čtvrtek 18. prosince 2014

Vazalové a občansky sdružení autentisté

autentistePřehraboval jsem se takhle včera ve vinné chladničce a dělal v ní trochu pořádek. Při té příležitosti narazil také na několik lahví od A®utentistů, dokonce i stará vína, o jejichž existenci v něčích zásobách už sami vinaři možná ani nemají tušení. Lahve jsou to z dob dávno minulých, z období bez vazalů i občansky sdružených. Vykoukal leží spokojeně na Nestarcovi, hnedka vedle se válí Osička, pod ním Ota Ševčík, vzadu se schovává poslední láhev postaršího pinotu od Petra Kočaříka, lehce utlačovaná kalným vlašákem od Korába. Do všech strká hrdlem oranžáda od Richarda Stávka, za kterou se krčí neoznačená láhev od Bogdana Trojaka, všichni masivně obklíčeni víny Petra Nejedlíka, lahvemi již od ročníku 2004 (Pinot-Chardonnay a Cuvée Dobroslav!!!). Zmateně všemu přihlíží postarší vavřinec Zsolta Sütő ze Strekova a mladičký veltlín áčkového adepta z Rakouska, Hanse Czerného. Všechny lahve mají více méně standartní tvar a drží pevně, nijak zvláštní problémy zatím nedělají.

Ale vzhledem ke stále se vyostřujícímu sporu mezi těmito vinaři jsem si začal říkat… nebude potřeba je nějak oddělit? Nezačnou se mi tam mlátit, naštvaně rozkvášet (krom Créme od Nejedlíka, ten ať kvasí, má to v popisu práce) a střílet po sobě korky? A když se poperou, odnesou to lahve jen z posledních ročníků, nebo umlátí i archivní vzorky? A nabančí třeba lahvím od vinařství Dva duby, Ničibocu od Winepunka či dají do zubů upravené kachetinské od Michlovského? Měl bych dát raději bokem lahve ze Slovenska, třeba ty od Štefana Kasnyíka, aby nedošlo ke katastrofě vpravdě mezinárodní? Neuklidní je, když mezi ně opatrně vložím sedmičku od Jolyho, madam Leroy a Didiera Dagueneau, že by je jako přepadla posvátná úcta?

Říkal jsem si, že nalepím těm lahvím leukoplastí nože a nafotím nějaký pěkný souboj, švanda velká to bude, na Instagram jak dělaná. Pak jsem si znova pročetl poslední dostupná prohlášení obou rozkmotřených stran a tematické komentáře, přepadl mne smutek a raději jsem si otevřel kalnou šumivku z Itálie. Pak kladivem rozmlátil dvě lahve s áčkem (vypité, zas takový magor nejsem), z každého tábora poctivě jednu, abych měl fotku do titulky dnešního zápisku. Rozbíjení lahví mne zvláštním způsobem uklidnilo a asi to budu dělat častěji.

Přemýšlím, komu označování za vazaly, nařčení že někdo stříká chemií a rozhlašuje to o něm Vy-víte-kdo, obvinění z neplacení faktur, uveřejňování soukromé korespondence, mazání facebookových stránek a podobné věci prospějí. Někdy mám pocit, když slyším co vše koluje za prohlášení, že je někde další účastník sporu (jmenuje se příjmením „říkal to jeden pražský sommelier“, křestní jméno „už pár lidí naznačovalo“), který našeptává lži oběma stranám a děsně se u toho baví. Za chvilku bude celá tahle parta (obě) za nedůvěryhodné blbečky. Navrhuji souboj koštýři, do první krve. Zničit si složitě vybudovanou reputaci není zrovna složité, i když máte nakrásně výborná vína, za mne domácí špičku. Fakt jsem moc chtěl celý spor ignorovat a prostě si užívat vína, ale nejde to, asi neumím oddělit obsah lahví a tu atmosféru okolo. Tradiční problém, někdy prostě lepší nevědět. Asi si dám novoroční předsevzetí, že už o tématu nenapíšu ani řádku na blogu, nezareaguji na jediný komentář na sociálních sítích, neodpovím na mail ani SMS. Přest_nu použív_t to zprop_dené písmenko a k_men sv_ru… a když už v tom budu, tak vyřadím ze své běžné diety i předmětná vína, ať to máme při jednom. Však se obsah již nakoupených lahví nezkazí, než si to mezi sebou vyřeší. Ach jo.

Dále ke sporu:

P.S. Možná si to moc beru, možná to moc prožívám… ale je to celkem pochopitelné. Víno, i když tu leckdy zním možná dost technicistně, beru hlavně přes emoce. Po několik let jsem, sice ne nekriticky ale přesto v poměru výrazně větším než u kohokoliv jiného, věnoval čas vínům od Autentistů. Psal o nich, doporučoval je zde na webu, v novinách, v několika různých časopisech, dokonce jednu knihu jsem jimi výrazně „zaplevelil“. Nikdy jsem od nich nechtěl nic na oplátku, ani slevu, a věnoval jim tolik času prostě proto, že mi to vše přišlo jako skvělý směr a vína mi opravdu velmi chutnala. A stále chutnají, když mám lepší náladu než teď, na jejich kvalitě se spor nepodepsal. Je strašně nepříjemné, když pak tito lidé na sebe začnou házet špínu. Jasně, jako ideály lidské ctnosti jsem je neviděl ani předtím, ale přeci jen je podobné procitnutí na nic.

P.P.S. K celému problému se jde postavit dvěma způsoby. Můžu to ignorovat a čekat, jak vše dopadne, prostě nechat vyhnít. Doufat, že staré křivdy budou zapomenuty a ku prospěchu nás všech a vůbec celého „autentického“ vinařského směru u nás se rozumně dohodnou. Nebo o tom psát, byť text výše asi nijak přínosný není a šlo spíše o výlev vycházející ze současné frustrace, a doufat, že mluvit o tom něčemu pomůže, proces urychlí. Nevím.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails