úterý 21. června 2011

Výroční okus Veltlín.cz ve Vinografu

Jsou ochutnávky, o kterých se píše úplně samo. Stačí, aby člověka nadchlo nějaké velké víno, osobnost vinaře či něco podobného. A opravu snadno se reportuje z akcí, za kterými stojí Bogdan Trojak, ty mi velmi sedí atmosférou, typem představovaných vín a navíc se na nich slézají lidé, ke kterým mám vinným vkusem blízko. Včera se uskutečnila ochutnávka ke třetímu výročí projektu Veltlín.cz, která ve sklepě winebaru Vinograf představila průřez (36+ lahví) sortimentem vín z bývalého Rakousko-Uherska, od domácích od uskupení Autentisté, přes Slovensko, Maďarsko, Rakousko až po Itálii. Ostatně degustační seznam včetně cen je k dispozici na webu. Bylo jen málo vín, která bych tam považoval za nudná a nezajímavá, některá mne možná stylem oslovila méně, ale většinou jsem řešil jen zda mi chutná hodně nebo míň a zda bych uvažoval o nákupu či ne, což se mi stává málokdy. Neplival jsem, v klidu popíjel a skoro do půlnoci (když připočítám i závěrečné pivo v Lokálu) kafral s dalšími účastníky o všem možném. Oslava jak se patří, ze které jsem dorazil ve výborné náladě a nabit energií na dny následující.

O části ochutnávaných vín už jsem tu psal dříve a nebudu se opakovat, dnes tedy spíše nové objevy a ročníky. Zásadní objevy jsem učinil dva. Bohužel se ukázalo, že to byla také vína suverénně nejvýše naceněná. Co naděláte, takový je život. Z červených mne strašně bavilo  Groppello di Revò „El Zeremia“ 2006 vinařství Zadra Augusto, oblast Trentino. Raritní odrůda z pravokořenných keřů ve věku 80 – 120 let v nadmořské výšce 600 až 1000m u Jezera svaté Justýny. Výrazná komplexní ovocitá vůně, minerální, pryskyřičně dřevitá. V chuti suché, trochu tvrdší se skvělou kyselinou, parádní struktura, délka. Šťavnaté, výborně pitelné a přitom vybízející ke zkoumání. Krása! To víno je prostě dobré a máte chuť ho pít, což je vlastnost, která se v poslední době nějak podceňuje.

Z bílých to byl bio nefiltrovaný ani jinak neupravovaný Sauvignon Blanc 2008 Sonne od Franze Strohmeiera (před nějakou dobou jsem tu hýkal nadšením nad jeho bílou rulandou), záležitost na velkou sklenici, vyšší teplotu a několik hodin či dní hraní (nebo otevření ve společnosti vinných nadšenců a společnou meditaci nad vínem, životem a světem vůbec). Explozivní bohatá záležitost, medová, bylinková do podbělu, slunečně vyzrálá, každou chvilku se měnící. Vůně je velmi sladká, až takovým způsobem, že očekáváte víno ve stylu sladkého tokajského nebo něco podobného. Ale v chuti je víno přitom suché, spíše kulaté ale s pěknou kyselinou, strukturované, dlouhé, jsou tam třísloviny a vůbec všechno možné. Velké víno.

Vyzkoušel jsem dvě novinky v nabídce, vína uherská (maďarská) od prý velmi sympatické vinařky z podniku jménem Pendits. Pocházela z Tokaje, ale byla suchá, z vinic opečovávaných v bio režimu (s inklinací k biodynamice) a nemanipulovaná ve sklepě. Muskotaly (žlutý muškát) 2008 z vinice Pendits byl aromaticky typický, ale nepřestřelený, uměřený, se zemitějšími tóny, fajn ale nic zásadního. Furmint 2007 z vinice Krakó ukázal, proč má smysl suchá tokajská vyhledávat. Komplexní, výrazná vrstevnatá aromatika, připraveno v decentně oxidativním stylu, suché a vyvážené v chuti, delší, perfektně pitelné. Moc pěkné víno.

O Petru Kočaříkovi a především jeho Pinotu Noir už jsem tu psal dříve. Ochutnal jsem ročník 2009, výraznější, voňavý, zrale ovocný a kořenitý, delší, plnější, opravdu hodně dobrý. A pro srovnání starší ročník 2008, o dost jemnější, nazrálejší, lehčí ale také jakoby strukturovanější a o něco zajímavější, více držený kyselinou. Zaslechl jsem, že podobně dopadlo i srovnání vavřinců těchto dvou ročníků, já chutnal jen silnou, hutnější ale bezvadně pitelnou nuladevítku, parádní moravské červené co si zaslouží pozornost.

Přechutnal jsem dvě zvláštní italská vína. Blanc de Sers 2009 z Casata Monfort je součástí projektu na záchranu tradičních lokálních odrůd, v tomto konkrétním případě v lahvi najdete odrůdy Wanderbara, Vernaza, Veltliner Rosato a Nosiola. Dělá ho několik vinařů dohromady v jednom sklepě a víno je to bylinkové, docela výrazné, v chuti s mírným dotykem cukru a jakoby líbivější, ale dost zajímavé. Blanc de Morgex 2009 (100% Prié Blanc) je údajně pokus o rekonstrukci vína z 19. století, nečiřené, bez řízené teploty kvašení a tak, vyrobené kooperativou menších vinařů z údolí pod Mont Blancem. Víno ve vůni vlhce kamenité a jakoby zvláštně plastové, v chuti se oboje opakuje a doznívá trochu jako bílá slupka z čerstvých vlašských ořechů. Po pravdě k tomuhle jsem si cestu vůbec nenašel.

Jak tuhle odrůdu v podání Moravy zrovna moc nemusím (protože je to většinou uni tropicko-ovocné nasládlé cosi), tak mne vyloženě nadchlo Chardonnay 2010 od Zdeňka Vykoukala (Hostěrádky – Rešov). Čerstvé, živé, vápenitě minerální (navlhlá zeď) ve vůni, suché, ovocité, čisté, plnější, živé a řízné, perfektně pitelné, delší. Už takhle čerstvé připravené k pití. A hodně mne bavil Szryk 2009 od Bogdana Trojaka, Frankovka s lehkou příměsí Merlotu, připravená ve starším sudu. Suché, šťavnaté, ovocité do třešní a třešňových pecek, s decentním dotykem dřeva, takový trochu pinot potkává frankovku dojem, s dozníváním a později v prázdné sklence i vůní mléčné čokolády. Hodně fajn.

Ale bylo toho mnohem víc, dost rád bych si v létě dal růžový Schilcher 2010 od Strohmeiera, Frankovka Corpus 2009 ze Strekova tradičně nezklamala, Kuhberg 2009 od Oty Ševčíka je teprve na cestě ale bude to skvělé červené, naopak bílá směska Kaich 2010 od Bogdana Trojaka je už teď k pití čerstvé příjemné bílé. O vínech Hanse Czerneho jsem tu už psal a nebudu se opakovat. Růžové Zweigeltrebe od Jaroslava Osičky je zemitější a méně veselé než většina od růžovek asi očekává, ale nic jí to neubírá na pitelnosti a je i o kus zajímavější (od těhle Osičků, nově členů uskupení Autentisté, jsme teď doma chutnali 20+ vín z let 2000 – 2008, takže snad časem bude větší report). Konečně jsem ochutnal nejen výborné Bočky 2009 od Richarda Stávka, ale i jeho Špigle 2009. Stále poněkud zvláštní záležitost, ale o dost elegantnější a jemnější než Bočky, adept na celou láhev doma a větší zkoumání. Ex Vero I 2005 ze Štýrského vinařství Werlitsch mi přišlo trochu přehnané sudem, ale má strukturu k dalšímu zrání a potenciál aby se s ním ještě nějak srovnalo. Etza 2009 vinařství Radoar, obvykle parádní milerka z Alto Adige, mi tentokrát voněla květinověji a méně zemitě než si pamatuji, taková snadněji přístupná byla. A taky tam bylo… ufff… už dost! :-)


P.S. Veltlínu jsem před lety vyráběl webové stránky, ostatně jako jsem takhle pomáhal i některým dalším dovozcům a prodejcům vína (snáze se jim komunikuje s někým, kdo se vyzná jak ve webu tak ve víně), ale co se vína týče, tak s nimi žádné obchodní vztahy nemám. Tedy krom toho, že u nich sám za víno utrácím :o) Prostě mi jen jejich filozofie a typ dovážených a vyráběných vín hodně sedí. To jen takové „full disclosure“, kdyby mne chtěl někdo obvinit, že to není žádný report z akce ale prachsprostá reklama :o)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails