pondělí 4. ledna 2016

Parádní večírek v Thiru

Silvestra a část prvního dne nového roku jsem strávil v Táboře, kam mne to loni zaválo hned několikrát. A teď jsou důvody pro návrat ještě silnější, díky vinnému baru/bistru Thir (web). Podnik, za kterým stojí Honza Čulík (můžete znát z pražského Veltlínu, třeba), by se dobře vyjímal i v Praze, ale „bohužel“ pro mne sídlí uprostřed Tábora, za rohem od náměstí Jana Žižky, v krásném historickém domě. Projekt se stále ještě vyvíjí, ale záměr je jasný. Čistě naturální, bio(dynamická) a vůbec poctivá vína převáženě ze Střední Evropy a k tomu na místě připravené jídlo ideálně ze surovin z vyloženě blízkého okolí (hovor o nich málokdy opomíjí „od pana/paní…“, část spolupracujících pěstitelů a chovatelů dorazila do baru na silvestrovský oběd). K bistru je ve stejné budově postupně dokončován a brzy otevře penzion, my už zkušebně přespali a vypadá to funkčně, pro cestu s rodinou ideální. Děti v klidu spí pár metrů od nás (a když jsou vzhůru, tak si hrají ve velkém sudu přímo v bistru, geniální vynález a mám obavu, že to po ještě jedné či dvou návštěvách budou chtít domů…), na stůl přichází pochoutky z rukou velmi talentovaného kuchaře Tomáše „Weky“ Vekoně, to vše doprovázeno skvělými víny a dobrou společností. Prostě paráda.


Vypili jsme toho, k chlebíčkům s vlašským salátem dle Rudolfa Linky, šunkové rolce i večernímu menu, docela hodně. Krom párování vín k pokrmům také podstatnou část docela dost lahví dalšího z hostů, Bogdana Trojaka, a také několik vín mimo původní plán a samozřejmě bublin k oslavě příchodu nového roku. Vezmu to zrychleně a ve zkratce :-) Nejprve jediné zklamání. Strašně jsem se těšil na hard core naturální moselské ryzlinky vinařství Rudolf Trossen, ale Schieferstern Purus 2013 šel svým výrazně naoxidovaným a zakulaceným projevem naprosto mimo mne a Schiefergold Purus 2014 zaujal jen o trochu více. Prostě jsem v tom neviděl ani moc Ryzlink, ani Moselu.

Naopak se mi velmi líbil Gneiss 2014 a ještě více Ortogneiss 2014, biodynamický Muscadet Sevre et Maine z Domaine de l’Ecu, elegantní lehčí minerální strukturovaná zajímavá vína, obě bych chtěl zkusit znovu po celé lahvi doma. Ze stejného vinařství je červený Red Noz 2014, nesířená nefiltrovaná a semi-karbonickou macerací připravená směs Cabernet Sauvignon a Egiodola, úplně jinde. Také lehčí a s výraznou kyselinou, ale divoké, zemitější, nevycválané. Ke slovinské Sauvignonasse 2009 z Kmetija Mlečnik nemám ani čárku, ale matně si vzpomínám, že nám dost chutnala. Rozhodně ale vím, že mne oslovil Sauvignon blanc 2012 Premium z Dobré Vinice, hodně divoká těkavková fáze je ta tam a víno je výrazné, sladce aromatické, intenzivní, skvěle postavené a fakt pěkné. O Himmel auf Erden 2014 II Maische Vergoren od Tschidy jsem tu psal nedávno. Taky jsem neodolal a dal si s manželkou sklenku Poiema 2012 vinařství Eugenio Rosi, loni jsem se tu hodně rozplýval nad staršími ročníky. Pak jsme si dali druhou a nakonec… jsme tu láhev vypili, pravda až druhý den k obědu. Je podobná jedenáctce, jen o kus sevřenější a teplejší, ale stylově a charakterem stále to co mne fakt baví.

Za bubliny se pil divoký „pet nat“ z ryšáku od Richarda Stávka, zajímavá věc. V plánu bylo k jednomu z jídel párovat PURO od Kristančiče, ale po nehodě při zkusmém otevírání první lahve a většině vína na podlaze už další pokus neproběhl (přeci jen s postupujícím večerem by se úspěšnost asi nezlepšila) a nakonec bylo úspěšně nahrazeno jiným vínem. Parádní byla oranžová Costadilà 280 slm, prosecco Casa Coste Piane, o půlnoci se pil základní Blanc de Noirs od Champagne Fleury i jejich prestižní ročníkovka Robert Fleury 2004, taky Prestige Brut Champagne Franck Bonville (skvělý poměr ceny a kvality) a dovezl jsem láhev Champagne Benoît Lahaye 2010 a nakonec ji ani neochutnal :-)

Pokud jde o jídlo, tak na fotkách jistě vše identifikujete. Nachází se na nich domácí chléb a 3 druhy na místě připraveného másla, také dvě různé úpravy hovězího jazyka se sardelí, pstruh pošírovaný na tokajském víně (respektive nakonec to bylo ve sladké Pálavě), vařené hovězí v silném vývaru, roláda z perličky s nádivkou a kozí čedar z Borotína (s nakládanými zelenými kaštany), coby vyprošťovák druhý den ráno poctivý gothaj s nakládanou zeleninou. Pstruh byl naprosto bezchybný a hovězí ve vývaru dokonalé, druhý den jsme si ho dali s chutí znovu a vývar prostě pili :-) Kuchař umí!

Honza Čulík má kupu dalších plánů a větších či menších projektů, tu energii mu docela závidím :-) Hned prvního dopoledne se běžela Thirova novoroční pětka, závod po krásách Tábora, po prohýřené noci bez větší touhy po rekordních časech. Poprvé v životě jsem nějaký běh vyhrál a stanul na bedně, tedy vlastně na kašně, a jakožto vítěz měl možnost přispět pětistovku na místní hospic. Možná proto se žádný z místních sportovců nehnal tolik kolik mohl :o) Běhu se účastnil i velmi sympatický starosta Tábora a z jeho rukou jsem, při sklence vinného střiku z muškátu při vyhlašování výsledků v baru, převzal věcný dar. Tábor mne baví! A do Thiru se určitě zase vrátím, už na polovinu ledna plánují zabíjačku z prasátka plemene mangalica…

This will be night to remember... :-) #wine #natural #drunktweet #fb

A photo posted by Jan Čeřovský (@belcarnen) on

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails