úterý 7. srpna 2012

Oishinbo a la Carte – japonská gastronomie pro milovníky komiksu

Oishinbo_vol_1Už je to přes dva roky, co jsem se zde rozepisoval o báječném japonském exkurzu do vína pod názvem Drops of God. Tahle výtečná série začala vycházel i v angličtině (Amazon UK, Amazon US), trochu jsem jí propadl :-) A do sbírky si pořídil také další mangu jak dělanou pro úchyla do japonského jídla a pití, Oishinbo a la Carte. Oishinbo (= gurmet), jednu z nejdelších manga sérií vůbec, psal Tetsu Kariya a kreslil Akira Hanasaki. Vycházela v Japonsku od osmdesátých let, byla velmi populární (pro televizi z ní vzniklo i anime o 136 dílech), každý ze 100+ svazků se prodal ve více než milionovém nákladu, a hrála nemalou roli v rozvoji tamní gastronomické gramotnosti. Nyní to zásadní vyšlo v sedmi svazcích (Amazon UK, Amazon US), tematicky rozdělených. Od úvodního pohledu na celou filozofii japonské kuchyně, přes díl o saké a dalším alkoholu, „čínský“ svazek s tématem nudlí rāmen a knedlíčků gyōza, zásadní téma ryb v podobě pokud možno syrové, díl o důležitosti zeleniny, kráse rýže a také o klasickém hospodském jídle. Vyplatí se zařadit do knihovničky? :-)

Oishinbo_vino_k_jidlu_ne

Objevování japonské gastronomie je vtipně navázáno na hlavní dějovou linii, ve které se redaktoři novin Tōzai News snaží, ke stoletému výročí, připravit speciální sérii „Vrcholné menu“, vybrat to nejlepší co můžete jíst a pít. Do toho se konkurenční plátek, Teito Times, opičí s prakticky stejným konceptem. Aby toho nebylo málo, tak pro Teito pracuje vyhlášený gurmet Yūzan Kaibara a hlavním hrdinou je zaměstnanec Tōzai, Shirō Yamaoka, otec a syn kteří se vyloženě nesnáší. Takže krom jídla je zde hlavním tématem, nositelem napětí a věčných fundamentálních sporů, právě tento problematický vztah (který umožňuje různé „bitvy“, snahy zvítězit lepším jídlem na nějaké téma). A přidává se komplikovaný vztah k západní kultuře, paradoxně nejčastěji jako přístup některých postav „vše západní je lepší“ (hlavně, dle očekávání, francouzská gastronomie a vína), který se Yamaoka snaží narušit.

Oishinbo

Většina dějových zápletek je ale velmi průhledná a někde na úrovní mexické telenovely či televizního filmu dle knih Rosamundy Pilcherové, pokud čekáte komiks na literární úrovni třeba Sandmana, musíte se poohlédnout jinde :-) Navíc, tím že jde o kompilát z rozsáhlého díla s vybranými úseky dle témat, tu občas vznikají divné momenty, kdy se pár stránek po sobě opakují prakticky stejné informace, v jednom příběhu nějak obecně a v druhém totéž s nějakými detaily navíc (asi nejvíce je to vidět v díle o saké a alkoholu), vypadá to divně (v původní verzi mezi jednotlivými příběhy mohlo být i několik let). Toto také vede k občasným vysvětlivkám ve stylu „v této fázi děje jsou postavy X a Y již manželé“, prostě původní dějová linie je tu spíš ve zlomku a způsobuje trochu zmatky.

Oishinbo_ryby

Kresba je poměrně jednoduchá, byť detaily jídel/surovin/ryb jsou vyvedeny pěkně, a nijak zvlášť dynamická, ale to vlastně není tak důležité, hlavní je tu přeci jídlo a pití! Ale i tady vzniká drobný problém, série začala vycházet před třiceti lety a v některých ohledech je to slušné retro :-) Některé informace či postoje jsou prostě trochu zastaralé, ale zase se jde dobře bavit věcmi, které by si tam dneska už málokdo dovolil napsat, společnost se posunula. Třeba že francouzská bílá vůbec nejdou k mořským obludám (protože je v nich moc sodíku, saké v tomto ohledu zafunguje mnohem lépe) a takové párování Chablis s ústřicemi je blbost (v Drops of God je tomu naopak věnována celá dlouhá kapitola, kde toto snoubení autoři vysvětlují do detailu, které Chablis se hodí a tak). Krásné je, jak v Oishinbo řeší problémy typu nepoctivých jídel a saké, různých chemických příměsí a technologických úprav (obarvené nudle, uměle dodaný glutaman sodný), problematiku původu masa, se kterými se my v mainstreamových médiích zaobírat začínáme teprve teď.

sushi_tam_daJinak se u toho poměrně dobře bavím a asi se i něco nového dozvěděl. Funguje to jako zjednodušený pohled na japonskou mentalitu i dost slušné přiblížení jejich kuchyně. Nováčkům (různé druhy nudlí, základní typy ryb a jejich zpracování) i pokročilým (třeba různé speciální techniky při přípravě dashi, kde jinde to najdete?) přinese dost zajímavého. A pokud se do Japonska teprve chystáte, tak jako exkurz co čekat na talíři je to myslím parádní. Pro mne je to hlavně připomenutí země, kam se teď asi nějakou dobu nepodívám. Nadšení postav pro dobré jídlo je nakažlivé, už dvakrát mne Oishinbo donutilo připravit doma něco japonského nebo zajít na suši (na fotce low-cost kousky ze Sushi Tam Da, často poněkud přeplácané ale v kontextu ČR a ceny fajn). Jo a taky z knihy mám neuvěřitelnou chuť na saké, ale to opravdu dobré se tu prakticky nedá sehnat (a nebo za nesmyslně moc peněz či tak dlouho na skladě, že kondice nemusí být ideální), takže s každým kalíškem na obrázku trpím…

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails