pondělí 1. října 2012

Beaujolais tak nějak normálně fajn

rottiers_moulin-a-vent_Champ-de-CourMailová schránka se mi už nějakou dobu plní nabídkami na letošní Beaujolais Nouveau, uspěchaná a typicky hodně nezajímavá vína. Jsou výjimky, samozřejmě, i letos si vezmu pár lahví mlaďochů od Domaine du Vissoux a dají se najít i další fajn exempláře. Po zbytek roku, když vlna Nouveau odezní, jako by se po Beaujolais v ČR slehla zem. AdVivum samozřejmě prodává ty lepší kousky od Vissoux po celý rok (prodává = má v nabídce, pokud se nepletu tak nějaké davy fanoušků se na ně nevrhají, ale v některých restauracích jsou zalistované a snad…) a i další dovozci Beaujolais nabízejí, nejčastěji větší producenty a jako „bonus“ k Nouveau, seriózně to v podstatě nikdo netlačí. Tohle vlastně píšu proto, že minulý týden jsem měl jednání s jedním francouzským ajťákem a při následném obědě přišla řeč, pravda nad tankovou plzní, i na víno. Říkal, že pro něj jako že Bordeaux dobrý, Rhôna taky, pinot z Burgundska proč ne, ale že červené si dá nejraději Beaujolais. A jedním dechem dodal, že samozřejmě to pořádné, ne listopadový „shit“ (vysloveno se silným francouzským přízvukem, o dost výrazněji než ukázka na wiki). A pak jsme si notovali nad jednotlivými cru, jak jsou základní věci parádní jen tak v karafě k obědu a ty nejlepší, z dobrého ročníku, mohou směle soupeřit s Côte d'Or :-) Což mi připomnělo, že jsem nedávno dopil degustační set z téhle oblasti.

clos_de_la_roilette_fleurieO jedné lahvi, Domaine Richard Rottiers Moulin à Vent „Climat Champ de Cour“ 2008, už jsem se tu rozepisoval. Právě ta byla, se slušným náskokem, vrcholem celé bedýnky (šest kousků zakoupených od Jiřího Hrona), jak by ostatně člověk od Moulin à Vent čekal. Na druhé místo bych dal mladičké Fleurie Clos de la Roilette 2010 z Domaine Coudert. K tomu se váže vtipná historka. Tahle vinice je na hranicích s Moulin à Vent a bývala jeho součástí (Fleurie bývá spíše žulové podloží, tohle má dost jílu), ale při vytvoření apelace Fleurie spadla právě do ní. Vinař se naštval, na vinětu dal obrázek svého závodního koně jménem Roilette, název Clos de la Roilette (Fleurie vůbec nezmínil) a víno začal prodávat jen mimo francouzský trh. Dnešní majitel koně zachoval, ale jménu apelace se nebrání :-) Vinice, v případě tohoto vína s keři okolo 30 let, jsou vedeny v lutte raisonnée (tj. snaha o minimalizaci chemie tu je). Vína kvasí spontánně, ve sklepě je to klasická semi-karbonická macerace, ale i otevřené burgundské kádě, ponořování matolinového kloubouku a tak. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Hlubší tmavá barva do fialové. Efektní mladá vůně, výraznější, čerstvě třešňová, divočejší a jemně kořenitá, náznak fialek, rozvíjí se, sympatická. Suché, šťavnaté, strukturované víno, krásně udělané, dobrá dochuť, zajímavé, bezvadně pitelné. Tohle potřebuje nutně zrát, ale je na tom vidět, že časem bude výtečné. A dost by mne zajímalo jejich cuvée z osmdesátiletých keřů.

coudert_brouilly_2010To jsem zatím nezkoušel, ale v bedýnce bylo od Domaine Coudert ještě Brouilly 2010 (kterého dělají mnohem méně než Fleurie, to v několika variantách nabídce dominuje). Barva opět do fialové. Mladá, svěží, čerstvě ovocitá přímočařejší vůně. Šťavnatá chuť, kyselejší peckoviny, svíravější, lehčí „tak akorát“ dojem, dobře pitelné. Fajn udělaná záležitost, které ještě prospěje trochu zrání. Ty, co hledají velké vinné zážitky, asi neuspokojí, ale já bych si dokázal tohle víno dobře představit v množství tak půl litru k posezení v nějakém francouzském bistru u nepřijatelně dlouhého oběda :-) Nelámat si s ním hlavu, ale raději prostě pít.

monnet_chiroubles_2009Domaine Châtaignier Durand (Jean-Marc Monnet) Chiroubles 2009 tmavší barva směrem do fialové. Vůně zase taková klasika, příjemná. Kyselejší peckoviny, trochu květinových tónů směrem fialky, postupem času sladší ovocitost, dokonce borůvka se vyvalila. Suché, šťavnatě peckovinové s výraznější kyselinou, svíravější, dobrá délka, trochu plnější. Takové ryzí čisté Beaujolais, fajn. Jen jsem měl chvílemi pocit, že alkoholu je o trochu více, než by vínu slušelo. Ale to je i ročníkem 2009, žádný lepší v Beaujolais už dlouho nebyl a v podstatě se mu podařilo vrátit tuhle oblast na mapu i pro leckteré milovníky klasický červených burgundských.

delmas_chenas_2009Domaine des Pérelles (Roger Delmas) Chénas 2009 burgundská láhev, celokorek. Temnější barva, do fialové. Mladá, ostřejší vůně, která potřebovala nechat trochu rozdýchat. Postupně se objevuje šťavnatá tmavší ovocitost, trochu jahody a také růže. Divoké růže jsou prý v aromatice téhle oblasti obvyklé, takže ve víně asi nějaký ten terroir bude :o) Suché, čisté, šťavnaté, ovocité dobře pitelné víno. Klasické, s dobrou kyselinou a stavbou, fajn délka. Sympatické pití.

lassagne_saint_amourČlověk by si řekl, že taková apelace Saint Amour, ideálně s nějakými hodně romantickými vinětami, se bude dobře prodávat alespoň na Valentýna :-) Ale ani to u nás prý moc ne. Zkoušel jsem Domaine Lassagne Saint Amour Vielles Vignes 2010. Klasika burgundská láhev, kovová záklopka a nečekaně plastový špunt. Barva nijak hluboká, spíše třešňová a fialovým nádechem. Hodně fresh vůně, mladičce ovocité, jahody až do kompotu, více takový ten směr typických Beaujolais dělaných karbonickou macerací. Suché, středně plné, něco málo tříslovin, nekomplikované, slušná délka a pitelnost. Na „staré keře“ mne to nějak víc nezasáhlo, ale zase někde v Paříži s výhledem na eiffelovku proč ne. Prostě spíš jednodušší záležitost. Nějak jsem si u toho furt říkal Modrý portugal. Ani ne tak konkrétním projevem, jako spíš že je to odrůda, která umí podobně dobře plnit účel vín na zahánění žízně i, když se to umí, trochu serióznějších.

Mám prostě Beaujolais rád. Většina nejsou žádná velká vína, ani to není jejich cílem. Ale tak dobře se to pije k různým normálním jídlům nebo jen tak. A špičkové kousky pak nabízejí i opravdu skvělé zážitky, ovšem za stále ještě docela rozumné peníze. Pokud máte s Beaujolais zkušenost hlavně jen z listopadových mlaďochů, dejte jim šanci i jinak. Z vín výše by vás přesvědčit mohl hlavně ten Moulin à Vent a možná i Fleurie, ale taky prakticky cokoliv od Domaine du Vissoux či Domaine Terres Dorrés, oboje jde u nás koupit (Vissoux už ale počítejte 600+, Terres Dorrés je levnější a o nic méně zajímavé). Možná to ale nevyjde. Opakovaně jsem lidem doma dobrá Beaujolais otevíral, několik degustací udělal, ale že by mu někdo u účastníků propadl, to se skutečně říct nedá :o)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails