V sobotu se konal na Karlínském náměstí sympatický Apetit Piknik. Dorazil jsem s manželkou a dítětem až v jednu hodinu a poměrně dost z nabídky foodbloggerů a různých dalších nadšenců už bylo zkobylkováno. Nu což. Zaparkovali jsme kočárek ve strategické pozici mezi stánky Cidre Premier a Veltlin in Karlin, odkud vyráželi na výpravy za různými chuťovkami. Dalo se tam najít spousta povedených kousků, ale o tom se více rozepíší jiní, jsem si jist. U stánku Veltlínu jsem postával (popíjel, nerozhodnutým zákazníkům se snažil radit, i když se o to nikdo neprosil…) tak dlouho, až mne Honza Čulík požádal, zda bych s ním nešel dělat součást programu. V šapitó tam totiž běželo pásmo řízených „cooking show“, respektive různých gastro přednášek. Šlo prostě o to se postavit před dav lidí, nechat si na hlavu dát mikrofon a nakonec více než hodinu a čtvrt mluvit o víně, jak se orientovat ve vinětách a tak, prostě sdělovat vinný moudra. Jako správný přeučený stydlín a introvert jsem, ačkoliv nepřipraven, něco takového nemohl odmítnout :-) Bylo to celkem fajn, rozlili jsme na ukázku něco chutných vín, ale to hlavní sdělení by se vlastně dalo říct jen pár větami…
Viněty jsou bezva věc, ovšem vyčíst z nich relevantní informace je často dost komplikované a chce trochu praxe a návod, vzhledem k obrovské šíři nabídky z celého světa, jen těžko sepsat. Pokud přesně nevíte, co vám vlastně chutná či by si pro ten který účel hodilo, nechte si poradit personálem ve specializované prodejně a nezkoušejte pokus/omyl v supermarketech. A hlavně ochutnávejte! Jak jen to jde, co nejvíc různých stylů a typů vína. Dokud si nebudete jisti v kramflecích, co přesně vám sedí, nakupujte hlavně na takových místech, kde vám bez keců dají ochutnat (ne nutně vše, ale slušná běžná vína co chtějí točit ve větším určitě ano). Nic víc v tom není. Po pravdě možná hlavně tenhle přístup byl součástí úspěchu stánku veltlínu, který za sobotu prodal a rozlil několik set lahví. Menší výběr v několika stylech vína a když nevíte, tak automaticky dostáváte degustační vzorek a můžete si udělat názor. Kolik lidí si přišlo pro decku „něčeho trochu sladšího“ (protože měli zafixováno, že „suché = hrozně kyselé“) a nakonec odešlo s celou lahví parádně vyváženého a úplně suchého veltlínu od Herberta Zillingera! :-)
A tím se dostáváme k druhému bodu sobotního programu. Navečer jsme se sešli nad deseti vzorky ze soutěžních na letošních Valtických vinných trzích. K těm jsem přihodil pětici vín co normálně piju či mají účastníci ochutnávky vyloženě rádi. Vína se chutnala naslepo a bodovala jako ve škole, od jedné do pěti. Cílem bylo zjistit, jak si povede výběr z běžné moravské produkce, nakolik se v hodnocení (zařazena byla vína v rozmezí ~ 76 až 87 bodů, viz výsledky hodnocení) shodneme s komisí trhů. Výsledkem byl asi nejhorší degustační zážitek za hodně dlouhou dobu. Možná jste si všimli, že v poslední době tu točím akce jen u pár prodejců a jsem poměrně pozitivní. Je to prostě dáno tím, že momentálně dost omezený čas investuji hlavně do takových ochutnávek, u kterých je příjemný výsledek předem téměř zaručen. Prostě trochu míň experimentuji, otevírám lahve spíše osvědčených producentů a do vod neznámých se vydávám méně než dříve. Nebo v případě, že už mám nějakou pozitivní referenci od někoho, komu důvěřuji. Desítka běžných domácích vín z VVT (ale myslím, že podobně by to dopadlo z jakékoliv jiné soutěže), přívlastků a odrůd různorodých, mne v tomhle přístupu jen utvrdila…
Z deseti vzorků jsme na následné dopíjení zvolili jediné! Pár vín sice dopadlo „na známky“ docela slušně, problém v nich nebyl, ale zároveň je nikdo nechtěl dál pít. Z pěti vín dodaných mimo (a cenově nešlo o jinou třídu, ale záležitosti 150 – 270,- Kč) se dopíjela všechna krom jediného, kde šlo o vadnou láhev. Vína z trhů byla povětšinou nezajímavá, postavená na líbivějším úvodním vjemu a nějakém tom cukru s ničím dalším navíc, podstatná část jako bonus vyloženě vadná. Skoro si říkám, u kolika z nich šlo o nějakou část šarže lahvovanou jen na soutěž, která je prostě už dva měsíce od hodnocení (resp. necelý měsíc a půl od přechutnávání při veřejné degustaci) v hajzlu. Bez ochutnání téhož ze sklepa vinaře/čerstvě od prodejce jen těžko soudit.
Tupý nudný nevyvážený polosladký Tramín výběr z hroznů 2011 od Jedličky a Nováka (#795, průměr našich bodů těsně pod čtyři) si skoro 85 bodů a diplom zaslouží možná v jiném vesmíru. Plačkova polosladká rulanda bílá (#649) ukázkově rozkvašená, se skoro 87 body a diplomem. Čapkův desítkový zweigelt (#512) nepříjemný, komplet rozkvašený. Veltlín Jaroslava Tichého z Rybníků (#65, horší čtyřka) sklepně zatuchle nečistý. Rulandské šedé od Milana Vašíčka (#203, čtyřka) lékárenské, techno a navíc prázdné v chuti, s divnou hořčinou. Chardonnay od Ilčíka (#149, přesně 4-5) s korektní tropiko-ovocnou vůní na úvod, ale podivnou plastovo-hořkou a neharmonickou vyloženě nepříjemnou chutí. Abych byl fér, tak na tři mínus dopadl i Sauvignon 2011 od Jaroslava Osičky, osobně jsem ho hodnotil lépe díky hodně dobré struktuře chuti a kyselinám, bylo vidět že v tom víně něco je a chce jen rozdýchat, ale na úvod byla vůně dost divoká a většinu odradila. Během hodiny se víno otevřelo a bylo příjemně bezinkovo-angreštové, u ostatních vín k pozitivním změnám nedošlo.
Naprosto čisté, muškátové, technologicky zvládnuté, líbivě sladší a poněkud falešné bylo Cuvée 69 Love z Nového vinařství, takové to víno na oslavu Valentýna s názvem naznačujícím, co od večera čekáte (#808, lepší trojka). Ukázková brutálně technologická navoněná líbivka, čistá a v kontextu těhle vín dobře udělaná, byla šardonka Sing Wine (#181, lepší trojka). Sauvignon pozdní sběr do Vinařství U Kapličky (#739, dvě mínus), současné superstar zahraničních soutěží, měl vodnatou barvu ale čistou, výraznější sladší vůni, odrůdovou, s čistou líbivější mírně nasládlou chutí. Jednoduché, schematické a bez čehokoliv navíc, ale dle běžných měřítek korektní víno, které typické konzumenty nadchne a nejde tomu při bodování nic moc strhnout. Důvod ho dál pít jsem ovšem neviděl.
Zemské růžové Zweigeltrebe 2010 (#878, dvě mínus) od Malcolma Russella, tedy Nesyt Lake Wines, nás poměrně bavilo. Tmavší barva až na hranici světlejšího červeného, výraznější ovocitost i pěkná chuť, očividně kontakt se slupkami poměrně dlouho, strukturovanější pěkně udělaná růžovka, působí seriózněji než všechna ta bílá. Tohle jediné z trhových vín se dál pilo a v neděli jsem ho s chutí dorazil. Horší dvě mínus dostal po otevření základní jedenáctkový veltlín od Hanse Czerného (já mu dal dvojku), ovšem po rozdýchání se skoro celý dopil. Osičkovic mladý Modrý portugal 2011, jedno z mála jejich vín bez dřeva ale zase s delším kontaktem s bobulemi, dostal dvě mínus (ode mne dvojku). Lepší dvojku si v průměru odnesl Kühling-Gillot Riesling Qvinterra 2010 feinherb, krásně udělaný mírně nasládlý ryzlink s bezva kyselinou, ten zmizel skoro komplet a šlo o jasného vítěze degustace.
Druhý den jsem vína narychlo projel znovu a výsledek byl totožný, jedno z vín dodaných mimo se opravdu hodně zlepšilo rozdýcháním (Sauvignon od Osičky, ale taky ho zbyla jen půldecka) a Chardonnay od Ilčíka mne poměrně fajn vůní zlákalo nalít si celou skleničku, ale bohužel chuť na tom byla stejně strašlivě jako předchozí večer a víno šlo, společně s většinou ostatních, do dřezu. Tak nevím. Já jsem si z toho jen potvrdil, že naslepo vína nemá smysl kupovat, z těch desíti náhodných soutěžních výběrů, nezávisle na bodech, mi vyloženě chutnalo jediné a pár dalších jsem považoval za v pořádku v kontextu nějakého současného stylu, který jde ale naprosto mimo mne. Náročný večer to byl…
P.S. Když tak ale vidím tuhle fotku (přímo ji sem raději nedávám), tak je celkem jasné, že většina výše kritizovaných vín si své zákazníky najde…
