Skupina Louis Vuitton Moët Hennessy (LVMH), v jejímž portfoliu už jsou krom superslavných šampaňských značek (Veuve Clicquot Ponsardin, Moët & Chandon, Krug, Dom Pérignon či Ruinart) i vinařství jako Château Cheval-Blanc nebo d’Yquem v Bordeaux, Cloudy Bay na Novém Zélandu, Numanthia ve Španělsku, Cape Mentelle v Jižní Africe a další, obrátila pod novým vedením (je tam teď Jean-Guillaume Prats, bývalý šéf Château Cos-d’Estournel), svou pozornost k Burgundsku. Za částku 80 až 100 milionů euro zakoupila Domaine des Lambrays, vinařství známé především díky téměř monopolní Grand Cru vinici Clos de Lambrays u Morey-Saint-Denis. Prý neplánují žádné větší změny, alespoň pokud jde o tým připravující vína a současné distribuční kanály. K situaci se vtipně vyjádřil vinař z Domaine Taupenot-Merme, která na Clos de Lambrays vlastní pár řádků (a efektivně tak zabraňuje Domaine des Lambrays psát na viněty oblíbený nápis Monopole), především pokud jde o možnost i svůj podíl prodat. Na to si prý bude muset Bernard Arnault (předseda představenstva koncernu LVMH, jeho největší akcionář a nejbohatší Evropan) ještě počkat, ale „pokud by nám chtěl odprodat část vinice, kterou právě zakoupil, samozřejmě jsme připraveni naslouchat“ :-)
Přes příšerné počasí může, v případě skvělých producentů, ročník v Bordeaux znamenat návrat k vínům „tradičnějšího“ a vůbec ne nezajímavého stylu. Prostě ne ty mohutné, sladce ovocné alkoholické obludy posledních let, ale něco co jde pít ve větším a ukazuje kvality terroir (pravda, taky množství financí, které si producent mohu dovolit investovat). Pěkně to napsala Jeannie Cho Lee MW v Decanteru: „Spíše než aby poskytovala osvěžující středně plná červená vhodná ke konzumaci s jídlem, zaměřila se vína posledních dekád na kulturistické soutěže, kde hutnost, síla a velikost dominovala nad potěšením víno pít a finesou.“ Kupa těch obludek byla fajn, ale stejně mne vždycky fascinovalo, jak krásná a skvěle pitelná dokáží Bordeaux být s alkoholem 12.5 % a kupou kyselin, aniž by obětovala na bohatosti a komplexnosti aroma, o schopnosti zrát nemluvě. Tak uvidíme. Vzhledem k tomu, že k poklesu cen v rámci En Primeur sice došlo, ale stále nejsou ani zdaleka tam kde byla třeba osmička, tak k nákupu dvakrát chuť nemám. Pro srovnání třeba zásadní víno v podobě Château Lafite-Rothschild (ne že bych o něm uvažoval i při cenách dávno minulých): 403€ ročník 2013, což je -14% na 2012, -52% na 2010, -48% na 2009 ale +122% oproti 2008. Ale i takové Cantemerle, které jsem párkrát kupoval, je 25€ za láhev, což je jen -5% oproti 2012 (což krásně smaže současný kurz eura), -20% na 2010 ale stále 22% nad 2008. O cenových relacích z let 2004 a starších nemluvě. 2005ka a následně snad ještě odporněji 2009ka (a ostatně i 2010 potom) provedla s cenami nechutné věci :-)
I když u vína oceňuji hlavně kvalitní a charakterní obsah lahve, spíše než výstřelky ve tvaru lahví, uzávěrech či vinětách, tak nápaditý marketing je třeba ocenit. Jihoaustralská řada vín 19 Crimes představuje na lahvích devatenáct přečinů, za které mohl být usvědčený deportován z Velké Británie do Austrálie. Jednotlivé zločiny jsou vyjmenovány na boku korku, takže ideální sběratelská záležitost! Děti jsou v obchodech masírovány nálepkami se zvířátky a podobnými kravinami, tohle je něco pro rodiče :o)
