pátek 20. června 2014

O neplivání při hromadě sladkých vín

sklenka_sladkePři degustacích většího vzorku vín je třeba plivat, jinak to prostě nejde. Samozřejmě pokud jste velmi odolný typ s velkou praxí, tak pár deci vína zvládnete a úsudek vám to zase tolik neovlivní, ale… ze zkušenosti vím, že kombinace lehké intoxikace s únavou smyslů ústí k čím dál kratším a podivnějším poznámkám, ze kterých sice tuším „co tím básník myslel“, ale do článku se mi shrnují vyloženě blbě. Dobrovolně ovšem přiznávám, že je jeden typ vín, který se mi daří plivat jen velmi těžko. Jsou to velmi sladká vína, všemožné ledovky, slámovky, botrytické výběry a podobně. Na sladké je náš mozek obecně „zadrátovaný“ a propadá mu snadno, v přírodě šlo vždy o bezva zdroj energie. Jakmile se slaďáku napiju, obvykle rovnou část spolknu. A musím se hodně krotit, abych zbytek odplivl.

Jak doma slaďáky piju minimálně, tak se s nimi setkávám ve větším spíše na ochutnávkách. Pokud je k tomu na stole ještě nějaký vhodný doprovod, nějaký ten Roquefort nebo pikantní Gorgonzola a podobně, po chvilce plivání úplně vzdám. Sice si poznámky píšu, ale nejsem si jist, nakolik v závěru dávají smysl (navíc ty Sauternes a obecně francouzská botrytická vína většinou nemají nízký alkohol jako ledovky / slámovky, ale spíše běžných 13+). Nakonec ale možná větší než ty ze „sterilního“ prostředí, zkouším ta vína tak, jak bych je pak opravdu pil. Po malých dávkách, s konkrétním doprovodem na talíři. Pravda, ty popisy dost splývají a důvod, proč nějaké víno bavilo výrazně více než jiné, bývá v nějaké blbosti co v popisu ani tak zásadně nevypadá.

syr_modra_plisen

No a po tomto lehce omluvném úvodu následuje přehled série sladkých vín, až na výjimky spíše od méně známých vignerons indépendants z Bordeaux a údolí Loiry, Anjou především, které jsem projel na dvou ochutnávkách Jiřího Hrona v Sýrárně Jiřák. Co je či bude k prodeji moc netuším, pro dovozce jsou tyhle akce (typicky v úterý od páté dál, kdo dorazí nakoupit sýr, může zároveň volně a zdarma ochutnávat) obvykle výběrové řízení „co objednat“. Což návštěvníky, které obvykle zaujme něco, co zrovna vůbec není k prodeji, poněkud mate :o) Určitě jsem ale v regálu viděl Bonnezeaux z Le Sablon a vína Domaine des Deux Vallées.

A začneme v Bordeaux. Než se dostaneme k Sauternes, tak u trochu dostupnějších, byť stylově podobných, botrytických slaďákům. Château Peybrun Cadillac 2009 má bezva zlatou barvu, výraznější medové a lehce zemité aroma, meruňky. Hodně sladké v chuti, plné, méně kyseliny než bych si přál, hutné, medové, opět takový až lehce nečistý dotyk zemitosti v poměrně dlouhé dochuti. Château Peybrun Loupiac 2010 opět medové ve vůni, sevřenější, chce více prostoru. Konfitované ovoce, lehce těkavky, bohatší, ale už na nose svěžejší než předchozí vzorek. Velmi sladké a výrazné v chuti, intenzivní, medové s pěknou linkou kyseliny, solidně postavené, dlouhé, příjemné bohatší sladké víno.

hron_sladke_bordeaux

Château Simon Graves Supérieures 2012 citronovo-nazlátlá barva a velmi mladé a divočejší ve vůni, medovost, podhoubí, trochu náplast. Sladké ale ne tolik jako předchozí vzorky a poměrně dost sympatické kyseliny, delší, znovu náplast, mladistvé, jednoduchá přímočará stavba, slušná délka. Château Simon Barsac 2010 medovější, těkavé, botrytické, ale s linkou svěžesti a čerstvosti, ovocné, lehce podhoubí, rozvíjí se a hodně mění ve sklence. Sladké, intenzivní, hutnější s velmi dobrou kyselinou, strukturované, velmi dlouhé, bohaté, výtečné sladké bílé. Obrovský skok nahoru oproti jejich Graves.

caillou_1989Château Lapinesse Sauternes 2012 Vieilles Vignes zlatá barva a výrazná až likérová vůně, medovost, čerstvé syrovější dřevo (nové sudy, nejspíše) zatím velmi dominuje nad ovocem, vůně nepůsobí tak sladce a je znatelně složitější než u předchozích vzorků, ale zároveň extrémně mladá. Sladké, intenzivní, sametové v chuti, velmi pěkná stavba, kyselina by tomu slušela o chlup vyšší ale ještě jde, dřevo, intenzita, bohatší. Upřímně podoba dřeva mne tam poněkud rušila, mohlo by být ale časem zajímavé. Les Erables de Château Caillou 2009 citronovo-zlatá barva a příjemně čerstvá, citrusová vůně, svěžejší, exoticky ovocná, minerál, působí lehčím dojmem. Sladké, výrazné, hebčí, efektní, intenzivní až explozivní v chuti a velmi dlouhé, plné, výraznější alkohol, lehce připálený karamelovo-bonbonový dojezd, ovocné konfity. Složitější, zajímavější a komplexnější víno než cokoliv předtím. Jde o druhé víno již poměrně prestižního producenta, jméno očividně nemá nadarmo. A na srovnání pohled do archivu na Château Caillou Private Cuvée 1989. Tmavá zlatá až trochu měděná barva, výrazná složitější naleželá vůně, medová ale stále s ovocnou svěžestí, vlhké dřevo, med, kořenitost, komplexní a v bezvadné kondici. Sladké, intenzivní, bohaté a dlouhé, medovost, bezva kyseliny, dlouhé lehce karamelově připečené ke konci. Pěkná tečka na závěr. Kdybych si měl něco koupit domů, pak bych volil buď Loupiac nebo Barsac 2010 (a to má ročník 2009 na sladká bílá obecně lepší body), nebo kdyby bylo tak druhé víno od Château Caillou.

loire_hron

A přeskočíme na Loiru. A. Richard Cuvée des Varennes 2011 Coteaux du Layon Saint-Lambert nazlátlá barva, intenzivní, sladká vůně, ovocný konfit, decentně těkavé, svěžest do citrusu, již lehce naleželé, bohatší, velmi pěkné. Sladké, hebké, intenzivní, medovost, rozinky, alkohol, tekoucí rozvařené ovoce, délka, intenzita, lehká pikantnost. Moc pěkné! A. Richard Cuvée des Varennes 2010 Coteaux du Layon Saint-Lambert zlatá barva a lehce zaprděná mladistvější vůně, ovocnější do meruňky, na vůni nepůsobí tak sladce jako předchozí vzorek, čerstvěji, něco těkavek a balzamika. Sladké, intenzivní, kulaté a hutné ale se slušnou kyselinou, velmi dlouhé, rozvařená meruňka, lehce botrytický tón směrem „plastová kachnička“, překvapivě dobře a snadno se pije.

Domaine de la Croix de Galerne „Les Pinçonnes“ 2010 Coteaux du Layon nazlátlá barva a těkavější vůně, meruňka, pikantnost, naleželejší ale stále čerstvé, přímočařejší než předchozí vína a řidší. Velmi sladké, výrazné, kvanta cukru, lehce kořenitost, méně kyseliny, trochu utahané ale ještě se dá. Domaine de la Croix de Galerne „Les Pinçonnes“ 2005 Coteaux du Layon tmavě zlatá barva, výrazné ve vůni, sympatický mix naleželosti a čerstvosti, medové tóny, těkavá linka s projevem až „ryzlinkového“ petroleje, bohatší, vrstevnaté, kouř, starý vlakový vagon. Sladké, intenzivní ale se slušnou kyselinou, pěkně dlouhé, koncentrovaně sladké, opět trochu ryzlinkový štych, plné, nazrálé, krásně udělané, delší, výtečné. Upřímně si nedovedu představit, že se ročník 2010 někdy posune do takto výtečného projevu.

Domaine-des-Deux-Vallées-ChaumeO Domaine des Deux Vallées jsem tu už psal, tentokrát ochutnal dvě jejich vyšší vína z Chaume. Coteaux du Layon 1er Cru Chaume 2011 pěkně nazlátlá, čerstvější ovocná vůně, meruňka, hruška sušená až v pálence, lehce med, dotyk dřeva, přes koncentraci tam je určitá lehkost a vzdušnost. Sladké, s dobrou kyselinou, ovocnost do hrušky a meruněk, dobrá délka, elegantnější sladké, vyvážené, neúnavné, seriózní, dobře pitelné. Tohle prosím ano! Coteaux du Layon 1er Cru Chaume Cuvée Privilège 2011 tmavší zlatá barva až mírně měděný tón, intenzivní, těkavka, lehce připečené ve vůni, plastová kachnička, méně ovocné, potřebuje čas. Sladké, hutné, kulaté, se slušnou kyselinou ale sladkost jasně dominuje, výraznější projev alkoholu (moc se mi nechce věřit uvedeným 10 %), velmi dlouhé, konfitované meruňky, citrus, nabušená brutalitka. Intenzivní, důrazné, sladké, koncentrované, silné a s potenciálem, či spíše nutností, zrát 10+ let. Tak nějak mi „běžná“ verze jejich Chaume přišla zábavnější (i pro dřívější přístupnost), byť tohle je asi větší víno.

Château de Plaisance Chaume 2007 tmavší zlatá barva, znatelně naleželá, oxidativní jablko-slupko-pečený tón, hruškový likér, sušená hruška. Sladké ale se slušnou kyselinou, hruškové, naleželé a trochu připálenost a lehká hořčina v delší dochuti, solidní, zajímavé. Po předchozích vzorcích ale mělo těžkou pozici. Domaine de La Touche Blanche Bonnezeaux 2011 pěkná zlatá lehce do měděné barva, těkavější, mladistvé medové výrazné, chce hodně času aby nabralo na komplexitě. Sladké, hutné, až taková „zrnité“ struktura, kyseliny trochu méně, teplo, intenzita, délka. Trochu více síry a mírně bolehlavové, připraveno na delší běh, momentálně vůbec nemá smysl otevírat.

La-Sablon-BonnezeauxA na závěr série tří vín od Domaine Le Sablon. Bonnezeaux 2011 je velmi mladé, medově intenzivní, botrytické, trochu těkavé, velmi solidní klasické sladké, hutnější, efektní, bohaté. Ale opět tak mladé, že otevírat teď je trochu škoda, postupně nabírá na komplexitě. Bonnezeaux 2004 světlejší zlatá a trochu zaprděná vůně, divočejší, lehce funky kovovost (až do Somló styl), medovost. Sladké, bylinkové, teplé a alkohol dost znát, kyselina tu je ale mohlo by být i víc, postupně se otevírá do složitějších medových tónů a bohatší nazrálosti (v poznámkách do „naleželých včel“ aneb kouzlo zkratky, které rozumím jen já sám). Zajímavá věc. Bonnezeaux 1991 skrývalo pod olezlým korkem víno medové, bylinkové, výrazně naleželé ale jemnější, kořenité, trochu divočejší. Sladší v chuti s dobrou kyselinou, zajímavé odbočky, poměrně vrstevnaté, trochu nahořklá připečenost a teplý alkohol, délka, zajímavé. Dobrá na srovnání, ale asi bych to pil o něco mladší.

Za mne favoritem Domaine des Deux Vallées, na pití i další zrání. Na uložení, ale zas bych to nepřeháněl, možná mladé z Domaine Le Sablon a určitě Cuvée des Varennes 2011 (to ovšem jde i pít rovnou). Na otevření rovnou teď Les Pinçonnes 2005.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails