Nedávno jsem slavil s manželkou výročí svatby a v plánu bylo samozřejmě i popít nějaké pěkné víno. Volba nakonec padla na šardonku z Chile, o které jsem slyšel mnoho pozitivního, a navíc mi pěkně zapadla do příprav článku o odrůdě a ke knize o jedné „porážce“ francouzského vinařství. Novému světu se nějak zvlášť nebráním, zásadní životní vinné zážitky jsem s ním spíš neměl, ale mnoho pozitivních ano. A tak ve sklenkách skončila Duquesa D'A 2008, stoprocentní Chardonnay z údolí Cachapoal, specifické parcely na úpatí And v nadmořské výšce 1100m, od vinařského projektu Aristos. Těžko se mi to říká, ale… leckterý burgundský vinař, s vinicemi 1er i Grand Cru, by musel být s podobným vínem více než spokojen. A dovolil bych si tvrdit, že na slepé ochutnávce by tohle víno drtilo prestižní konkurenci levou zadní.
Těžká burgundská láhev, tlustá kovová záklopka, kvalitní celokorek, poměrně jednoduchá viněta. Krásná efektní zlatá barva. Pikantní, minerální vůně, kamenitá, efektně zakomponované dřevo, to vše nad vrstvou ovoce (něco tropického, ananas, limetka), které tu ale nehraje dominantní roli. Trochu máslově krémové, crème brûlée, vrstevnaté, propracované, se svěží mladostí a přitom již nazrálé do dokonalé kondice. Suché, silné a plné, papírově s vysokým alkoholem ale bezchybně zakomponovaným, vyzrálá ovocitost doplněná dokonalou páteří výrazné šťavnaté kyseliny, minerální, parádně dlouhé. Suché, plné, komplexní, krásně pitelné (tj. žádná obludka, co vás sice nadchne při první sklence, ale pak tak nějak zjistíte, že dál pít už moc nejde), bohaté, asi díky té kyselině takové až „oldschoolové“, spíš než Chile evokuje Evropu (byť asi z nějakého teplejšího ročníku). Podařilo se mi uchránit deci na druhý den, víno se prakticky nepohnulo, projev zůstal zachován stejně fantastický, dechberoucí. To víno mne složilo, lepší Chardonnay z Chile jsem nikdy nepil a nenapadá mne ani žádné další novosvětské, které by mne bavilo tolik.
Víno bylo dokonalé, bezchybné, čítankově precizní. A utracených peněz (čtrnáct stovek u Víno Nejedlý, což je myslím společně s prestižními Justerini & Brooks jediná firma v Evropě, která ho má v sortimentu) jsem fakt nelitoval, světová špička na první přivonění a podobnou úroveň bych za tyhle peníze jen tak nenašel. Je tu ale i… malé „ale“ :-) O den dříve jsem byl v AdVivum na degustaci Leroy. Žádné z jejich bílých nebylo takhle vypulírované. Jenže v nich rezonovalo něco navíc. Vždycky tam byl nějaký „škrábanec“, nějaká naprosto nepodstatná drobnost, na kterou jsem se musel neustále soustředit, a ve výsledku umocnila zážitek z vína jako celku. Lehce oškrábla barva na nejpoužívanějším klíči, díky které vždycky víte, že je to právě ten správný k bytu. Takové miniaturní naštípnutí na nejoblíbenější a jinak dokonalé sklence, které prakticky není vidět a funkci nijak neovlivňuje, ale stejně máte tendenci ho sem tam, při každém třetím doušku, jazykem vyhledat a ujistit se, že tam stále je. Duquesa byla čerstvě vybalená dokonalá sklenka Riedel top řady Sommeliers, základní Chardonnay od Leroy spíše moje denně používaná ryzlinkovka, na které už je ten čas vidět, ale stejně bych ji neměnil. S Duquesou bych chtěl ohromovat lidi na degustacích (být to ženská, je to taková vítězka soutěže krásy, kterou vám budou jako společnici na večírku všichni závidět), dávat ji jako příklad, jak dokonale jde šardonku připravit, a že nemusí být jen z burgundského Grand Cru. S tou základkou od Leroy bych si chtěl zalézt na půdu, koukat na západ slunce a se zbytky světla číst nějakou zásadní knížku z dětství. Za Duquesu bych požadované peníze utratil znovu, a že tyhle prachy normálně za láhev vína nedávám a už vůbec ne opakovaně, a šlo by o pragmatické rozhodnutí dobré investice. U Leroy bych je znova utratil proto, že… prostě… to jinak nešlo, srdce poručí a mozek vypne (jen pin ke kartě ještě prozradí) :-) Takže asi tak. To srovnání bylo možná trochu zbytečné a vůči nováčkovi z Chile nefér, ale jak jsem ta vína pil s rozestupem jednoho dne, tak se nabízelo samo.
Jo a ještě něco k vinařství, které víno připravilo. Za projektem Aristos (což by mělo znamenat, ze staré řečtiny, něco jako vznešený), jehož cílem je vytipovat dokonalé polohy pro jednotlivé odrůdy a připravovat z nich velká vína Chile, stojí François Massoc (proslavil se hlavně díky vinařství Calyptra) a terroir konzultant Pedro Parra. A také Louis-Michel Liger-Belair z Domaine du Comte Liger Belair, monopolního vlastníka vinice La Romanée, takže ten vztah k Burgundsku je od počátku jasný. Zatím mají vytipované polohy pro Cabernet Sauvignon (prodáván pod jménem Baron) a Chardonnay (Duquesa, vévodkyně). První ročník na trhu je 2007, tenkrát vznikly Chardonnay pouhé dva sudy, nějakých šest stovek lahví. O rok později už jsou to lahví tři tisíce, ale stále tedy spíše rukodělná maličká produkce. To, co na Duquesu upnulo asi největší pozornost, bylo hodnocení Decanteru. Tam víno jasně vyhrálo v klání Chardonnay z Chile a odneslo si plný počet dvaceti bodů. Což je… výjimečně mnoho, tímhle hodnocením se většinou hodně šetří, to není jak stovka od Parkera :o)
