Na prodloužený velikonoční víkend jsem s rodinou vyrazil směr Šumava. Částečně na tradiční tábořiště, kde obvykle trávíme kus léta (čím dál menší, k mé velké lítosti), a také na nedalekou chalupu známých. Právě těm jsem vezl jako poděkování několik lahví, nakonec jich většina padla při večerních posezeních u krbu/kamen, na táboře zase otestoval dva bag-in-boxy. Vykoledoval jsem si vajíčko s vinným motivem od tchýně a se srdíčkovým od manželky, celkově příjemně strávené dny. I když malé dítě snažící se spadnout do potoka z různých směrů, nejvíce si oblíbilo tahání otce po vachrlatém dřevěném mostku a lezení po kluzkých schodech, bylo drobátko psycho. Delší letní pobyt bude nejspíš dost vyčerpávající :-)
Marně jsem doufal, že si dočtu aktuální číslo vinného magazínu Noble Rot, který úspěšně vybral dost peněz na Kickstarteru (taky jsem je podpořil), a jeho další budoucnost je zatím zajištěna. Oproti prvním číslům (něco málo jsem psal) je magazín obsáhlejší, barevný, plný bezva ilustrací. A obsah neutrpěl, drží si specifický styl („As soon as you smell Vin Jaune you instantly think of Sherry. But than you drink it and you think ‘This isn’t a Sherry!’ You think ‘what is this?’ It’s a head-fuck.” – z degustace se zajímavým hudebníkem Jamesem Murphym). Jak vidno již z úryvku, tak aktuální číslo je hodně věnováno vínům z Jury a dalším lákadlům téhle oblasti, jak se na lehce geeky časopis sluší (ostatně je tam bezva článek právě na téma definice vinného geeka), ale uvnitř najdete i historku k Château d'Yquem a něco o Palmeru, takže střední proud :o) Ale teď už něco málo k vínům…
Otevřel jsem Dr. Deinhard Riesling 2012 z Pfalze, o kterém tu už psal dvakrát (první setkání, součást průřezové degustace vinařství) a svou živosti s až lehkou perličkou v chuti, lehkostí a parádní pitelností s dotykem cukru, sympatickou přirozenou ovocností a celkově pohodovým projevem mne znovu bavilo a hodně. Svým způsobem vlastně víc, než („objektivně“ asi lepší) láhev Riesling Alte Reben 2011 vinařství Ebner-Ebenauer z Weinviertelu, víno z téměř šedesátiletých keřů. Trochu tmavší citronová barva, žluté ovoce ve vůni, pěkně meruňky, mineralita, stále čerstvé. Suché, bezva kyseliny a šťavnatost, trocha zbytkového cukru, plnější silnější styl ale vyvážené a dobře pitelné, ne úplně přímočaré ale ani nic vyloženě vrstevnatého a složitějšího. Prostě mi tam cosi chybělo, udělané je to špičkově, ale pro mne postrádalo nějakou vnitřní energii navíc. Od vína za 16+ euro (cena ve vinařství a u některých obchodníků, jinak klidně i v Rakousku přes dvacet) čekám o trochu víc.
Nedávno jsem tu psal o lahvích Domaine Sainte Léocadie a zmiňoval se, že mají i bag-in-box. Inu vyzkoušel jsem růžové a červené. Roséčko je o něco bledší a lehčí než lahvová varianta, přímočaře ovocné, s výraznější kyselinou. Čisté ale opravdu hodně jednoduché základní víno. Červené o hodně lepší, šťavnaté tmavěji ovocné, vyvážené, výborně pitelné, slušně postavené. Za podobné věci bych byl v restauracích po sklence k obědu rád. Výsledek „hodnocení spotřebou“ byl neúprosný, roséčka se vypila tak pětina a červené téměř vše. Cena obou vín totožná, v pětilitrovém bagu vychází litr na stovku.
Od stejného dovozce jsem otevíral láhev (a zapomněl si vyfotit, takže záběr je z dřívější degustace) Faugères Grande Cuvée 2007 z Domaine Vallambelle (web), top vína vinařství o jehož základce jsem se tu již zmiňoval. Odrůdově hlavně Syrah a pětina Mourvédre, školeno rok ve francouzských dubových sudech. Tmavá barva i tmavě peckovinová, švestková ovocitost, trochu do sladších džemových tónů. Výraznější, dotyk živočišnosti, sladší kořenitost a také trochu „maggi směs“, decentně vanilka. Suché, plné, sladce ovocné až lehce dotyk zbytkového cukru, poměrně hutné v chuti, uhlazenější tříslo, dlouhé, kulatější, efektní. Na mne trochu načinčané a lehce přestřelené, takže dle očekávání se jiným líbilo velmi :)
