úterý 18. března 2014

Euston Tap, Bree Louise, BrewDog…

euston-tap-3Vyrazil jsem pracovně (pokud lze zkoušky týkající se primárně vašeho koníčku nazývat prací, asi spíš ne…) do Londýna. A pondělní odpoledne strávil, krom nákupu oblečení pro dítě, po různých sympatických podnicích. Nemocná manželka musela zůstat doma a říkal jsem si, že mne to samotného nebude bavit, ale asi bych si na program barového povaleče zvykl, byť ve dvou je to prostě lepší. Třeba takový Euston Tap. Malá špeluňka, taková „zaplivaná“ nádražka prostě, něco u řekněme nádraží Holešovice. Tak trochu skrytá v jednom z pozůstatků původního nádraží, v podstatě části vstupního portálu v parčíku před nádražím současným, dole pár míst na sezení a další skrytá v patře kam se leze po železném točitém schodišti, venku v bezva jarním počasí obsazená zahrádka a barové stolky. 27 různých piv na čepu a další hromada v lahvích. Jídlo tu moc neřeší (mají brambůrky a skočí vám pro pizzu), ale nabídka piva musí uspokojit i velmi pokročilé pivníky.

euston-tap-2

euston-tap-1Vzhledem k lokalitě jsem samozřejmě zkusil Camdem Town Brewery Flue Faker, ale upřímně trochu zklamání. Takové trochu utahané polotmavé, něco praženého sladu a kouřového charakteru, ale… nevím, trochu nuda. O hodně dál byl archetypální porter Beavertown Smog Rocket, ten bych chtěl pít častěji. Káva, čokoláda, bohaté, poctivé, hutné ale neúnavné parádní tmavé pivo. Schválně jsem si k tomu něco vygooglil a oficiální popis potěšil moc: „Inspired by the Industrial Revolution and the Steam Train. Back in those days, the Porter was the everyday toast of the working-class masses. Let’s raise a glass to the people that made Britain ’Great’.“ A jako zjevení posloužil naprosto fantastický Salty Kiss pivovaru Magic Rock ve spolupráci s Kissmeyerem. Čerstvé, osvěžující, citrusy, angrešt, trpkost, divoká zaprděnost, lehce slaná chuť, neuvěřitelně zajímavé, zábavné, bohaté a fantasticky pitelné. Někde na pomezí tvrdého minerálního Sauvignonu Blanc a špičkového piva, prostě. Chci víc!

bree-louie-1bree-louie-2

A popojdeme pár desítek metrů do Bree Louise. Na čepu či jinak servírováno 15+ piv, byť asi méně zajímavý (zase ale naprosto odlišný) sortiment než Euston Tap, k tomu 10+ poctivých ciderů. Bree se chlubí svými pies, ale upřímně… dal jsem si variantu se třemi typickými britskými sýry a splnilo to účel, tedy že mne odpoledne a večer plné alkoholu snad hned tak neskolí, ale tím to hasne. Prostě nic o čem bych chtěl výrazněji psát, poněkud nuda. Ale v pivech a jabkách si vyberete. Ochutnal jsem pár vzorků a nakonec si dal Millwhites Rioja Cask, což je extrémně suchý a docela silný cider školený v sudech po červeném z Riojy. Vyžaduje to, kvůli svíravosti, tříslovinám a celkové strohosti trochu otevřenou mysl, ale má charakter.

brewdog-2A hezky pěšky pokračuji hlouběji do Camdenu, čeká mne podnik i u nás populárního pivovaru BrewDog. V tento moment si začínám uvědomovat, že celkem radikální pokles váhy (čtvrt metráku za zhruba půl roku) se možná podepsal na mé odolnosti vůči alkoholu. A tak raději v sympatickém podniku, byť do Camdenu mi nějak úplně nezapadá (je to takové mírně podivně hipster místo, s těžko popsatelnou atmosférou, přes styl piv má k očekávanému punku hodně daleko), raději začínám pivkem Dead Pony Club, což je i přes depresivní název spíše lehčí hodně aromatická ipa-styl záležitost, osvěžující párty kousek ale s pořádnou dávkou chmele a hořkosti. Nenudí, neunaví, nakopne. A stihnu u něj napsat tenhle článek :-)

brewdog-3

A fotky natáhnout u „IPA is dead“ (tady to zní obzvlášť bizarně) Victoria’s Secret, což není sexy prádlo, ale další pivo od BrewDogu, tentokrát navíc ve variantě z „chmelonátoru“, nastřelené už jako hotové o americký chmel Wilamette a k tomu čerstvé mango. Drahý jak prase, ale moc zajímavý pití, byť tedy mango leze možná až příliš a i ta hořkost je taková ne úplně dobře zakomponovaná. Pivní koktejl. Ale… že jo… skoro ožralej a na výletě těch skoro pět liber za půl pinty dám. Asi se poučili v Mikeller baru v Kodani, co všechno pivní nadšenci ještě zkousnou.

brewdog-1

Ufff. Teď koupit lacláče pro syna a nějakou pěknou čapku k tomu a potom na degustační tapas menu párované se sherry. Prakticky všechny nabízené vzorky znám, ale tím si radost kazit nenechám, takhle hezky s jídlem jsem je ještě neměl. Jaké to bylo snad někdy příště, trochu se mi pletou prsty. A ty zkoušky zítra nevím nevím…

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails