Opatské šardonky a pinoty od Gruhiera

Nové objevy v rámci Burgundska už nejsou moc časté. Oblast je dobře zmapována a ceny letí nahoru, čímž experimentování dvakrát nepodporují. Zrak mnohých se tak obrací k okrajovějším burgundským apelacím, které zas tak zásadní jméno nemají, ale něco ze stylu vín přeci jen sdílí. Na úterní ochutnávce od Jiřího Hrona jsem zase jednou objev učinil (a i další vína byla fajn, ale k těm se dostanu myslím časem), byť k mé velké lítosti už zdaleka ne v kategorii vín cenově dostupných pro běžné pití. Šlo konkrétně o Domaine Dominique Gruhier resp. Domaine de l'Abbaye du Petit Quincy (web). Tento podnik, sdružený v uskupení opatských vinařství (většinou cisterciácká, ale i nějací benediktýni se najdou), připravuje vína z Chablis (včetně dvou 1er Cru, Vaillons a Montée de Tonnerre), jako asi nejslavnější z apelací, pak něco šumivek (crémant) a dále bílá Bourgogne Tonnerre a červená a rosé Bourgogne Epineuil, tj. regionální burgundy z vinic poblíž Chablis, už směrem na Champagne.

Macchiole Rosso, Špigle a L'Heritage

Nějak v poslední době nemám moc jednotlivých lahví, o kterých bych psal. Buď už jsem se o nich zmiňoval dříve, nebo jde o vína, pro která chystám souhrnný článek stylu / technologie / oblasti. Ale sem tam se něco objeví. Takže dneska taková červená všehochuť. A začneme s vínem italským, s vinětou tak trochu japonskou a odrůdami typicky francouzskými :-) Le Macchiole (web) z Bolgheri je dneska již hvězdné vinařství, především díky úžasnému Cabernetu Franc pod jménem Paleo Rosso a „sběratelskému“ supertoskánci Messorio z Merlotu (současný sklepmistr je na Merlot expert, dříve měl v rukách třeba Masseto), ale v nabídce mají i další vína. Kupříkladu „základní“ Bolgheri Rosso, směs odrůd Merlot, Cabernet Franc a Syrah ze tří různých vinic (celkem jich mají pět) – nejstarší Casa Vecchia, dále Vignone a pak naopak nejnovější, teprve v roce 2002 vysázená, Madonnina. Jde o jedinou jejich směsku, všechna ostatní vína mají jednoodrůdová. Po relativně krátké (10 dní) fermentaci a maceraci leží víno půl roku v barrique sudech, nových a podruhé použitých.

Pár fotek s vinnou tematikou

Když se mne někdo ptá (a dotaz je to docela častý, pokud sebou zrovna tahám zrcadlovku s přerostlým objektivem a bleskem), co nejčastěji fotím, musím upřímně odpovídat, že jsou to lahve. Sice s nimi poslední dva roky soupeřilo dítě, to je jasné, ale v celkovém součtu fotek lahve vína a vůbec vinná/vinařská tematika přesto jasně vedou. Vyfotit nápaditě láhev, sklenku či vinaře není vůbec snadné a moc se mi to nedaří, jakékoliv větší umělecké fotografické ambice už jsem dávno vzdal, takže se opakuji a využívám neustále stejná prostředí a motivy (byť nedávno jsem poprvé využil choroše). Těch sklenek s šumivým vínem v protisvětle! A skoro žádné foto pak stejně nejde použít, protože jsou tam vždycky vidět otisky prstů nebo nějaká nečistota :o) Ale pro „reportážní účely“ a jako doplněk článků tady na blogu jinak většina myslím postačuje. Dneska si dovolím pár záběrů s komentářem. Pokud jste v poslední době sami vyfotili něco s vinnou tematikou, o co se chcete podělit, šup s tím do komentáře (jde nahrávat fotky i přímo nebo můžete odkazem). A klidně přihoďte i odkazy na cizí záběry, co vás zaujalo, každá inspirace se hodí :-)

Do Moravského Žižkova na… pivo!

Víkend jsem strávil ve Velkých Bílovicích, kam vyrazil jakožto host a zároveň fotograf na svatbu. Měl jsem z toho trochu obavy, ale nakonec přežil celkem úspěšně, ani hlava nebolela (však většina vín, která bylo možno pít, pocházela od vinařů z kategorie „přírodních“ a šetřila sírou ;-). Samozřejmě jsem stihnul i nějaký ten sklep/sklípek/moderní halu, jinak by to tam ani nešlo. Dobrovolně ovšem přiznávám, že největší objev se vína vůbec netýkal. V pátek jsem si dal k večeři Na Pekárně, fajn bílovické restauraci, desítku divočáka z nedalekého Pivovaru Moravský Žižkov (web). Nadchla mne natolik, že jsem se druhý den ráno sebral, minul odbočky k podnikům otevřených v rámci programu Za vinařem do Velkých Bílovic, a udělal si do Moravského Žižkova příjemnou procházku. A v pivovaru ochutnal vše, co zrovna měli na čepu :-)

Divné víc a divné míň nad sklenkou garganegy

Měl jsem včera nějaké jednání ohledně témat pro vinné články do hospodářek a nové sídlo Economie je velmi vhodně v docházkové vzdálenosti od vinného baru Veltlín. Což mimo jiné znamená, že vedoucí středeční přílohy, IN Magazínu, už trochu lépe chápe, proč tam občas doporučuji „divné“ věci, protože již s kolegy ve veltlínu poznal krásy kalné šardonky od Osičky a dalších netradičních vín. Takže jsme si dali šedou od Kočaříka, pak výtečnou raritku ze Strekov 1075 v podobě v lahvi dokvašeného jemně perlivého rýňáku (škoda, že je toho tak málo!) a nakonec i něco od Angiolina Mauleho z Benátska, konkrétně jeho na garganeze postavené (tentokrát je tam jen pět procent trebbiana) víno Sassaia 2012.

Osvěžení především se Sancerre

V rámci pravidelných ochutnávek v Sýrárně Jiřák, kde se zastavuji prakticky každé úterý cestou z práce, došlo teď třikrát za sebou na (především) Sauvignon z Loiry. O sympatickém setkání s vinařstvím Serge Laloue už jsem tu psal, druhá akce se čtrnácti víny z Pouilly-Fumé pro mne byla spíše trochu zklamáním. Zaujalo Domaine Herve Seguin Pouilly-Fumé La Barboulotte 2000, krásně vyzrálé a na věk s překvapivou živostí, i výrazně na dřevě ale bohaté a zajímavé Tinel-Blondelet Pouilly-Fumé Quercus 2008 Vieilles Vignes nebo seriózní složitější Gitton Père et Fils Pouilly-Fumé Clos Joanne D'Orion 2010. Ale nějak nemám energii zpracovávat z toho report. Další ochutnávka se vrátila do Sancerre a tentokrát byla o něco zajímavější. Opět šlo hlavně o vzorky, vína která dovozce v sortimentu normálně nemá, ale uvažuje o nich.

Něco z Wachau od vinařství Lagler a Högl

Už je tomu přes dva měsíce, co jsem se zúčastnil ochutnávky rakouských vín, kterou pořádal dovozce Vins de France v The Wine Bar na Arbesově náměstí. A report zapomněl uveřejnit, tak to dnes napravím. Stěžejní částí ochutnávky bylo srovnání vinařství Lagler a Högl z Wachau, ke kterým se přidala jedna specialitka z Kamptalu vinařství Allram (web). Weingut Lagler (web) ze Spitzu je podnik s dlouhou tradicí (rodina je zde od roku 1789), momentálně hospodaří na 13.5 hektarech včetně některých top poloh a ročně připraví asi 75 tisíc lahví. Na vinicích „přírodní přístup“ (bio certifikaci nemají) a i ve sklepě by vše mělo probíhat čistě, pracují primárně s nerezem a také s velkými dřevěnými sudy. Weingut Högl (web) je rodinný podnik taktéž ze Spitzu, momentálně mají 7 hektarů vinic. Vinař pracoval deset let pro Pragera a pět pro F.X. Pichlera, dnes se společně se synem (ten zase sbíral zkušenosti v Německu) soustředí na vlastní vinařství. Část vinice obdělávají snad dokonce (necertifikovaně) bio, ve sklepě delší kontakt se slupkami a ležení na kalech, vyšší teploty kvašení, v podstatě čistě nerez.

Parkerův nový časopis, herbicidní novinky a vodnatý Bušek

Robert M. Parker Jr. promluvil o svém slavném stobodovém systému a podělil se o další moudra, to vše u příležitosti představení nového luxusního lifestyle magazínu pojmenovaného… 100 Points by Robert Parker. Časopis bude vydávat německá Hubert Burda Media ve spolupráci s Parkerovým The Wine Advocate, tradičním vinným magazínem dnes majoritně vlastněným investory ze Singapuru. Právě singapurská divize Burdy se na něm podílí nejvíce, ostatně s Wine Advocate už spolupracuje i na dalších projektech. Půjde o čtvrtletník a víno bude tvořit jen zlomek obsahu, další části se budou týkat top gastronomie, bydlení, špičkového řemesla, věcí na míru a tak. Prostě zaměření na osoby s co největším množstvím volných finančních prostředků, HNWI a korporátní hlavouny :-) Na rozdíl od Wine Advocate bude časopis přijímat inzerci, tedy pokud se nebude týkat vína. Burda má i u nás silné zastoupení, ale nepředpokládám, že se magazín objeví v dalších jazykových mutacích, cílovka si ho jistě zvládne přečíst v angličtině.

Řízná vertikála čtyř Vaillons od Droina

Minulý týden jsem si udělal radost. K večeři plánoval pstruha ze Šumavy, dostal chuť na Chablis a doma nebyla ani jedna použitelná (rozuměj taková, kterou by mi nebylo zatím líto otevřít) láhev. Napsal jsem dovozci Droina, zda bych náhodou nestihl koupit jedno víno co mi nedávno dost chutnalo. Prý v pohodě, ještě i odpolední závoz bych stihl, ale zákeřně jsem dostal i nabídku dalších několika ročníků než jen toho co jsem poptával. Tak jsem koupil všechny, nachladil, otevřel a užíval si je týden v kuse :-) Dnešním tématem bude Chablis Premier Cru Vaillons vinařství Jean-Paul & Benoît Droin ve čtyřech po sobě jdoucích ročnících, prostě ideální způsob jak to víno lépe poznat.

Aliance V8 na pár desítkách vzorků

Včera odpoledne jsem zaskočil na tiskovou konferenci a degustaci momentálně šestičlenné vinařské aliance V8 (web), dle jejich slov sdružení nejprestižnějších domácích vinařství, s „víny patřícími k absolutní špičce ve stávající tuzemské nabídce“, seskupení připravující „přívlastková vína výhradně ze svých hroznů na nejlepších vinicích Jižní Moravy“ (Nové vinařství, koukám, už přestalo vozit Zweigeltrebe z Rakouska). Aliance nás seznámila s novinkami, co kde chystají sázet, co už mají bio a jaké další chuťovky nabízí krom vína (marmelády, želé, octy a tak, někdo i husy chová…), a před volnou ochutnávkou nás nechala naslepo předegustovat vybraných osm nejlepších vín z jejich sortimentu a zvolit šampiona. Tedy naslepo… byl to trochu nepřipravený chaos (na něco, co měla být jejich zásadní novinářská prezentace v Alcronu), degustační list záměrně neobsahoval jména vinařství a tratě, ale stejně to šlo poznat (např. Volařík byl jasně uveden v popisu vína) a hlavně zástupce vinařství svůj vzorek vždy označil a odstraňování jmen tak bylo zbytečné. Vína stejně nešla ve stejném pořadí jako na seznamu, ovšem při jednom sladkém a jednom červeném stejně část prostě anonymní nebyla. V lidovém hlasování vyhrála slámovka, kdo by to byl čekal. Na následujících řádcích se mrkneme na toto TOP 8 z V8 vybrané při slepé degustaci zástupci vinařství (a nabízené jako set v dřevěné bedýnce), tedy teoreticky jedna z nejlepších vín na Moravě, i dojmy z následného přechutnávání dalšího sortimentu jednotlivých producentů.

Fajnové Chianti za bezva peníze

Vittorio Innocenti (web), jehož vinařství sídlí ve středověkém městečku Montefollonico ve sklepích z konce třináctého století, se původně živil jako profesor filozofie. Jeho manželka je zase historičkou umění. Možná proto vypadají jejich viněty tak nějak starosvětsky. Rodina má celkem 32 hektarů pozemků mezi Montepulcianem a Montefollonicem, z čehož 12 ha jsou vinice. Pracují s tradičními odrůdami regionu – pro červená (Vino Nobile di Montepulciano, Rosso di Montepulciano a Chianti) je to Sangiovese, místní klon zvaný Prugnolo Gentile, Canaiolo Nero a Mammolo, pro bílé používají Trebbiano Toscano a Malvasia del Chianti. A konečně sladké Vin Santo je Malvasia a Grechetto. V minulosti jsem od vinařství chutnal jen vyzrálejšího důrazného „supertoskánce“ (byť čistě ze Sangiovese) Acerone, včera ozkoušel klasiku v podobě Chianti Colli Senesi 2010 a začínám se těšit na další vína.

Otevřený dopis o prasárnách, spíše nepovolený postup a medvěd přídavkový

Mezi vinaři se momentálně šíří dokument, pod nímž je podepsán Oldřich Kuchař z Bzence, který poukazuje na mé „oblíbené“ téma prasení v domácím byznyse s vínem, nabízí informace k jednomu prý ututlanému velkému průšvihu a představuje výrazné výhrady k fungování Státní zemědělské a potravinářská inspekce. Což je obzvláště důležité, protože SZPI má dostat větší pravomoce, kupříkladu „Už nebude muset čekat na celní správu. Pokud inspektorům provozovatel neumožní vstup do budovy, mohou provozovnu okamžitě nechat uzavřít.“ To víte, když ministr nepozná pančované víno (a kdo taky jo, z těch všech, co si je ve velkém kupují), je třeba konat! :-) Každopádně ten dokument je adresován spotřebitelské veřejnosti, takže PDFko i s fotkami a scany protokolů poskytuji ke stažení ZDE, snad už mi tak nebude těch 9 MB znovu přeposíláno v příloze mailu ze všech možných stran. Jen si prostě nemohu pomoct, ale když něco takového vzejde z vinařství JUDr. Blanky Ďurinové, tak… prostě tohle jméno pro mne rozhodně není synonymem ideálu čistých moravských vín a místem, kde bych čekal vzbouření-se proti místním poměrům. Jako ukázka zatuchlin, které se valí z určitých sfér „domácího“ (zhusta dovozového) vinařství ovšem podnětné čtení, byť tak trochu New Wine Order spiknutí ;-)

Degustace Vinařství Kořínek z Hnanic

Zase jednou jsem vyrazil za rodiči a prarodiči do mého rodného podkrkonošského městečka a s radostí zjistil, že trend vinných degustací jede i zde, několik výskytů v minulosti nebyla náhoda a konají se v jedné místní restauraci pravidelně. Tentokrát bylo na pořadu Vinařství Kořínek z Hnanic, zážitek jsem si nemohl nechat ujít. Nejen proto, že vinařství prakticky neznám, chutnal jsem v minulosti jen pár lahví i vyšších řad bez nějakého většího nadšení a vím (ale ještě jsem neměl tu čest okusit) o jejich experimentu s veltlínem v kvevri. Zajímalo mne, i jak to vůbec celé bude probíhat. Oproti Praze byla atmosféra výrazně žoviálnější, včetně projevu zástupce vinařství Jakuba Crhy. Všichni se tam znají, na ochutnávky očividně chodí stále stejná parta, stoly bohatě obložené jídlem včetně kupy domácích pochoutek, prostě domácká taková pohoda. Pan Crha přiznal, že degustační set je tak trochu „co bylo při ruce“ a poněkud narychlo připravený, o vinařství snad ale obrázek poskytne (chybí úplně vína červená a řady APRI a Rudgerus).

Čtyřikrát chlazeno v potoce

Po více než devíti letech aktivního veřejného psaní o víně (a tak třinácti celkem, když počítám různé první pokusy, tematické diskuse atd.) a stejně dlouhou dobou i focení lahví už nemám příliš nových nápadů na kompozice. Ale pokud si dobře pamatuji, tak láhev drženou choroši mám poprvé! Prostě dnes ještě jednou od šumavských hájů a potoků. Začneme lahví červeného Sancerre. Pinot Noir z těchto míst bývá trochu… náročnější, ne každému ten tvrdší styl sedí, já je mám po pravdě docela rád. Jean-Marie Reverdy Sancerre rouge Cuvée Tradition 2010 mělo světlou rudou barvu a jasnou přímou čistou ovocnou vůni, třešně a višně, trochu chladnější, pecky, jasně navozuje očekávání kyselin. Suché, lehčí až středně plně, výrazná kyselina, trochu natrpklejší, delší, tvrdší, moc dobře pitelné osvěžující červené v bezva kondici.

Crémant z Jury a Domaine Rolet

Miluju bubliny a propadl jsem vínům z Jury, spojením těchto dvou mých zálib mne tedy rozhodně nenechává chladným :-) Jurský crémant je velmi oblíbený tamní produkt, jeho popularita vylétla nahoru hlavně v posledních desetiletích a stále stoupá, momentálně nejrychleji u růžovek. Tamní crémanty, pokud to dovozce nepřehání s maržemi (nebo kupujete na místě), představují fantastický poměr ceny a kvality. Navíc je to jedno z jurských vín, které je nejsnáze pochopitelné a vysvětlitelné – téměř vždy suché (brut) bubliny vyrobené stejnou metodou jako šampaňské, tedy druhotným kvašením v lahvi, a nejčastěji čistě z Chardonnay. Jasné jak facka. Sem tam se i v bílém vyskytne Pinot Noir, ale z něj jsou častěji rosé, ve kterých může být občas i Poulsard. Ze všech vín Jury bubliny momentálně tvoří něco přes čtvrtinu. Mimochodem zajímavé je, že producent musí předem deklarovat, ze které vinice bude dělat bubliny a podrobit se případné kontrole a dalším povinnostem při sběru (ruční) a zpracování. Nemají to s těmi apelacemi lehké. Každopádně nejde říct „tohle Chardonnay vyzrálo blbě, půjde na bubliny“, takhle to nefunguje :-)

Staré flašky v lese & stáčeno v ČR

Zase dlím v lese na Šumavě, však jsem reporty psal pravidelně každý rok, je tu momentálně dost vlhko (nic chlazeného v potoce ale zatím neuplavalo) ale jinak fajn. Stejně jako v minulých letech jsem si dovezl nějaké vlastní lahve vína a pak se holt spolehnu na místní zdroje. Každopádně se zde objevilo i několik moc zajímavých destilátů, reliktů dávné minulosti, z jednoho zapomenutého sklepa. Třeba whisky Grant’s, v ostře řezané trojúhelníkové lahvi s výrazným klanovým heslem Stand Fast, bezva informací „Distilled and Bottled in Scotland under British Government Supervision“ a oproti dnešní době i další zajímavostí. Viněta jasně uvádí, ze kterých palíren pochází whisky použitá ve směsi – Glenfiddich a Balvenie. Jo to byla ještě taková ta doba, kdy boom single malt teprve začínal :-) Láhev je dle všeho z let 1972 – 1977, destilace proběhla tedy ještě v šedesátých letech. Obrovská výhoda oproti podobným vinným nálezům je, že i běžné spotřební flašky (Stand Fast byla v té době jejich nejprodávanější produkt) jsou obvykle v pohodě, což platí i zde. Dobrý to je, velmi solidní měkčí lahodná whisky, potěšila.

Pár kousků z Madiranu a Cahors

Dovozce Kupmeto se rozhodl zaplnit slepé místo ve své nabídce a zařadil i něco z jihozápadu Francie, tedy především červená z výtečných regionů Madiran a Cahors. O odrůdě Tannat z Madiranu jsem tu už psal, po pár (desítkách) let zrání to mohou být nádherné kousky, byť moderní technologie umožňují připravit je tak, aby byla přístupná i dříve. No a Cahors, to je zase domovina Malbecu, i když je dnes možná slavnější ve verzi z Argentiny. Z dovezených vín rovnou připravili degustaci. Pravda, některá z vín by asi potřebovala ještě zrát či delší čas v karafě, ale obrázek si myslím šlo udělat i tak :-)

Fajn ryzlink aneb vyšla sázka na archivaci?

Jedno z velkých potěšení vína jako dlouhodobého koníčku je archiv, prostě těch pár uložených lahví, které „zrají“ (v uvozovkách, část prostě jen stárne, bohužel) a čekají na ten správný moment. V kombinaci s blogem či alespoň degustačními poznámkami je to vůbec bezva. Vylovíte láhev a držíte v ruce tekuté naděje. Láhev vína, které bylo před lety ještě příliš mladé, věštili jste mu velkou budoucnost a archivační potenciál. A teď přišel ten moment, kdy se bude lámat chleba. Vyšlo to? Byl váš odhad správný? Teď tu tak sedím s jednou lahví, je pátek, dítě spí, blíží se půlnoc, většina práce hotova a zítra mizím na Šumavu na tábor, vína už je skoro na dně. A koukám na dvě svá stará hodnocení (pravda, jsou to jen dva roky, ale stejně…) s větami „A to jde teprve o mlaďocha, co teprve za pár let!“ a „Tohle chce čas a klid pro zkoumání celý večer.“ Takže?

Chablis a Chalonnaise aneb 16x bílé Burgundsko

Royal Wine Club nedávno uspořádal zajímavou ochutnávku bílých vín z Burgundska. Cílem, krom potěchy a vzdělání účastníků, mělo být i vybrat ta vína, která následně zařadí do sortimentu. Degustovalo se naslepo ve skupinkách po čtyřech vzorcích, před odtajněním byl každý požádán, aby je seřadil dle svých preferencí a ideálně i dodal důvody. Chutnala se vína ze Chablis, zdroje výtečných minerálních šardonek, a také z Rully a Mercurey, tedy ­„okrajovější“ části Burgundska, Côte Chalonnaise, vše v ročníku 2012. Část věnovaná Chablis byla tou úspěšnější, naopak bílé Chalonnaise se ukázalo… komplikovanějším. Osobně jsem s žebříčkem trochu bojoval, přelo se u mne řazení čistě dle obsahu sklenky a podle toho, co a odkud to má být. Prostě nakolik bych byl spokojen, pokud bych si takovou láhev naslepo koupil, jak podle mne odpovídá očekávání od kategorie / apelace. Vína byla otevřena několik hodin předem a chutnala se úmyslně v trochu vyšší teplotě, která odhalí leccos, konzumace při výraznějším nachlazení by některým mohla velmi pomoct.

Osvěžující letní pití

Prázdninový pátek, dnes v očekávání vysokých venkovních teplot žádné hluboké téma. Co pijete v letních vedrech? Mladá fronta v tom má jasno a informuje, že „K létu se hodí bílé, růžové i červené“. A mají samozřejmě pravdu :-) Dobrovolně přiznávám, že toto vyloženě neoriginální a ničím objevné téma mne napadlo u sklenice Uluwatu, což je bezvadně pitelný, světlý a lehounce kalný, lehký (zhruba desítka) spodně kvašený ležák australského typu, za použití tamních chmelů Pride of Ringwood a Summer. Jemně tropicky ovocný (což může být o trochu sugesce, podle sládka jde o vzpomínku na surfařskou pláž na Bali) a chmelový, decentně sladový, slušně hořký a se solidním řízem, moc příjemný.

Sauvignony a pinoty od Serge Laloue

V úterý jsem opět vyběhl do sýrárny na Jiřáku na pravidelnou degustační dávku, tentokrát Jiří Hron otevřel deset lahví apelace Sancerre od jediného rodinného producenta, Domaine Serge Laloue (web) z obce Thauvenay, asi pět kilometrů od města Sancerre. O vinaři jsem se tu zmiňoval již dříve, kdy mne právě jeho Silex zaujal asi nejvíce ze všech vín prezentovaných na degustaci ve Fajnšmekru. Tentokrát byla možnost projet si průřez produkcí, krom roséčka vlastně kompletní, včetně možnosti srovnat různé ročníky. Vinař jede celkem běžně, v režimu lutte raisonnée. Obhospodařuje 21ha, z toho šestnáct je Sauvignon Blanc a pět Pinot Noir (na červené i rosé). Běžně sklízejí mechanicky, lepší cuvée ručně. Vína mají na různých podložích a na webu se hezky rozepisují, jak se to projevuje na výsledných vínech.

Slušný italský rýňák

Když ryzlink, tak… no z Itálie to nebude. Itálie má natolik bohatou nabídku vlastních odrůd, byť úspěchy samozřejmě slaví i s různými těmi šardonkami a cabernety, že trochu postrádá smyslu pídit se z ní po opravdu skvělém Riesling Renano (aka Ryzlink rýnský). Ale znáte to, pro srovnání… :-) Rýňák se v Itálii, jakožto zásadní mezinárodní odrůda, samozřejmě pěstuje. A někde, třeba v Oltrepò Pavese či Trentino / Alto Adige, je i pevně zařazen v apelačních předpisech. Právě některé ty horské ze severz mohou být opravdu sympatické pití. Ale najít ho můžete, a výsledky jsou leckdy poměrně přesvědčivé, i třeba v Piemontu (slušný má Braida, moc zajímavý Ettore Germano) a leckde jinde. Samozřejmě i ve Friuli, kde sice nepozoruji nějaký obzvláštní zájem ho pěstovat, ale najde se bez větších problémů. Právě tam sídlí vinařství Ronco del Gelso (v překladu „Kopec s morušovníkem“, web), od kterého jsem rýňák chutnal opakovaně a pokaždé šlo o přesvědčivou zkušenost.

Burgundské kroupy, naturální rozbory, Piemont v UNESCO

Jestli má nějaký slavný vinařský region v posledních letech fakt smůlu, tak je to Burgundsko. Už třetí rok v řadě se jejich vinicemi přehnalo krupobití a i tentokrát napáchalo velké škody, běžně se mluví o ztrátě okolo 40 % potenciální úrody a některé vinice jsou „sklizené“ prakticky úplně. Opět to nejvíce zasáhlo Côte de Beaune a především Volnay a Pommard, ale i přímo Beaune a poměrně výrazně Meursault či Aloxe-Corton. Ale v o něco menší míře krupobití řádilo i v Côte Chalonnaise a Côte de Nuits. Krom dalšího nárůstu cen to ale znamená i to, že mnozí vinaři už pomalu nemají co prodávat, po ztrátách z předchozích let, a dostávají se do ekonomických problémů. Situace vůbec není růžová. Krupobití řádilo i přes instalaci speciální generátorů proti tvorbě krup, o kterých jsem psal nedávno. Někde systém vůbec nenaběhl, zatím se neví proč, na jiných místech ale prý škody omezit pomohl.