středa 2. září 2015

Velký nadupaný ryzlink z Rangenu

Domaine-Zind-Humbrecht-Riesling-Grand-Cru-Rangen-de-Thann-Clos-Saint-Urbain-2008Znám vínomilce, kteří si třeba celý týden víno nedají a pak otevřou jednu špičkovou láhev. Tohle já neumím, v podstatě denně otevírám slušná vína (snad se režim moc nezmění, dneska jsem byl na odběru ohledně ledvin a jater, preventivně; a samozřejmě uznávám, že mnohá z mých vín na normální pití by byla pro běžného konzumenta lahví pro speciální příležitost) a když je chuť, tak sáhnu po něčem velkém. Už jsem se naučil, že je ty top lahve lepší nenechávat na speciální příležitosti, ale spíše díky nim udělat z obyčejného večera neobyčejný. A přesně tohle mne vedlo k odšpuntování vína od Domaine Zind Humbrecht, něco málo jsem tu o nich samozřejmě už psal, legendárního biodynamického alsaského producenta řazeného mezi absolutní tamní špičku. Do sklenek se pak dostal Riesling Grand Cru Rangen de Thann „Clos Saint Urbain“ 2008, víno z jejich asi nejlepší polohy, o které jsem se rozepisoval před pár lety (a s chutí si článek znovu přečetl a zavzpomínal, jak jsme se vinici snažili fotit). Dnes jen doplním něco detailů a poznámky ke konkrétní lahvi.

Ty se týkají polohy Clos Saint Urban, která se rozkládá na pěti a půl hektarech okolo místní kapličky, cestou rozdělena na dvě části s d říčkou Thann na jejím úpatí. I toto samotné clos je dost velké a tak, stejně jako to platí o dalších alsaských vinicích, se vína z různých částí mohou výrazně lišit. Výše položená část je o chlup chladnější a dozrává později, i díky podloží, odvodnění a pH mají hrozny také více kyselin. Spodní část dává vína bohatší, hutnější, nabušenější. Je to nejen díky teplotě, vyšší proporci jílu ale také snad i díky ohřevu odrazem slunce od říčky. Alespoň tak praví vinařství Zind-Humbrecht, které obvykle různá mikroklimata do výsledného vína kombinuje. Pokud vás zajímá více, tak mají na webu jeden velmi obsáhlý profil celého místa.

rangen-clos-saint-urbain

Víno? Klasická pistolová láhev, kvalitní korek, zalito voskem, starosvětská viněta. Poměrně pozdní sběr hroznů, pomalá spontánní fermentace, dlouhé ležení na kalech, malolaktika, zrání rok a půl ve velmi starých sudech. Obsah lahve je barvy zlaté a vůně sladce intenzivní, medové, něco kořenitosti, přezrálé malvice, dotyk citrusů. minerální kouřovost. V chuti plné, hutné, s dotykem zbytkového cukru ale velmi dobrou kyselinou, koncentrované, dlouhé, květově medové, efektní. Na rozdíl od ročníku 2009 nepřipomínalo tramín :-) Bylo tam všeho hodně, jen… já nevím. Možná je to obecně problém co mám s celým vinařstvím, ne úplně vždy tam vidím to, proč by mělo jít o výjimečné pití. Bylo to velmi dobré, samozřejmě. Krásně drželo v lahvi několik dní, později s trochu výraznější ovocností než na začátku, ale… výjimečnost jsem v tom prostě neviděl, vlastně to celé bylo poměrně přímé. Může to být moje vina, tahle vína jsou prý nejlepší po mnohem delší době než pouhých sedm let. Jenže to je taková klasická výmluva, „otevřeno moc brzy“, se svou současnou znalostí vína a zkušeností s ryzlinky tam upřímně nevidím ani ten potenciál dobrat se nějaké zásadně větší elegance a komplexity (a možná budu za dalších pět let bušit hlavou do zdi, jaký jsem byl hlupák). Je to efektní, koncentrovaný, čistě udělaný nadupaný ryzlink, ale pro mne mu chybí nějaká drobnosti navíc. A možná také trocha lehkosti, snad i ještě vyšší kyselina, prostě něco co by rozčeřilo jistou únavu, která na mne z něj padala. Lituji těch dvanácti stovek? Spíše ne, za každou zkušenost se něco platí. A teď už jsem si každopádně úplně jistý, že velká vína od Zind-Humbrecht kupovat leda po ochutnání předem :-)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails