pátek 29. ledna 2016

Chutná X nechutná a složitější degustační popisy

Když jsem se včera prodíral davy na velké degustaci 1er Wines (o pár objevech tu bude řeč později), čichal, upíjel, plival a datloval si poznatky do telefonu, opět jsem se trochu zamýšlel nad formáty a významy degustačních poznámek. Obzvláště při textu typu „fresh, klasika, suché“, kde jsem tak nějak nabýval dojmu, že si jen plním povinnost to či ono víno nevynechat (takhle myslím dost lidí chodilo nechat si umazat sklenku homeopatickou dávkou, u jiných vín se množstvím zdaleka tolik nešetřilo, Vega Sicilia Valbuena 5º 2009 v maloobchodní ceně za víc než tři tisíce, prostě si v nějakém seznamu odškrtnout, že tohle víno už taky ochutnali a je dobré; dát si sklenku čtrnáctkového ryzlinku od Piálek & Jäger doslova naproti a zjistit, že je to smysluplné víno, se ve výsledku nejspíš vyplatilo víc). Samozřejmě hraje obrovskou roli proč a pro koho si poznámky o víně děláte a jakým způsobem je pak hodláte zpracovat, viz i nedávný článek s různými typy výstupů nebo mnohem starší o značkách (a dalších zajímavých věcech navíc s podnětnou diskusí, jen dneska je jiný kurz eura a u domácích vín bych musel hraniční cenu asi posunout trochu nahoru), které si na degustacích sem tam píšu.

Pravidelně zásobuji víny tchýni, už je moc nekupuje v obchodech. Sem tam se zpátky dozvím, jak jí to které (ne)chutnalo a podle toho se mohu zařídit příště. Na vánoce takhle dostala celou degustační sadu Manifiesto a tentokrát jsem ji vyloženě požádal, jestli by si k nim nemohla něco zapsat, že bych podle toho lépe odhadl další nákupy. O pár týdnů později jsem dostal zpátky celé prázdné lahve, na vinětě každé z nich napsaný verdikt. Forma pobavila, ale účel i takto prosté hodnocení splnilo :-) Vzhledem k tomu, co mělo být výsledkem, dokonce mnohem lépe, než kdyby se bývala snažila o „cítím tam švestky“ a podobné obvyklé hrátky nás, nadšenců.

Co by měla obsahovat správná degustační poznámka, pokud se zrovna nechcete zabývat „akademickými“ formáty jak je prosazuje WSET a podobní (a nepotřebujete jich napsat sto během pár hodin na velké degustaci)? Mohu mluvit jen za sebe, samozřejmě, a rozhodně nehodlám navrhovat žádný složitý systém, ať je každý trochu originální a není nuda výsledky číst. Každopádně má-li poznámky číst někdo další, klidně se pouštím do trochy té poetiky, dávám prostor „básnickému střevu“ a místo chladné analytiky i emocím, ale snažím se přihodit i něco faktů a případně technických informací. Recepty na ovocný salát proč ne, určitě je dobré zaznamenat pár zásadních vůní a chutí které ve mně víno evokuje. Ale stejně mi přijde nejdůležitější „proč“. Nějaké jasné shrnutí a důvod, proč mi to které víno (ne)chutná. Pokud tohle z poznámky rozumně nevyčtu, obvykle je pro mne zpětně dost nanic, ať už je v textu švestek, mineralit a harmonií kolik chce. Je fajn pracovat se strukturou (a tady mám nějaké své osobní popisy, které vlastně veřejně moc nedávám), snažit se definovat zda je víno vyvážené a pokud ne tak z jakého důvodu. Vypadají tak moje degustační poznámky v notýsku/počítači a potažmo zde na blogu? Zdaleka ne vždy. Ale snaha je :-)

Na jednu stranu se jde usmívat, a už jsem o tom psal dříve, nad popisy ve stylu „usínání na pobřeží, za zvuku kapek mořské vody vypařujících se na kamenech okolo vyhasínajícího ohniště“ (nebo tenhle, třeba), ale možná podobný popis spíše někoho přesvědčí konkrétní láhev zakoupit, než „kouřové tóny, jód, mořská slanost“. Možná, ve výsledku, dá více jak čtenáři tak i vám, při zpětném čtení po letech. Vyvolá podobné pocity, snáze si vybavíte, proč vás to víno (nebo v tomto případě whisky) tak dostalo. A nebo budete za pozéry :-) Na všem jde najít pro a proti. Technická degustační poznámka s taniny, kyselinami, dochutěmi, živočišnostmi a projevy dřeva je bezva věc, ale mýtický „běžný konzument“ si z ní často nic nevezme, mnohé termíny mu nic neříkají a vzniká zbytečná bariéra mezi „odborníkem“ a konzumentem. Naopak přirovnávat vína ke konkrétním skladbám, jejich charakter k dobře známým filmovým postavám nebo slavným hercům (nepřehlédnutelný mohutný nabušený novosvětský cabernet Arnold Schwarzenegger versus elegantní, štíhlý, na první dojem trochu odměřený, ale plný energie a krásně vyzrávající pinot Grace Kelly) vám zkoušky na Weinakademie v Rustu složit nepomůže, ale možná si díky tomu čtenář odnese lepší obrázek, jaký dojem na vás víno udělalo a zda by mu mohlo též sedět. Jenže chytře a čtivě podobná přirovnání používat není vůbec snadné. Takže středně plné, šťavnaté, s ovocností spíše tmavších peckovin a lesních plodů, ostružin, s výraznějšími a trochu vysušujícími tříslovinami… ech…

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails