pátek 24. června 2011

Londýnský food festival – má se Praha co učit?

burgerDobrovolně přiznávám, že narozeninový výlet Anglie jsme plánovali tak, abychom mohli navštívit i Taste of London 2011 (web), obrovský venkovní festival jídla a pití představující to, co mé (po Praze, samozřejmě) nejoblíbenější evropské velkoměsto nabízí každému labužníkovi :-) Po tak trochu zklamání z letošního Prague Food Festivalu jsem to bral i jako dobrou možnost srovnání. Co lze u podobné akce vymyslet, aby byla pro návštěvníky ještě zajímavější a především pohodlnější než ta, která probíhá u nás? A liší se food festival v Londýně i něčím jiným než velikostí?

wellington_union_jackLetošní ročník Taste of London měl „drobnou“ nevýhodu v počasí, v podstatě všechny dny alespoň nějakou dobu lilo, v případě naší sobotní návštěvy šlo občas o dost brutální přívaly. Slunko nesvítilo tak dlouho, aby dokázalo prostory akce úplně vysušit, takže některá místa připomínala spíš bahenní koupele jako na festivalu v Glastonbury (kupa lidí přišla v holínkách, asi už to znají, personál je měl i s Union Jackem). Ale, světe div se, zas tolik to nevadilo. Kdyby lilo úplně trvale a bez přestávek, asi by festival moc nefungoval, ale takhle člověk vždy na pár minut zalezl (kapacita u stánků a v prostoru před restauracemi byla dostatečná) a nebo, když lilo méně, chodil s deštníkem.

lijak_2
Festival se konal v části Regent’s Parku, tedy na rovné zelené placce, která byla jen naplněna stánky, stany a dalšími objekty (kupříkladu až nečekaně luxusně vypadajícími záchodky), které propojila série širokých chodníčků (voda z nich odtékala, takže žádné bláto, pokud jste nestoupli vedle). Pohoda. V kombinaci s posezením pod stromy to tam bylo fakt pěkné a navíc bezbariérově a bezproblémově fungovalo i pro velké davy, žádná moc úzká místa. Ostatně posuďte z fotek okolo. Přijde mi to pro podobnou akci lepší řešení než luxusní prostory hradních zahrad a podobná místa.

cekajici_davdav_temno
toalety
Když jsem viděl počet lidí u vstupu, očekával jsem fakt brutální a nepoužitelnou davovku. Ale prostor je tak veliký, že i ty tisíce návštěvníků (celkem 50.000, servírováno 200.000 pokrmů) se v něm bez větších problémů rozprsknou. Skoro nikde, krom několika málo výjimek těch nejpopulárnějších míst, jsem nečekal ve frontě na obsloužení déle než třeba minutu či dvě. Zajímavý je i systém otevírací doby. Akce se koná od čtvrtka do neděle, každé odpoledne jsou otevřena vždy dvě čtyřhodinová okna. Dav z termínu od dvanácti prostě po čtvrté vyženou a restaurace i prostory se připraví na druhou vlnu. O něco lépe tak kontrolují kapacitu a rozložení tlaku na restaurace. U východu z areálu nutí všechny dojíst, dopít a vyhodit kelímky a podobný balast, takže od parku se pak netáhne vrstva odpadu.

Corrigans_Mayfairrouxstolecky
To, co je někde úplně jinde než v Praze, je prezentace jednotlivých podniků. Obvykle jsou ve velkém stanu po třech restauracích (poblíž každého stanu jsou připravena místa na snědení jídel s dostatečnou kapacitou, bohužel se jejich okolí topilo v blátě, i přes snahy nejpostiženější místa posypat drceným dřevem a kůrou), leckdy jsou to třeba tři různé podniky stejné party lidí / majitele. Na rozdíl od Prahy bohužel většinou není vidět do kuchyně, ale zase je celý ten zážitek o něco víc restaurační. Jednotlivé podniky mají na často na stěnách velkoplošné fotky vnitřku restaurace, květinovou výzdobu, z velkého zázemí (jak jsou koukal, tak leckdy téměř plnohodnotné kuchyně) přicházejí již naaranžovaná hotová jídla, která vám s úsměvem předává personál u pultu. Na rozdíl od Prahy bohužel většinou na papírových táccích, byť tedy hezky tvarovaných a připomínajících talíř. Ale porcelán je porcelán :-) Celé je to ale stejně takové klidnější a elegantnější než u nás. U jednoho z podniků byl brutální nátřesk (viz video níže), tak to v krizových momentech řešili lístečky s pořadím, na kterých prostě zaškrtli co jste si objednali a zaplatili, a pak to jen vydávali. Sice čekání i pět až deset minut, ale dobře zvládnuté.

ritz_1ritz_2ritz_lamb 
Systém papírových tácků měl samozřejmě i výjimky. Třeba takový Hotel Ritz se rozhodl, že návštěvníky naprosto uzemní a připraví jim maximální možný zážitek z toho, o čem jejich podnik vlastně je, i v podmínkách parku. Ostatně se mrkněte na fotky, tohle fakt nevypadá jako typický stánek :o) Navíc jejich „icon dish“ byla klasická nezmenšená restaurační porce připomínky La Belle Époque v podobně totálně přestřeleného luxusu (na jednom talíří jehněčí, foies gras, lanýže a tak) servírovaného na originálním restauračním porcelánu. To vše za zlomek ceny, kolik totéž stojí přímo u nich, v přepočtu na pražské ceny 9 grandů, tedy něco přes dvě stovky. 

placeni
Vůbec s cenami se tady pracovalo dobře. Platidlem jsou Crowns, tedy koruny, balíček deseti dvoukorunových lístečků jste pořídili za deset liber. Takže jeden lísteček = 1 libra. A jelikož rozdíl v kurzu mezi eurem a librou není zas tak zásadní, tak vlastně ten lísteček téměř odpovídal pražskému grandu. Ceny, v obecně velmi drahém Londýně a zemi s poněkud vyššími příjmy než jsou u nás, byly srovnatelné s nabídkou Prahy (= žádná charita a celkem drahý špás). Ve dvou jsme utratili, se vstupným a speciální VIP kartičkou za deset liber na osobu (zajišťovala rychlejší vstup do areálu, vstup do velkého pohodlného stanu kde bylo vždy sucho, pohodlné sezení a skoro vždy volné toalety, skleničku šampaňského a docela pěknou knihu s recepty jednotlivých zúčastněných restaurací), zhruba 140£ = 3800,- Kč.

navigace
Jídla mi ale přišla obecně o něco propracovanější a zajímavější a než u nás, průměrná úroveň zážitků se spíš pohybovala jako u jídel od Alcronu :o) Navíc šlo často, u předkrmových jídel určitě, o porce ne o moc menší než bude přímo v restauraci, jen znatelně levněji. Normálně bych byl raději za tapas velikost porcí, ale některá jídla prostě musí být připravena neočesaná a v určitém poměru kvůli velikosti surovin, jinak nevyniknou. Skoro každý restaurant pak též nabízel nějakou soutěž o večeři přímo v podniku nebo něco podobného, prostě aby posbírali kontakty na účastníky pro maillist :-) Jako bonus je navíc tyhle dny možno do zúčastněných restaurací zajít a představovaná jídla si dát v jejich běžném prostředí a za akční ceny, taky dobrý nápad.

bread_shopcider 
Další obrovský rozdíl proti Praze je sortiment věcí, které můžete ochutnat. Samotných restaurací není zas o tolik víc (zhruba 40, akorát jde často o podniky trošku jiné ligy, někdy i se dvěma hvězdami Michelin, světově slavné kuchaře jako Michel Roux Jr, Alain Ducasse či Gordon Ramsay, na návštěvu a promluvit o jídle se zastavil René Redzepi ze současné světové jedničky, restaurace Noma, atp.), ale jsou tam skoro dvě stovky dalších gastro stánků. Festival neovládá jeden dovozce vína a jeden pivovar, ale ochutnat lze z nabídky hromady různých podniků (u některé restaurace byla i přímo nabídka vína vhodného k jejich jídlům, viz třeba sherry u restaurace Barrafino, elegantní způsob jak si přivydělat stejně jako to funguje v běžném provozu… nechápu, proč to u nás bylo snad jen u stánku Bistra Florentýna).

pub

Funguje tam hned několik barů a hospod s všemožným sortimentem, můžete si nechat natočit desítky různých druhů piv (v podstatě tam byl větší sortiment i českého piva než na PFF, viděl jsem Kozla, Pilsner Urquell, Staropramen a Budvar), různé druhy cideru a nápojů na něm postavených, koktejlů... K tomu x typů zmrzliny, kávy, stánky s omáčkami, chleby, paštikami, sýry, prostory s degustacemi, prezentacemi všeho možného, kurzy… Prostě úplně jiný rozsah. Jo byl tam i stánek ČR, která zadarmo rozdávala tradiční specialitu vepřo knedlo zelo a kelímek Budvaru, aby k nám nalákala turisty. Zda jim to vyšlo nevím, protože o pár metrů vedle tančily prakticky úplně nahé krásky z Brazílie, na které byl o trochu hezčí pohled…

cod_squidlamb_cutletsramsay_losossmoked_salmonkrvavy_puding

krem_se_snekyÚplně se mi tu nechce hýkat nadšením nad jednotlivými pokrmy, tak snad jen pár nejvydařenějších kousků, názvy ponechávám většinou originální a k fotkám si je myslím zvládnete přiřadit :o) O jehněčím u Ritzu už jsem se zmiňoval výše, rozhodně by mi ale znovu nevadil ani jejich na čaji uzený losos s bergamotovým želé. Nadchla mne dvě jídla z restaurací impéria Gordona Ramsayho – „Jasmine and miso cured salmon, radish shoots, ponzu dressing“ od Maze a „Chargrilled lamb cutlets with caponata and salsa verde“ od York & Albany. Paráda byl „Salt cod brandade, crisp squid and Espelette pepper“ (ryba je ten krém dole, oliheň pak vtipně ty černé kroužky) od Roux at The Landau. Klidně bych si znovu dal a ve značně větším množství „White bean velouté with parsley and Hereford snails“ z Le Gavroche (opět Michel Roux, podnik měl tři hvězdy Michelin, teď už drží „jen“ dvě). A naprosto mne zbořil „Crispy black pudding and Jersey black butter“ z Corrigan's Mayfair. Na to, že jde v podstatě o obalenou hromadu prasečí krve, to bylo dokonalé! V kuchařce k festivalu k tomu je recept, takž se doma asi pokusíme…

posezeni
Tipy pro pořadatele Prague Food Festivalu? Vlastně jde jen o dva zásadní detaily, protože rozsahem a počtem top restaurací nemůžeme (a nikdy to nebude jinak, logicky) Londýnu konkurovat, takže na něj si stěžovat nelze. Dejte PFF do velkého parku nebo podobného prostoru a vykašlete se na exkluzivní lokality! Snižte poplatky za účast a odvody z grandů a otevřete tak prostor pro všemožné dovozce, prodejce v výrobce gastronomických specialit. Ať bují konkurence! A pokud máte kdokoliv nějaký dotaz, tak se ptejte v komentářích…

galerie

Celá galerie fotek (včetně v článku neuveřejněných)

Komentáře používají Disqus