O víkendu jsem otevřel Frankovku 2013 od Tomáše Čačíka (web) z Kobylí a zase jednou si připomněl, proč mne tahle odrůda od něj tak baví a v minulostí jí vypil tolik lahví. Šlo o „nižší model“ z ročníku 2013, ještě měl jeden kousek výrazněji školený ve dřevě a z o něco vyzrálejší hroznů. Barva spíše trochu světlejší, ve vůně peckoviny, švestky hlavně, trochu zemitost, mírně kořenité, dotyk kmínu, docela se mění ve sklence. Spíše jemnější projev. Suché, lehčí v chuti, bezva kyseliny a šťavnaté, peckovinové, trochu kořenité, přímočaré sympatické, čisté a dokonale „chlastací“, poctivé. To bych zvládl po litrech. Lehčí červená, ale přitom ne nějak primitivní a nudná, ty já rád. Mimochodem vinař letos konečně oficiálně najel do přechodného období na bio, skoro jsem už přestal doufat, ale je to vzhledem k produkci naprosto logický krok a držím palce!
Už po několikáté jsem v případě, kdy jsem byl doma na víno sám a chtěl si udělat radost (= nebudu otevírat takové ty lahve, co si opravdu šetřím, a o které se chci podělit), sáhl po vinařství Béla Fekete ze Somló (viz report z vinařství). Pravda, jeho lahve bych si asi měl dát někam hluboko do sklepa a nesahat na ně, protože vinařství už změnilo majitele a máloco bude jako dřív, ale nedá mi to. A tak včera padl jeho Olaszrizling 2009, tedy starý dobrý vlašák. Zlatá barva. Výrazná, koncentrovaná vůně, podzimní ovoce, snad trochu meruňka, med, mírně těkavé a výrazně minerální do takového toho divočejšího pramene s železitou vodou. Suché, plné, krásné kyseliny a výborná stavba, jablko, medovost, koncentrace, mineralita a přes všechen ten důraz parádní pitelnost. Ano, prosím! Navíc to může klidně dalších pár let zrát a vínu to rozhodně neublíží. U dovozce ještě něco zbývá za 375 Kč, ale už brzy nebude :-)
