úterý 22. prosince 2015

Zase body s lahví výtečného ryzlinku

Schieferberg-Mosel-Riesling-2013-Mineral-trockenVčera vyšel na O Víně článek o kalkulačce bodů pro androidí telefony a v komentářích se objevil tip na další zajímavou. V poslední době jsem body trochu více řešil, z různých důvodů, a u těchto kalkulaček i papírových tabulek si prostě zase ověřil, že třeba naprosto nejsem ochoten u vůně a chuti akceptovat parametr „intenzita“. Víc není nutně lépe! Jednu dobu, a je to zrovna období zásadního vzestupu stobodovky, bylo možná trendy mít vína co nejtmavší a nejnabušenější, ale to už je naštěstí za námi. Znám tolik vín, která hodně voní a silně chutnají a technicky jsou naprosto bezvadná, ale je to podprůměrná nuda kterou bych si nikdy znovu neotevřel. A mnoho dalších, v podobné tabulce nutně trochu diskvalifikovaných, která jsou spíše diskrétní a nevlezlá, ale v celkové harmonii a eleganci o třídu dál (= jedno dostane na harmonii postih, druhé ne, ale stejně je penalizováno na intenzitě). Ale to je můj problém a různých důvodů, proč tu neboduji a jak celou problematiku vidím, jsem tu měl už tuny. Nedávno jsem ale úplně náhodou, díky odkazům na několik mých textů, narazil na jednu zajímavou debatu právě o bodování, kde padlo i toto: „Jižní svah neboduje, z důvodů, které uvedl; ale právě díky tomu mám občas potíž zjistit, v jaké relaci se jeho jásání nad novým objevem má k jásáním minulým.

Dost jsem nad tím přemýšlel, po pravdě. Autor komentáře totiž očividně mé články sleduje, hodnocení čte a mnohá vína, o kterých jsem psal, také chutnal nebo pil. V dalších příspěvcích uvádí totiž přesně to, o čem vždy mluvím… pokud pravidelně čtete nějakého recenzenta, a je jedno zda se bavíme o vínech nebo filmech, dokážete prokouknout jeho vkus. Takže on umí snadno odhadnout, že když je pro mne nějaké víno s fakt výraznou kyselinou, bude pro něj téměř jistě kyselé až příliš, třeba :-) Z popisu to vyčte, ale i přesto by body, nějaké jednoduché srovnávací vodítko, jak si víno stojí v nějakém mém osobním žebříčku a mezi vinnými zájmy, kterým vlastně za ty roky už docela dobře rozumí, ocenil. Tak nevím, možná je vás víc…

Schválně si dneska jedno trochu rozporuplné víno oboduji, pro zajímavost. Jakostka Mosel Riesling 2013 Mineral trocken z virtuálního vinařství Schieferberg (dovozce), pod tuto značku jej připravil Philipp Kettern z vinařství Weingut Lothar Kettern (viz jeden ryzlink nedávno), původ hroznů by měl být snad ve slavné vinici Goldtropfchen. Láhev klasická pistole se šroubovým uzávěrem, výrazná černá viněta. Světlejší citronová žlutá barva. Svěží, energická, klasická moselská ryzlinková vůně a snadno zařaditelné na místo původu, výrazně minerální, zralé jablko, dotyk žlutějšího ovoce (ananas). Suché, poměrně lehké v chuti, velmi výrazná limetková kyselina a jen dotyk cukru, opravdu hodně řízné, minerální, s dobrou strukturou ale primárně postavené na kyselině a pro „acid freaks“ a fanoušky odrůdy. Je u něj, podobně jako na opačném konci spektra u různých superslaďáků, trošku složitější mluvit o úplné harmonii v chuti. Ale zároveň je to fakt zábavné, charakterní, dokonale chlastací a osvěžující, s příjemnou ovocností a typickými znaky odrůdy i oblasti. A teď co s tím… Pro mne je to víno, kterému bych se fakt nebál dát 89-90 bodů (od boku i vyzkoušeno na kalkulačce), za mne strčí do kapsy většinu domácí ryzlinkové produkce (a přitom stojí 230 kaček a zdaleka to není top produkt vinaře), ale zároveň je mi jasné, jak strašně moc lidí tohle víno prostě už nezkousne (fuj, to je kyselý!) a pokud se body jakkoliv odtrhnou od popisu, konkrétního autora bodování a jeho zvrhlého vkusu, tak nebudou dělat dobrotu.

Takže má u popisky číslo smysl nebo ne? Obzvláště v případě, když se budu u vín, která rád piju a o kterých chci psát, stejně nejčastěji pohybovat v docela úzké zóně pár bodů okolo 87 a jen výjimečně nějaké naprosté špičky vyskočí do zóny okolo 95 (a nebo některé vzorky z větší degustace propadnou pod osmdesát, ale o tunách vín, která by tam byla, prostě vůbec nemám chuť a čas se zmiňovat). Body budu nakonec házet od oka, experimentálně mám zjištěno, že je to úplně jedno a rozdíl minimální. Částečně i proto, že když mi v tabulce bude vycházet více/méně než mi přijde pocitově vhodné, tak prostě někde drobátko uberu či přidám. Dělají to tak všichni, nemějte iluze, Wine Spectator bodování pomocí tabulek nakonec zrušil (viz i jeden náš domácí test) právě z tohoto důvodu. Trvalo to déle a hodnotitelé pak stejně hledali cestu, jak výsledek přizpůsobit bodové představě co vínu udělit chtějí a které je v nějakém kontextu dalších vzorků a kolik dali jim. A zdaleka nepracovali jen s „celkovým dojmem“ z vína, který právě tyto posuny o bod sem či tam umožňuje, ale prostě tuhle pohnuli intenzitou, támhle zase barvou. Prostě proto, že právě „celkový dojem“ paradoxně chcete mít „přesně“, protože ve výsledku je pro vás v řadě vín právě ten nejlepším vodítkem, co vám sedělo více a co méně, co jste považovali za opravdu dobré a co za „jen“ technicky bezvadné. Takže proč potom nenahodit to číslo rovnou celé, že jo :-)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails