralejší, rychle se mění a je úplně zbytečné až kontraproduktivní s vínem míchat ve sklence, nejlepší nechat v klidu a „odčichávat“. Kafr, sušené plody, rezavé železo, něco divokosti. Suché, fajn kyseliny, stále něco ovoce, železitost, jemnost a délka, lehkost a elegance, zábavný starý pinot. V určitých ohledech mi připomínal některé staré košer Chrámce.

Domaine-Leroy-Vosne-Romanée-1er-Cru-„Les-Beaux-Monts“-2014O závěr se postarala láhev Domaine Leroy Vosne-Romanée 1er Cru „Les Beaux Monts“ 2014. A tam bylo tak nějak… všeho víc. Ale ne takovým tím způsobem, díky kterému si získala velkou popularitu leckterá novosvětská vína. Sice se o něco zvedla i celková hlasitost, ale hlavně bylo všechno tak nějak lépe slyšet, precizněji, snáze rozeznatelně byť bylo stále perfektní součástí celku. Tmavší barva, jiskřivá, tónem lehce do fialové. Mladičká efektní bohatší koncentrovaná vůně, ovocná, energická, krásná a přitom jde vlastně jen o úvodní projev na úplném prvopočátku vývoje. Suché, šťavnaté, strukturované, sladší ovocnost ale parádní kyselina, jemnost a síla, koncentrace, tříslo, velmi dlouhé. Svým způsobem pitelné a krásné již nyní, ale s potenciálem zrání desítky let a momentálně mnoho let před momentem, než bude dávat opravdový smysl otevírat. Tohle je jiná hra :-)

Odcházel jsem spokojený, radostně napitý výborných vín (leccos zbylo na dopíjení, takže žádné homeopatické srkání), ale dobrovolně přiznávám trochu bez takového toho až zbožného oblouznění co mnohokrát dříve :-) Nebylo to samozřejmě poprvé, jen tentokrát to bylo spíš tou „Moët Hennessy Louis Vuitton“ aurou části prezentace než vzorky jako takovými. Pokud bych řešil nějaký poměr cena/kvalita (ale je to poněkud scestné, když za nejlevnější Bourgogne zde chtějí přes dva tisíce a u doménového vína byla cena „na vyžádání“, což otevírá brány divokým spekulacím, tuplem když u vzorku předchozího bylo bez obav uvedeno 48 900 Kč), tak bych domů nejraději Bourgogne Rouge a Santenay, k těm jsem se ostatně i s velkou chutí vrátil. A v zásadě i bez uvažování cen s nimi byl nejvíce spokojen. A pak samozřejmě doménové Vosne-Romanée, do sklepa celou bednu. Jenže i kdybych měl zbytných pár set tisíc tak… nevím… asi bych je nedokázal utratit tímhle způsobem. Přes veškerou touhu podobná vína mít a pít. A jsme zase u těch peněz :-)

Zobraz celý článek...

pondělí 12. června 2017

Ráspiho Siller, krásnohorský sekt a seriózní cava

rapsi-siller-2015Jestli je nějaká domácí vinařská akce, kterou se snažím nevynechat a obvykle na ní strávím maximum možného času, tak je to festival Praha pije víno. Letošní už čtvrtý ročník mne vzhledem k dovolené bohužel kompletně minul. Což naštve, z mnoha důvodů. Každopádně teď novinky na našem trhu, ať už aktuální ročníky známých vín nebo úplně nová vinařství, „musím“ nachutnat jiným způsobem :-) Kupříkladu od Vinorum projíždím hned dva nové fajn producenty a jeden zatím vypadá více než dobře, těšte se na zápisky. Ale nejdříve klasika… Ráspi Siller 2015. Nový ročník „poločerveného“ z odrůdy Frankovka (docela jsem ujížděl na ročníku 2012) od mého oblíbence z maďarské oblasti Sopron. Burgundská láhev, šroubový uzávěr. Světlejší rubínová rudá barva. Výraznější aroma, směrem do třešní a jahod, s nezaměnitelnou decentní zemitější linkou Ráspiho sklepa a mineralitou tamní půdy s kupou slídy. A k tomu docela znatelný vliv dřeva, skoro mi to přijde jako by tímhle vínem „propláchl“ nové sudy než do nich půjde klasická červená Frankovka :-) Suché, čisté, spíše lehčí, červeně ovocné, něco třísla, moc fajn kyselina, dobrá délka a pitelnost. Zábavné, chlastací, nic vážného a přitom dostatečně zajímavé. Navíc víno, které nestojí moc.

Zobraz celý článek...

pátek 9. června 2017

Čtení na víkend

pivoPár tipů na články, do kterých se vyplatí investovat čas takhle při pátku či o víkendu. A začneme pivem. Anheuser-Busch InBev, behemot pivního průmyslu, provedl další investici. Už dříve si pořídil nějaké ty „craft beer“ producenty, časopis, začal prodávat potřeby pro domovarníky a teď zainvestoval do webu RateBeer, do této chvíle čistě komunitou tvořeného a nezávislého přehledu a hodnocení světové pivní produkce. Už se množí reakce malých pivovarů žádajících stažení jejich produkce ze stránek, kterým podle nich už teď nepůjde věřit. Každopádně zde najdete fajn analýzu proč to Anheuser-Busch asi udělal a proč spíš ne. V zásadě se tyhle věci týkají i vína a psaní o něm, otázek o (ne)závislosti, kdo médium vlastní, kdo v něm inzeruje, kdo má zásadní vliv… Je dobrý se nad tím zamýšlet. Vlastně nejen u textů o víně / pivu. Přesněji… především u všeho ostatního :-)

Zobraz celý článek...

čtvrtek 8. června 2017

Roxanich – naturální charakterní Chorvatsko

Mladen-RožanićNa pozvání dovozce Domaine Hugo dorazil před dvěma týdny do Prahy Mladen Rožanić, aby zde hned několikrát prezentoval produkci svého vinařství Roxanich (web). Já zase jednou vyrazil společně s manželkou, tchýně pohlídala děti, a zainvestoval do degustační večeře s jarním menu v Bistrot 104 (zkuste, jde to stále nahoru; vzhledem k charakteru vín jela z nabídky spíše ta těžší jídla). Geograficky jsme v Chorvatsku, konkrétně tedy Istrie nedaleko Višnjanu, a jako bonus je to producent naturální. Z poklidných šesti chodů (+ drobnostmi před a po) se sklenkou ke každému se postupně stala celkem solidní pijatyka, kdy i jejich vlajková loď tekla proudem. Nezlobil jsem se :-)

Zobraz celý článek...

středa 7. června 2017

S kily navíc zpět z dovolené…

tsiakkasJen pár hodin letu a člověk je zpět z vyprahlého Kypru do v ten moment značně deštivé Prahy. Rodinná dovolená je u konce. Naštěstí, dalo by se říct, za těch deset dní jsem se zkypřil o více než tři kila, nechápu. Čekají mne dny odříkání a intenzivního běhu nebo tak něco :-) Smutná informace na úvod – mám absťák, neobjevil jsem tam žádné lokální šumivé víno! Tedy když pominu sladké ve stylu moscato. Široce rozšířené bublinky Duc du Nicosie, pod pět éček koupíte leckde a dokonce jdou na export, si tamní nápojový gigant KEO nechává dělat ve Francii. Holt mají počasí na něco jiného, no. Ale v tichých vínech bych si vybral, propil jsem se solidně několika lepšími producenty a otestoval trochu i pár dalších (a půllitrovou karafu chlastací „sudovky“ v báječné taverně v horách), snad z toho něco spáchám. Vyzkoušel jsem i víno z Turecka, při přejezdu do severní části ostrova, Chardonnay co chutnalo jako… každé druhé spotřební Chardonnay odkudkoliv :-) Každopádně vás určitě čeká report z návštěvy dvou zajímavých vinařství (na fotografii v titulce dcera jednoho z vinařů prezentuje kožené vaky na víno, konstruované hezky chlupy dovnitř, které už tak nějak dneska v moderním provozu úplně nepotřebují), jen co se trochu vzpamatuji a odhrnu pracovní resty. Pro dnešek tedy už jen pár fotek…

Zobraz celý článek...

středa 31. května 2017

Propíjím se Kyprem…

commandariaPokud mne sledujete na Instagramu, tak už veškeré informace z mého kyperského pobytu máte :-) Pokud ne, tak všechny příspěvky najdete níže. Ve zkratce se dá říct, že se o něco pomaleji než bych chtěl (děti děsné, únava po dni stráveném na slunci, klasická dovolená prostě…) propíjím předvybranými vzorky místních vín a začíná se mi rýsovat nějaký závěr. A hlavně volba, kterým směrem do hor a za kterým vinařstvím vyrazit (mezi favority patří Tsiakkas a Zambartas). Červená umí být hodně zajímavá, bílá z vyšších nadmořských výšek a starých keřů taky. Vína jsou hodně precizní, technologicky čistá, někdy možná až moc. Tak nějak se jde dost dobře spolehnout na to, jak bude obsah lahve vypadat, pokud je na vinětě napsáno to či ono. Což je samozřejmě úplně v pořádku, ale zatím jsem nebyl ničím vyloženě překvapen. Dost vín jsem si užil, pár mne zas tolik nebavilo. Ale zatím nic, co by mne vyloženě nadchlo, přišlo mi výjimečně dobré. Paradoxně nejblíže k tomu měla sladká Commandaria z vinařství Tsiakkas (které je obecně nadprůměrné a dost mne potěšilo, když jsem zjistil, že navíc bio certifikované), jejíž zadní stranu viněty máte v titulce dnešního zápisku. Ale možná se není čemu divit, vzniká přeci je trochu odlišně oproti většině sladkých lepidel na trhu, bez fortifikace a s delším zráním, z vinic hodně vysoko a díky tomu se super kyselinou. Ale Commandaria myslím bude nakonec stejně samostatný zápisek, ač jsem to původně neměl v úmyslu :-)

Zobraz celý článek...

pondělí 29. května 2017

Kyperské vinařství aneb nejen Commandaria

kyperounda-petritisV posledních letech se dost mluví o řeckých vínech, jak o těch vnitrozemských tak charakterních kouscích z ostrovů Santorini, Kréta a dalších. Odrůdy Assyrtiko a Xinomavro začínají být v zahraničních podnicích víny oblíbenými a vyhledávanými a už ne jen zajímavostí pro „odvážné“ konzumenty. A pak je tu Kypr. Nejvýchodnější a třetí největší ostrov ve Středozemním moři „sevřený“ pobřežím Turecka, Libanonu, Sýrie či Egypta. De facto rozdělený na řeckou a tureckou část oddělenou nárazníkovou zónou OSN, jako bonus se dvěma britskými územími v podobě dost důležitých vojenských základen. Ale politiku řešit nebudeme, jde nám o víno. A to mělo vždy hodně blízko Řecku, má velmi bohatou historii a přes problémy v posledních desetiletích je na zřetelném vzestupu a s potenciálem zaujmout nejen vinné nadšence.

Zobraz celý článek...

pátek 26. května 2017

Zajímavé Champagne a šest bílých burgundských

Olivier-Horiot-Champagne-„Métisse“-Extra-BrutUž je to pět let, co jsem se tu rozepisoval o hodně specifickém víně Rosé des Riceys. Tématu se teď věnovala Jane Anson v Decanteru, v článku Rosé s burgundskou duší. Jane doporučuje víno od moc zajímavého šampaňského producenta Olivier Horiot (web), od kterého jsem teď shodou okolností pil klasické šumivé Champagne. Horiot pěstuje primárně Pinot Noir, ale doplňuje ho nejen klasickými odrůdami Chardonnay a Pinot Meunier, ale také Pinot Blanc, Arbane (to dělá dokonce jako čistě jednoodrůdové!), Petit Meslier a Pinot Gris. Jeho neročníkové Champagne „Métisse“ Extra Brut je postaveno na Pinot Noir s asi dvaceti procenty Pinot Blanc, z šesti různých poloh u Riceys. Chutnané víno byla báze 2013 školená na kalech ve dřevě doplněná o soleru rezervních vín, do lahví červenec 2014 a degoržování na konci října 2015 (více méně blízko požadovanému minimu), dozáž jen 2 g/l, minimální síření. Všechny údaje jsou na zadní vinětě, každá láhev číslována. Tmavší barva. Teplejší zralejší krémovější vůně, toastová, dotyk dřeva, zákvas na calvados, efektní likérové tóny. Suché, šťavnaté, poměrně silné, výraznější kyselina, něco svíravosti, toastovaná jabka a trochu ostřejší, slušně koncentrované. Takové sedláčtější, neotesanější Champagne, dost zajímavé a charakterní, ale přiznám se, že přeci jen vyhledávám něco trošku jemnějšího :-)

Zobraz celý článek...

čtvrtek 25. května 2017

Georges Vernay, János Konyári, Čína, Anglie, padělky, rozhovory…

Georges-VernayLetem vinným světem. Na úvod dvě smutné zprávy. Před několika dny zemřel ve věku 92 let vinař Georges Vernay, člověk který se masivně zasloužil o obnovu odrůdy Viognier a slávu apelace Condrieu na severní Rhôně. Jeho suché bílé Condrieu „Coteau du Vernon“ patří k jedněm z etalonů toho, jakých kvalit může Viognier dosáhnout, a spojují sílu a koncentraci s až nečekanou finesou. Ale špičková byla i jeho červená Côte-Rôtie. Další smutná zpráva pak přišla z Maďarska, po dlouhé nemoci zemřela ve věku 66 let jedna z ikon tamního vinařství, János Konyári. Produkoval skvělá bílá i červená vína na jihu Balatonu a v posledních letech se kvalita vín neustále zlepšovala, ale ani skvělé víno nesmrtelnost nezajistí…

Zobraz celý článek...

středa 24. května 2017

Bílé Španělsko, cava a 3x B\V ryzlink

Ànima-de-Raimat-Blanco-2014Před brněnskou degustací Champagne jsem zaskočil do podniku Trapas na tapas, je to tam docela fajn. A logicky k jídlu nevynechal trochu toho vína. Ànima de Raimat Blanco 2014 pochází z Costers del Segre, vinice jsou vedeny v režimu integrované produkce. Je to směska Chardonnay, Xarel·lo a Albariño, odrůdy kvasí samostatně v nerezu za kontrolované nízké teploty a pak to smíchají. Láhev vypadá moc hezky. Víno je to dost voňavé, s kombinací sladší květinových tónů a výrazné ovocnosti, tropické plody, nektarinky, žlutý meloun. V chuti suché, středně plné, trochu krémovější a uhlazené ale s dost fajn kyselinou, výrazně ovocné ve stejném duchu jako vůně, slušně dlouhé. Docela efektní a bude bavit davy, líbivější ale vůbec ne blbé. Jak tu rád propaguji různé menší rukodělné biovinaře a podobné, tak tohle je čistokrevná velkoprodukce spadající do skupiny Codorníu (což je ale zároveň největší stále rodinný pěstitel hroznů ve Španělsku), ročně vystřihnou různých vín asi sedm milionů flašek. Pokud by běžná supermarketová produkce ale vypadala takhle, tak proč ne. Ve Španělsku cena okolo sedmi éček, což už je násobně více než za kolik lze koupit základní vína, u nás má v nabídce, stejně jako šumivky od Codorníu, 1er Wines. Po lahvi za 249 Kč.

Zobraz celý článek...

úterý 23. května 2017

Brněnský dýchánek s pěstitelskými Champagne

Champagne-André-Jacquart-„Mesnil-Expérience“-Blanc-de-Blancs-Grand-Cru-BrutPo myslím docela úspěšné párty Družstva minulý týden (pro zájemce fotogalerie) jsem se do Brna vrátil hned včera, tentokrát na pozvání místních vinných nadšenců. Byl jsem požádán uspořádat degustaci vín z mých nejmilejších, pěstitelských (a vzhledem k mému vkusu též biodynamických a všelijak jinak zajímavých) Champagne. Poskládal jsem desítku lahví, žádné úlety ale myslím dostatečně širokou škálu stylů a projevů. A sám se na ně moc těšil, přeci jen podobná vína nepiju úplně běžně ani jednotlivé lahve, natož v podobném uskupení. Sešli jsme se ve fajn podniku Garage Wine, nálada byla dobrá, účast hojná a osazenstvo pozorné k mým všemožným plkům. A i ta vína se dala :-) Co víc si přát? Jo abych si stíhal psát poznámky! Tak rychle s tím na blog, dokud mám vše v živé paměti.

Zobraz celý článek...

pondělí 22. května 2017

Velké bílé Châteauneuf-du-Pape

Château-La-Nerthe-Châteauneuf-du-Pape-Blanc-„Clos-du-Beauvenir“-2010Dobrovolně přiznávám, že bílá z Rhôny nejsou něco, co bych úplně vyhledával. Ještě tak Viognier ze severní části, ale jakmile dojde na různé ty směsky postavené na Roussanne / Marsanne, většinou mne úplně neoslovují. Ano, tušíte správně, postrádám kyseliny :-) Na degustacích je samozřejmě zkouším a občas narazím na víno, které mne nejenom zaujme ale dokonce i nadchne. Obvykle se ale jedná o nějakou absolutní špičku za takovou cenu, že za stejnou mám krabici německých ryzlinků co si nakonec možná užiju víc. V rámci přesvědčování, že nejen obludnou kyselinou živ je člověk, donesl kamarád na návštěvu láhev z Château La Nerthe (nebo také La Nerte, web), jejich Châteauneuf-du-Pape Blanc „Clos du Beauvenir“ 2010. Vinařství je jedním z nejstarších (záznamy potvrzují rok 1560, ale nejspíš ještě starších) a také nejuznávanějších v oblasti, z 88 ha vinic produkují klasická typická červená Châteauneuf, asi desetina produkce připadá ale i na bílé.

Zobraz celý článek...

pátek 19. května 2017

Přírodní Champagne a pět bílých z Burgundska

Champagne-Jeaunaux-Robin-Le-Talus-de-Saint-Prix-Extra-BrutPo krátkém výpadku opět zahájil Jiří Hron pravidelné přechutnávky francouzských vín ze svého sortimentu. Přestěhoval se s nimi do nově otevřené restaurace a kavárny ŠMIK, kde má na lístku hezkých pár lahví. Včera představil jedno Champagne a pět bílých z Burgundska, do toho vedra se hlavně sklenka bublin hodila výborně :-) Z rodinného vinařství Champagne Jeaunaux-Robin sídlícího v obci Talus Saint Prix (La Vallée du Petit Morin, pár kilometrů na sever od Sézanne směrem na Épernay) jsme chutnali neročníkový Le Talus de Saint Prix Extra Brut (dříve Grande Tradition). Vinařství má okolo pěti a půl hektarů vinic prakticky kompletně osázeno modrými odrůdami Pinot Noir a Pinot Meunier, Chardonnay je tam jen zlomek. Vedou je už delšího dobu udržitelně, bez chemických hnojiv, pesticidů a tak, od roku 2008 najeli na biodynamické postupy, primárně jedou různé výluhy a fermentované rostliny a snaží se i osekat síru a měď. Momentálně jsou v přechodném období na certifikaci. Nežádali o ni dříve, protože asi hektar vinic mají také v Aube, u Montier-en-l'Isle. A tam občas stříkli, je to i dost přes hodinu cesty autem a bylo složité reagovat včas a správně jen organickými postupy. Ale podařilo se jim pořešit větší auto, zlepšilo se také informování o počasí a další faktory, takže nově oboje vinice pojedou v organice :-) Na některá cuvée používají i sudy vyrobené z místního dřeva, alespoň na část vína.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 18. května 2017

Zmrzlé vinice, vinná kůže, Morava v USA, Brno

grafySvaz vinařů České republiky provedl dotazníkové šetření na škody způsobené jarními mrazy a z nich vznikl kvalifikovaný odhad finančních ztrát ve výši 1,18 miliard korun. Detailněji mají vše rozepsáno na webových stránkách. Některé vinaře, a patří mezi ně i moji oblíbenci, zasáhl mráz opravdu drasticky. Sedmnáctek bude o hodně méně. Předpokládá se, že půjdu nahoru ceny hroznů i vína. Škody nejsou ale jen na potenciální letošní produkci, pořádně za uši dostala i spousta nových výsadeb, kvůli hned dvěma výrazným vlnám mrazu s odstupem asi tří týdnů pomrzly i mladé sazenice. Vinařská asociace ČR rozesílala vlastní dotazník, kde se krom škod ptala vinařů i na pojištění vinic. Z tohoto dotazníku vyplynulo, že proti mrazu je pojištěno asi jen 20 % vinařů (což by mělo odpovídat datům z pojišťoven, podle nich je také pojištěno přibližně 20 % vinic a asi jen 13% sadů). Pojištění vinic, ať už proti mrazům nebo krupobití (případně obecně stanovené na určitou referenční hodnotu hektarového výnosu, kde je plnění automatické pokud výnos z nějakého důvodu pod hranici spadne), ale není úplně běžné ani třeba ve Francii. Pokrývá jen výkupní cenu hroznů a ne potenciální hodnotu vína, takže pro prestižnější producenty úplně nedává smysl a pro ty ostatní zas bývá až příliš drahé. Docela by mne zajímalo, zda si AXA pojistila vinice těch pár zásadních producentů (Château Pichon-Baron, Château Suduiraut, Château Petit-Village, Quinta do Noval, Disznókő a další) co momentálně vlastní…

Zobraz celý článek...

středa 17. května 2017

Španělské runy na dnešní Družstvo

Celler-del-Roure-Les-Alcusses-2013Určitě tu mé vinné příspěvky sleduje i někdo z fantazácké / tolkienistické komunity. A tak se ptám… vidíte to na vinětě taky? :-) Je tam prý nápis ve starém iberském písmu, prý dosud nerozluštěný, ale mně to až podezřele hodně připomíná trpasličí runy ze Středozemě. Kdo nápis rozluští má u mne flašku! Pokud jde o obsah lahve, tak zdrojem je Pablo Calatayud a jeho projekt Celler del Roure, už jsem od nich ochutnal prakticky všechno a produkce mi hodně sedí. Ač nejznámější část nabídky tvoří vína z tradičních odrůd oblasti poblíž Valencie školená v zachráněných opravovaných starých amforách (viz třeba tenhle zápisek), tak tohle je víno z jeho „moderní“ řady (a vlastně první, co vinařství začalo dělat). Což čtěte jako „i odrůdy co znáte a dřevěným sudům se nevyhýbáme“. Les Alcusses 2013 je starý dobrý Monastrell (aka Mourvèdre) a k tomu Petit Verdot, Cabernet Sauvignon a něco odrůdy Garnacha Tintorera, ale ač Monastrell bývá základem vždy tak složení se mění každý rok. Na vinicích čisto, mošt kvasí spontánně a víno si poleží asi tři čtvrtě roku v použitých (druhé a třetí plnění) barrique a pětistovkách sudech.

Zobraz celý článek...

úterý 16. května 2017

Minivertikály Vino Nobile od Boscarelli

Nicolò-De-FerrariKe konci dubna navštívil Prahu Nicolò De Ferrari z rodinného vinařství Boscarelli, podniku specializujícího se na Vino Nobile di Montepulciano, a předvedl svá vína na příjemné komorní degustaci u dovozce Alifea (a později též na degustační večeři). Nicolò je zodpovědný především za vinice, zatímco jeho bratr Luca nese na bedrech sklep. A bylo to krásně poznat, rozhodně se více rozvášnil u tématu vinic (a případné italské byrokracie) než u následného zpracování hroznů, tématu co udělá zmenšení rozestupů mezi řádky o deset centimetrů by jistě dokázal věnovat další hodinku či dvě výkladu :-) Vinařství založil jeho děda, Egidio Corradi, který pořídil 10 ha ploch v Cervognano a vysázel vinice, cílem bylo primárně dělat si víno pro sebe a přátele a zbytek hroznů prodat. V roce 1967 ale zemřel a jeho děti, v té době ve věku okolo dvaceti let, se rozhodly vinařit jako povolání. Zásadní roli sehrála Paola De Ferrari Corradi společně s manželem Ippolitem. Ten bohužel zahynul v roce 1983 při autonehodě a Paola, s šestnáctiletým synem Lucem a třináctiletým Nicolou, zůstala na vinařství sama. Nicola studoval architekturu, Luca směřoval k diplomatické kariéře… ale nakonec se oba vrátili to Toskánska a převzali zodpovědnost za rodinný podnik.

Zobraz celý článek...

pondělí 15. května 2017

Pivo versus víno na 360 km

vltava-medaileO víkendu se odehrál epický souboj mezi vínem a pivem. No dobře, to možná trochu přeháním… :-) Favority letošního ročníku Vltava Run, štafetového běhu ze Šumavy do Prahy o celkové délce přes 360 km a s převýšením něco nad 6.5 km nahoru a 8 km dolů, byly týmy Beermental Elite a Winehouse.cz. Od počátku byl jejich souboj hodně vyrovnaný, chvilku vedl jeden tým a pak zase druhý. V polovině začal Winehouse ztrácet, ale jen aby na Živohošti (= po nějakých 316 km a šest úseků před koncem) stáhl ztrátu na pouhých osm minut. Fandil jsem co to šlo! Ale v cíli byl nakonec první obhájce loňského vítězství, Beermental Elite, s časem 23h 6m 28s (což představuje dost ďábelské průměrné tempo zhruba 3:50 min/km) a náskokem na Winehouse.cz 23 minut. Mimochodem třetí v pořadí, ÁBĚS Sedlčany, na vítěze ztrácel 2h 37m, odskok favoritů byl opravdu velký. Náš tým skončil na 61 místě z 302 registrovaných, s odstupem 7h 42m na vítěze. Ale podařilo se nám stáhnout více než hodinu a půl oproti odhadu a dostat se pod 31 hodin na trati. Příští rok pod třicet! :-)

Zobraz celý článek...

pátek 12. května 2017

Pěstitelské Champagne a biodynamická Cava

Champagne-Dhondt-Grellet-„Dans-un-premier-temps“-BrutBubliny! S velkou chutí jsem otevřel a vypil Champagne Dhondt-Grellet „Dans un premier temps“ Brut (ale dozáž jen 5 g/l). U nás jde o novinku, dovezeno teprve nedávno. Tohle víno se dříve jmenovalo Tradition a jde o základ vinařství. Což je menší rodinný podnik, hrozny si pěstují sami a vinice, hezké polohy v Côte des Blancs, ošetřuji v eko režimu, krom běžné síry a mědi snad jen bylinné výluhy. Vína už nějakou dobu dělá mladičký (rozuměj znatelně pod třicet) Adrien Dhondt , pod kterým letí podnik docela nahoru. Na vinětách uvádějí prakticky všechny zásadní technikálie, což je paráda. Konzumovaný kousek je odrůdově 50 % Chardonnay, 30 % Pinot Noir a 20 % Pinot Meunier, keře okolo 45 let věku. Víno je ze 70 % ročník 2012 doplněný solerou (perpetuální rezervou) založenou v roce 1986. Což byl rok, kdy se Eric Dhondt a Edith Grellet rozhodli přestat prodávat hrozny négociantům a založili vlastní vinařství. Víno šlo do lahve v květnu 2013 a poleželo si tam na kalech až do začátku prosince 2016 kdy bylo odstřeleno.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 11. května 2017

Mesquida Mora Trispol 2013

Mesquida-Mora-Trispol-2013V poslední době jsem experimentálně nakupoval různá ostrovní vína. Čímž nemyslím jen bubliny z Anglie, těch není nikdy dost a chtěl bych mít doma o hodně větší zásobu, nebo klasické věci ze Sicílie či Sardinie. Ale spíš kousky z míst jako Tenerife, Mallorca, Santorini, Lanzarote… nevím, možná tak jezdím na dovolenou u moře alespoň ve sklence :-) Nedávno jsem takhle otevřel zemské víno z Mallorky, červené Trispol 2013 vinařství Mesquida Mora. Za ním stojí sourozenci Bàrbara a Jaume Mesquida-Mora. Rodinné vinařství založil už pradědeček v roce 1945 (a mají záznamy, že rodina Mesquida vinařila už někdy v šestnáctém století), ale spíš dělal vína na vypití v rámci rodiny. Jeho syn začal i lahvovat pro další na ostrově a otec současné generace dokonce vystudoval enologii a vše trochu zprofesionalizoval. Jenže Bàrbaru postupně přestal bavit způsob, jakým vína vznikala, a tak se odtrhla a rozjela nový projekt. I proto se dvě její vína jmenují Sòtil (strop) a Trispol (podlaha, ale také směs používaná na výrobu dlaždic), když začínala tak prý neměla nic z toho :-) Poměrně rychle si její vína získala kvalitou fanoušky mimo Mallorku. Od počátku jedou v biodynamice, už nějaký pátek jsou i bio certifikována (týká se i chutnaného vína, biodynamická certifikace přišla později), minimalizují síření (bílá jsou i nesířená), filtrace minimální nebo žádná. A takové ty běžné věci, prostě.

Zobraz celý článek...

středa 10. května 2017

7x Barbera pěti různých vinařství

Montalbera-Barbera-d'Asti-Superiore-Lequilibrio-2011Propíjel jsem se teď sérií vín italské odrůdy Barbera ze sortimentu Víno pro vás, dnes se pokusím odhrnou zbylé poznámky co se mi tu nahromadily. Něco mi stylově sedělo více, něco méně, ale obecně mám dobře udělanou Barberu poměrně rád, z obvyklých vyšších kyselin strach nemám :-) Už jsem tu psal o top barbeře NUDA z vinařství Montalbera, otevřel ale i jejich Barbera d'Asti Superiore „Lequilibrio“ 2011. Ten balanc v názvu má vyjadřovat ideální poměr malých barrique sudů, větších tonneaux i sudů velkých (30 hl), ve kterých stráví celkem asi rok a půl. Jde o trochu starší výsadby a pozdnější sběr lehce přezrálých hroznů. Barva tmavší rubínový. Již lehce nazrálejší, docela výrazná vůně s ovocností spíše do tmavých plodů, lesního ovoce, linkou dřeva, ale zároveň jasně naznačuje i vyšší kyseliny. Ty v chuti jsou, víno je suché a šťavnaté, poměrně plné a docela hutné, opět tmavá ovocnost. Dobrá délka. Pěkně udělané bohatší plnější červené, ale díky kyselinám s fajn čerstvostí a pitelností. Líbí dost. Z vinařství chutnal i základní Barbera d'Asti „La Ribelle“ 2014, což je čistá nerezovka. Čerstvá, šťavnatá, projevem do lesního ovoce, znatelnější kořenitost. Středně plné, s výraznější kyselinou, drobnější ovoce, rybíz, přímý „chlastací“ styl. Proč ne.

Zobraz celý článek...

úterý 9. května 2017

Psaní, rozhovory, suchá vína, Družstvo v Brně

kalne-ruzoveZpracovávám docela pravidelně texty i mimo blog. Někdy si to fakt užívám, jindy je to trochu boj :-) Třeba když se snažím na vínech, která mi třeba moc nechutnají, najít pozitiva pro „běžného konzumenta“. Nebo takové sepisování profilu odrůdy, ze které jsem snad nepil víno co by mi přišlo opravdu zajímavé, tak aby vyzněl lákavě odrůdu zkusit. Jo, psát si na blog jen vlastní názory je velká pohoda, ale texty jinam na zakázku jsou leckdy řehole! Když pod některými ale nebudu podepsán, zaplatí to alespoň část mých vinných nákladů a nemusím přitom psát lži ani odposlouchávat třeba šéfa Vinařského fondu... :-) Ne, novinařinou bych se fakt živit nemohl, i když jsem měl před 10+ lety v tomto ohledu smělé plány. Ale jsou i pozitivní momenty. Když se mohu vyřádit a sepsat delší text o nějaké své vinné libůstce (rozuměj sherry, Jura, pěstitelská Champagne, vína z Čech…). Nebo když v rozhovorech dostáváte fajn odpovědi na své hloupé dotazy.

Zobraz celý článek...

pátek 5. května 2017

Pukni hajzle (s amforou a kanadským pinotem)

Cullerot-2016-Celler-del-RoureNe, titulek není komentářem k současné politické situaci u nás, i když by se hodil na více než jednoho z našich ústavních činitelů :-) Včera opět dorazil na návštěvu kamarád žijící dlouhodobě v Japonsku a tohle prý říkala jeho česká babička když někdo kýchnul, místo obligátního Pozdrav pánbůh. Zapsal jsem si to do poznámek k vínům, mezi Chardonnay od Tissota a červenou směsku z Mallorky. Ono se to hodilo, mohli jsme se tím častovat v pozdních nočních hodinách. Pokaždé se přecpeme a navíc otevřeme příliš mnoho lahví a vypijeme nevhodně moc vína. Když už se vidíme, že jo. Obvykle dáme nějakou klasiku a pak se snažíme toho druhého překvapit, nabídnout něco co nejspíš nezná. Mám to o chlup těžší, protože on může díky cestování po světě a nabídce v Japonsku snadno pracovat s víny z oblastí, které se k nám vůbec nedostávají. Ať tak či onak je to vždy velká zábava. A byla i včera :-)

Zobraz celý článek...

čtvrtek 4. května 2017

Mrazy, Bordeaux, Gaja na Etně, Taittinger v Anglii…

mrazyCo nového se událo ve světě vína? V Evropě jsou to určitě mrazy, článků na které by šlo linkovat je hromada. Mrazivé počasí zasáhlo Švýcarsko, Španělsko (třeba Rioja, hlavně Rioja Alavesa, či Ribera del Duero nebo Bierzo), části Itálie, Německa, Rakouska a ostatně i naše vinice. Ve Francii výrazně postihlo Champagne, Burgundsko ale i Languedoc, údolí Loiry, Alsasko a opravdu masivně také Bordeaux. Tam jde prý o nejhorší mrazy od roku 1991, alespoň částečně jsou zasaženy tři čtvrtiny vinic a zhruba pětina o potenciální sklizeň ročníku 2017 přijde téměř úplně, nejhůře je na tom pravý břeh (naštěstí to ale nebyl takový masakr jako v roce 1956, kdy brutální mráz ničil samotnou révu a bylo nutné masivně přesazovat). Nejspíš se to odrazí i na ročníku 2016, jehož ceny jsou právě uvolňovány v rámci kampaně En Primeur (ke které se vyjádřil, tradičně vtipně, i Ron Washam). Někdo může nasadit ceny výše než původně plánoval nebo pustit na trh méně vína a něco si nechat do rezervy. Ono to vypadá, že bohaté Bordeaux si může nějaký podobný průšvih sem tam dovolit, ale realita je trochu jiná. Místní superstar s víny za desítky a stovky euro se s tím samozřejmě vyrovnají (a ostatně budou mít i menší škody, protože si mohou snáze dovolit všemožné techniky jak proti mrazům bojovat, od prostých hořáku ve vinicích po pronájem helikoptér, kterými stlačí teplejší vzduch k zemi), jenže jsou tam tisíce menších producentů a pěstitelů, pro které to nebude vůbec snadné. Od roku 1995 se počet pěstitelů propadl na zhruba polovinu, ze 14 na 7 tisíc, a podobné události jen uspíší další konsolidaci, odprodej vinic větším hráčům a skupinám.

Zobraz celý článek...

středa 3. května 2017

Třikrát suché Lambrusco

Cavicchioli-&-Figli-Lambrusco-Di-Sorbara-„Vigna-Del-Cristo“-2016-Frizzante-SeccoLambrusco. Už jsem se tu dříve zmiňoval, že to může být (a tradičně bylo) něco úplně jiného než všechna ta sladká průmyslová stěží vína ze supermarketů, projevem bližší limonádě, a nejlevnější víno ve čtvrtlitrové karafě na lístcích všemožných pizzerií a dalších taktrochuitalských restaurací. Oblast Emilia-Romagna, odkud většina Lambrusca pochází, nabízí mnohem více. Lambrusco je vlastně celá rodina odrůd a vín, parádních suchých (ale též bezva sladších) červených a růžových, s množstvím zajímavých projevů. Lambrusco di Sorbara je z nich asi nejstarší a nejblíže divoké révě, nejvoňavější a nejflorálnější z celé rodiny, ale také nejlehčí. Lambrusco Grasparossa (nebo také Lambrusco di Castelvetro) je nejuniverzálnější pokud jde o půdy kde se mu daří a vína z něj bývají plnější, koncentrovanější, s více tříslovinami a také o hodně tmavší. Lambrusco Maestri dává asi nejovocnější vína, někdy působí až přehnaně „falešně“ uměle, a také nejtmavší, byť komplexitou asi nedosahují výše uvedených. Lambrusco Salamino bývá docela ovocné a květinové, tmavší a krémové, často bývá i ve sladších podobách. A pak je tu ještě Lambrusco Montericco, Marani, Viadanese, Barghi, Gonzaga a další, specifická a v lecčems zajímavá. A také jednotlivé apelace, jako třeba Lambrusco Reggiano DOC, která povoluje podstatnou část nejdůležitějších Lambrusco odrůd pokud je tam jedné alespoň 85 % (a doplněna může být třebas libovolným mixem ostatních). Prostě Itálie se vším všudy :o) Teď jsem doma vypil tři vína od dovozce VinoDoc, ve všech případech šlo o tu nejvyšší třídu v jejich nabídce a vína obecně uznávaná jako velmi dobré ukázky stylu (tře sklenky Gambero Rosso, tříhvězdičkové tipy v Native wine grapes of Italy), ale cenově furt v zóně 228 – 289 Kč za láhev. Úplně jsem ta vína viděl k hutnému ragů z divočáka, různým tučným salámkům a podobně. A vlastně i k té pizze, s pořádným rajčatovým základem a zase těmi salámky a tukem. Mám hlad!

Zobraz celý článek...

úterý 2. května 2017

Fallet-Prévostat, Els Vinyerons, Mas Candí…

Champagne-Fallet-Prévostat-Blanc-de-Blancs-Grand-Cru-à-Avize-Extra-BrutV poslední době doma piju často buď taková vína, která už z mých poznámek dobře znáte, nebo lahve ze kterých chci sepsat poznámky až coby součást nějakého setu. A nějak nestíhám. Ale nějaké ty jednotlivé lahve myslím odhrnout zvládnu, než se zase dokopu k většímu článku. Třeba nedávno jsem měl možnost popít jednu z mála dovozených lahví Champagne Fallet-Prévostat Blanc de Blancs Grand Cru à Avize Extra-Brut. Pokud jsem to správně pochopil, jde o dům provozovaný postarší vdovou Fallet, se starými až 80-ti letými vinicemi, skoro pěti hektary v top obcích Avize, Oger a Cramant. A s blíže neurčenými velkými zásobami i velmi starých a dokonce neodstřelených vín ve sklepě. Je to producent, okolo kterého jako supi krouží větší domy a dělají si na vinice (i zásoby) zálusk :-) Tohle vinařství nějak pořádně nemá distributory a ani nechce, prodává pár tradičním klientům a tím to hasne. Nebo krabici když zaklepete u nich doma a ukecáte je. Pracují jen se dřevem, foudres z devatenáctého století původem z Alsaska. Do neročníkových vín používají perpetuální rezervu kdo ví jak starou. Konkrétně tohle víno byl z poloviny ročník 2008 a druhá půlka ona rezerva, do lahví v roce 2009 a odstřel tak rok a půl zpátky. Podle nich jde o „původní“ styl Blanc de Blancs. V projevu je to hodně ovocné, výrazné, až sladší pečené ovoce, toastové tóny, karamel, jasná oxidativní linka. V chuti poměrně silné, koncentrované, opět toastové, delší, trochu peckové. Se vzduchem se hodně mění a je takové vinné, dobře postavené. Sympatické, na Blanc de Blancs trochu netradiční plnější pití. Ale s chutí bych dal další láhev :-) Objevila se u Miloše Danihelky v l’Fleur a doufám, že to nebylo naposledy.

Zobraz celý článek...

pátek 28. dubna 2017

Jak mi nepřišla cava a dvě saké

ozeki-pure-junmaiDocela často mi chodí víno různými spedičními službami, od jedné lahve Messengerem po paletu kamionem Schenkeru (řidiče trochu překvapilo, že k nám do ulice nezajede, a prý jestli bych si pro tu paletku nemohl zajít půl kilometru na hlavní silnici…) a všechno mezi tím. A, musím to zaklepat, zatím spíše bez problémů s rozbitými lahvemi. Což je dost překvapení, když tak poslouchám historky dovozců a majitelů e-shopů. Teď se mi ale stala zajímavá věc. Můj oblíbený dodavatel z Německa má fakt pěkné pevné a dostatečně vyfutrované krabice na 18 lahví, v ničem jiném prakticky neposílá a dokonce dává malou slevu na objednávky byť jednotlivých lahví, kdy je jejich celkový počet dělitelný osmnácti. Poslední objednávka byla na 36 lahví, které jsem dostal s denním rozestupem ve dvou zásilkách. V druhém případě místo jejich tradiční bedny dostal dvě krabice od Lenovo počítačů spojené lepící páskou a v nich nacpané lahve, každou obalenou obludnou vrstvou černé plastové folie. Průvodní seznam vín byl podezřele zmuchlaný a očividně na něj něco vyteklo. A ano, jedna láhev chyběla. Podle všeho někdo fláknul s tou oficiální krabicí a buchla mu tam láhev cavy. Místo nahlášení vše přebalil a vyřešil tímhle svérázným způsobem. A podle všeho už na území Německa a ne až u nás. Nechápu. Jako bonus měla jedna láhev mého oblíbeného sherry, Amontillado NPU od Romate, strženou záklopku a nejspíš byla otevřena. A já si ještě pravidelně stěžuju na domácí poštovní služby! :-)

Zobraz celý článek...

čtvrtek 27. dubna 2017

La Milana, Tautavel a Beck Ink

Albet-i-Noya-La-Milana-2012Poslední dny se nám poněkud ochladilo, takže tématem budou tři červená. O vínech populárního katalánského bio vinařství Albet i Noya, které je v nabídce dovozce Bio Sueño, už jsem se tu párkrát zmiňoval. Zásadní částí jejich produkce jsou vína šumivá, ale připravují i zajímavá tichá, včetně nesířených specialit. La Milana 2012 je ale taková „moderní klasika“ a jeden z vrcholů jejich nabídky, ročník produkce tak 8 tisíc lahví. Je to poznat už z těžší burgundské lahve s tlustou kovovou záklopkou a kvalitním celokorkem :o) Odrůdově je to Caladoc (francouzský kříženec Grenache x Malbec), Tempranillo (říkají mu tam Ull de Llebre) a také Cabernet Sauvignon a Merlot, vše z jediné vinice Can Milà de la Roca v oblasti Costers de l'Ordal a v poměru v jakém jsou výsadby. Ruční sběr a selekce na vinici, další přebírka po odstopkování. Macerace necelé tři týdny, zrání 13+ měsíců v nových francouzských barrique sudech. Dost tmavá barva, na okrajích do fialových tónů. Tmavší sladší ovocnost, koncentrovaná a teplejší, černý rybíz, dřevo do kávy, kouřová linka a jemnější kořenité tóny. Ale zároveň svěžest a vybízí k napití. Suché, plné, ovocné, koncentrované, dost třísla a znatelné dřevo, mladistvé, pěkně strukturované a docela efektní červené, které bude myslím hezky zrát. Pilo se velmi dobře, přístupné je už teď ale časem dá víc. Jako jediný problém (druhým by teda mohla být už vyšší doporučená maloobchodní cena 690 Kč) u toho vidím, že je to takové komplikovaně zařaditelné, může to být leccos z mnoha různých míst, těžko v projevu hledám něco vyloženě unikátního. Svým způsobem mi přišel o něco charakternější jejich levnější Ocell de foc 2013.

Zobraz celý článek...

středa 26. dubna 2017

Víno co vám změnilo život?

ryzlink-roudnicePřed pár lety jsem se tu rozepisoval o svých vinných začátcích, bylo to zábavné období. A včera narazil na zápisek Neala Martina, který položil jednoduchý dotaz desítkám jihoafrických vinařů. Jaká láhev vás nakopla se o víno více zajímat? Dokázali byste najít víno, které bylo na počátku postupného přechodu od běžného konzumenta do nadšence (kterým, pokud pravidelně čtete tento blog o víně, spíše jste) či dokonce nastartovalo vaši cestu k vínu jako profesi? Láhev, která změnila váš pohled na to, o čem že vlastně víno může být. Sám si nejsem úplně jistý, kterému vínu tuhle čest přisoudit, a úspěšně jsem zapomněl ročníky. Ale nejspíše by to byl suchý (alespoň tak díky obří kyselině působil) koncentrovaný výběrový Ryzlink rýnský v půllitrové lahvi, víno původem z trati Sovice od Lobkowiczkého zámeckého vinařství v Roudnici nad Labem (foto v titulce pouze ilustrační, nešlo o tohle konkrétní víno). Ty kyseliny!Ale mohlo to vlastně být i Rulandské modré z Růžové hory od Marcinčáka, lámalo se to někde v podobné době. V druhém případě je to ovšem víno, o jehož odrůdové čistotě a věrnosti mám už dlouhodobě své pochybnosti, tenkrát jsem z něj byl ovšem vyřízený. Takže raději ten ryzlink, ať mé prozření raději není založeno na bludu :-)

Zobraz celý článek...

úterý 25. dubna 2017

Nebbiolo k pátým narozeninám (pro rodiče)

Rivetti-&-Lauro-Valtellina-UÌ-Vigna-117-Inferno-2012Slavili jsme narozeniny syna a tak jsem vylovil ze zásob něco jeho ročníku a vzhledem k příležitosti i stylovou apelaci. Vinařství Rivetti & Lauro z mé oblíbené oblasti Valtellina a jejich UÌ Vigna 117 Inferno 2012. Vinařství jede směrem k biodynamice, vína připravují ve sklepích historického paláce Torelli v centru města Tirano, jednoho z vůbec nejbližších hranicím se Švýcarskem. Tohle víno je čisté Nebbiolo (v místě zvané Chiavennasca), ruční sběr a selekce hroznů, fermentováno v nerezu a školeno dva roky ve starých velkých 30 hl i menších sudech a také nových francouzských barrique. Zkosená těžší láhev, kovová záklopka, aglomerovaný korek. Již znatelně nazrálejší nijak tmavá rudá barva. Vůně evokující hlavně peckoviny, mix čerstvých a sušených, dotyk kořenitých tónů a vanilky z dřeva. Suché, středně plné až plnější, s poměrně výraznými tříslovinami a kyselinami, červené ovoce, peckoviny, slušná stavba a velmi dobrá délka se sladkostí ovoce. Po pravdě bych si tipnul, že se nachází v takové té fázi, kdy ještě úplně nenabízí komplexitu a tóny nazrálého vína, ale už odešla taková ta úvodní efektnější ovocnost a živost. Měl jsem s otevřením počkat :-)

Zobraz celý článek...

pondělí 24. dubna 2017

66.6 aneb další ročník bodování naturálních vín

bodovani-666Sobota byl Den Země a navíc i biodynamický kalendář nenaznačoval žádné problémy :-) S radostí jsem tedy vyrazil na Moravu, abych se zúčastnil hodnocení Víno 66,6 a nic navíc, 6. ročníku speciální sekce vín při Velkobílovické výstavě. Pro detaily doporučuji pozvánku a kritéria, která najdete třeba na webu Ekovínu. Pro letošek byla vína hodnocena ve třech různých kategoriích. Nejpřísnější kategorie A měla tak trochu ukazovat potenciál naturálních vín a byla otevřena pro vzorky ročníku 2014 a starší, svým způsobem už takový výběr, nejstarší víno bylo ročník 2008. V kategorii B mohou soupeřit i vína mladší a nové věci, ročníky 2015 a 2016, takže se zvládne zúčastnit i někdo kdo se tímto směrem teprve vydává. Nově byla samostatnou kategorií i vína oranžová (macerovaná bílá), otevřená s méně přísnými podmínkami i coby určitý základ k debatě o tomto stylu produkce. Nové objevy určitě šlo učinit hlavně v béčku, ale já si vylosoval kategorii A, opět s docentem Milošem Michlovským coby předsedou. A byl za to rád, protože šlo o několik hodin velmi podnětné debaty nad víny, srovnávání názorů a znatelně odlišných pohledů. A samozřejmě skvělá možnost vyzkoušet si téměř třicítku vín naslepo, včetně kousků které jsem pil už dříve a třeba hodnotil velmi pozitivně a doporučoval vám, ale tentokrát bez znalosti co a od koho ochutnávám.

Zobraz celý článek...

pátek 21. dubna 2017

Franciacorta Mirabella a další bubliny

mirabella-Franciacorta-Demetra-Brut-2009Na úvod něco propagace… tak trochu jako součást FB stránky Jižního svahu, ale fungující i úplně samostatně a „fanouškem“ svahu být nemusíte, jsem včera založil skupinu Bubliny! pro milovníky šumivých vín. Cílem je házet tam zajímavé zprávy, tipy na vína a kde je pořídit / ochutnat, fotky z cest, diskutovat k tématům okolo a tak. Kdo má zájem, přidejte se! Už jsme skoro na stovce členů :-) Pokud jde o bubliny, tak v uplynulých dnech jsme s chutí vypili florální výrazný příjemný Kreinbacher Brut Nature, čistý Furmint ze Somló. Opět padla láhev Crémant du Jura 2010 Brut od Domaine Pierre Richard, měl jsem toho nakoupit mnohem víc, zraje skvěle a jsou to klasické, charakterní bubliny kvalitou na úrovni leckterých Champagne za zlomek ceny. Návštěva donesla Umberto Bortolotti Valdobbiadene Prosecco Superiore Brut (90 % Glera a 10 % Pinot Bianco) a bylo to překvapivě dobře postavené víno a o hodně přísnější a s výraznější kyselinou než bych čekal. K poslechu k tomu doporučují Teardrop od Massive Attack :-) A taky jsem po nějaké době zkusil Franciacortu, která u nás ve sklenkách není zrovna obvyklá, to už možná i bubliny z Anglie pijeme častěji. Konkrétně se pak jednalo o vína ze sortimentu dovozce VinoDoc od vinařství Mirabella.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 20. dubna 2017

Rapp, Rataraura, Reitemp…

Rocco-di-Carpeneto-RatarauraNe, nesnažím se nadpisem o nějaké tajemné vzývání. Jde o jména tří vín, která jsem postupně upíjel od minulého týdne. S vinařstvím Rocco di Carpeneto (web) z kopců Alto Monferrato jste se už mohli potkat na loňském ročníku festivalu Praha pije víno. Pěstují tradiční tamní odrůdy Dolcetto (ze které připravují i poměrně dost seriózní vína), Cortese a především odrůdu Barbera v několika podobách. Už dříve jsem od nich díky Víno pro Vás něco chutnal, ale opravdu mne zaujal průřez na festivalu. A teď si doma udělal pěknou srovnávačku jejich DOCG Barbera del Monferrato Superiore. Vše vína s roční produkcí okolo tří tisíc lahví, ruční sběr a spontánní fermentace v nerezu, síření do maxima 50 mg/l (Reitemp do třiceti), pak jsou tam ale už drobné rozdíly.

Zobraz celý článek...

středa 19. dubna 2017

Stříbro v burgundských mracích a mrazy

kroupyPřed čtyřmi roky jsem tu psal o plánech Burgundska na instalaci speciálních generátorů, které vysílají do mraků částečky jodidu stříbrného a zabraňují tvorbě krup. Po katastrofických ztrátách v některých částech Burgundska v uplynulých letech a úspěšných testech tohoto zařízení se vinaři v celé oblasti rozhoupali a pokryjí komplet 42 tisíc hektarů vinic. Jedna mašina co deset kilometrů, celkem 125 kusů, a některé už 50 km před prvními burgundskými vinicemi. Náklady prý vychází na 8€/hektar, což vyjde o dost levněji než třeba ochranné (ale zase jinak komplikované) sítě. V článku se vyjadřuje místní biodynamik, že při 2 gramech stříbrných částeček za rok na 10 hektarů plochy nevidí ani on problém se znečištěním. Poručíme větru a dešti. Ale… chci pít vína z Burgundska. A stejně jako se necukám u zapalování hořáků ve vinicích nebo jejich kropení kvůli mrazům, tak i tohle se asi holt stane součástí „kulturní složky“ terroir. Jako jsou jí na některých místech drenáže (ano!) nebo naopak pečlivě dávkovaná závlaha (ne!). Hranice toho, co je ještě akceptovatelné, nejsou ostré…

Zobraz celý článek...

úterý 18. dubna 2017

Entrée

entree-brokolicovy-kremPůvodně jsem myslel, že k tématu sepíšu něco víc, ale zjednoduším to. Seberte se a jeďte do Entrée! Olomouc je krásný město, restaurace kousek od nádraží (pro nás bez auta a ty, co hodlají dorazit na oběd, pít a pak se zase vracet zpět) a Přemek Forejt vaří skvěle! Jídla vypadají moc pěkně, jsou neskutečně chutná (pár věcí bych zařadil do svého absolutního top gastronomických zážitků v ČR a chutnalo mi tam více než v aktuální podobě našich mišelinek) a ceny nejsou vůbec drastické. Navíc vinný lístek je dostatečně široký (pokud nutně nemusíte pít jen ta nejslavnější vína z Burgundska, třeba), s příjemnou dominancí Moravy a ještě příjemnějším zřetelným protěžováním přírodní produkce. Základní flaška někde od 245 Kč, v zóně okolo pětistovky už velmi široká nabídka báječných věcí. Ano, vypili jsme toho dost, na dva dospělé a dítě, kterému zatím stačí voda a mošt. Prostředí restaurace je efektní a zajímavé (čímž kompenzují ne zrovna úchvatný výhled do okolí), personál fungoval výborně… co víc si přát? Absolvovali jsme kompletní večerní degustační menu a druhý den oběd, projeli podstatnou část chodů a něco si dokonce zopakovali. A jestli někam, tak do téhle restaurace chci brzy znovu! Vlakem za dvě hodiny a už nějak od sto pade! A teď mne omluvte, jdu dělat pohankový „popcorn“ a pokusit se obšlehnout špecle, tafel pho, brokolicový krém, dezert s kozím sýrem a taky…

Zobraz celý článek...

čtvrtek 13. dubna 2017

Nezájem o sherry a report z degustace

amontillado-tradicion-setProdeje sherry soustavně klesají, za posledních 15 let se bavíme o propadu zhruba na polovinu z původních 70 milionů litrů ročně. Tedy… ono je to trochu složitější. Nejbrutálněji se pokles zájmu dotýká takových těch doslazených cream/pale cream/medium kategorií, kterých se dříve vypilo jen v UK mnoho milionů lahví, ale dnes je jejich popularita na bodu mrazu a stala se z nich záležitost na sklenku o vánocích či sem tam před spaním u důchodců. Bohužel dramaticky padá i obliba suchého Oloroso a Amontillado. Ale celkově suché sherry v poslední době zase trochu posílilo, díky přísunu mladých konzumentů a jejich zájmu o Fino a Manzanillu! Stoupá zájem o speciální kategorie, dramaticky o různá nefiltrovaná en Rama lahvování (která tvoří zlomek celkové produkce, ale rychle posilují) a také o „staré styly“, dlouho vyzrávaná Manzanilla Pasada třeba. Pokud tedy někde čtete o „renesanci“ sherry a podobně, je to právě díky těmto vínům. Celkový propad prodejů ale určitě nezastaví a mnoho producentů bude mít velké problémy, ostatně nebýt výroby brandy (a potažmo octů) už by to s mnohými dávno seklo. Nově trochu pomáhá stoupající obliba vermutů, pro které může být sherry výtečným základem. Na všem se podepisují i relativně nízké ceny sherry, v kontextu věku vín a způsobu školení určitě, které jsou smutnou připomínkou nadprodukce v sedmdesátých letech. Ovšem pokles zájmu má i pozitiva, kterými jsou velké zásoby právě starších vín. Uvidíme, jak se to celé vyvine. Já dělám vše proto, aby se u nás sherry vypilo více a našlo si nové konzumenty. Naposledy včera ve Fajnšmekru, kde jsme společně spáchali myslím docela zajímavou a informačně přínosnou ochutnávku.

Zobraz celý článek...

středa 12. dubna 2017

Kalný růžový Syrah a výtečné Airén z amfor

alpamanta-breva-rose-syrah-2015Karlovarský dovozce Kupmeto má v nabídce několik hodně zajímavých bio i biodynamických vín, ono se jim dneska vyhnout vlastně už příliš nejde a jsou stále častější, ale do nějakého vyloženého „punku“ se zrovna nepouští. V počtu pár lahví přesto dovezli Alpamanta Breva Syrah Rosé 2015, což je kalná divoká růžovka od hodně zajímavého Demeter certifikované argentinského (Luján de Cuyo) biodynamického producenta. Zmiňoval jsem se o nich už dříve, v jejich běžných řadách lze nalézt seriózní výtečná vína. Znovu jsem je chutnal jen krátce poté ve Vídni na Label Grand Karraktere, kde byla poprvé možnost vyzkoušet i řadu Breva (v překladu „ovoce první sklizně“, u dnes hodnoceného vína bych překládal spíše jako „lehce podtržené hrozny“). Zaujal mne hlavně efektní nefiltrovaný Sauvignon blanc, který vznikl snad v počtu jediného sudu, kde kvasil a zrál několik měsíců na kalech. Výtečná věc. Ale zpět k roséčku. Toho už je rovnou 909 lahví! Taky není školeno ve dřevě, ale spontánně pomalu kvasilo v chladu snad pět měsíců v betonovém vajíčku Nomblot úplně do sucha a pak si tam ještě chvilku poleželo. Macerace na slupkách asi tři dny. Stáčeno bez filtrace a jakýchkoliv aditiv do čiré láhve tvarově se lehce blížící burgundské, bez záklopky, pod celokorek. Kalná světlá limonádově růžová barva. Vinařství přímo na vinětě radí před servisem protřepat, ať se kaly pěkně rozvíří. A kdo jsem já, abych s nimi polemizoval. Čerstvý, energický projev, kyselé drobné červené ovoce, až citrusové tóny, minerální a přísné ještě před napitím. Suché, šťavnaté, s výraznou říznou kyselinou, kaly vlastně nejsou ani moc znát, rebarbora, slušná délka. Zábavné víno. Popíjel jsem ho takhle v pátek večer s manželkou, přemýšlel o ceně (v kontextu toho, co za něj chtějí v zahraničí, rozhodně půjde přes pět stovek) a kdo je přesně cílovka… a najednou jsme měli láhev v sobě. Alkohol 13 % na tom není vůbec znát a mizí samo. Takže… asi dobrý, no :-)

Zobraz celý článek...

úterý 11. dubna 2017

Latour bio(dynamický), zajímavá kniha, degustace stimulující mozek, top 50 restaurací…

latourKampaň En Primeur pro ročník 2016 v Bordeaux běží naplno a proudí odtamtud hromady bodů a degustačních poznámek. Nikoho samozřejmě nepřekvapí, že mezi absolutní špičkou a hodnoceno na hranici plné je stovky je i… chvíle napětí… Château Latour :-) To sice před pár lety učinilo nečekaný krok a ze systému tohoto prodeje odešlo, vína nově nabízí až po několika letech zrání v lahvi, ale ochutnat společně s ostatními sudové vzorky dají. Zaujala mne však jiná věc. Odpůrci biodynamiky coby nesmyslného šarlatánství měli ještě nedávno v Bordeaux, alespoň pokud jde o ta vůbec nejslavnější jména (jinak je tam pár desítek bio a několik biodynamických producentů, za všechny skvělé Clos Puy Arnaud či Jaugueyron), silné zázemí. Mírně jim to narušil Pontet Canet, ale nad tím šlo ještě mávnout rukou jako nad výjimkou. Trochu otravné už bylo Château Guiraud a naskočilo i Château Climens. Ale furt žádný stres. Koho už nešlo ignorovat byla superstar Château Palmer. No a teď „padla“ další bašta a přidalo se i první 1er Cru Classé. Ročník 2016 u Latouru už je z vinic v přechodném režimu na bio, po experimentech od roku 2008 se takto rozhodli na celých devadesáti hektarech, přičemž začalo a ve velkém rozsahu se rozjede i testování biodynamiky. Milovníci velkých vín z Burgundska, Alsaska či Loiry už si na biodynamiku dávno zvykli jako na něco normálního, zvyknou si i nadšenci do Bordeaux. Kde tohle jen skončí?!? ;-)

Zobraz celý článek...

pondělí 10. dubna 2017

Šumivka a ryzlink Tesco Finest

Tesco-Finest-Vintage-Cava-Brut-Nature-2012Už je to nějaký pátek, co jsem tu naposledy psal o cavě Jaume Serra, dříve známé především pod názvem Cristalino. Jejich základní bílé a růžové bubliny se u nás prodávají momentálně za nějakých 119 Kč s častou možností koupit je spíše za 99 Kč. V akci tu poměrem cena/kvalita moc lepších bublinových nabídek prostě najít nejde, pokud samozřejmě přistoupíme na fakt, že jde o klasickou španělskou velkoprodukci. I při nákupu ve větším ve Španělsku jsem se na lepší cenu, s dopravou a tak, u ničeho srovnatelného nedostal. Opakovaně jsem byl ale upozorněn, že vyloženě skvělá je cava z řady Tesco Finest a v akcích stojí jen 149 Kč. Inu neodolal jsem. Výrobce je totiž stejný a takhle Vintage Cava Brut Nature 2012 i dalšími parametry, včetně doplňky odrůdy Chardonnay k tradičním Macabeo, Parellada a Xarel·lo a také speciálním tvarem lahve s prostorem pro nálepku s ročníkem, odpovídá běžné Jaume Serra ročníkovce. Ta zraje na kalech v lahvi nejméně tři roky a zda to platí i pro Tesco produkt nebo ten jde odstřelit dříve těžko říct. Víno má tmavší žlutou barvu, znatelně nazrálou. Pěkné docela výrazné perlení menších bublinek. Výrazná, vyzrálejší aromatika, medový tón, květiny, zralá hruška a decentní toastový tón. Opravdu úplně suché s dost výraznou osvěžující kyselinou, jablíčko, toastové, čisté, slušně udělané bubliny. Spíše krátké, ale v kontextu ceny slušné pití. Jen mi tedy přijde, že je to na vypití teď, nákupu téhož třeba za půl roku (pokud nebudu nahrazeno novým ročníkem) bych se už trochu obával.

Zobraz celý článek...